Většina z nás si jméno Jack Herer spojuje s odrůdou marihuany známou svou vysokou koncentrací THC a specifickým vzhledem. Málokdo ale už zná Jacka Herera jako člověka, který byl v posledních desetiletích snad nejuznávanější ikonou a duchovním vůdcem hnutí za dekriminalizaci marihuany v USA. Boj s americkou vládou o dekriminalizaci konopí vedl již od 70. let po nástupu éry hippies. Na podporu legalizace uspořádal stovky kulturních a propagačních akcí, pořádal osvětové přednášky, apeloval na americkou vládu a dlouhá léta sbíral veškeré informace o této rostlině, s touhou prokázat její nezastupitelnost v prakticky všech odvětvích lidského konání. Byl také zakladatelem organizace HEMP (Help End Marijuana Prohibition). Skutečně nesmrtelným ho však udělala kniha Císař nemá šaty, ve které shrnuje výsledky svého bádání o účincích konopí a na kterou se dodnes odkazují zastánci dekriminalizace po celém světě. Jack Herer se jednu dobu angažoval i v politice a v letech 1988 a 1992 kandidoval za Grasroots Party na prezidenta Spojených států. V prvních volbách bohužel neuspěl a ve druhých i přes 300% nárůst preferencí také ne. Získal jen 3 875 hlasů. Je možné spekulovat, že v období končící studené války nebylo v USA pro téma legalizace marihuany místo a že dnes (i díky neustálému nárůstu hispánského obyvatelstva) by se přehoupl alespoň přes magickou hranici 5 000 hlasů, kdy jsou proplaceny alespoň náklady na předvolební kampaň. Toto se ale už nikdy nedozvíme, protože nás Jack Herer dne 15. dubna 2010 po dlouhodobé srdeční nemoci opustil.
Co nedokáže konopí, zvládne Amanita
Jack Herer trpěl srdečními potížemi již od roku 2000, kdy 15. června prodělal srdeční záchvat přímo během proslovu na World Hemp Festivalu v Oregonu. Následkem toho ochrnul na pravou část těla a ztratil schopnost mluvit. Nejprve byl léčen konvenčními metodami, ale poté, co nemocnici zavalili Jackovi příbuzní a přátelé s vědeckými články o prospěšnosti využití konopí v terapiích při srdečních obtížích, přimhouřili tamní doktoři oko a Jack mohl každý den na chvíli vyjet mimo areál na autoléčbu. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Již několik dní po záchvatu mohl Jack činit dílčí pohyby s ochrnutými končetinami. Nicméně schopnost mluvit se mu navrátila až po dvou letech. Avšak tentokrát ne díky marihuaně. V roce 2004 Jack při příležitosti Monde Street Block Party při jednom neformálním rozhovoru odhalil tajemství znovunabytí schopnosti mluvit. Vypověděl, že v roce 2003 prošel intenzivním dvanáctihodinovým transem po požití houby Amanita muscaria (u nás se spíše zavedl termín muchomůrka červená), během kterého se dle jeho slov setkal s bohem. Následná každodenní terapie muchomůrkou kombinovanou s konopím ho pak definitivně rozhovořila.
Po částečném zotavení opět pokračoval v legalizačních aktivitách. Vystupoval na festivalech, organizoval kampaně, aktivně se podílel na fungování marihuanové komunity, začal pracovat na několika knihách a především opět zahlcoval stránky jak společenských, tak vědeckých časopisů důkazy o prospěšnosti konopí při léčbě nemocí. Bohužel se v roce 2009 jeho zdravotní stav opět rapidně zhoršil. Nejprve byl v listopadu transportován do nemocnice s podezřením na bronchitidu. Kvůli dýchacím obtížím byl následně převezen na jednotku intenzivní péče. Během pobytu v nemocnici prodělal další srdeční záchvat a málem nepřežil. U jeho lůžka byla totiž cedulka s nápisem „neresuscitovat“. Odmítnutí resuscitace podepsala jeho manželka Jeannie po rozhovoru s lékařem, který řekl, že pokud člověk zemře přirozeným způsobem, vyplaví se do těla velké množství endorfinů a umírající zažívá ve své poslední chvíli příjemné stavy. Elektrošoky prý na tomto pocitu značně ubírají. Zákaz byl nicméně později zrušen a díky tomu přežil Jack ještě do dubna tohoto roku, kdy svému srdečnímu onemocnění definitivně podlehl. Svět tímto ztratil jednu z hlavních osobností bojujících za zpřetrhání negativních mýtů o konopí a svobodu volby. Po sobě zanechal ženu (čtvrtou v pořadí) a celkem šest dětí.
Jeho duch však kráčí dál
Jack Herer se narodil 18. června 1939 v New Yorku. Prožil poměrně poklidné dětství, které ani trochu nenaznačovalo, že by se mohlo jednat o budoucí ikonu hnutí za legalizaci marihuany. Po úspěšném absolvování základní školy se přihlásil na střední školu se zaměřením na překladatelství. Po skončení školy se krátce tlumočením skutečně živil a dokonce sympatizoval s ultrakonzervativním republikánským senátorem a neúspěšným kandidátem na prezidenta v roce 1964 Barrym Goldwaterem. Jeho slibně se vyvíjející kariéra a konzervatizmus se však rozplynuly jako dým v roce 1969, kdy si jako třicetiletý mladý muž poprvé zahulil. Za podpory svých kamarádů a části rodiny se v té době rozhodl převléknout kabát a věnovat se tematice marihuany. Přestěhoval se do Kalifornie a skrze přátelství s dalším zastáncem legalizace Edem Adairem se začaly formovat jeho rané názory a postoje.
První výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a v roce 1973 vyšla Jackova prvotina pod názvem Tráva (Grass). Tato kniha se ujala především v místních undergroundových skupinách a díky ní navázal kontakty s dalšími podobně smýšlejícími lidmi. Z nově nabytých zdrojů začal čerpat informace o mnoha jiných příznivých účincích marihuany a možnosti jejího využití například v medicíně nebo oděvním průmyslu, které pak jednoznačně určily směr jeho dalších aktivit. O rok později, v roce 1974, Jack definitivně zpečetil své poselství bojovat za legalizaci marihuany, když po masivních dávkách LSD usoudil, že „konopí může zachránit svět“. Od té doby začal ve spolupráci s Edem Adairem sbírat o této rostlině veškeré dostupné informace a za dlouhých jedenáct let v roce 1985 vyšla kniha Císař nemá šaty (Emperor Wears No Clothes), se kterou se poprvé dostal povědomí světové veřejnosti. Během práce na knize shromáždil obrovské množství materiálů dokazujících příznivé účinky marihuany při léčbě mnoha nemocí a poukázal i na možnost širokého využití v průmyslu či potravinářství. A nebyl by to Jack Herer, kdyby nešel ještě dál.
„Jestliže všechny fosilní paliva a jejich deriváty, stejně jako stromy pro papír a stavebnictví budou zakázány, aby se země zachránila, odvrátil se skleníkový efekt a zastavil úbytek lesů, je jediný známý přírodní zdroj, který je schopný poskytnout náhradu světového papíru a textilu, šetřit průmyslovou i domácí energii, zároveň snížit znečištění, obnovit půdu a vyčistit atmosféru. A touto látkou je – stejně jako bylo dříve – konopí!“
Za tímto tvrzením si Jack stojí do té míry, že nabízí 100 000 dolarů každému, kdo jej zpochybní. V knize také obviňuje americkou vládu z manipulace s informacemi, z vedení lživé kampaně a následných represí, které používá proti zastáncům legalizace a uživatelům konopí. Vyzývá ji k okamžité dekriminalizaci této rostliny a omluvě těm, kteří kvůli ní byli uvězněni. Kniha se krátce po svém vydání stala velice žádanou a doposud se prodalo přes 600 000 kopií v jedenácti vydáních. Jack se od té doby stal velice žádanou osobou a většinu času trávil na cestách po Spojených státech. Kuriozitou budiž, že první řádky byly napsány v roce 1983 ve vězení, do kterého se Jack na čtrnáct dní dostal za odmítnutí zaplacení pokuty pěti dolarů za špatné parkování. Je zajímavé, že knihy napsané ve vězení mají potenciál změnit svět…
V devadesátých letech Jack spíše využíval úspěchu své knihy a získaného uznání k propagačním a osvětovým činnostem. Popud k jeho další knize zavdal až srdeční záchvat v roce 2000. Hlavním impulsem byly zkušenosti z následné léčby a kniha měla nést název Nejvyšší (The Most High). De facto šlo o analýzu Bible. Jack a spoluautor knihy James Arthur se v ní snažili najít nějakou zmínku o muchomůrce a jiných psychedelických plodinách a dokázat tak, že tyto plodiny jsou ve skutečnosti Bůh. Psaní knihy však již od počátku provázely potíže. Nejprve James Arthur v roce 2005 spáchal sebevraždu ve vězení, kde pykal za styk s nezletilou, a tedy logicky nemohl na knize dál pracovat, a proti vydání knihy se stavěla i Jackova manželka. Posledním problémem byl sám Jack Herer, který měl stále ještě problémy se čtením a pokaždé, když mu byla kniha během revize předčítána, usnul. Díky těmto okolnostem zůstalo pouze u rukopisu a kniha nebude pravděpodobně nikdy vydána. Zda je to dobře či špatně, budiž otázka do diskuse.
Herer, ten se musí ochutnat…
Oproti předpokladům není stejnojmenná odrůda marihuany takto pojmenována proto, že by ji vypěstoval sám Jack Herer. Jde „pouze“ o výraz uznání za Jackův celoživotní boj a přínos pro hnutí za legalizaci marihuany. Podle některých je odrůda Jack Herer tou nejlepší, jaká byla kdy vypěstována. Na pomyslných bedrech se jí pyšní také několik medailí z různých festivalů a jako jediná byla uznána holandskou farmaceutickou komorou jako „medicínský cannabis“ a je v této zemi hojně využívána pro léčebné účely.
Odrůda Jack Herer je popisována jako velebná směs tropické Sativa a hutné pryskyřice Indica. Pupeny na květech samičích rostlin jsou posety tlustými krátkými chloupky, které připomínají zmrzlé krystalky ranní rosy. Průměrná doba růstu je 50–70 dní, výška 150–180 cm a výnosnost na rostlinu cca 125 gramů. Jack Herer se dělí na čtyři poddruhy podle míry dominance Sativa nebo Indica. Tři poddruhy s dominantní Sativa jsou charakteristické vysokým poměrem množství květů na jednu rostlinu, zatímco jeden s rychlým kvetením a relativně celistvým, plným a zakulaceným pupenem je známkou dominantní Indica. Tyto odrůdy se pro svou kvalitu do komerčního prodeje příliš nedostávají a figurují spíše jako takové to domácí pokouřeníčko s přáteli. Efekt typický pro tuto odrůdu je stratosférický pocit v mozku a jemné seismické brnění těla. Jinými slovy: „Je třeba být připraven na to, že se země bude pod nohama třást – což může být příjemné, pokud je člověk hlavou pevně v oblacích.“