Každý člověk se může dostat do situace, kdy bude jeho život viset na vlásku v důsledku vážné nemoci. Já jsem se do takové situace dostal před několika lety. Bylo mi 26 let a zdálo se mi, že můj život nemůže nic ohrozit. Zprávy o tom, že někdo má rakovinu nebo leukémii mi přišly jako něco z úplně jiného světa. Mě to přece nemůže potkat. Vesele jsem si žil, trošku cestoval, občas vyrazil na párty a chodil s kamarády na pivo. Marihuanu jsem kouřil celkem pravidelně a měl jsem pocit, že to takhle půjde celý život – zkrátka paráda. Všechno se brzy změnilo. Byl u mne odhalen Hodgkinův lymfom.
Hodgkinova nemoc má 4 stádia, která se dále označují písmeny A, B, C a E, podle toho, jaké příznaky jsou u pacienta pozorovány. Prvním signálem přítomnosti Hodgkinovy choroby je zvětšování lymfatických uzlin na krku, v podpaží, a/nebo tříslech, často doprovázené postupným úbytkem váhy, výrazným pocením (hlavně v noci) a někdy také horečkou.
Moje diagnóza zněla Hodgkinův lymfom, nodulární skleróza ve stádiu III C – tedy 3. stádium choroby doprovázené váhovým úbytkem větším než 10% původní hmotnosti. Diagnóza byla stanovena po odběru tkáně z nateklých třísel.
Náhody neexistují
Kdo z vás by běžel k doktoru kvůli tomu, že se v horkém létě v noci potí? I přesto, že jsem si občas musel vyměnit i prostěradlo, přišlo mi to celkem normální. Váhový úbytek jsem neřešil – pořád jsem něco dělal na zahradě a „zas tak hrozný“ mi to nepřišlo. Nádorová onemocnění provází i větší pocit únavy, který jsem sice měl, ale po práci na baráku je unavený asi každý, že ano. Nikomu jsem neříkal nic, protože mi nic nebylo podezřelé – ani ta mírně nateklá uzlina na krku – „to se ztratí“, říkal jsem si. Nebezpečné choroby jsou z jiného světa, takže jsem o nich ani nepřemýšlel.
Náhodo k nám přijela kamarádka s dvěma dcerami a náhodou mi jedna z nich předváděla, co se učila v kurzu sebeobrany – výborný nápad, samozřejmě to končilo úderem kolenem mezi nohy… Chtěla to jen naznačit, ale kopla mi přímo do třísel. Třísla mi trochu natékala – myslel jsem si, že po tom kopnutí. Když to čtrnáct dní nemizelo, jel jsem náhodou do rodné Plzně. Náhodou jsem měl jít na podzim na lehkou operaci nějakého „nežida“, tak jsem se stavěl u doktora, který mi to měl provádět. Ukázal jsem mu třísla a řekl mu: „nešlo by to taky vyříznout, když už budu v limbu?“ Za týden už jsem byl na odběru tkáně a za další týden mi dolovali kostní dřeň z pánve a začínala chemoterapie.
Možná si říkáte, proč přitom tvrdím, že náhody neexistují. Jednak jsem o tom přesvědčený a navíc jsem přesně rok před odhalením nemoci měl zajímavý transcendentální zážitek. Na Psy-tranceovém festivalu v Portugalsku, kam jsem se vydal úplně sám, jsem pozřel více podpůrných prostředků, než byla moje mysl schopna pobrat. Měl jsem slušný halucinace a zapékal se v rozhovoru s Bohem. Bylo mi strašně úzko a měl jsem pocit, že jsem všechno v životě udělal špatně. Naprosto upřímně jsem prosil Boha, ať mne tady a teď zabije, když jsem tak špatný. Rozběhl se neuvěřitelný kolotoč vizuálních efektů.
Viděl jsem postavu a celý její žilní systém. Najednou jí do oblasti třísel řízl střep a z místa řezu se do celého krevního oběhu rozjela černá tekutina. Tato scéna se neustále opakovala a občas ji vystřídaly kopy mrtvých mořských ryb, přesypávaných z rybářské lodě do transportéru. Zdálo se mi, jako kdybych si měl vybrat trest – nejhorší reinkarnace: návrat na začátek cesty, stát se rybou na dně mořském, nebo černá, jedovatá krev v těle. Přesně za rok mi rozřízli třísla a zjistili, že mám de facto jedovatou krev (Hodgkinova choroba je, mimo jiná zařazení, také „neoplastické klonální onemocnění krve“).
Onemocnění jsem tedy nikdy nemohl brát jako náhodu a všechno co s ním souviselo, mi dávalo smysl.
Abych se dostal k té marihuaně
Chemoterapie není nic pro pozdvižení nálady, nebo uklidnění žaludku – nicméně, zaplať pán Bůh za ni, zachrání moc a moc životů. Léčí se různými „koktejly“ a každý člověk to snáší jinak. Samozřejmě jsou i různé koncentrace, ale neznám moc podrobností, takže se do toho nebudu pouštět. Zhruba hodinu jsem dostával různé preparáty z kapačky. Cca hodinu po chemoterapii přišel velice nepříjemný stav. Charakteristická nevolnost, zvracení, celková slabost a otřesení. Přirovnávám to k úderu palice do velkého zvonu. Chemoterapie byl úder a moje tělo se po ní třáslo jako zasažený zvon.
