Spory o to, zda a jak moc kouření a tabákové výrobky regulovat, jsou vděčné téma. Na jedné straně stojí příznivci argumentující ochranou veřejného zdraví, na druhé odpůrci poukazující na osobní svobodu či volný trh. Oba nesmiřitelné tábory mají v mnohém pravdu. Odpůrci však až na výjimky nejsou ve svém uvažování důslední. Bohužel.
Nekuřák kuřáků králem
Když chtěla před třemi lety Evropská komise zavést jednotné černobílé balení cigaret a zakázat jejich vystavování v obchodech, do čela odpůrců regulací se postavil přímo prezident Václav Klaus. Ač zapřisáhlý nekuřák a vášnivý sportovec, slavnostně otevřel novou továrnu na cigarety v Kutné Hoře. Boj EU proti kouření prohlásil za směšný a premiéru Nečasovi napsal:
„Není pochyb o tom, že jde o další významný pokus výrazně zasáhnout do občanských svobod, do svobody podnikání a ještě více než dosud pokřivit a narušit volný trh jak na úrovni členských států, tak v celé Evropské unii.“
Dodal, že zákazy, omezení a nařízení naruší hospodářskou soutěž a otevřou prostor pro černý trh. Upozorňoval i na výpadek rozpočtových příjmů a poškození akcionářů tabákových koncernů. Příznivce regulací pak nepřímo označil za populisty a pokrytce.
Aby svým slovům dodal váhu, prohlásil, že pokud jsou zdravotní rizika skutečně tak zásadní, máme být důslední a „postavit se k nim čelem, nepokrytecky a zcela zásadně: postavit kouření tabáku mimo zákon, jako je tomu v případě jiných, tzv. měkkých drog“. K čemuž neopomněl dodat, že samozřejmě není expertem v této oblasti.
Tabák proti drogám
Klaus pochopitelně nechtěl tabák zakázat. Smyslem celého představení bylo, aby si čtenáři řekli – „no jo, on má pravdu, zakazovat tabák jako ty hrozné drogy, to je přece hloupost.“ Potíž je v tom, že Klausova slova dokazují jediné – sám je nedůsledným pokrytcem. Argumentuje občanskými svobodami a volným trhem, a přitom mu přijde správné a normální, že měkké drogy jsou zakázané. Za jednu drogu se bije jako lev, zatímco jinou – nelegální, ale méně návykovou a v mnoha ohledech bezpečnější – odsuzuje.
I když dle vlastních slov není expertem a neuvádí žádné důvody, konopí se brání zuby nehty. V odpovědi Dušanu Dvořákovi napsal, že je „silným odpůrcem legalizace konopí jako drogy, ať už v jakýchkoliv podobách“. Vrcholnou ukázkou jeho postoje byl však kandidátský projev při prezidentské volbě v roce 2008, kde prohlásil:
„Chcete-li žít v budoucnosti (…), kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, (…), pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.“
Proč ten dvojí metr? Nevíme jistě. Nejsem přitom první, kdo mu to vytkl – Martin Komárek ještě jako komentátor MF Dnes v reakci na Klausovo otevření kutnohorské továrny uhodil hřebíček na hlavičku:
„Pokud je důsledný, příště otevře ne cigaretárnu, ale pěstírnu marihuany. Úplný zákaz měkkých drog je totiž ještě méně slučitelný s liberalismem než zákaz kouření v restauraci.“
Pravidlo, nikoli výjimka
Schizofrenní postoj k drogám není mezi odpůrci omezování kouření bohužel nikterak ojedinělý. Do absurdní roviny ho dovedl Michal Šilhánek, který se podivuje tendenci „prosadit zákon o zákazu kouření, ale na druhou stranu legalizovat kouření marihuany“. Ptá se:
„Je snad marihuana méně škodlivá? Nevzniká na ní žádná závislost? Není to droga? Co je na marihuaně lepšího než na cigaretách?“
Celou úvahu uzavírá tím, že se nedomnívá, „že by kouření marihuany bylo lepší než kouření cigaret“… Odhlédněme od zjevného klamu – zákazem kouření je tu myšlen jen zákaz kouření v restauracích, zatímco konopí pro rekreační užívání není možné ani legálně vlastnit. Zamysleme se spíš, proč se vůbec autor pouští do podobných úvah, a navíc v článku s názvem „Zákaz kouření může zabíjet svobodu!“ Proč se vůbec přít, jestli je jedna droga méně škodlivá než jiná? Záleží na tom? Nejde tu snad o svobodu? Nebo zákaz rekreačního užívání konopí zabíjí svobodu méně? Ale je to marné. Nemá cenu hledat logiku v úvahách obránců svobody kouřit tabák, kteří nejsou schopni domýšlet své argumenty do důsledků. Ale proč vlastně? Co jim v tom brání?
Konopí je divné
Důvod je nasnadě – Klaus a jemu podobní jsou mnohem víc konzervativci než liberály. I když často ani sami nekouří, cigarety vnímají jako tradiční a společensky přijatelnou drogu a jejich omezování nesou nelibě. Naopak konopí, které nebylo součástí jejich starého světa a navíc má divné účinky, jim ani trochu nevoní a proti jeho postavení mimo zákon tudíž nic nenamítají. A řeči o osobní svobodě a zlovůli státu jsou jen zástěrkou, která má jejich názorům dodat legitimitu. Což je škoda, protože jinak jsme už dávno mohli mít dolegalizováno.
Perlička na závěr: Václav Klaus se po odchodu z Hradu stal spolupracovníkem amerického Cato Institutu. Tento libertariánský think-tank přitom kromě svobody jednotlivce, volného trhu a míru prosazuje také legalizaci drog.