Oblast Krymu byla v průběhu devadesátých let zasažena epidemií HIV – i na ukrajinské poměry – velmi tvrdě. Jedním z hlavních důvodů bylo sdílení injekčních stříkaček a jehel mezi nitrožilními uživateli drog, kterých zde v současnosti žije údajně kolem 14 000 (na celém Krymu žije přibližně 2 300 000 lidí).
Minimalizace rizik nám nic neříká
Na rozdíl od většiny zemí Evropské unie, kde se díky vládním investicím do programů takzvané minimalizace rizik („harm reduction programs“) podařilo šíření viru HIV mezi uživateli drog výrazně zpomalit, na Krymu a celé Ukrajině získali drogově závislí možnost zapojit se do podobných programů teprve před několika lety.
Takzvaná substituční léčba závislosti na opiátech byla v zemi zakázána (stejně jako v Rusku) až do vítězství takzvané „oranžové revoluce“ v roce 2004, kdy se situace rapidně změnila – ukrajinská vláda s pomocí Globálního fondu pro boj s AIDS, malárií a tuberkulózou spustila první substituční programy pro drogově závislé.
Před ruskou invazí mělo zhruba 800 bývalých injekčních uživatelů na Krymu přístup k substituční léčbě metadonem a buprenorfinem (obě látky jsou na seznamu základních léčiv Světové zdravotnické organizace – WHO). Díky změně přístupu došlo během následujících let k významnému snížení počtu narkomanů nově nakažených virem HIV.
V posledních letech je zřejmé, že Spojené státy ustupují z pozice světového „četníka“, co se týče prosazování prohibičních protidrogových zákonů. Zdá se, že Rusko má za cíl svého odvěkého rivala v této pozici nahradit.
Existuje řada důkazů, že životy uživatelů drog se na substituční léčbě změnily k lepšímu – mnozí si našli práci, sehnali bydlení a založili rodiny.
Tato politika je nyní, i přes veskrze pozitivní výsledky, zásadně ohrožena v důsledku obsazení Krymského poloostrova Ruskem.
Prohibice, lži a zpátečnictví
Ředitel ruského Federálního úřadu pro kontrolu narkotik Viktor Ivanov krátce po anexi Krymu oznámil, že jednou z priorit jeho úřadu bude rychlé ukončení substitučních programů. Podle jeho názoru představují riziko pro veřejné zdraví a společnost. Ivanov zastává tento pohled na problematiku dlouhodobě a zcela ignoruje vědecky ověřená fakta a statistiky z praxe, jak jsme se mohli osobně přesvědčit před pár lety na konferenci Komise OSN pro návykové látky ve Vídni, kde jsme s ním vedli krátký rozhovor o metadonu. Poté jsme požádali jeho kolegy z komise o vyjádření, z čehož vzniklo následující video s anglickými titulky.
Viktor Ivanov je veteránem afghánské války a dlouho pracoval v KGB po boku současného prezidenta Vladimíra Putina (i proto je považován za jednoho z jeho nejbližších přátel). Po rozpadu Sovětského svazu se rychle přeorientoval a díky politickým konexím se stal úspěšným podnikatelem. V roce 2000 se vrátil do politiky a stal se znovu blízkým Putinovým spolupracovníkem.
V roce 2008 byl jmenován ředitelem zmiňovaného Federálního úřadu pro kontrolu narkotik, což je v současnosti největší protidrogová organizace na světě, která zaměstnává 40 000 lidí – tedy více než americký Národní úřad pro kontrolu drog (DEA).
Nový strážce dobrých mravů na scéně
V posledních letech je zřejmé, že Spojené státy ustupují z pozice světového „četníka“, co se týče prosazování prohibičních protidrogových zákonů za hranicemi své země. Jak vidno, Rusko má za cíl svého odvěkého rivala v této pozici nahradit – na světových fórech zaměřených na drogovou problematiku vystupuje jako zásadní odpůrce přístupu založeného na důkazech (takzvané „evidence-based drug policies“), a naopak prosazuje tvrdou represi a kriminalizaci nejen distributorů, ale i uživatelů. Ve stejném duchu se snaží uzavírat bilaterální dohody s podobně smýšlejícími státy a prosazovat tak vlastní ruský model války proti drogám.
Zákaz metadonu a buprenorfinu je jedním z příkladů, který ve skutečnosti bude znamenat mnohem větší riziko pro veřejné zdraví a společnost, protože uživatelé budou opět nuceni nakupovat drogy pochybné kvality na černém trhu a sdílet s dalšími narkomany injekční jehly a stříkačky, čímž nevyhnutelně dojde k opětovnému nárůstu lidí infikovaných virem HIV.
Životy uživatelů drog se na substituční léčbě změnily k lepšímu – mnozí si našli práci, sehnali bydlení a založili rodiny.
Tento přístup k drogové problematice v mnohém připomíná uvažování politiků z dob Sovětského svazu a naprosto odporuje tomu, co prosazují odborníci na závislosti po celém světě a co tvrdí věda. Takzvaná drogová diplomacie („narcodiplomacy“) je jen dalším nástrojem, jakým se Putinův autoritářský režim snaží dobýt ztracené pozice světové mocnosti. Mezinárodní společenství si musí uvědomit, že přístup problémových uživatelů k podobným programům, jako je distribuce metadonu, je naprosto zásadním krokem k řešení anebo přinejmenším stabilizaci drogové epidemie a šíření viru HIV. Stejně tak je důležité pochopit, že pro Rusko je tato oblast především dalším ideologickým bojištěm (podobně jako v případě postoje k homosexuálům), kde jsou pošlapávána základní lidská práva a svobody, jež jsou základními kameny demokracie pro nás všechny, nejen pro uživatele drog a nemocné s HIV.
Zdroj: http://drogriporter.hu/en/sameold
Překlad: Lukáš Hurýsek