Máme-li podávat co nejobjektivnější informace o konopí, musíme znát souvislosti historické nejen z hlediska dějinného vývoje, ale i ekonomie a obchodu, válečnictví, řemesel, techniky, tradic, zvyků atd.
V současné době veřejnost stále vnímá konopí ne jako tradiční přadnou rostlinu, ale jako synonymum smrtelně nebezpečné drogy. Hysterie nikdy nesvědčila ani životu ani pravdě ani práci. Žel, základní informace o širokém rodu dvoudomých rostlin s dlouhými vlákny ve stonku a jejich čeledích neznají ani pedagogové. Zde je výčet dat o konopí a jeho nejbližších příbuzných, jak je lze vyčíst z různých rostlinopisů i slovníků již od 18. století.
Kopřivy, chmel a konopí
Konopí bylo z počátku řazeno mezi rostliny kopřivovité (Urticaceae); ty byly děleny na čeledě kopřivovité a konopovité. Dnes je dělení jiné.
Kopřiva
sama má cca 50 rodů a 1 000 druhů. Je rozšířena po celé zeměkouli, hlavně v teplém pásmu. Český název je kopřiva, v některých krajích slovo vyslovují pokřiva, jinde žihlava.
Nejznámější u nás je kopřiva dvoudomá čili veliká, méně častá kopřiva malá – žahavka, na jihovýchodní Moravě je kopřiva konopovitá (pálí přes papír i igelit ještě 3 dny, pěstuje ji botanická zahrada MU v Brně). Mezi kopřivovité patří i rostlina ramie pěstovaná na Balkáně.
Z kopřivy lze získat vlákno jemné jako pavučina, ale v základu drsné. Zpracování vlákna na jemnou tkaninu je proces tak zdlouhavý a náročný, že se dnes ekonomicky nevyplatí. Jsou ale záznamy, že se pro vlákno pěstovala ještě v roce 1720. Je také všeobecně známo, že z kopřivových textilií byly šity štiplavé mundúry pro německé vojsko za 2. světové války, málo se však ví, že první takové pokusy jsou již z doby 1. světové války.
Jen odborníci však znají výšivky z kopřivových vláken na slováckých krojích. V Jungmannově slovníku najdeme, že „nevěsty Slovačky při oddavkách sobě hlavy žihlavníkem zastírají aneb se jím opasují“. Vysokomýtské muzeum vlastní ve sbírkách kopřivovitou sukni z poloviny 19. století. (Zda výšivky na krojích jsou z kopřivy konopovité, není zcela jasné, ale v jedné brněnské diplomové práci na textilní téma o slováckých krojích jsem tuto poznámku našla.) Výluh z rostliny barví lehce do zelena.
Zdá se tedy, že kopřivovité tkaniny byly používány jako součást obřadního oděvu. Až ve 20. století pak i jako levná textilní náhražka.
Do čeledi konopovitých čili Cannabaceae patří kupodivu chmel. Kdo jezdil na chmelové brigády, může si vzpomenout na vůni čerstvě strženého štoku či omamnou vůni šištic na kombajnovém pásu. Je to stejná vůně jako vůně drceného konopného stonku. Na první ovanutí je patrné příbuzenství rostlin.
Chmel je planý – divoce rostoucí, dále okrasný japonský i oplétavý, v Čechách i jinde je pěstován na polích chmel otáčivý. Víceletá rostlina s podzemním „dřevem“, jejíž jarní výhonky si Římané v kuchyni upravovali podobně jako chřest. Z listů lze připravit barvivo, ze stonku se splétávaly koše na krátkodobou spotřebu, z vláken se tkávaly hrubé tkaniny a drť stonku se přidávala i mezi suroviny na výrobu papíru.
Konopí
(Cannabis) má mnoho druhů. Během studia jsme jich napočítali asi 11, dnes se uvádí především konopí indické, seté a rumištní. Našli jsme i latinský název: canapeum.
