Z návrhu prohlášení, které zveřejnil britský týdeník The Observer, jsou zřejmé zásadní neshody v pohledu jednotlivých zemí na dlouhodobou strategii pod vedením Spojených států amerických. Ta sestávala z prosazování represivních a prohibičních zákonů jako „jediného možného“ řešení drogové problematiky.
Rostoucí počet vysoce postavených politických představitelů z celého světa se snaží nahlížet na válku proti drogám jinou optikou, podle níž by se větší důraz měl klást na zdravotní aspekty užívání drog místo toho, aby se automaticky kriminalizovalo všechno a všichni.
Něco nám tu uniká
Podobné koncepty se na tak vysoké diplomatické úrovni zřídkakdy dostávají na veřejnost – obvykle je publikována verze až po schválení všemi zeměmi, aby celé společenství působilo jednotně. Rozdílné názory jednotlivých členských států OSN přitom mohou hrát velmi důležitou roli v blízké budoucnosti. Z tohoto dokumentu bude totiž vycházet společné prohlášení o strategii mezinárodního společenství pro další dekádu, jež bude představeno veřejnosti na jaře roku 2014.
Tuto strategii následně potvrdí speciální „protidrogové“ valné shromáždění OSN v roce 2016.
Damon Barrett z neziskové organizace Harm Reduction International tvrdí, že „představa globální shody v oblasti drogové problematiky je naprosto scestná. Rozdílné názory mezi státy byly vždy, ale na veřejnosti se OSN snaží tvářit jednotně. Nyní máme jedinečnou šanci vidět, v čem se pohledy jednotlivých zemí liší.“
Státy jako Kolumbie, Guatemala a Mexiko kritizují prohibiční politiku OSN stále častěji a upozorňují, že současný stav pouze nahrává do karet kartelům a organizovanému zločinu.
Z uniklého dokumentu je také zřejmé, že například Ekvádor tlačí na OSN, aby bylo do finální verze prohlášení přidáno stanovisko, podle něhož je nutné hledat alternativní cesty k prohibičním zákonům. V připomínkách zástupci Ekvádoru uvádějí: „Je potřeba hledat celosvětově účinnější řešení drogové problematiky – takové, které bude mít lepší efekt a efektivitu než současný přístup.“
Venezuela prosazuje, aby dokument obsahovat tuto pasáž: „Je důležité uvědomit si ekonomické důsledky současného přístupu k drogové problematice z pohledu výdajů na zdravotní péči a nákladů na policejní operace. Politika uplatňovaná nyní není schopná reflektovat dynamiku obchodu s drogami, jenž je zcela ovládán organizovaným zločinem.
Globální tlak
Odborníci na drogovou problematiku uvádějí, že podobný rozkol v názorech na ilegální látky na tak vysoké úrovni ukazuje pouze na to, že dlouhá léta prosazovaný represivní přístup nefunguje. Kaisa Malinowska-Sempruchová, výkonná ředitelka organizace Open Society Global Drug Policy Program, vysvětluje: „Spoléhat se pouze na policejní složky ve snaze potlačovat užívání drog a obchodování s nimi se ukazuje jako neefektivní investice veřejných finančních prostředků s mnoha vedlejšími důsledky v podobě omezování základních lidských práv. V poslední době můžeme pozorovat, jak se na různých frontách války proti drogám svět odklání od represivních metod – zprvu lokálně, na národní úrovni, a nyní i globálně.“
Útoky na současný status quo nepřicházejí pouze z Latinské Ameriky – například Norsko chce do dokumentu začlenit pasáž, která by zmiňovala „možnost dekriminalizace a provedení kritické analýzy současného přístupu“.
Švýcarsko požaduje, aby dokument reflektoval dopady současné politiky na zdraví společnosti. Do dokumentu by chtělo začlenit poznámku, že členské státy „s obavami sledují, jak se během desítek let nepodařilo snížit spotřebu drog a jak se ve většině světových regionů zvyšuje spotřeba nových psychoaktivních substancí.“ Zástupci této země také žádají, aby se v dokumentu „objevila informace o tom, že do roku 2015 se nepodaří naplnit jeden z hlavních cílů protidrogové politiky OSN – snížit o padesát procent počet injekčních uživatelů drog, kteří se při aplikaci nakazí virem HIV, a také skutečnost, že v mnoha zemích existuje přímá souvislost mezi injekčním užívání drog a rychlým šířením HIV mezi populací.“
I ty, EU?
