Ekologie, zn. festivalová
„Kdykoli se lidé sejdou, ať už má jejich setkání jakýkoli účel, potřebují se najíst a napít, potřebují světlo, teplo nebo chlad, musí se na setkání nějak dopravit, použít toaletu, potřebují někam házet odpadky,“ uvedla Meegan Jones z britské Sustainable Events Alliance v Průvodci pro zelenější festivaly vydaném v květnu 2010 o. s. Konopa. V případě kulturních festivalů můžeme dodat, že se lidé potřebují hlavně dobře bavit. Nejeden festival už ale pochopil, že v čistém a funkčním prostředí je kulturní zážitek o to příjemnější.
I proto se jejich promotéři začali zajímat o to, jak se chovat ohleduplně k okolní přírodě i místním lidem, produkovat co nejméně odpadu, dopravovat zboží a návštěvníky šetrně, používat ekologicky nezávadné místní suroviny, propagační materiály a tak dále a tak dále.
Ať už vědomě či nevědomě, dostávají se tak do celosvětové festivalové rodiny udržitelných, ekologicky zodpovědných nebo také zelenějších festivalů. To, co totiž bylo donedávna exotickým projevem vídaným na Rainbow setkáních nebo jiných ekologií prodchnutých akcích, dostává v posledních letech sofistikovanou podobu využívanou i těmi největšími, řeklo by se mainstreamovými fesťáky.
Ben Challis, zakladatel britské A Greener Festival Ltd., která již pět let oceňuje „nejzelenější“ festivaly světa, k tomu poznamenává: „Když jsme v roce 2005 založili A Greener Festival, na světě existovalo pár úžasných festivalů, jež byly neobyčejnými příklady těch nejlepších udržitelných praktik, a mnoho festivalů, které usilovně hledaly informace, jak dělat jejich akci přátelsky k přírodě. Zdálo se, že tu pro ně chybí praktická pomoc a poradenství. Jak se věci za pět let změnily! Nejenom, že se klimatická změna stala přijímanou skutečností, lidé si také uvědomují, že i kdyby se věda mýlila, lidstvo, má-li přežít, potřebuje žít s ohledem na dostupné prostředky. Znečišťujeme, otravujeme, vylovujeme, vytěžujeme a přehříváme naši planetu. A přitom máme jen JEDNU. Je čas pro změnu. Festivaly mohou být skvělými příklady této změny – a mohou také podpořit a motivovat další lidi.“
To si dnes uvědomují desítky promotérů ve Velké Británii, Austrálii, Francii, v zemích Beneluxu, Skandinávii, Maďarsku, na Slovensku i jinde ve světě. Snaha o udržitelný přístup se tady nesoustředí jen na ochranu životního prostředí, ale také na práci s lidmi – na zpřístupnění festivalu všem, i znevýhodněným skupinám, na jejich aktivní zapojení, informovanost a pohodu.
Česká realita
Možná si ještě vzpomínáte na první ročníky českých festivalů: žízeň a voda za 40 Kč, rybníky výkalů kolem přetékajících toi-toiek, bezmasé jídlo abys pohledal, odpadky tvořící souvislé vrstvy… Z velké části festivalů tato sodoma naštěstí mizí.
Mohou za to určitě hlavně odvážní lidé, kteří se nebojí zkoušet nové, vlastní nebo ze zahraniční převzaté postupy. U nás k takovým pionýrům patří třeba Štěpán Suchochleb z Rock for People, podle jeho slov prvního festivalu, který zavedl zálohu na kelímky. V té době korunová záloha způsobila revoluci v nakládání s kelímky a připravila půdu pro další kroky včetně třídění odpadu.
Ekologická řešení lze ale často spatřit hlavně na menších festivalech, především těch probíhajících v ekologicky cenném prostředí. Příkladem je Cultural Reggae Vibez v lomu u Hořic na Šumavě, kde pořadatelé vypracovali festivalové desatero pravidel pro návštěvníky a pečlivě, v souladu s reggae poselstvím, dohlíží na co nejmenší poškození životního prostředí.
Ukázkovou práci s lidmi a informacemi lze zase sledovat na kultovním Open Air Music Festivalu v Trutnově. Energie městečka naplněného stánky ekologických a sociálních neziskových organizací i duchovními kouty je jedinečná. Na Trutnově se navíc jako na prvním festivalu u nás objevily v roce 2007 kompostovatelné kelímky. Letos už jejich dodavatel, firma Green Planet Investments (známá více jako Bioplaneta) zásobila kompostovacím nádobím akce jako Febio Fest, benefiční festival na hradě Pecka, Million Marihuana March, 10. Reggae Meeting, Open Air Festival nebo již tradičně právě Trutnov.