Do Evropy prý přišlo dvěma směry z Asie. Možné to je. Bylo to tak dávno, že o tom nemáme věrohodné zprávy. Víme jen, že bylo pěstováno po tisíciletí, nazýváno vesská oliva pro dobrý olej a vyšlechtěno na dlouhé a trvanlivé vlákno. Název je pravděpodobně odvozen ze sanskrtského cana či sana.
Špetka historie ke konopí
Za nejstarší archeologický doklad o konopném produktu je dosud považována keramika z Tchaj-Wanu zdobená vtlačovaným konopným provázkem. Stáří bylo odhadnuto na 12 000 let. Ze stejné provenience, jen o pár tisíciletí mladší, je zaznamenána textilní kombinace konopí a hedvábí. Rostliny konopí byly záměrně pěstovány před 5 000 lety v Číně, brzy se začaly používat pro výrobu papíru z konopí a morušové kůry. Ze semen byl vyráběn olej, z něj i čerň na psaní a laky. Bohatí lidé měli oděv z hedvábí, prostý lid z konopí.
Čínská Kniha písní z 9. stol. př. Kr., která se odvolává na písemnosti staré 2 000 let, zmiňuje konopí v souvislosti s ostatními druhy obilí (pět hlavních druhů obilovin). Uvádí ji však i jako surovinu k přípravě elixíru nesmrtelnosti. Tibet považuje konopí za rostlinu posvátnou. V Nepálu je bůh Šiva zván i Bhangeri Baba, tj. král konopí, který podle pověsti vysel trávu po Himalájích, aby ji lidé využívali.
Ve Středomoří jsou zatím nejstarší nálezy z dnešního Turecka, z Anatolie – otisky konopných tkanin z Čatal-Hüyku. Klínopisné sumerské tabulky z Malé Asie popisují práci s rostlinou nazvanou qunubu. Na egyptských freskách v pyramidách vidíme pěstování, sklizeň i zpracování konopí stejně jako lnu (stáří cca 4 000 až 3 000 let př. Kr.). V Evropě v Eisenbergu se našla semena konopí v neolitické keramice s nálezy starými cca 5 500 let.
Herodotos z Halikarnasu (500–424 př. Kr.) píše v Devíti knihách o nomádech (Skythech a Thrácích), kteří vyrábějí z konopí (nazýváno penka) jemné a teplé oblečení i ložní prádlo! Plinius (23–79 po Kr.) doporučoval zelinářům sázet konopí do zelnic na ochranu před bělásky. Oba věděli o léčivých účincích konopí.
Rozšíření užívání konopí po Evropě prý zavinili Skythové. Od severu připutovalo konopí krátké, přes Turecko konopí vysoké. Pěstování této rostliny je mnohem staršího data, známé mohlo být pod zcela jiným názvem, než jak nám jej zachovali Římané.
Všechny zmíněné civilizace užívaly léky z konopného semene jako masti, obklady či dezinfekci k vykuřování obydlí, stájí, stodol.
Frankové obsadili římské provincie kolem r. 250. Francká královna Arnemunde (+570) měla pohřební šat hedvábný, zlaté šperky a zahalena byla do konopného plátna.
Mathioli ve svém bylináři uvádí v r. 1562 jako léčebný prostředek konopné plátno. (To ostatně k léčebným účelům používali i českoslovenští lékaři koncem 2. světové války).
Je tu ale stále diskutovaná otázka drog. Theophrastus Bombastus, svobodný pán z Hohenheimu (1493–1541), švýcarský lékař, přírodovědec, filosof, alchymista i farmaceut, známý pod jménem Paracelsus, řekl: „Neexistují látky nejedovaté (…) rozdíl mezi lékem a jedem je v množství použití a podání.“
Na alkohol si lidstvo zvyklo již před tisíciletími, cigaretu považujeme za normální jev jako vidličku a nůž. Zatím nikdo neví, že kouření dubového listu může mít podobné účinky jako kouření konopí.
