Na rozdíl od alkoholu je ale marihuana, respektive její metabolity, snadno detekovatelná v organismu i po velmi dlouhém čase (viz třeba předešlý díl našeho seriálu věnující se marihuaně za volantem) a na rozdíl od silniční kontroly, kdy detekování nepsychoaktivních látek obsažených v marihuaně či různých nepsychoaktivních metabolitů psychoaktivního THC pro vás zásadně neponese žádné negativní důsledky a s policisty či lékařem provádějícím kontrolu se s vysokou pravděpodobností už nikdy nepotkáte, zaměstnavatel či pedagogický sbor jen těžko zapomenou na výsledky takovéto kontroly a v případě zvláště bigotního prostředí mohou stát na počátku konce vašeho angažmá v dané organizaci.
01 Zákonný rámec pro provádění kontroly zaměstnanců
Zákoník práce předepisuje v ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) zaměstnancům obecnou povinnost nepožívat alkoholické nápoje (obsahující více než 0,5 % alkoholu) a nezneužívat jiné návykové látky (viz nařízení vlády č. 463/2013 Sb., kde naleznete i THC) na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.
Tentýž zákaz pak platí i při pracovních cestách. Výjimky pro alkohol existují (zaměstnanci ve ztížených mikroklimatických podmínkách typu hutě či sklárny, požívání alkoholu jako náplň práce v případě kontrolorů kvality či v rámci pracovních jednání tam, kde to je zvykem, a podobně), pro marihuanu však nikoli.
Pod písmenem i) je pak zakotvena povinnost zaměstnanců podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.
Kdy je tedy zaměstnanec povinen se podrobit takovéto kontrole? Za prvé musí existovat písemný pokyn, který dává vedoucímu zaměstnanci (zjednodušeně řečeno libovolný zaměstnanec, kterému je podřízen alespoň jeden další zaměstnanec) oprávnění nařídit takovouto kontrolu. Tento pokyn hledejte mezi vnitřními předpisy zaměstnavatele, tedy v pracovním řádu či mezi směrnicemi, může být ale vydán i pouze pro konkrétní případ, je-li zachována jeho písemná forma. Neexistuje-li takovýto písemný pokyn či není-li onen vedoucí zaměstnanec schopen vás na něj odkázat, můžete provedení kontroly odmítnout. Trvejte však na vyhotovení písemného zápisu, ve které budou okolnosti případu, respektive vašeho odmítnutí, zřetelně popsány, například: „XY se odmítl podrobit kontrole na alkohol a návykové látky, když vedoucí zaměstnanec YX nebyl schopen jej odkázat na písemný pokyn, kterým je k provádění takovéto kontroly zaměstnavatelem určen.“
Za druhé, konkrétní pokyn k podrobení se testu musí být udělen vedoucím zaměstnancem. Samotnou kontrolu však může provádět libovolný jiný zaměstnanec, nejčastěji pak bezpečnostní technik. Z toho pak plyne, že pokud kontrolu provádějí pouze řadoví „bezpečáci“, takže příslušný vedoucí zaměstnanec vám nedal pokyn k tomu, abyste se této kontrole podrobili, můžete ji odmítnout. Musíte však v daném případě trvat na vyhotovení zápisu, ve kterém bude absence pokynu jasně a zřetelně uvedena. Bezpečnostní technik může samozřejmě celou situaci elegantně vyřešit tak, že kontaktuje příslušného vedoucího zaměstnance a nechá jej, aby vám tento pokyn udělil.
Pokud máte vážné důvody, respektive jste schopni je zformulovat, můžete provedení orientační zkoušky odmítnout a požádat rovnou o odborné lékařské vyšetření. Pokud se orientační zkoušce podvolíte a zkouška bude pozitivní, opět by vás mělo čekat provedení zkoušky lékařské. Jako v případě jakékoli jiné orientační zkoušky včetně těch, které provádí policie, její výsledky samy o sobě nic neprokazují. Vždy platí, že bude-li i odborně provedená zkouška pozitivní, její provedení hradíte sami. Teoreticky samozřejmě může nastat situace, kdy odborně provedená zkouška bude pozitivní pouze na nepsychoaktivní látky obsažené v konopí a lékař se k věci postaví jako charakter a zaměstnavateli jejich přítomnost (tedy fakt, že alespoň občas „hulíte“) nesdělí, osobně bych na to ale v případě takto vyhroceného konfliktu nespoléhal.
