Úhoři a ukradený objev
Na počátku jeho profesní kariéry nic nenasvědčovalo tomu, že se Sigmund Freud stane otcem psychoanalýzy a vstoupí do dějin moderního lékařství. Jako mladý akademik se nejprve zaobíral veterinární medicínou. Jeho prvním odborným textem byla práce o pohlavních orgánech a rozmnožováním úhořů. Nikoli stať o podvědomí či kulturní teorii.
O druhotných znacích nižších druhů ryb, tak zněl název diplomové práce z roku 1881, s níž promoval na lékařské fakultě ve Vídni. Tímto se ale zřejmě jeho zájem o ryby vyčerpal, neboť od té doby se raději věnoval fyziologii a zkoumání funkcí lidského organismu. Ve svých osmadvaceti letech pracoval jako pomocný lékař ve Všeobecné nemocnici ve Vídni. Při hledání tématu, jímž by se mohl vyprofilovat a prosadit se, narazil na nově objevenou látku kokain, extrahovanou z listů jihoamerického keře koka.
Freuda poté, co látku sám několikrát ochutnal, napadlo, že by se dala využít jako lokální anestetikum. Ke své smůle se ale o tomto poznatku zmínil kolegovi Kollerovi z laboratoře a ten, když Freud odjel za několik týdnů na dovolenou ke své snoubence, provedl několik experimentů, kde se Freudova domněnka potvrdila. Kokain se skutečně ukázal být účinným anestetikem na sliznice a jako takový začal být používán především při očních operacích. Tím se Karl Koller, rodák ze Sušice, takřka přes noc proslavil, zatímco Freud se cítil podvedený, frustrovaný a spílal na svůj osud. Ještě dlouhá léta potom Freud vinil z tohoto fiaska svou tehdejší snoubenku a pozdější manželku Marthu. V jednom dopise jí napsal, že jí klade za vinu, že se nestal slavným už v mladých letech.
Trochu popleteně: O kokainu
Kokain na sobě poprvé vyzkoušel v laboratoři 30. dubna 1884. U farmaceutické firmy Merck si objednal gram této látky za 1,27 dolaru. Nebyla to na tehdejší dobu žádná láce, ale bylo to naprosto legální. Onoho dubnového dne byl Freud poněkud rozladěn. Cítil se unavený. Rozpustil si tedy 0,05 gramu kokainu ve vodě a roztok vypil. O několik minut později se dostavil pocit úlevy a osvěžení.
Freud byl nadšený. Téměř euforický. V hlavě se mu šířil silný pocit tepla, střídaný záchvěvy chladu. Nikdy předtím jeho účinky nikdo takto nepopsal. Slušelo se tedy je prozkoumat zevrubněji. Poté, co na sobě Freud zkoušel kokain stále častěji, získal jistotu: kokain nemá naprosto žádné vedlejší účinky, odhlédne-li se od lehkého pocitu nevolnosti, který ale on sám na sobě pozoroval prý jen dvakrát. Jak vidno z dopisů a Freudových zápisků, stala se i jeho snoubenka Martha terčem jeho drogových fantazií. Nepřestal se zaobírat kokainem, naopak propadl fixní ideji, že přece jen ještě najde a prokáže další důležité možnosti jeho využití. V jednom dopise Martě, psaném zřejmě v kokainovém rauši, stojí: „Připrav se na to, princezničko, až přijedu.
Zlíbám Tě úplně do ruda a tak Tě nakrmím, až budeš úplně vysílená a uvidíš, kdo je silnější. Zda malá něžná holčička, nebo velký, divoký chlap s kokainem v krvi. Když jsem byl naposledy v těžké depresi, vzal jsem si opět kokain a ten mě opět vyzdvihl do sedla. Zrovna se zaobírám tím, že shromáždím literaturu k tomu, abych mohl napsat oslavný traktát o této zázračné látce.“ Freud opravdu sepsal oslavnou ódu O kokainu, v níž tuto drogu všem vřele doporučoval. Každý se po jejím požití cítí euforicky, plný síly, chuti do práce – a to nejlepší na tom je, že „člověk i po požití zůstává zcela normálním a stěží uvěří tomu, že je pod vlivem nějaké látky“.
