V současnosti platná protidrogová legislativa v Německu byla sepsána již před více než třiceti lety – v roce 1981 – a kromě toho, že je značně zastaralá s ohledem na poznatky o drogové problematice, jež máme dnes, nekoresponduje zcela se zněním Ústavy přijaté v roce 1994.
Na to tehdy upozorňovali i ústavní soudci a poznamenávali, že při vymáhání protidrogových zákonů by se mělo dbát na pečlivé dodržování základních lidských práv a osobních svobod. Stejný názor nyní vyjádřili i přední odborníci a akademici v oboru trestního práva z celého Německa, kteří zároveň poznamenali, že realita je často přesně opačná.
Abychom zjistili, co přesně je cílem petice, zavolali jsme jednomu z jejích hlavních strůjců celé iniciativy, emeritnímu profesorovi Lorenzovi Böllingerovi z Brémské univerzity.
Pane profesore, čeho se touto peticí snažíte vlastně dosáhnout?
Lorenz Böllinger: V podstatě se snažíme dosáhnout toho, aby v této oblasti začal opět fungovat parlament jako tvůrce zákonů. Podle ústavy mají všechny zákony vycházet z pravdivých a vědecky ověřených skutečností, jejichž validita musí být v průběhu let ověřována a podle nových skutečností upravována. O to nám jde především, ať už se bavíme o drogové problematice v souvislosti s užíváním drog jednotlivci, nebo o potenciálních dopadech na celou společnost. Nejvíce nás trápí otázka, zdali trestní právo a zákony s drogami vůbec něco zmůžou.
Jak to myslíte?
LB: Je nad slunce jasné, že Nixonova válka proti drogám (americký prezident Richard Nixon oficiálně vyhlásil drogám válku v roce 1971 – pozn. překl.) nemůže být nikdy vyhrána. Vymáhání prohibičních zákonů a represe nemá žádný vliv na počet uživatelů drog. Rukama nám prošly desítky všemožných studií, jejichž závěr zní vždy stejně: kolotoč výroby, distribuce a užívání drog se točí zcela nezávisle na zákonných ustanoveních.
Kdyby bylo možné u drog kontrolovat složení, ke smrtelným předávkováním by docházelo jen velmi zřídka.
Tím tedy chcete říct, že lidé budou zakázané substance užívat vždy?
LB: Drogy člověka provázejí od počátku dějin a určitá část populace bude vždy vyhledávat tento druh „potěšení“ či relaxace. S tím nikdo z nás nic neudělá, i kdyby se na hlavu stavěl.
Kouřil jste někdy konopí?
LB: Je mi 68 let a ano, konopí jsem někdy v životě kouřil. A velmi dobře si vybavuji světlé i stinné stránky této činnosti.
Je vaším cílem plošná legalizace? Uvažoval byste o plošné legalizaci?
LB: Ano, ovšem ne v obecně představované podobě, kdy by si najednou každý mohl koupit jakoukoli drogu v supermarketu. V tuto chvíli jde především o to, abychom k drogám přistupovali na základě výzkumů, prověřených informací a praktických zkušeností z jiných zemí, které již některé dříve ilegální substance regulují. V případě těch nejméně škodlivých drog, jež představuje například konopí, bychom zřejmě nastavili poměrně uvolněná pravidla, která by kladla důraz zejména na zdravotní nezávadnost finálního produktu a registraci pěstitelů. V případě heroinu nebo pervitinu bychom zvolili striktnější pravidla.
To zní jako dobrý plán. Nebojíte se ale, že by mohlo dojít k výraznému zvýšení spotřeby?
LB: Existuje řada vědeckých důkazů a ověřených statistik, že k tomu v případě legalizace nedochází. V zemích jako Portugalsko, Španělsko nebo Belgie existují a fungují určité uvolněné formy drogových zákonů již déle než deset let. Nizozemsko má nastavenou liberální politiku vůči konopí déle než 40 let a výsledky hovoří samy za sebe – ke zvýšení spotřeby nikdy nedošlo, naopak dlouhodobě pomalu klesá.
Vaši petici podepsala více než stovka odborníků. Proč trvalo tak dlouho, než vznikla takováto iniciativa?
LB: To je dobrá otázka. Podle mého názoru se nejspíš nikdo z akademické a vědecké obce nechtěl zaplétat do politiky. Stejně tak platí, že přísné protidrogové zákony představují efektivní způsob, jakým mohou policejní složky monitorovat a kontrolovat určité skupiny lidí, což silovým představitelům moci vyhovuje.
Vymáhání prohibičních zákonů a represe nemá žádný vliv na počet uživatelů drog.
A co samotná společnost – je připravená na legalizaci?
LB: Posledních více než čtyřicet let nám politici a média v tomto ohledu systematicky vymývali mozek, takže většinová společnost má dosti mylné představy o drogové problematice. Jednotlivé případy drogových deliktů jsou v novinách často zobecňovány a vytrhávány z kontextu. Například úmrtí v důsledku předávkování jsou vždy připisována na vrub samotným zakázaným látkám, přitom v konečném důsledku je na vině právě represivní systém a prohibiční zákony.
Naprostá většina těchto úmrtí je způsobena kombinací více látek (i legálních), o nichž uživatel neví, že se nesmí kombinovat, případně různými nebezpečnými aditivy, které tam dealeři přidávají. Kdyby bylo možné u drog kontrolovat složení, ke smrtelným předávkováním by docházelo jen velmi zřídka. Sám jsem i profesionálním psychoanalytikem a pracoval jsem s lidmi, kteří užívali heroin i konopí – a mohu říci jen to, že jejich problémy nebyly v naprosté většině případu způsobené samotnými drogami, ale vycházely ze společenského postavení, neutěšené rodinné situace a s tím souvisejícího psychologického profilu.
Setkal jste se někdy s německou vládní protidrogovou koordinátorkou Marlene Mortlerovou?
LB: Ne, ale poslal jsem jí petici. Odpověď nicméně neočekávám.
Přísné protidrogové zákony představují efektivní způsob, jakým mohou policejní složky monitorovat a kontrolovat určité skupiny lidí, což silovým představitelům moci vyhovuje.
Co byste jí řekl, kdybyste se potkali?
LB: Upřímně řečeno, přijde mi celá záležitost s jejím jmenováním jako vtip. Na tuto pozici byla jmenována letos v lednu, aniž by k tomu měla jakoukoli kvalifikaci – sama má profesní zkušenosti pouze z turismu a zemědělství. To jen ukazuje na to, jakou vážnost naše vláda přikládá reformě nefunkčních a nespravedlivých protidrogových zákonů. Oni chtějí mít hlavně klid, a to znamená nic neměnit.
Myslíte, že vaše petice v tomto ohledu něco změní?
LB: Věřím tomu, že k této problematice dokážeme přitáhnout větší pozornost. Z politického hlediska výraznější změnu neočekáváme, protože většina hlavních stran je stále proti jakýmkoli reformám.
Zdroj: www.news.vice.com
Překlad: Lukáš Hurýsek