Odmítnout testování mimo výše zmiňované cesty je pak závažným porušením povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů a takového zaměstnance před výpovědí hned tak něco nezachrání. Riziko trestního postihu vám v takovém případě samozřejmě nehrozí, odmítáte testování pouze vašemu zaměstnavateli, ale s pracovním místem se tak nejspíše můžete rozloučit natrvalo.
Ať už test odmítnete, budete mít pozitivní test na nepsychoaktivní látky, anebo zaměstnavatel provede celou akci v rozporu s právní úpravou, připravte se na to, že vás může navštívit personalista s návrhem dohody na ukončení pracovního poměru. A pokud na své práci nejste existenčně závislí, svůj podpis zvažte přinejmenším tehdy, je-li vám nabízeno odstupné. Z chybně udělené výpovědi se samozřejmě dají vyrazit nějaké peníze, cesta je to ovšem nejistá a potíže s tím spojené vám za to stát nebudou. V každém případě vám tím váš zaměstnavatel dává najevo, že na svém stávajícím pracovním místě ztrácíte perspektivu.
Pokud je navíc váš test pozitivní na látky psychoaktivní, dohoda o ukončení pracovního poměru je pro vás požehnáním, a to i bez odstupného. Protože pokud dostanete z takového důvodu výpověď, ztrácíte právo na podporu v nezaměstnanosti. A s flastrem od bývalého zaměstnavatele to s vaším pracovním uplatněním také dvakrát růžově vypadat nebude.
02 Zákonný rámec v případě žáků a studentů
Složitější je situace v případě vztahu škol a jejich žáků. V případě kontroly žáků učňovských oborů na praxi lze asi bez větší diskuse připustit obdobný postup testování jako v případě zaměstnanců výše, až na to, že odstupného se takový žák těžko dočká. De facto si takový přístup žádá objektivní situace, neboť nebezpečí, které způsobuje sám sobě i ostatním takovýto učeň pod vlivem psychoaktivní látky, je nemalé. Snadno aplikovatelným právním rámcem je tak úprava zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, zejména § 16 jmenovaného zákona.
Jenže jak je tomu v ostatních případech, to znamená u nejrůznějších namátkových kontrol moči a slin, policejních psů obcházejících tašky studentů gymnázií a podobně? Jako leckde jinde v oblasti drogové problematiky i zde platí, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
V případě testování žáků na drogy postupují školy většinou ve spolupráci s rodiči. Rodič tedy potvrdí, že dovoluje nechat své dítě testovat namátkovým testem, a škola pak postupuje s tímto bianko šekem v ruce. Pokud rodič souhlas neudělí, školy jsou obvykle poměrně umírněné a testy neprovádí. V případě žáků starších 18 let je situace o něco složitější a školy, vědomy si zletilosti těchto studentů, vyžadují souhlas rovněž od nich. Lze asi diskutovat, nakolik jsou vhodné formy, kterými školy o tento souhlas žádají, a mnozí by jistě mohli přijít s nejrůznějšími popisy nátlaku, se kterým se při řešení této otázky ze strany školy setkali: „Taky tu nemusíte být,“ „Toto je výběrová škola a vaše přítomnost zde je dobrovolná,“ a podobně.
Zatímco odborníci na drogovou problematiku se vcelku shodují v tom, že toto řešení je z výchovného hlediska mimořádně nevhodné, z pohledu pedagogů a zřizovatelů škol (což je důvod, proč má tento postup obvykle podporu ze strany krajského úřadu) má tento postup logiku. Je (zejména při právně vadném provedení) poměrně nenákladný a hlavně jednoduchý, porovnáme-li jej například s vytvářením alternativních možností trávení volného času.