Konopí a české země
Na Moravě v Mohelnicích byl nalezen konopný textil starý 5 000 let. Útržky slovanských konopných textilií znají archeologové z Libice a Kouřimi. Přesleny na předení jsou zachovány z doby 2 200 let př. Kr. Předla se vlna ovcí, koz i veškerá rostlinná vlákna. Předení se věnovaly i manželky panovníků (např. choť Karla Velikého). V českých robotních hospodářských a pěstebních příkazech z r. 1549 je uvedeno: „Z panských konopí po jednom přadenu každý podruh má napřísti.“
Rozvoj pěstění byl přerušen dovážením levné bavlny z kolonií. Osevní plochy se začaly snižovat. V první polovině 19. století začaly továrny vyrábět bavlněné plátno, v druhé polovině se pak do výroby papíru začíná přidávat velmi lehce zpracovatelné dřevo. Současně v našich zemích počíná velké a hospodářsky výnosné pěstování cukrovky. A byla to především cukrovka, jejíž výnosy a ekonomické zhodnocení vyhnaly ze selských polí konopí.
Další vývoj už známe. Americké zákony, zrušení otroctví, boj o prvenství dřevitého papíru, vítězství bavlny, to všechno ovlivnilo vývoj v Evropě i v českých zemích. Přírodní textilní rostlinná vlákna nahradilo 20. století vláknem z nafty a jeho vítězství trvá dodnes.
V rámci RVHP bylo pěstování českého, speciálně pro textil šlechtěného konopí převedeno do Maďarska.
OSN v roce 1961 vydala příkaz pěstovat a využívat konopí pouze pro vědecké a medicínské účely. A to do roku 1985. V roce 1991 OSN své názory přehodnotila a od té doby se každoročně zvyšují výměry osevních ploch této rostliny ve Francii, Španělsku či Itálii. U nás však nikoliv – proč tomu tak je?
U nás se setkáváme s konopím v několika oblastech. Jsou to textil, řemesla a výtvarné umění (grafika, malířství, sochařství), stavebnictví (omítky i instalatérství), a nejmladším je papír.
Věkem pravděpodobně vede keramika. Šňůrová keramika je stará 4 500 let. Při bližším ohledání střepů musíme konstatovat, že otisk provázku kolem nádoby vykazuje strukturu, kterou nemohl vytvořit otisk provázku z lýčí nebo z vlny. Zvážíme-li, že první vykonavatelé zemědělské revoluce se živili nejen chovem dobytka, ale i rybařením, můžeme předpokládat první sítě z provazů, které nepodléhaly zkáze ve vodě. A to bylo jedině konopí.
Má to však jeden háček – nemáme nálezy a pohybujeme se tudíž jen v oblasti hypotéz. Je to asi stejný problém jako s kovy. Zvykli jsme si, že dobu železnou datujeme až do 1. tisíciletí př. Kr. Zapomněli jsme při našich materialistických zkušenostech, že ještě naši pradědové překovávali vše, co bylo možné. Uměli šetřit. Co již skutečně nebylo k recyklaci, tj. k druhotnému zpracování, bylo odhozeno a doba rozpadu kovového materiálu udělala své. Předmět zrezivěl, rozpadl se. Před dvěma roky byla archeology mezi nálezy z doby neolitu objevena železná sekyrka. Je tedy třeba s hypotézami zacházet opatrně, i vážně. I naše prabáby nosily oděv zděděný a co nebylo k nošení, tím se umyla podlaha. Proto textilních památek máme minimum.
Další problém je v hodnocení historických vláken. Běžně je udáván len. To proto, že při výzkumu se jeví vlákno lnu a konopí v příčném, šikmém i podélném řezu tak stejné, že je nelze od sebe odlišit. Pouze makro snímky jsou schopny ukázat drobný, ale závažný rozdíl ve stavbě rostlinných buněk.
Z konopí jsou zachovány fragmenty plátna, především k odívání. Kus pole na len a konopí se jako část mzdy přidělovala čeledi; každá hospodyně dbala na to, aby se zhotovilo plátno do výbavy dcer, hlavně povlečení. A to pro celý život. Dívky samy pěstovaly, předly, někde i tkaly.
