Začalo to nenápadně. Stanislav Penc si v dopise policejnímu prezidentovi postěžoval, že Národní protidrogová centrála ve svém znaku zneužívá konopný list. O pár dní později se mu dostalo odpovědi přímo od šéfa NPC Jakuba Frydrycha, který se rozhodl nepříjemného aktivistu řádně proškolit.
Ironičtí humoristé
Frydrychova slohová práce je pozoruhodná. Když jsem si ji přečetl poprvé, nechápavě jsem zíral. Snažil se snad ředitel protidrogovky úmyslně stvořit co největší blábol? Samotný popis znaku skoro nedává smysl, ale autor ho proložil směsí ironie, svérázného humoru a kritiky názorových odpůrců. Tropí si z tazatele žerty za peníze daňových poplatníků. Což by se snad v normální společnosti, kterou se tak rád ohání, dít nemělo.
Strážci morálky
Přečetl jsem si odpověď podruhé, a zděsil jsem se. Jakub Frydrych se na rovinu přiznává k tomu, z čeho jsem ho podezíral. Píše, že „stonek listu symbolizuje kořeny tradičních hodnot, na kterých je naše společnost postavena a jejichž ochraně jsme se rozhodli sloužit”. Šálí mě zrak? Oni se opravdu rozhodli sloužit ochraně jakýchsi tradičních hodnot, místo aby prosazovali zákon?
Patrně ano, soudě dle činů. Zákon je jen prostředkem. Policisté nejprve formulují morálku a vytvoří seznam hříšníků, kteří ji porušují. Pak několik let vymýšlí složité právní konstrukce, aby mohli jejich jednání prohlásit za trestné. Když je pořádně vypilují, rozjedou třeba razii na nemorální zahradnictví.
“V policii se říká, že protidrogová policie funguje jako uzavřená sekta.“ Jakub Pokorný (reportér MF Dnes)
Magické symboly
Zhluboka jsem se nadechl a začetl se do toho textu potřetí. Co když to není úplný blábol? Neprozradil toho plk. Frydrych o sobě a své jednotce víc, než chtěl? Jestliže je ten znak symbolem NPC, potom meč představuje její členy – policisty. Jílec slouží k uchopení a ovládání meče, a symbolizuje tedy samotného Jakuba Frydrycha. Co však značí pergamen s Kodexem cti, ukrytý v jeho dutině? Co šéf jednotky ve své mysli skrývá? Něco magického, co dává celé jednotce a jejímu boji smysl?
Tajemné řády
Zamyslel jsem se tedy nad textem počtvrté. A pak mi to docvaklo. Magické symboly, tradiční hodnoty, rytíři a meče, kodexy cti a pergameny… Vždyť takhle blábolil svého času Daniel Landa!
Když se někdejší zpěvák skupiny Orlík a duchovní vůdce českých neonacistů trochu polepšil, rozhodl se „využít svoji bojovnost ve prospěch dobra“ a roku 2004 založil rytířský řád Ordo Lumen Templi. Jeho členové se opájeli mystikou a symbolismem, chtěli pozvednout duchovní úroveň českého národa a bojovat za čistotu a správné hodnoty. Povědomé, že? Patřil mezi ně bývalý poslanec za ODS Jan Vidím, herec Ondřej Vetchý a muzikant Josef Zámečník, ale také tehdejší šéf Národní protidrogové centrály Jiří Komorous. A jsme doma. Kruh se uzavírá.
Jako sekta
Za Komorouse si prý policisté šuškali, že jeho útvar je tak trochu sekta. V úřadu strávil celých 15 let a cílevědomě si budoval pověst nekompromisního bojovníka proti zlu. Jeho neúplatnost a cílevědomost respektovali i jeho názoroví odpůrci. O správnosti boje proti nelegálním drogám byl neochvějně přesvědčen a považoval ho za své poslání. Ředitel sdružení Sananim Jiří Richter o něm řekl, že nechtěl slyšet, co se kolem něho děje. Možná se mu opravdu podařilo vybudovat z protidrogovky cosi podivného.
Komorous se nepochybně obklopil spolupracovníky stejného smýšlení – i Jakuba Frydrycha si jako svého nástupce sám vybral. Podle Ivana Doudy jednou prohlásil, že zatímco on je „ten policajt“, Frydrych je „spíš ten filozof“, což se posléze potvrdilo. Současný šéf NPC v rozhovorech přemítá o morálce, dobru a zlu či o mezích osobní svobody. Často působí spíš jako vůdce nějakého řádu či sekty než jako ředitel policejního útvaru. Šermování magickými symboly v odpovědi Stanislavu Pencovi mě v tomto dojmu jen utvrzuje. Nad NPC se dosud vznáší Landův duch.
Rytíři dobra
Konspirační teorie hoďte do koše. Zásahy NPC si nezaplatili státem schválení dovozci či pěstitelé léčebného konopí ani vietnamští majitelé ilegálních velkopěstíren. Protidrogoví policisté hrají sami za sebe. Považují se za rytíře dobra bojující proti ztělesněnému zlu, které přestavují drogy, jejich výrobci a dealeři. Legalizační aktivisté, prokonopní politici, experti hlásající politiku harm-reduction i rýpaví novináři jsou pro ně pomýlenci, kteří nevědí, co činí, a onomu Zlu slouží.
Nebojácní, čestní a cílevědomí rytíři s magickým mečem práva v ruce se však těmito drobnými překážkami na cestě nenechají zviklat. Mají totiž před sebou vznešenou vidinu – svět bez drog. Jenže jejich boj k cíli nevede. Naopak stvořil a živí hydru organizovaného zločinu. Když jí useknou jednu hlavu, hned narostou dvě nové a horší.
Jakub Frydrych nedávno napsal, že „ve všech normálních společnostech platí, že zákony se mají dodržovat“. Ano. Může se však za normální považovat společnost, kde si vedení protidrogové brigády udělalo ze svého útvaru aktivistický spolek na prosazování jedné verze morálky prostřednictví nejasných a gumových zákonů?
