Za úspěch a rychlé sesbírání dostatečného množství podpisů může kromě hlasité Brandovy podpory i kladný postoj předsedy třetí největší politické strany, Liberálních demokratů Nicka Clegga. Ten se dlouhodobě vyjadřuje pro liberalizaci prohibičních zákonů a veřejně podpořil i tuto iniciativu, díky čemuž se rychle podařilo překročit hranici podpisů potřebnou k tomu, aby se peticí dle zákona musel zabývat britský parlament.
Legitimní požadavky
Petice požaduje, aby vláda nechala během následujících dvanácti měsíců vypracovat analýzu nákladů a přínosů protidrogového zákona z roku 1971 (The Misuse of Drugs Act), který s malými úpravami platí dodnes.
Jediná členka Strany zelených v britském parlamentu a iniciátorka petice Caroline Lucasová tvrdí: „Vláda vynakládá za ‚drogovou politiku‘ tři miliardy liber ročně (zhruba sto miliard korun – pozn. překl.) a my bychom se měli ujistit, nakolik se jedná o plýtvání prostředky a nakolik o vhodně investované peníze.“
Podpisy pod petici začaly rychle přibývat zejména poté, co Russell Brand veřejně vystoupil na její podporu a vyzval všechny registrované členy petiční webové skupiny Avaaz.org (více než jeden milion Britů), aby se k této výzvě připojili.
Veřejná podpora debaty o možných alternativách k prohibici ukazuje, že politická reprezentace v této oblasti propastně zaostává.
Podle Branda ve Velké Británii „ročně zemře kolem dvou tisíc mladých lidí v důsledku užívání drog, které pocházejí z černého trhu, neprocházejí tudíž žádnou kontrolou nezávadnosti a často obsahují smrtelně nebezpečná aditiva a rezidua. Uznávaní lékaři, policisté a politici se shodují v tom, že prohibice nikterak nesnížila užívání drog v Británii, ačkoli daňové poplatníky stojí každý rok obrovské peníze.“
Politická podpora
Dalším výrazným impulzem, který pomohl dosáhnout požadované hranice podpisů, bylo vyjádření vicepremiéra Nicka Clegga, který v článku pro Observer mimo jiné napsal: „Velká Británie by mohla hrát vůdčí roli v debatě o úspěších a neúspěších prohibičního přístupu k drogám v celé Evropě a stejně tak celá Evropa by mohla hrát vůdčí roli v této debatě na celém světě. Musíme se ovšem oprostit od starých dogmat a připravit se na to, že bude nutné k mnoha otázkám přistupovat zcela odlišně než doposud.“
Danny Kushlick, člen proreformní organizace Transform Drug Policy Foundation, vysvětluje: „Veřejná podpora debaty o možných alternativách k prohibici ukazuje, že politická reprezentace v této oblasti propastně zaostává. Podle průzkumů veřejného mínění požadují dvě třetiny společnosti, aby byly přehodnoceny současné zákony a přezkoumány možnosti, jak legálně regulovat určité drogy.“
Lucasová k tomu na závěr dodává: „Zákon z roku 1971 je zoufale zastaralý a nefunkční. Nikdy neproběhla jeho revize ani analýza společenského přínosu v poměru k výdajům. Většinu peněz věnujeme na takzvanou válku proti drogám, v níž jsme dosáhli velmi málo pozitivních výsledků. Více než polovina lidí za mřížemi má v důsledku užívání drog vážné zdravotní i sociální problémy, přičemž my je stále považujeme za zločince, místo abychom na celou problematiku pohlíželi jako na otázku veřejného zdraví a podle toho k uživatelům drog přistupovali.“
„Jsem velmi potěšená tím, že se našlo tolik občanů Velké Británie, kteří dali vládě jasně najevo, že je na čase přezkoumat současný nefunkční přístup k drogové problematice,“ uzavírá Caroline Lucasová. „Posunuli jsme se tak o další důležitý krok směrem k moderní drogové politice, která je založená na vědeckých poznatcích a lékařských doporučeních (takzvaná evidence-based policy – pozn. překl.).
Zdroje:
www.huffingtonpost.co.uk
www.huffingtonpost.co.uk
www.huffingtonpost.co.uk
Překlad: Lukáš Hurýsek