Doporučoval ho jako prostředek proti hysterii, hypochondrii a depresi, ale i jako velmi slibný lék pro lidi trpící morfinismem a alkoholismem. Podle jeho lékařských poznatků mohl být kokain užíván zcela bez problémů i při zažívacích potížích či astmatu, dále také jako stimulační látka a silné afrodiziakum. S jistou vídeňskou lékárnou se Freud dohodl, že se pokusí cenu kokainu dle možností snížit jeho výraznou propagací na minimum, aby byl tento zázračný lék dostupný každému, komu jej Freud předepíše. Svému příteli Fleischlovi, který byl závislý na morfinu, předepsal Freud kokain na odvykání. Doporučil, aby si pokaždé, jakmile ho zastihne bažení po morfinu, místo toho dal kokain. Což dotyčný také svědomitě činil a nedlouho poté se stal na kokainu silně závislým. Už počátkem roku 1885 píše Freud dopise své snoubence, že se Fleischl bohužel změnil po psychické stránce.
Ale nepřičítal to zřejmě účinkům drogy, ale psychickému oslabení svého přítele, prodělávajícího závažnou nemoc. Fleischl zvyšoval dávky takovým způsobem, až začal halucinovat – viděl a cítil bílé hady, které mu šplhají po kůži. Zemřel v roce 1891 následkem drogové závislosti na kokainu. Výše zmíněný spis O kokainu vyšel v témže roce, kdy Freud kokain okusil poprvé. Tato studie měla ale nejednu slabou stránku.
Freud ji například napsal během pouhých čtrnácti dnů evidentně pod vlivem zkoumané látky a vycházel v něm převážně jen z informací uváděných v propagačních materiálech farmaceutických firem a pokusů prováděných pouze sám na sobě. Je evidentní, že lékař silně podcenil návykovost a důsledky této drogy. Že kokain působí velmi silně na změnu osobnosti uživatele, že při dlouhodobém užívání může způsobovat kromě depresí, poruch spánku a strachu i emocionální chlad, ztrátu kontaktu s realitou a stihomam, to si nebyl schopen uvědomit. Když jeho přítel během léčby morfinismu kokainem zemřel, Freudovo nadšení pro tuto drogu poněkud opadlo. Nicméně jeho naivní oslavný spisek O kokainu byl jednou z příčin první kokainové vlny v Evropě.
Psychoanalýza a světová proslulost
V roce 1885 se stal Sigmund Freud soukromým docentem i proto, aby se mohl oženit s Marthou, jejíž matka sňatek podmiňovala materiálním zabezpečením ze strany ženicha. Ekonomicky se mu ale z počátku příliš nedařilo. Odjel tedy do Francie, kde se chtěl vzdělat a získat poznatky o právě se rozvíjejícím novém oboru – psychoterapii.
Zajímal se především o postupy slavného profesora Jean-Martina Charcota, jenž používal k léčení psychických neduhů hypnózu. Freuda tato metoda tak fascinovala, že přeložil veškerá stěžejní Charcotova díla do němčiny. V roce 1886 se mohl konečně oženit s Marthou Bernaysovou a otevřít si soukromou praxi ve Vídni. Zabýval se léčbou neuróz a hysterie, zpočátku metodou pokus a omyl. Zkoušel bezúspěšně elektroléčbu, neboť v té době žádné léčebné postupy v tomto oboru nebyly známy.
