Skupinka členů klubu nacházejícího se na jihozápadním pobřeží ostrova Gran Canaria v poklidu balí jointa a pokuřuje vodní dýmku, zatímco opodál stojící muž odděluje voňavé květy sušené marihuany od listí a stonků a ukládá je do sklenic.
Život tě naučí
„Kouřit jsem začal celkem brzy, když mi bylo 14 nebo 15, protože jsem chtěl vyzkoušet zakázané ovoce,“ vypráví čtyřicetiletý Andres Ibarra a při tom pečlivě odstraňuje nůžkami lístky. Andres je zahradníkem a zároveň ředitelem místního klubu.
„Celkem rychle jsem se naučil pěstovat a raději jsem kouřil vlastní konopí, protože ve městě se dalo koupit jenom samé nekvalitní zboží, jehož cena rozhodně neodpovídala kvalitě,“ pokračuje muž s oholenou hlavou a dvěma zlatými náušnicemi, který o sobě tvrdí, že je obyčejným „rekreačním uživatelem“ marihuany.
Podle španělských zákonů je zakázané jak držení, tak produkce a prodej měkkých drog včetně konopí. Nicméně zákon dovoluje užívat a pěstovat konopí pro vlastní potřebu, pokud tak člověk nečiní na veřejnosti, ale v soukromí.
Ve Španělsku jsou tudíž v provozu desítky soukromých, veřejnosti uzavřených klubů, jež využívají této kličky v zákonech a nabízejí konopí uživatelům, kteří nechtějí nakupovat od dealerů na ulici.
Klub v Moganu s názvem Sibaratas Med Can otevřel dveře potenciálním členům před rokem a nachází se v klidné lokalitě za městem. Pozemek je obklopený stromy a plotem a hlídají ho dva němečtí ovčáci, kteří mají za úkol zastrašit případné zloděje.
„Fungujeme jako nezisková organizace, máme otevřené a transparentní účetnictví,“ ujišťuje Ibarra.
„Konopí, které dnes užívám, je něco úplně jiného než jointy mého mládí. Tady v Sibarias Med Can pěstujeme rostliny jen pro naši vlastní potřebu, respektujeme přitom životní prostředí a vyhýbáme se chemickým hnojivům.“
Léčba i rekreace
Tyto kluby přitahují nejen rekreační uživatele marihuany, ale i lidi, kteří trpí na různé nemoci a užívají konopí ze zdravotních důvodů.
Čtyřicetiletý Isaac Candelaria Martin vysvětluje, proč se léčí konopím: „Před lety jsem měl vážnou nehodu a od té doby jsem trpěl velkými bolestmi, kvůli kterým jsem musel užívat spousty léků. Následkem toho jsem nemohl vést normální život, nevycházel jsem z domu a pomalu nebyl schopen bavit se normálně s lidmi. Pak mi někdo poradil, abych místo chemických preparátů vyzkoušel něco přírodního, a díky tomu jsem znovu začal žít společenským životem.“
Ve Španělsku jsou v provozu desítky soukromých, veřejnosti uzavřených klubů, jež využívají kličky v zákonech a nabízejí konopí uživatelům, kteří nechtějí nakupovat od dealerů na ulici.
Další člen klubu Juan Jose se léčí s fibromyalgií, což je nervové onemocnění způsobující bolest a ztuhlost svalů, a rozhodl se zkusit marihuanu, protože trpěl vážnými vedlejšími účinky konvenčních léků, které mu byly předepisovány lékaři.
„Užívám to na léčebné účely,“ tvrdí sedmačtyřicetiletý muž. „Díky marihuaně se můžu přes den hýbat a v noci můžu zase spát, vrátila se mi chuť k jídlu a dokonce i dobrá nálada.“
Marihuana roste uprostřed pozemku vlastněného klubem na ploše dvaceti čtverečních metrů, kam se vejde kolem 200 rostlin. Každý člen klubu musí uvést, kolik konopí sám spotřebuje, a podle toho se zahradníci snaží odhadnout sklizeň tak, aby v případě policejní návštěvy nepřevyšovalo vypěstované množství dohromady uvedenou spotřebu všech členů.
„Zákon se dá v tomto případě vykládat všelijak,“ stěžuje si Ibarra a připomíná loňský zátah, při němž policie zničila klubu celou sklizeň.
Více informací o konopných společenských klubech si můžete přečíst v novém magazínu Legalizace č. 22.
Eliane Detrazová je dvaačtyřicetiletá Švýcarka, která nyní žije na Kanárských ostrovech a užívá marihuanu od svých 16 let. Členkou klubu se stala podle svých slov proto, že nechtěla platit místním mafiánům za nekvalitní a předražený produkt.
„Nemyslím si o sobě, že jsem nějaký delikvent jenom proto, že kouřím marihuanu. Jsem velmi zodpovědný člověk a mám stálou práci. Pro mě je marihuana to samé jako pro někoho jiného sklenka vína, kterou si dá večer v baru bez toho, aby se z něj stal alkoholik.“
Zdroj: rawstory.com
Překlad: Lukáš Hurýsek
