Onen mladík se jmenoval Raphael Mechoulam a toto zjištění změnilo celý jeho život. Dnes je takřka pětaosmdesátiletý Mechoulam světově uznávaným odborníkem na konopí s desítkami významných ocenění (jako poslední získal v roce 2012 Rothschildovu cenu za celoživotní přínos k rozvoji chemických a fyzikálních věd). Na začátku své hvězdné kariéry – před více než padesáti lety – musel ovšem překonat několik zásadních překážek, aby mohl započít konopný výzkum. Tou hlavní bylo samotné konopí, které se tehdy dalo jen velmi těžko obstarat oficiální cestou. Mladému vědci se nakonec podařilo sehnat pár gramů od kamaráda, jenž byl policistou.
Ilegální objev
„Ano, porušil jsem tehdy zákony,“ svěřuje se mi Mechoulam při našem setkání v Tel Avivu, „ale omluvil jsem se a úředníkům z ministerstva zdravotnictví jsem vysvětlil, o co mi šlo. Nemohl jsem čekat několik let, až mi vládní byrokratický aparát vydá povolení s konopím pracovat.“
Představitelé vlády Mechoulamův výzkum naštěstí nezastavili a jeho tým tak mohl přicházet s jedním důležitým objevem za druhým: již v roce 1963 se mu podařilo určit strukturu kanabidiolu (CBD) a o rok později dokázal jako první na světě izolovat a popsat strukturu jediného psychoaktivního kanabinoidu obsaženého v konopí – delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC). Během následujících let se Mechoulamovi a jeho spolupracovníkům podařilo izolovat a pojmenovat mnoho dalších sloučenin.
Kromě toho se část výzkumu zabývala popisem mechanismů, jakými působí konopí na lidský mozek. Když se Mechoulamovi podařilo spolu s českým chemikem Lumírem Hanušem izolovat v roce 1992 první endokanabinoid přirozeně se vyskytující v lidském těle, nazval ho anandamid, což v sanskrtu znamená „vnitřní štěstí“. To samo o sobě ukazuje, jak Mechoulam o konopí přemýšlí.
Skryté tajemství
V půlce našeho dlouhého odpoledního povídání mi nestor konopné vědy ukázal studii z roku 1999, v níž se zabýval takzvaným „synergickým účinkem“ (anglicky „the entourage effect“) projevujícím se při konopné léčbě.
Tento pozoruhodný koncept vychází z toho, že v konopí se nachází více než 480 látek, z nichž 66 spadá pod označení „kanabinoidy“. Ty se dělí do několika základních skupin:
• kanabigeroly (CBG)
• kanabichromeny (CBC)
• kanabidioly (CBD)
• tetrahydrokanabinoly (THC)
• kanabinoly (CBN) a kanabinodioly (CBDL)
• další jako například kanabicycloly (CBL), kanabielsoiny (CBE), kanabitrioly (CBT) a jiné
Dále se v rostlině nacházejí dusíkaté sloučeniny (doposud jich bylo popsáno 27), aminokyseliny (18), proteiny (3), glykoproteiny (6), enzymy (2), cukry a příbuzné látky (34), uhlovodíky (50), jednoduché alkoholy (7), aldehydy (13), ketony (13), jednoduché kyseliny (21), mastné kyseliny (22), jednoduché estery (12), laktony (1), steroidy (11), terpeny (120), fenoly na jiné než kanabinoidní bázi (25), flavodiny (21), vitamíny (1), nerozpustná barviva (2) a další látky (9).
A právě v této rozmanitosti spočívá ono tajemství léčebných účinků konopí. Mechoulam spolu s dalšími odborníky věří, že všechny tyto sloučeniny mají určitý léčebný potenciál, který je díky vzájemné „spolupráci“ mnohonásobně vyšší, než když jsou užívány samostatně.
Věda zatím stále ještě nedokázala přesně vysvětlit, jaký mechanismus za těmito účinky stojí, nicméně neustále přibývá důkazů, že kanabinoidy a další látky obsažené v konopí opravdu pomáhají nemocným účinněji ve vzájemné kombinaci, a tudíž mají „synergický účinek“.
Podívejme se například na čisté, synteticky izolované THC, jež je lékaři předepisován pod obchodním názvem Marinol. Na trh bylo toto léčivo uvedeno v osmdesátých letech minulého století a lékaři i vědci předpokládali, že bude mít stejné účinky jako THC přirozeně se vyskytující v rostlině. Brzy se ovšem ukázalo, že Marinol naprosté většině pacientů nedokáže poskytnout dostatečnou úlevu, a ti se proto hromadně vraceli k rostlinnému THC.
Během následujících let došlo k posunu ve výzkumu a začalo být čím dál tím jasnější, že další látky obsažené v konopí – jako například CBD – mají oproti předchozím předpokladům také výrazný léčebný potenciál.
Budoucnost konopné léčby
Abych lépe pochopil synergický účinek konopí, rozhodl jsem se navštívit přísně střežené a utajované laboratoře britské firmy GW Pharmaceuticals nedaleko Londýna. Ředitel společnosti Dr. Geoffrey Guy mi vysvětlil, že při vývoji dnes již celosvětově rozšířeného Sativexu (užívaného zejména pacienty s roztroušenou sklerózou) narážel s kolegy na obdobné potíže, jaké pacientům přinášel Marinol.
Více než deset let trvající výzkum odborníků z GW Pharmaceuticals prokázal, že extrakt z celé rostliny (vyšlechtěné tak, aby obsahovala co největší množství THC a CBD a menší množství dalších látek) je účinnější při léčbě svalových křečí a bolestí spojených s roztroušenou sklerózou než léčivo obsahující jediný kanabinoid.
Důvodem může podle Dr. Guye být specifický léčebný potenciál každé z přítomných látek anebo jejich vzájemná interakce v lidském těle, případně kombinace obou těchto faktorů.
Když jsem se po návratu domů nad touto fascinující problematikou zamýšlel, došlo mi, že to zní logicky. Vždyť i konzumace čerstvého ovoce, zeleniny a dalších rostlin je pro lidský organismus prospěšnější než pilulky a tablety, které obsahují pouze jeden izolovaný vitamín.
Věda nám nyní zřetelně ukazuje, že to samé platí i o konopí – a to bychom měli mít na paměti zejména ve chvílích, kdy se snažíme vytvořit nová konopná léčiva pro pacienty, jimž konveční medicína není schopná pomoci – jako například Charlottinu pavučinku pro děti s epilepsií (o níž jsme psali podrobně v magazínu Legalizace č. 20 – pozn. red.).
Na rozdíl od mnoha synteticky izolovaných látek, jež pacientům dokáží účinně pomáhat samy o sobě, konopí působí nejúčinněji ve formě extraktů z celé rostliny.
Ukazuje se tedy, že když Raphael Mechoulam před patnácti lety jako první zmínil a popsal synergický účinek konopných látek, byl před celým vědeckým a medicínským světem jako vždy o pořádný krok napřed.
Překlad: Lukáš Hurýsek
Zdroj: edition.cnn.com