Plátno známe jako materiál sochařský i malířský (mnohé dřevěné gotické madony stejně jako oltářní desky byly překryty nejprve plátnem, pak opatřeny vrstvou křídy, ta byla obroušena a pak teprve omalována).
Název kanafas je v Čechách v 17. století znám jako hrubší nebílené plátno; z 18. století je pod tímto názvem doložena tkanina vzorovaná. Pro pruhované sukně, šátky, spodnice či ložní prádlo s modrými a červenými pruhy se užívaly jiné názvy, místní, podle vzorů (např. štrejchované plátno na cejchy, prutované plátno, drel či cvilink). Pruhované roušky na hlavách vdaných žen dokumentuje již gotická ikonografie (např. sv. Anna Samotřetí či pieta z galerie v Hluboké nad Vltavou). Specifické vzory nacházíme v Orlických horách, na Vysočině, v jižních Čechách. Množstvím vzorů předčily Čechy a Lužice celou Evropu. Existenci různých textilů s různými názvy nalézáme ve kšaftech – závětích. Výraz kanafas se všeobecně rozšířil až během 18. století.
Vlákno a pazdeří
z konopí bylo dáváno do omítek ke zpevnění struktury od počátků stavebnictví, stejně jako obilné plevy, otruby a živočišná vlákna.
Semeno
konopné je výborné k uvaření kaše. Před 60–70 lety se jí běžně říkalo kaše semencová. Olej získávaný ze semen za studena i za horka je vhodný nejen k jídlu a svícení, ale i ke tření barevných malířských pigmentů, jako fermež na ošetření dřeva nebo dehet na mazání kol všeho druhu.
Především je konopí spolu se lnem základní surovinou k výrobě papíru, od konce středověku až dodnes.
Zatím je velice těžké hovořit o používání konopí v restaurování. Především by se měla používat konopno-lněná papírovina k restaurování starých tisků. Považuji za nezodpovědné dolévat listy rukopisů či tiskovin papírovinou bavlněnou. Bavlna má nejen krátké vlákno, ale má i jinou strukturu, je to jiný druh rostliny s jinou chemickou skladbou. V případě nutnosti tzv. rentoaláže, tj. napnutí a upevnění malby i s původním starým plátnem na plátno nové, považuji za důležité používat stejný materiál, tj. konopné režné plátno. Je stabilní a neprověšuje se, stejně jako lana a šňůry.
Za další problém považuji používání současných olejů a pigmentů při opravách např. gotických deskových maleb. Zatím nebyl uskutečněn hlubší chemický a spektrografický výzkum malovaných vrstev. Měli bychom se snažit použít pro konzervaci, tj. zachování uměleckých děl pokud možno takové materiály, jaké používali jejich autoři. Stejně tak by bylo vhodné pro údržbu historických textilií a oděvů vyrábět mýdlo (například z konopného oleje) bez běžně přidávaných optických bělidel. Bělidla poškozují historická vlákna.
V současné době používají stavebníci ve Francii i ve Švýcarsku ke zdění tvárnice z konopí a vápna, Němci zase vyrábějí tepelné i zvukové izolace stejně jako plastové obaly na CD či kartáčky na zuby. Málokdo v ČR si uvědomuje, že jediný papír, který musí vydržet překládání a rolování, je papír bankovní a cigaretový. Není na čase přehodnotit hysterické informace o užitečné rostlině zvané konopí? (A neplést si ji s marihuanou?)
Roku 1875 profesor vyšší hospodářské školy v Táboře Ferdinand Janovský radil: „Pěstování lnu a konopí patří do hor a lesů, tam nebude doma řepa.“ A dále: „Čím se as prohřešili Češi, že Bůh je slepotou tresce, aby neviděli poklad, jaký ve svých přadných rostlinách mají,“ povzdechl si ve svém spisu s názvem Polní kázání. Po více než 130 letech musíme s ním povzdechnout i my…
