Když jsem tenkrát v roce 1983 vydal svoji první knihu Indoor Marijuana Horticulture (Indoorové pěstování marihuany), nedalo se tušit, kolik se toho v následujících třech dekádách změní. V té době byl Ronald Reagan prezidentem Spojených států, seriál M*A*S*H byl zrovna stažen z vysílání a nikdo ještě neznal nejstaršího syna viceprezidenta Bushe. V říši konopí to vypadalo ve srovnání se současností velmi primitivně. Podíl občanů podporujících legalizaci marihuany spadl pod 25 procent a kampaň Nancy Reaganové Prostě řekněte ne (Just Say No) byla teprve v polovině. O pěstování konopí nebylo téměř žádné obecné povědomí, a i to málo bylo koncentrováno do relativně malé skupinky zasvěcených.
Veškeré dostupné informace o pěstování byly spíše dezinformacemi. Uvědomil jsem si, že většina lidí kolem konopí chce jen vydělávat peníze, a nikoli poskytnout veřejnosti informace o jeho pěstování. Proto jsem se rozhodl o něm napsat sám. Dal jsem si za cíl, že budu psát pravdivě a zároveň jednoduše. Tak, aby tomu lidé snadno porozuměli. Nepsal jsem ale jen o vlastních zkušenostech. Mluvil jsem i se spoustou dalších pěstitelů a zjišťoval, co vědí oni. Během těchto rozhovorů jsem se hrozně moc naučil.
V posledních třiceti letech jsem měl velké štěstí, že jsem mohl strávit nějaký čas se spoustou skutečně chytrých lidí, kteří měli bohaté zkušenosti. Dokázali jsme spolu sdílet a vyměňovat si poznatky, a tím jsme se v pěstování neustále zdokonalovali.
Před třiceti lety ani neexistovalo slovní spojení lékařská marihuana, a jak jsem již zmínil, myšlenka legalizace ve Spojených státech byla utopií. Velice málo se toho vědělo o jednotlivých odrůdách (neboli varietách, což mi přijde vhodnější) konopí a ještě méně bylo známo o jejich rozdílném působení na všemožné neduhy.
Poslední tři dekády byly pro pěstitele konopí velmi hektické, neboť vyšlechtili stovky, ne-li tisíce nových variet, z nichž mnohé byly stvořeny na míru lidem se zoufalou potřebou jakékoli úlevy. Tyto změny se odráží i v samotné knize Indoor Marijuana Horticulture.
Zatímco první vydání mělo jen 96 stran, to poslední má stran 512. Seznam přispěvatelů se časem rozrostl na více než 300 lidí. Znovu musím poukázat na to, jak významnou roli u toho sehrála schopnost přejímání zkušeností od ostatních. Konopná komunita se vyvíjela i politicky. Ze sociálně izolované skupiny považované za chátru se postupem času změnila na mocnou sílu, která úspěšně podněcuje k úpravě zákonů a dominuje internetovým politickým diskuzím. Lékařská marihuana je nyní legální ve dvaceti státech USA a také v hlavním městě Washingtonu, přičemž rekreační užívání dostalo zelenou ve státech Colorado a Washington.
Pokrok se ale neomezil jen na Spojené státy. Od svahů ostrova Vancouver přes vertikální pěstování v Holandsku až po masivní venkovní plantáže v horských oblastech mého milovaného Španělska se stalo konopí světovým fenoménem – a tento proces nevykazuje žádné známky zpomalení. Proč by také měl? Pěstování konopí je vzrušující věda, stále plná novinek a překvapení, a samotné rostliny konopí jsou fascinující živé a dýchající bytosti, které jsou ku prospěchu tolika lidem a mohou nás toho ještě tolik naučit.
Před třiceti lety se kvůli pěstování konopí mnozí dostali do vážných problémů, a přitom jen milovali zahradničení nebo si prostě rádi občas dopřáli marihuanu. Dnes na kvalitě pěstovaných rostlin závisí zdraví milionů lidí. Někteří ve svém onemocnění procházejí nepředstavitelnými těžkostmi, přičemž kvalita jejich života je těsně spjata s kvalitou medicíny, která je jim poskytována, případně kterou si sami pěstují.
Klíčem jsou informace. Dobrý pěstitel bude vždy pozorně naslouchat ostatním a učit se. Proto konopí urazilo za posledních třicet let takový kus cesty, a pokud pěstitelé sobě navzájem ani svým rostlinám naslouchat nepřestanou, dočkáme se za dalších třicet ještě úžasnějšího pokroku.
Překlad : Boris Berrea