Za pomoci hypnózy a přesvědčení, že když se pacient dokáže v uvolněném, respektive hypnotickém stavu vymluvit, uleví se mu. Do té doby se vzhledem ke společenským zvyklostem a velkému odstupu rodičů od dětí mohl člověk vyzpovídat ze svých starostí a nejistot leda tak v kostele faráři, který jako terapii nabídl pouze modlitbu či odprošení a pokání. Freud se stal převratným novátorem a to, že existenci lidských traumat a frustrací zcela veřejně zdůvodnil především sexuálními problémy, mu přineslo světovou proslulost.
Zdokonalováním této metody zkoumání podvědomí vytvořil základ oboru, který nazval psychoanalýzou. Je možné, že Freud sexu přikládal nadměrně velkou důležitost, a to minimálně ze dvou důvodů. Sám pocházel z ortodoxní rigidní rodiny, kde jakýkoli mimomanželský či předmanželský sex byl naprostým tabu, a dokonce i masturbace byla pokládána za obrovský hřích. Vezmeme-li v úvahu, že se oženil až ve svých třiceti letech, dá se předpokládat, že o panictví přišel teprve o svatební noci.
Představíme-li si k tomu, že už nejméně dva roky užíval dosti pravidelně kokain, který je znám jako jedno z nejsilnějších afrodiziak, dalo by se odvozovat, že sexuální přetlak, který v sobě měl, mohl ovlivnit jeho objektivní pohled na psychiku člověka a zveličení sexuality jako nejzávažnější příčiny hysterie, neuróz a dalších psychických poruch. Když se později odborníci zajímali o Freudovu dřívější kariéru, pokoušel se své nadšení kokainem zlehčovat a jednomu svému životopisci napsal v dopise, že je nespravedlivé, že se jeho kokainovému poblouznění přikládá taková váha. Ani ve stáří nebyl ochoten si přiznat vlastní odpovědnost za kokainovou závislost svých pacientů. Po anšlusu Rakouska Německem v roce 1938 zavčas odjel s celou svou rodinou do Londýna, avšak čtyři z jeho pěti sester, jež žily ve Vídni, už odjet nestačily. Všechny zahynuly během let 1941–1942 v nacistických koncentračních táborech.
Nemoci a naplánovaná smrt
Freud trpěl po celý život kromě kataru nosu a migrén neznámého původu i řadou neurotických příznaků, které se zhoršovaly nebo zlepšovaly v závislosti na měnících se okolnostech jeho života. Není prokázáno, že by mu tyto problémy způsobila jeho dlouhodobá závislost na kokainu, ale je to pravděpodobné.
Také se velmi často dostával do podivných stavů lehké dezorientace, které mu sice zcela neznemožňovaly vykonávat lékařské povolání, avšak značně jej znepokojovaly. Velké trápení zakladateli psychoanalýzy přinášela také jeho další silná závislost. Bez nikotinu v podstatě nedokázal žít.
Kouřil náruživě a nepřetržitě. Když za první světové války došly ve Vídni zásoby doutníků, propadl trudnomyslnosti a neurotické symptomy se rozjely na plné obrátky. Zdá se být tragickou ironií, že drogy zůstaly pro Freuda tématem až do jeho smrti. Onemocněl rakovinou horní čelisti a patra a prodělal nespočet operací, kde bylo nutno chirurgicky odstranit novotvary zhoubného bujení spolu s částmi kostí. Kvůli rakovině úst měl velkou protézu, která mu způsobovala značné bolesti. Tato choroba ho sužovala celých šestnáct let, od roku 1923. Ani tehdy se ale nedokázal zbavit své nikotinové závislosti.
V závěru života odmítal veškeré léky proti bolesti, protože si byl vědomý rizik morfinu. Užíval jen aspirin a později přidal i nevelké množství kokainové tinktury. Když už byl na konci svých sil a mohl stěží mluvit, požádal přece jen svého lékaře o drogu, aby mu pomohla při odchodu z tohoto světa. Zemřel 21. září 1939, ve spánku, po dvou injekcích morfinu, jež mu aplikoval jeho ošetřující lékař. Zemřel na dávku, kterou si sám určil.
