Aktuální článek
Snižování rizik spojených s užíváním drog v Rumunsku

Snižování rizik spojených s užíváním drog v Rumunsku

Redakce
  • První projekty na snižování rizik spojených s drogami se v Rumunsku objevily v souvislosti s epidemií HIV, která propukla mezi uživateli heroinu na počátku devadesátých let 20. století. Tyto programy měly závislým na heroinu nabídnout sociální služby například v podobě výměny použitých injekčních stříkaček. Přesto je dnešní situace stále velmi kritická.

Na přelomu tisíciletí vznikla Rumunská asociace pro boj s AIDS (ARAS), jež odstartovala preventivní program zaměřený na zpomalení šíření HIV mezi prostitutkami, který zároveň nabízel sterilní injekční stříkačky drogově závislým. V té době zahájila také Asociace pro boj s drogami a alkoholismem (ALIAT) provoz prvního stálého centra, kde byly uživatelům zdarma k dispozici jednorázové sterilní jehly.

Nedostatek lidí i zdrojů

Ještě v roce 2002 bylo masivní šíření viru HIV a žloutenky typu C v komunitě uživatelů drog na okraji zájmu. Poskytování lékařské a sociální pomoci bylo v plenkách a systém nebyl schopen uspokojit potřeby většiny závislých – jediné odvykací zařízení se nacházelo v Bukurešti a bylo silně přetížené. Zaměstnance tvořili zejména lékaři a další pracovníci z psychiatrických léčeben, kteří neměli k poskytování péče uživatelům drog potřebnou kvalifikaci ani zkušenosti.

Stigmatizace a diskriminace jsou na denním pořádku a ze strany policie často dochází k násilí.

Ačkoli nevládní organizace nabízely výměnu použitých jehel od roku 2000, kvůli značně omezeným prostředkům byly schopny pomoci pouze malému počtu zájemců. Lékárny pak odmítaly závislým injekční stříkačky nabízet, neboť měly obavy z problémů spojených s jejich opakovanými návštěvami.

V současné době nabízejí uživatelům drog pomoc dvě nevládní organizace – ARAS, který provozuje dvě Drop-in centra a jednu mobilní ambulanci, a CARUSEL. Obě nabízejí poradenství, sociální výpomoc, zdravotní péči, testy na HIV a žloutenku typu B a C, těhotenské testy, sběr a výměnu jehel, sterilizační prostředky nebo kondomy.

Největší výzvu představuje pro neziskové organizace boj se šířením viru HIV. Zatímco v roce 2008 byly potvrzeny pouze dva nové případy, v roce 2012 to podle údajů Národního institutu pro infekční nemoci bylo již 237 nově nakažených. Z výsledků výzkumu provedeného mezi uživateli drog Bukurešti a v Ilfově v září 2012 vyplývá, že z 417 účastníků bylo 52 % testováno pozitivně na HIV, 85 % na žloutenku typu C a 20 % na žloutenku typu B.

Legální stimulanty horší než heroin

Ve stejné době se zájem uživatelů začal přesouvat od heroinu k legálním stimulantům, u kterých je četnost nitrožilní aplikace až pětkrát vyšší (tři až čtyři aplikace denně u heroinu oproti deseti až patnácti u těchto nových psychoaktivních látek). Následky na sebe nedaly dlouho čekat – snížená imunita, nárůst počtu nemocných HIV i žloutenkou a úmrtí z předávkování způsobených neznalostí účinků nových narkotik.

Poradenská centra nabízejí závislým sociální výpomoc, zdravotní péči, testy na HIV a žloutenku typu B a C, těhotenské testy, sběr a výměnu jehel, sterilizační prostředky nebo kondomy.

„Nemocní s HIV nemohou v Rumunsku využívat bezplatné zdravotní služby tak, jak by bylo potřeba. Zásoby léčiv docházejí několikrát do roka, což je způsobeno jak nedostatkem financí, tak špatným systémem distribuce. Lékaři se musejí rozhodovat, kterému pacientovi léčbu poskytnou, protože na všechny se prostě nedostane. Uživatelé drog nejsou v tomto výběru preferovanou skupinou. Vzhledem k tomu, že se chovají rizikově a nejsou často schopni dodržet pravidla léčby, jsou léky přednostně podávány jiným skupinám nakažených,“ říká Alina Dimintriuová, předsedkyně asociace Sens Pozitiv.

Programy na snižování rizik přitom nejsou schopny účinně pomoci všem, kdo to potřebují, a naprosté většině uživatelů drog se nedostává příležitostí k návratu do normálního života. Mají omezený přístup ke zdravotním a sociálním službám a propast mezi nimi a zbytkem společnosti se tak dále zvětšuje. Stigmatizace a diskriminace jsou na denním pořádku a ze strany policie často dochází k násilí, které má jediný cíl – získat od drogově závislého jméno jeho dealera. Jsou-li následně z jakéhokoli důvodu uvězněni, sníží se možnost návratu uživatelů drog do normální společnosti na minimum.

Je tedy zřejmé, že represivní protidrogové zákony brání stejně jako jinde ve světě tomu, aby závislí měli šanci žít normální život a eventuálně se závislosti zbavit anebo alespoň minimalizovat rizika a škody s užíváním drog spojená.

Zdroj: www.talkingdrugs.org

Překlad: Lukáš Hurýsek

 

 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!