Nyní jsem konečně objevil lékařské využití marihuany. Zjistil jsem, že když si dám pár prásků zhruba půl hodiny po chemoterapii, výrazně snížím její negativní dopady na psychiku i zažívání. Po těle se mi rozběhlo osvobozující uvolnění a pocit klidu. Žaludek se mírně uklidnil. Zvracení sice pokračovalo, ale celkový pocit byl mnohem lepší. Tolik jsem se nechvěl a dokonce jsem měl chuť k jídlu. V prvních třech dnech po dávce chemoterapie (chodil jsem na ni každých 14 dní po dobu půl roku) jsem bez marihuany moc chuti k jídlu neměl. Doktorka říkala, že důležité je hodně jíst. Dokonce padala všechna omezení. „Nevyhýbejte se žádnému jídlu. Nevadí, jestli je tučné, nebo není zdravé. V tuto chvíli je důležité, abyste hodně jedl. Pokud to jediné, co budete schopen v žaludku udržet, bude bůček, jezte bůček.“ Skvělá zpráva pro milovníka masa! Ale brzy jsem poznal, že stravování opravdu nebude procházka růžovým sadem. Postupně si začnete vybírat jídla, která se dobře zvrací a masitá strava tento komfort obvykle nenabízí.
S aplikací marihuany se zlepšil i problém příjmu stravy. Moc se vám do jídla nechce, když víte, že všechno půjde ven. Já byl rozhodnutý nemoc překonat za každou cenu, i kdybych měl zvracet borové šišky. Každý kdo někdy kouřil trávu ví, že po ní má chuť sníst celou lednici. Při požívání chemoterapie je tento účinek k nezaplacení.
Kolik marihuany je třeba k odstranění nepříjemných stavů po chemoterapii?
To je velice individuální. Jelikož jsem v té době marihuanu kouřil pravidelně, nedělalo mi problém si dát jointa kdykoliv, když jsem cítil, že negativní projevy chemoterapie sílí, což čítalo 3-4 jointy denně. Pokud se někdo rozhodne použít marihuanu k tomuto účelu, doporučil bych mu začít na malých dávkách, aby poznal, jak marihuana ovlivňuje jeho stav a psychiku. Těm, kteří nemají s marihuanou žádné zkušenosti, bych doporučil začít třeba jedním šlukem.
Marihuana vypěstovaná pod umělým osvětlením měla u mne mnohem horší výsledky, nežli marihuana pěstovaná venku. Proto jsem si sháněl pouze venečky, které jsou lehčí a nejsou tak silné. Modely pěstované uvnitř neodstranily celkové otřesení. Naopak jsem měl pocit, že jsem spíš přiložil pod kotel nepříjemným stavům, způsobených chemoterapií. Jointy z venkovních modelů mi přivodily příjemný pocit klidu a zároveň jsem byl schopný provozovat veškeré běžné činnosti. Navíc jsem nebyl tak líný a měl jsem dost síly na to, abych šel něco dělat. Chtěl bych moc poděkovat všem kamarádům, kteří mi přístup k tomuto „léku“ poskytli.
Lékaři a marihuana
I přesto, že jsem slyšel od mnoha lidí, kteří prošli martýriem chemoterapie to, že jim doktor nepřímo doporučil užití marihuany za účelem zvýšení chuti k jídlu a uklidnění, nikdy jsem nenašel odvahu se svěřit své ošetřující lékařce. I když jsem považoval spíše za správné jí to říct a potvrdit tak to, co je veřejným tajemstvím – že marihuana je při správném použití výborným doplňkem moderního způsobu léčení nádorových onemocnění. Slibuji, že jí to řeknu, až jí příště uvidím.
Navštěvuji onkologickou ordinaci FN v Plzni na Lochotíně a celému týmu příjemných a ochotných sestřiček i lékařek skládám velkou poklonu.
V současné době jsem zdráv a chodím na kontroly, které probíhají jednou za půl roku. Moje chemoterapie skončila před 7 lety. Marihuanu jsem úplně přestal užívat před 4 roky, přesto jsem na ni nezanevřel. Bolístky si mažu konopnou mastí a zajímám se o všechno, co s marihuanou souvisí.
Pokud vás někdy potká nějaká nebezpečná nemoc, nebo s ní právě bojujete, držte se, zatněte zuby a věřte v dobrý konec. Nikdy se nevzdávejte a podaří se vám zvítězit. Hodně sil a pevné zdraví všem přeje J.K.
Hondgkinův lymfom (Hodgkinova nemoc)
Systémové nádorové onemocnění, které většinou začíná v mízních uzlinách a rychle se šíří do celého organismu. Následkem onemocnění je nekontrolované množení buněk lymfatického systému, které postupně přestávají plnit svoji úlohu. Při neléčení je smrt téměř nevyhnutelná. Hodgkinův lymfom má své příbuzné, kterým se říká non-hodgkinské lymfomy a je jich celá řada. Onemocnění Hodgkinovým syndromem je oproti ostatním variantám v podstatě štěstí, protože jeho léčba je vyzkoušená a její úspěšnost se pohybuje mezi 50-90%, v závislosti na stadiu, ve kterém je nemoc odhalena. Dlužno dodat, že před dvaceti lety byla tato choroba neléčitelná.
