„Podle mého názoru to je jako ochutnávání vína ve sklípku, pouze s tím rozdílem, že u nás se ochutnávají různé druhy konopí,“ vysvětluje Orson Boon (nejedná se o jeho pravé jméno), zakladatel největšího britského klubu s názvem London Cannabis Club (LCC). „Lidé si sem chodí vyměňovat vypěstované vzorky, vyzkoušet nové odrůdy a popovídat si.“
Společný zájem
Několik členů LCC sedí u kulatého stolu kdesi v severovýchodní části Londýna. Jeden prohlíží pod lupou různé vzorky a zjišťuje, zda v nich nejsou svilušky. Další porovnává odér odrůd Jacka Herera a Lemon Haze. Na stole se nacházejí zvětšovací skla různých velikostí, vaporizéry a několik průhledných sklenic s popisky odrůd konopí, které obsahují. Celé to působí jako jakási výzkumná laboratoř umístěná v květinářství.
„Tahle odrůda nedávno vyhrála neoficiální londýnský Cannabis Cup,“ popisuje Boon a mává krabičkou s nápisem K3M pod nosem novému členovi, který pracuje jako investiční poradce ve velké nadnárodní firmě. Nováček si přivoní a poté mi vysvětluje, co ho sem přivedlo poprvé: „S přáteli bychom rádi vypěstovali pár rostlin pro vlastní potřebu. Doma vypěstovaný materiál je chuťově mnohem příjemnější než většina toho, co seženete na ulici, a navíc víte přesně, jaké živiny rostlina dostávala.“
Ostatní členové mezitím začnou čile debatovat o tom, kde bude nejvhodnější zřídit novou pěstební místnost s hydroponicky živenými rostlinami.
Během posledních pár let se ve Velké Británii objevilo mnoho konopných klubů, které sdružuje a zastupuje celonárodní UK Cannabis Social Club, což je organizace vzniklá v roce 2011 za účelem ochrany práv uživatelů konopí. Většina klubů „žije“ především na Facebooku (stránka LCC má k 1. prosinci 2013 více než 41 000 fanoušků), kde spolu příznivci rostliny rozebírají různá témata od hnojiv přes léčbu až po boj za dekriminalizaci.
Na sociálních sítích se také organizují demonstrace, přičemž dubnové oslavy mezinárodního dne konopí 20. 4. (v anglosaských zemích psané jako 4/20) se v londýnském Hyde Parku zúčastnilo více než 10 000 lidí. Stejně tak se prostřednictvím internetu domlouvají skromnější posezení, jako je naše dnešní setkání v prostorách klubu, kde spolu mohou o svém oblíbeném „hobby“ debatovat zcela odlišní lidé – důchodci se studenty, bankéři se zedníky, barmani s právníky a podobně.
Zdraví na prvním místě
Boonovo hlavní zaměstnání – dlouholetý lékař – ho jako první dovedlo k myšlence založit konopný klub. „Hodně času jsem trávil mimo Británii a na vlastní oči jsem viděl, jak konopí pomáhá pacientům s mnoha různými diagnózami. Je mi jasné, že konopí může mít i negativní účinky a může být zneužíváno – ostatně jako cokoli jiného. Ale pokud ho používáme správně, jedná se o jedno z nejbezpečnějších léčiv. Když jsem se přestěhoval do Londýna, setkával jsem se s mnoha lidmi, kteří konopí museli užívat tajně, aby si mohli ulevit od symptomů svých nemocí. To se mi nezdálo spravedlivé, a proto jsem založil facebookovou stránku za účelem šíření osvěty o konopí a sjednocení co nejvíce uživatelů do jedné komunity.“
Jedním z hlavních cílů konopných klubů je propagace zdravějších způsobů užívání konopí, než jaké představuje kouření. „Sám už pouze vaporizuji, pro tělo je to mnohem lepší a chuť je čistší,“ svěřuje se Orson. Mezitím napěchuje svůj přístroj, zapne ho a zhluboka natáhne výpary.
Navštěvuji několikrát do měsíce místní konopný klub, kde s ostatními diskutuji o tom, jak dosáhnout na zahrádce co nejlepších výsledků. Jsem za to velmi vděčná.
Navíc se jedná o velmi diskrétní způsob aplikace. Orson vypráví, jak se s několika dalšími členy vydal na večeři do jedné vybrané restaurace v 31. patře jedné výškové budovy: zatímco ostatní návštěvníci si vychutnávali steaky z argentinských býčků, chlapci z LLC si vesele potahovali ze svých kapesních vaporizérů. „I zblízka to vypadá, jako bych jen zamyšleně ocucával luxusní kuličkové pero,“ doplňuje Orson.
Co na to zákon?
Skutečnost, že držení a pěstování konopí je ve Velké Británii nelegální, neodrazuje většinu klubů v zemi od organizování a svolávání mítinků prostřednictvím sociálních médií. „Diskutovat o konopí se v této zemi může,“ vysvětluje Boon, „a tato naše otevřenost je součástí boje o ‚normalizaci‘ pohledu a přístupu k němu.“
Jednotliví členové ovšem většinou vystupují pod falešnými jmény, jak vysvětluje jeden z přítomných: „Mnoho z nás má rodiny, pracovní pozice na veřejných místech, hypotéky a další závazky, a proto máme strach z případné perzekuce, která může se současnými zákony kdykoli přijít.“
Více informací o konopných společenských klubech si můžete přečíst v novém magazínu Legalizace č. 22.
Millie je šedesát let a je členkou jednoho z klubů ve Walesu: „Jako pacientka s roztroušenou sklerózou jsem během let zjistila, že konopí je jediný lék, který mi opravdu pomáhá. Ještě nedávno jsem si ho musela kupovat od dealera na ulici, ale pak jsem rozhodla, že začnu raději pěstovat vlastní. Navštěvuji proto několikrát do měsíce místní konopný klub, kde s ostatními diskutuji o tom, jak dosáhnout na zahrádce co nejlepších výsledků. Jsem za to velmi vděčná.“
Orson Boon uzavírá: „Jako náš primární cíl nyní vidím legalizaci léčebného konopí po vzoru stále více amerických států. Až se tak stane, uvidíme, co bude dál.“
Zdroj: theguardian.com
Překlad: Lukáš Hurýsek