Některé festivaly šly letos ještě dál a vrhly se na třídění odpadků. Následují tak příklad třeba slovenské Pohody, která začala s tříděním odpadu již v roce 2006. Se zaváděním systému na Pohodě v té době pomáhala ekologická organizace Priatelia Zeme. Z celkového množství 30 tun odpadů se díky tříděnému sběru Priateľov Zeme-SPZ podařilo zrecyklovat a zhodnotit až 4,7 tuny, tedy cca 15 % z celkového množství.
„Išlo o prvý ročník, ktorý pre nás znamenal náročnú logistickú operáciu. Pracovali sme so stovkou dobrovoľníkov a v spolupráci s partnermi zabezpečili hustú sieť kontajnerov. Podarilo sa nám nastaviť vysoko latku pre ďalšie festivaly, ale aj výrazne spropagovať myšlienku ekologickejšieho nakladania s odpadmi,“ zhodnotil první celoplošné třídění odpadu na Pohodě koordinátor akce Radoslav Plánička z Priteľov Zeme.
V Česku se na dvacet festivalů, mezi nimi třeba Colours of Ostrava, Mighty Sounds nebo Sázava Fest, vrhlo na třídění pod hlavičkou projektu Čistý festival společnosti EKO-KOM. O co že v projektu jde? Citujeme z webu www.cistyfestival.cz:
„O certifikát se mohou ucházet české festivaly, které ve svém areálu zajistí pro návštěvníky a stánkové prodejce možnost tříděného sběru odpadů minimálně do žlutých kontejnerů/pytlů na plast a do modrých kontejnerů/pytlů na papír. Současně musí mít festivaly zajištěn se svozovou společností odvoz vytříděného odpadu na třídící linku – ne na skládku komunálního odpadu. Cílem certifikovaných festivalů musí být druhotné využití plastu a papíru vytříděného uvnitř festivalového areálu.“
Osobně jsem se na festivalu Mighty Sounds přesvědčil, že festivalová realita je často surovější než ideje. Koše na odpadky rozmístěné ledabyle po areálu sice nesly barevné pytle s potiskem, co do nich patří, jinak ale nebyly nijak výrazně označeny. Letmý pohled na jejich obsah ukázal, že o třídění tu nemůže být řeč. Rovněž novinka, která místo zálohy odměňuje sběratele kelímků „stylovými dárky z recyklovaného plastu“, pivem nebo kolou, mě nepřesvědčila (zvláště, když na mě namísto piva zbyl pouze stylový dárek v podobě nafukovacího balónku a toaletního papíru). Sběr a úklid tak z velké části zajišťovali brigádníci, třídění pak pravděpodobně pracovníci na třídících linkách. Diskutovat je v případě čistějších festivalů možné i o vztahu ekologie k soutěži o nejvíce vytříděných kelímků. Není ekologickým pravidlem č. 1 omezení spotřeby?
O tom, že „dělat ekologii“ není jen tak, se přesvědčil i nováček na festivalové scéně Open Air Festival v Panenském Týnci, alespoň podle reakcí návštěvníků na fóru jeho webových stránek. Uvidíme, jak se Open Air umístí v soutěži Greener Festival Awards třeba v porovnání s Rock for People nebo maďarským Szigetem.
Zelenější festivaly a zelený list Konopy
Občanské sdružení Konopa se na základě v úvodu zmíněných zkušeností s festivalovou anti-ekologií rozhodlo konat. Již několik let jezdíme se stánkem po českých letních festivalech a propagujeme „konopí jako obnovitelný zdroj par excellence“. Postupem času jsme pochopili, že to jsou ta pravá místa, kde se udržitelná řešení mohou představit lidem v praxi, jako funkční součást festivalového i jejich vlastního života. Rozhodli jsme se podpořit přechod festivalů k udržitelnému módu a s nimi i konverzi jejich návštěvníků.
Ke spolupráci jsme si přizvali další ekologické organizace z Čech, Slovenska a Maďarska a dali jsme dohromady projekt nazvaný „Podpora udržitelné spotřeby ‚ozeleňováním’ kulturních festivalů“, pracovně nazvaný „Za zelenější festivaly“. Projekt podpořila Nadace Partnerství a International Visegrad Fund.