Dokonce i EU tlačí na OSN, aby se dokument věnoval alternativám kriminalizace uživatelů a rozvoji programů na léčbu závislých. V návrhu zástupců EU se píše: „Uživatelé drog by měli mít možnost léčby, přístupu k základním lékům a dalším podpůrným službám. S tím by měly jít ruku v ruce programy na opětovné začlenění závislých do společnosti.“
Ann Fordhamová je výkonnou ředitelkou mezinárodní organizace International Drug Policy Consortium a k uniklým informacím dodává: „Vidíme, jak se členské státy OSN distancují od dlouholetého přístupu a názoru, jakým způsobem regulovat drogy ve světě. Zákony založené na trestech viditelně pozitivní změny nepřinesly. A všechny finanční prostředky, které jsme investovali do boje proti ilegálním substancím, z nichž některé rostou na mnoha místech planety doslova jako plevel, přišly zcela a naprosto vniveč.“
Nobelovu cenu za mír pro Uruguay?
Aby toho nebylo na zastánce prohibičního přístupu v OSN málo, začátkem prosince 2013 skončil v Uruguayi legislativní proces, kterým bylo legalizováno konopí. Nejen jeho užívání, ale i státem regulovaná výroba a prodej.
Uruguayský model působí jako kombinace různých postupů z progresivních částí světa – z amerického Colorada si bere povolení domácího pěstování až šesti rostlin, ze Španělska a dalších evropských zemí pochází myšlenka vzniku neziskových konopných společenských klubů (Cannabis Social Clubs) a nakonec z Izraele si Uruguay bere příklad při distribuci konopí nemocným skrze systém lékáren, na jejichž provoz bude dohlížet ministerstvo zdravotnictví.
Samozřejmostí je zákaz prodeje mladším osmnácti let, zákaz řízení motorových vozidel pod vlivem, nebude ani povolena konzumace na veřejných prostranstvích, ani jakákoli forma reklamy.
Podle vládních odhadů ušetří stát desítky milionů dolarů, které doposud utrácel za kriminalizaci uživatelů konopí a na vymáhání prohibičních zákonů. Ty zaměstnávaly ve velkém jak policii, tak justici, přičemž ve svém důsledku vedly pouze k přeplněným věznicím a zničeným životům lidí, jejichž jediným prohřeškem bylo v mnoha případech držení několika gramů usušené rostliny.
Organizovaný zločin a drogové kartely přijdou podle vládních odhadů díky legalizaci ročně o zhruba 30 až 40 milionů dolarů ze svých zisků:
Zástupci OSN s obavami sledovali probíhající legislativní proces a několikrát oficiálně prezidenta José Mujicu, který je otcem legalizační myšlenky, upozorňovali, že hodlá porušovat mezinárodní úmluvy. Zástupci Uruguaye až do nedávné doby pokorně vysvětlovali, že se pouze snaží nahradit naprosto nefunkční prohibici alternativním přístupem a od OSN požadují jen to, aby dala tomuto „experimentu“ šanci a nezasahovala do vnitřní politiky suverénního státu.
Nicméně krátce po prohlášení šéfa Mezinárodního výboru pro kontrolu drog při OSN (INCB) Raymonda Yanse, který je zapřisáhlým bojovníkem za udržení prohibice, se prezident Mujica musel hlasitě ohradit.
Yans obvinil Uruguay, že tímto „překvapivým krokem“ legalizovala konopí, aniž by se vůbec poradila s OSN, a že svým jednáním „hrubě porušuje Jednotnou úmluvu z roku 1961“.
Mujica kritiku odmítl a v televizním interview prohlásil: „Vyřiďte tomu pánovi, ať přestane lhát. Zástupci OSN mohli do Uruguaye kdykoli přijet a o problematice si se mnou osobně promluvit. Pokud se chtěl pan Yans před přijetím zákona informovat a zúčastnit diskuze, nikdo mu v tom nikdy nebránil. Tvrdí-li opak, bezostyšně lže… Pozice ve vedení mezinárodní instituce ho neopravňuje k tomu, aby si takto vymýšlel.“
Prezident také připomněl dvojí metr, kdy ředitel INCB kritizuje pouze jihoamerickou zemi, zatímco americké státy Colorado a Washington, které také v tomto roce legalizovaly konopí, vůbec nezmínil, ačkoli tyto státy nemají tak přísně regulovaný systém jako Uruguay: „Má snad Yans dvojí standardy – jedny pro nás a druhé pro ty mocnější státy?“
Stručně a výstižně popsal současnou situaci známý britský novinář a politický komentátor Simon Jenkins: „Hrdinská Uruguay by si za legalizaci konopí zasloužila Nobelovu cenu míru, zatímco OSN a Spojené státy by se za svou prohibiční politiku měly hluboce stydět.“
Zdroje:
theguardian.com
elpais.com
montecarlotv.com.uy
