Ronald Antonio „Ronnie“ O’Sullivan
*5. prosince 1975, Anglie; profesionální hráč snookeru
Ten pocit zná asi každý hulič: sedíte v baru, dáte nějaké to pivko, brčko a jdete si ťuknout kulečník – a najednou vám to tam padá skoro samo. Ovšem nikdo se v tomto směru zřejmě nevyrovná živoucí legendě mistrovské varianty tohoto sportu, geniálnímu hráči a pětinásobnému mistru světa ve snookeru Ronniemu O’Sullivanovi.
Ronnie, pro svůj bleskurychlý styl přezdívaný The Rocket (Raketa), je držitelem celé řady rekordů a mnozí odborníci ho považují za vůbec nejlepšího hráče této hry všech dob. Snookeru se pod vedením svého otce, provozovatele sexshopů v londýnském Soho, věnoval již od svých šesti let. Díky mimořádné píli a talentu se stal „zázračným dítětem“ tohoto sportu. Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat a po několika juniorských titulech se již v sedmnácti letech stal profesionálním hráčem. Záhy však přišel šok, když se Ronnieho otec v nočním klubu v Chelsea dostal do potyčky, při níž v afektu nožem ubodal – shodou okolností černého – řidiče známého místního mafiána. Za vraždu, dle soudu rasově motivovanou, si šel sednout na osmnáct let do chládku.
Nedlouho poté byla za daňové úniky odsouzena na rok natvrdo také Ronnieho matka a mladý šampión začal hledat útěchu v alkoholu a drogách. Díky tomu větší část jeho následné veleúspěšné kariéry provázely časté excesy, výpadky a psychické problémy. Ve svém nedávném životopise na pokračování publikovaném v deníku The Sun vzpomíná na své bujaré celonoční kalby: „Spousta trávy, patnáct velkých guinnessů, a stejně jsem hrál skvěle. Jointy jsem miloval. Jediný problém s hulením je ten, že po prvním špeku přijde druhý, a třetí… A nakonec doma vyžerete celou lednici a hrozně ztloustnete.“
O’Sullivan přiznává, že sám neví, jak se mu v jeho divočejších časech podařilo procházet antidopingovými testy. „Na každém mistrovství světa jsem se nemohl dočkat, až turnaj skončí a já budu moct vypadnout a pořádně to rozbalit. Máma mi pořád říkala, neblbni, takhle tě brzo dostanou. Ale já jí odpovídal, neboj, to bude v pohodě. Když to nebudu přehánět a tejden před turnajem si dám pauzu, bude to v klidu. Testy sice někdy probíhaly i mezi turnaji, ale vždycky jsem se to snažil vychytat tak, abych byl zrovna čistej. Nevyšlo to jen jednou,“ vzpomíná Ronnie na turnaj Irish Masters v roce 1998, kdy neodolal pokušení a dal si špeka před finálovým zápasem. Mač sice vyhrál, titul však díky bdělým komisařům a THC v těle vzápětí odevzdával… Nejtěžší boj svého života ale hráč musel svádět o možnost vídat své děti, které má s bývalou přítelkyní, s níž se seznámil na skupinových sezeních Anonymních narkomanů. Dnes osmatřicetiletý úřadující mistr světa se však nakonec vcelku vyklidnil, dal se na vytrvalostní běhy, a i když dodnes tu a tam slušně zapaří, k jeho loňskému titulu mu přímo na místě gratuloval i jeho syn. Takže Ronnie, do letošní obhajoby držíme palce, ale pamatuj: jointa až po turnaji!
Robert Peter „Robbie“ Williams
*13. února 1974, Anglie; zpěvák, skladatel
Na britských ostrovech ještě na chvilku zůstaneme a podíváme se na známou popovou star, která má s O’Sullivanem překvapivě mnohem více společného než jen podobnou zdrobnělinu křestního jména a náklonnost k dobrému kouři. Ronnieho vrstevník Robbie Williams se také proslavil již v útlém mládí, když se jako člen populární chlapecké skupiny Take That stal již v šestnácti letech jedním z idolů pubertálních dívek. Ze sladkého hošíka se však hned s prvními honoráři začalo stávat povedené kvítko.
Na toto období vzpomíná v jednom ze starších rozhovorů: „Když jsem v šestnácti začal chodit do klubů, brali jsme LSD. Pak LSD a speed. Potom jsme přešli na kokain. Ještě před LSD jsem zkusil heroin, ale to bylo jen jednou. Když jsem v devatenácti šel na udílení cen MTV Awards, dal jsem si trochu efedrinu, kokain, extázi…“ Alkohol a drogy spolu s osobními neshodami s ostatními členy skupiny nakonec Robbieho v roce 1995 dovedly k opuštění Take That a vydání se na sólovou dráhu, která se ukázala být neméně úspěšná. I přes pokračující problémy s různými drogami (nebo snad právě díky nim?) se stal britským umělcem devadesátých let, během své kariéry prodal přes 57 milionů alb a získal řadu prestižních ocenění. S 1,6 milionu prodaných lístků na své turné během jediného dne se v roce 2006 zapsal i do Guinnessovy knihy rekordů.