Od jara 2009 jsme shromažďovali podklady, příklady dobré praxe jak z domova, tak ze zahraničí. Od léta 2009 do léta 2010 jsme uspořádali nebo se podíleli na organizaci pilotních „zelenějších“ festivalů, mezi nimi třeba Pozdní zimní pestrovečer pořádaný v březnu Hnutím Brontosaurus, festival Iné cesty slovenské organizace Sosna, Biomarket Day maďarské Green Action nebo již zmiňovaný 10. Reggae Meeting. Ověřili jsme si tak možnosti uvádění ohleduplných technik do praxe v různých kontextech zúčastněných zemí.
Na jaře jsme pak přizvali promotéry festivalů ke kulatým stolům na setkání se zástupci firem a neziskových organizací. Iniciovali jsme tak vznik další spolupráce napříč těmito sektory, která např. v případě do té doby ekologií neposkvrněného metalového Brutal Assault anebo zmiňovaného Open Air Festivalu přinesla první ovoce.
Nakonec jsme začátkem června vydali tištěného Průvodce pro zelenější festivaly – praktický návod pro organizátory kulturních akcí, který na 100 stránkách přináší pracovní postupy, rady a konkrétní tipy, jak na to. Za inspiraci mu sloužili angličtí a francouzští průvodci a zkušenosti konkrétních festivalů. Průvodce je dostupný i v elektronické podobě na www.sunnycampaign.net. Tištěnou verzi je možné objednat přes webovky Konopy.
Šlapací elektrárny a kompostovací záchody
A jak vlastně vypadá kýžený zelenější festival? V první řadě jde o snižování dopadů na životní prostředí, ekologické stopy, emisí skleníkových plynů… Třeba podporou šetrné dopravy – veřejné, sdílené, kyvadlové, poháněné obnovitelně. Stále větší pozornost je věnována odpadkům. Na Reggae Meetingu a Real Beatu jsme si vyzkoušeli, jaké to je třídit. A zjistili jsme, že to jde! Základem je dobře uzpůsobená infrastruktura, která i ty línější postaví před nutnost volby, co kam hodit. U plastů se úspěšnost pohybovala kolem 95 %.
Jednoznačným hitem je zpětný výkup kelímků. Ten pomáhá radikálně snižovat množství válejících se odpadků a separovat cenné suroviny. Stále více festivalů přitom volí nádobí rozložitelné, určené ke zkompostování. V zahraničí jdou často ještě dál a zavádí omyvatelné kelímky z tvrzeného plastu na více použití.
Rozšiřuje se také nabídka jídel – vegesortiment a biopotraviny se dostávají ke slovu. Své místo mají i zelená městečka s neziskovými organizacemi, tvoří se infrastruktura pro handicapované, množí se snahy využít pro pohon festivalů obnovitelné zdroje – rostlinný olej, fotovoltaické panely nebo malé větrníky. Na festivalu Glastonbury v Anglii, jednom z největších letních festivalů pro víc než 100 000 lidí, mohou lidé vyrábět elektřinu pomocí náramku při tanci nebo šlapáním na kole či si pronajmout stan. Ve Francii jsou stále populárnější kompostovací toalety, které umožňují využít cennou organickou hmotu zanechanou na festivalu návštěvníky. Osvědčenou pomůckou jsou také kapesní popelníky. Eko-festivaly tisknou zásadně na recyklovaný papír (na konopný bohužel zatím nemají), přírodními barvami, propagují se pomocí biobavlněných (v případě pražského MMM konopných) triček potištěných barvami bez ftalátů atp. Možností je nespočet, v zásadě ale kopírují osvědčenou filosofii: snižovat objemy materiálu, odpadu a energií, využívat k přírodě šetrné, místní suroviny a služby, komunikovat a zapojovat návštěvníky, co to dá. Jak ale radí průvodce, je třeba hledat ty možnosti, které nejlépe padnou každému konkrétnímu festivalu.
Přesto, my ani organizátoři nemůžeme čekat zázraky. Nic se neděje ze dne na den. Být skutečně eko, nejen na webových stránkách, ale ve skutečných dopadech na životní prostředí, místní komunitu a získávat tak důvěru veřejnosti všeho věku a smýšlení v alternativní zelené postupy a technologie, to chce čas, energii i finance. O. s. Konopa dlouhodobě sází semínka udržitelného života. Ukazujeme, že ekologie, ohleduplnost a šetrnost nemusí znamenat úbytek, ale naopak zvýšení pohodlí při současném snížení zátěže okolí i nás samých a zlepšení vztahů člověka k člověku i k živé a neživé přírodě, k Zemi a vesmíru.
Čím častěji bude tato zpráva znít z pódií našich festivalů, tím rychleji se naše sny o udržitelnosti mohou měnit ve skutečnost. Největší díl zodpovědnosti přitom nese každý z nás.