Školy i umyjí ruce a namísto komplexního řešení drogové problematiky ve třídách provádějí namátkové kontroly, které jsou následně spolu s jednou či dvěma přednáškami o drogách, kterou za dobu standardního studia na střední škole její žáci obvykle absolvují, vydávány za dostačující „protidrogové“ opatření. O tom, jak moc preventivně tyto kontroly mohou na průměrného puberťáka působit, si laskavý čtenář učiní názor sám. Snadno identifikovatelným problémem, který je snad zanedbatelný u dospělého zaměstnance, nikoli však u člověka mladistvého či ve věku blízkém, je v případě těchto testů rovněž nízká vypovídací hodnota. Zjistí, že žák drogu požil, ovšem nic víc. Periodicitu, množství a další faktory už testy neodhalí. Školy navíc příliš neuplatňují obezřetný přístup k orientačním testům a povinnost ověřování orientačního testu na odborném pracovišti zhusta ignorují, takže riziko chybného výsledku je značné a i samotný proces provádějí těchto testů se zákonnému rámci často vymyká.
Situaci příliš neprospívá ani fakt, že relevantní pokyny správních orgánů v této oblasti jsou obestřené rouškou tajemství, když například metodický pokyn ministra školství č. j. 14 514/2000-51 či závazný pokyn policejního prezidenta č. 179/2000 nejsou snadno a volně dostupné na internetu (v dnešní době!), takže pokud máte zájem se s jejich textem seznámit, nezbývá vám, než se pokusit je vyžádat na příslušném správním orgánu nejistou cestou žádosti o informaci, která nicméně může být odmítnuta s tím, že se jedná o vnitřní pokyny a personální předpisy, tudíž se na ně informační povinnost vůči řadovým občanům nevztahuje.
Obdobně tajemné jsou pak rovněž takzvané „Závěry jednání zástupců MŠMT, MV, MZ, s RVKPP“ z roku 2003, kde bylo výše kritizované testy a použití policejních psů ve školách na plošné či namátkové vyhledávání drog vystaveno zdrcující kritice, která se nicméně na postupu škol příliš neodrazila. Alespoň soudě dle mediálního obrazu (vzpomeňme na nedávné „náhodné“ nalezení konopí u třech žáků v rámci předvádění policejního psa).
03 Co závěrem?
Přestože marihuana byla v České republice legalizována coby léčebný prostředek (na rozdíl od alkoholu či tabáku), neočekávejte do budoucna žádné zvláštní rozvolnění poměrů. I bez velkého prognózování je prakticky jisté, že v zaměstnání i školství bude formálně tolerance vůči konopí nulová, obdobně jako u jiných legálních psychoaktivních látek.
Obdobnou cestu již nastoupily soudy v USA a ruku na srdce, těžko jim to vyčítat. Osobně bych měl velký problém důvěřovat zhulenému řidiči hromadného dopravního prostředku, lékaři či stavbyvedoucímu. Nepočítejte tedy s tím, že se před zaměstnavatelem, respektive před svým pozitivním testem na THC ubráníte máváním lékařským předpisem na nějaký ten gram týdně. Na druhou stranu se s pravděpodobností rovnající se jistotě nebude měnit ani současná faktická tolerance u odvětví, kde se od zaměstnanců vyžaduje velká kreativita a iniciativa, za kterou je zaměstnavatel ochoten „platit“ i volnější pracovní morálkou takových zaměstnanců.
Možnou nadějí je rozšíření a zlevnění systémů testujících pouze psychoaktivní látky obsažené v konopí. Aniž bych však chtěl šířit konspirační teorie, současný stav, kdy zaměstnavatel zjistí nejen to, zda je zaměstnanec pod vlivem, ale i samotný fakt, že marihuanu občasně užívá, je právě pro zaměstnavatele jakožto zákazníka tvořícího poptávku výhodnější. Nabídka by tak musela jít ruku v ruce s tvrdším prosazováním současné celoevropské tendence na ochranu práv a soukromí zaměstnanců, respektive školáků. !