Manhattan Project vás zavede do světa, kde mocnosti soutěží o vítězství v honu za nukleární zbraní. Využívají k tomu vlastní sílu, ale i podkopávání nohou soupeřům. Na přetřes přijde diplomacie i taktika, a pokud si na základě současné mezinárodní situace myslíte, že vyrobit atomovku je něco, co ani nestojí za řeč, tato hra vás vyvede z omylu.
Jak se to hraje
Manhattan Project patří mezi hry s vysíláním pracovníků (jako třeba Agricola, o které jsem psal v Legalizaci č. 13). To je také hlavní náplň každého kola. Můžete si vždy vybrat, jestli své nádeníky pošlete do práce, nebo je naopak stáhnete domů. Pracovníci jsou tří druhů (vědci, technici a dělníci) s různým využitím, protože vědce samozřejmě nebudete posílat kutat uran a dělníkovi nesvěříte obohacení uranu. Když už jsem u těch činností, kromě práce ve vlastních budovách jsou i společné akce, kterých se může účastnit jen omezený počet hráčů.
Sem patří kromě zmíněného dolování uranu a jeho obohacování ještě práce v reaktoru, který produkuje plutonium, pak na univerzitě, která produkuje další pracovníky a nakonec v továrně, kde je možné vyrábět stíhačky, bombardéry nebo peníze. Svými letadly a bombardéry potom můžete narušovat produkci soupeřů. Stíhačka zničí jedno nepřátelské letadlo, bombardér zničí nepřátelskou budovu, pokud ho stíhačky nezastaví. Zde se nabízí spousta prostoru pro týmovou strategii, diplomacii a šikanu. Zmíněné budovy fungují stejně jako společné akce, ale jejich stavba stojí peníze, což je vykompenzováno tím, že vám je nemůže obsadit soupeř, takže máte své akce jisté, kromě případů, kdy soupeř využije špionáž.
Navíc můžete při jednom vyslání pracovníků použít jen jednu společnou akci, ale libovolný počet svých budov. Jediná akce, která je pouze společná, je návrh bomb. Při této akci sice dostanou plán bomby všichni hráči, ale ten, který ji zahrál, si vybírá první (bomby jsou různé) a dostane jeden navíc, celkem tedy dva. Poslední možnou akcí (krom akcí spojených s bombami) je špionáž. Díky ní můžete využívat i budovy soupeřů a tím je zároveň efektivně ochromit.
Hra končí dosažením předem určeného počtu vítězných bodů, který je dán počtem hráčů. Tyto body se získávají za postavené bomby. Ty vyrábíte s pomocí pracovníků (jako jiné akce) a štěpného materiálu. Bomby se dělí na dva druhy, uranové a plutoniové. U plutoniových je možno bodové ohodnocení ještě zvýšit provedením tzv. testu imploze. Ten proběhne tak, že prostě jednu ze svých plutoniových bomb odpálíte, čímž o ni sice přijdete, ale všechny ostatní vám pak přinesou více vítězných bodů.
Posledním způsobem, jak získat body, je příprava bomb pro použití. Taková puma zavěšená pod letadlem je bezpochyby nebezpečnější než ocelová koule ve skladu a hra toto zohledňuje, jen je potřeba pro tyto účely vyčlenit bombardér a zaplatit náklady na nakládku bomby.
Hlavní tahák hry
Hlavním tahákem je rozhodně prostředí hry. Vyrábět atomovky je super a člověk se do toho vcítí mnohem lépe než třeba do stavby rodinné farmy (opět odkaz na Agricolu). Velkým plusem je také využití diplomacie, protože veškeré aktivity lze koordinovat s ostatními hráči, nebo je naopak svými činy brzdit. Nabízí se tak i přímo hra v týmech, uzavírání aliancí, paktů, jejich porušování a vůbec všechna kouzla mezinárodní komunikace.
Hodnocení
Manhattan Project je zatím nejlepší hra svého typu (vysílání pracovníků), jakou jsem měl možnost si vyzkoušet. Přináší příjemný mix budovatelské strategie, napětí a konfliktu. Hlavně díky diplomacii se hra jen tak neomrzí a ani není tak dlouhá, aby stihla začít nudit. Manhattan Project navíc staví na léty prověřeném principu, takže lidem se zkušenostmi se stolními hrami nezabere absorbování pravidel moc času.