Kromě kokainu nadělala Robbiemu největší potíže hlavně závislost na legálních „lécích“ jako Xanax nebo Vicodin, která ho přivedla až do protidrogové léčebny. „Spolykal jsem i dvacet vicodinů za noc a nebyl jsem daleko od smrti. Nebylo to zrovna nejlepší období mého života. Viděl jsem odejít Annu Nicole Smithovou – byly za tím prášky. Zemřel Michael Jackson – zase prášky. Potom Heath Ledger. Vím velmi dobře, o čem to je,“ přiznává. A stejně dobře ví, že tráva je trošku o něčem jiném. V rozhovoru pro Radio Times z roku 2010 uvádí: „Tráva je vážně skvělá droga. Opravdu úžasná. Jen je fakt škoda, že se mnou vůbec nejde dohromady. Viděli jste mě loni? Jen se podívejte. Jo, vyžranec 2009,“ směje se v narážce na známý přežírací efekt konopí, díky němuž – podobně jako O’Sullivan – značně přibýval na váze.
Zbavit se závislostí Robbiemu pomohlo až narození dcery Theodory v roce 2012. „Od narození dcery jsem daleko zodpovědnější. Nechlastám už 13 let, ale zahulil jsem si naposledy předevčírem. Žádná jízda, rozumějte, prostě čistě pro relaxaci,“ neskrývá zpěvák svou trvající zálibu v konopí. A co by udělal, kdyby si s drogama zavdala jeho dcera, až vyroste? „Pochybuju, že by byla jako já, klepu na dřevo. Se spoustou lásky a trochou štěstí se to nestane. Ale pokud by k tomu přece jen došlo, postarám se o to, aby dostala ty nejlepší drogy – a dám si je s ní,“ snad žertem, snad vážně odpovídá v jiném rozhovoru. Robbie dnes žije jako spořádaný otec s manželkou a dcerou v Los Angeles a od roku 2010 kromě sólové kariéry opět nahrává i vystupuje s Take That.
Jiří Krampol
*11. července 1938, Buštěhrad, ČR; herec, komik, moderátor
Svérázného herce, moderátora a baviče Jiřího Krampola jistě není potřeba dlouze představovat. Tento žižkovský matador českého šoubyznysu se nesmazatelně zapsal do paměti národa desítkami filmových, seriálových i divadelních rolí, nezapomenutelnými scénkami s Miloslavem Šimkem, dlouholetým moderováním televizního pořadu Nikdo není dokonalý i dabováním Jeana-Paula Belmonda a Louise de Funèse. Svou zatím poslední filmovou roli ztvárnil v béčkové komedii Kameňák 4, která mimo jiné pojednává o zvláštních, modrým pramenem zalévaných kytkách.
Film sám o sobě je pravděpodobně odsouzen k rychlé cestě na smetiště kinematografie, jeho premiéra však rozvířila vody českého bulváru. Udál se na ní totiž nefalšovaný skandál: Krampol a další herci na pódiu otevřeně kouřili marihuanu! Jirka si prý „natáhl, co mu plíce stačily, a se slastným výrazem v obličeji nechal zakázané poveselení kolovat.“ A vůbec mu nevadilo nechat se u toho vyfotit. Z oněch vskutku skandálních snímků lze vyčíst, že tak zřejmě nečinil poprvé, což ostatně sám přiznává. „No a co? Tak si dám občas práska trávy. Co se dá jinýho v tomhle bordelu dělat? Já si v dětství na trávě hrál a dneska se to kouří. Ale správně. Tráva nepatří na louku, ale do fajfky,“ brání huliče v rozhovoru pro Super.cz Jiří a dodává: „Jde jim jen o prachy.
Panáka si člověk dát může, za šluka aby šel pomalu bručet. O naše zdraví nikomu nejde, jinak by museli zakázat i ten chlast.“ Můžeme namítnout, že v případě legalizace by stát z konopí naopak prachy získal, ovšem s dalším Jirkovo názorem, že lepší než prášek na spaní je marihuana, na niž se dá získat menší závislost než na pilulky, nelze než plně souhlasit. Po Jiřím Bartoškovi je tak Krampol dalším dříve narozeným hercem, který posílil rostoucí řady legalizátorů. Udělujeme zeleného bludišťáka a doufáme, že si Jirka hravě poradí s případným hněvem hlavního potírače šíření toxikomanie, šlechetného plukovníka Kuby F.
