Kluby sobě
Základní myšlenkou tohoto modelu je přesvědčení, že i v rámci současných platných zákonů a mezinárodních úmluv mají dospělí občané právo sdružovat se do klubů, v jejichž rámci mohou kolektivně pěstovat omezené množství konopí pro osobní potřebu svých členů, bez jakýchkoliv obchodních aktivit, a to zcela transparentně a s možností dozoru a kontroly ze strany příslušných úřadů. To umožňuje uživatelům odklon od financování ilegálního černého trhu, kontrolu nad původem a kvalitou užívaného materiálu a v neposlední řadě zlepšuje i možnosti osvěty, vzdělávání a vytváření užitečných sociálních vazeb. Za předpokladu určitých právních úprav je tento model navíc schopen vytvářet legální pracovní příležitosti a nezanedbatelné daňové výnosy pro stát.
Historická a právní východiska
Pojďme se podívat, jak to ve Španělsku všechno začalo. U samotného zrodu stála organizace ARSEC (Asociace konopných studií Ramóna Santose, založena v roce 1993) v Barceloně, která poprvé experimentálně vypěstovala konopí pro asi stovku lidí na základě odpovědi veřejného prokurátora, podle které takováto činnost není v podstatě protizákonná. Úroda byla přesto zkonfiskována, ale místní soud aktéry osvobodil. Případ však putoval k Vrchnímu soudu a táhl se ještě několik let. Mezitím se začaly objevovat další skupiny, jako první asociace Kalamundia z baskického Bilbaa, která v roce 1998 vypěstovala a za mediální asistence úspěšně sklidila kolem šesti set kytek pro asi dvě stě lidí, včetně několika členů místního parlamentu a městského úřadu, doktorů, umělců, a podobně. Ačkoliv v případě ARSEC Vrchní soud stanovil symbolické tresty a prohlásil, že i nekomerční pěstování by mělo být trestáno, Kalamundia úspěšně pěstovala i v následujících dvou letech bez jakýchkoli problémů s úřady. Krůček po krůčku se začaly formovat další asociace a v roce 2001 vznikl první Konopný společenský klub, Catadores Cannabis Club Barcelona.
V letech 2001 až 2003 pak Vrchní soud zrevidoval rozhodnutí v případě ARSEC a prohlásil, že držení i velkého množství konopí není trestným činem, pokud není určeno k obchodování. Přesto byli v roce 2005 zadrženi čtyři členové baskické asociace Pannagh a jejich úroda zabavena. To vedlo až k dotazu na Evropskou komisi, jejíž vyjádření znělo, že EU není zodpovědná za regulaci držení a užívání drog v členských státech, jelikož pěstování pro osobní potřebu není součástí Rámcového rozhodnutí EU. Bezprostředně poté byl případ Pannaghu uzavřen, členové osvobozeni a zabavená úroda (přes 17 kilo marihuany) navrácena. To odstartovalo skutečný boom zakládání nových konopných klubů. Přesný počet dnes fungujících klubů není znám, podle dostupných informací se pohybuje mezi 100 a 300, z toho nejvíce je v Katalánsku a Baskicku, kde panuje obecně největší míra společenské tolerance.
Fungování konopných klubů
Vzhledem k neexistenci jasné regulace byly konopné kluby nuceny značně improvizovat. V roce 2003 vznikla z jednadvaceti konopných klubů Federace konopných asociací (FAC), zabývající se vytvořením určitého standardu, který by byl v souladu s legislativou. Jak tedy vypadá typické založení a fungování konopného klubu?
Po založení je klub obvykle zaregistrován jako asociace v registru asociací a členové schválí a sepíšou kolektivní smlouvu. Dále najmou nebo koupí pozemek (případně prostor pro indoor pěstování), nezbytné vybavení a provedou kalkulaci množství, které chtějí pro sebe pěstovat. Určí, kdo bude pověřen vlastním pěstováním (obvykle někteří členové), a o všem se vedou pečlivé záznamy pro případ, že by došlo k vyšetřování. Následná distribuce pak probíhá v malých množstvích výhradně v prostorách klubu, kam mají přístup pouze členové, popřípadě jejich dospělý doprovod. Členové platí členské příspěvky klubu podle objemu své spotřeby, z nichž jsou zase hrazeny náklady na pěstování a chod klubu. Dosáhne-li se jakéhokoli zisku, je tento znovu investován (kluby jsou neziskové organizace) v rámci asociace na společenské aktivity jako přednášky, konference, právní a lékařské konzultace, protestní akce či politický lobbying.
Ačkoliv v mnoha klubech je tato praxe již stabilně zavedena, stále panuje určitá nejistota a kluby podstupují permanentní právní riziko, zejména při pěstování a transportu. Několik baskických sdružení předložilo nedávno parlamentu návrh (zatím čeká na hlasování) na založení specifického registru těchto klubů, seznamu míst, kde se pěstuje, určení způsobu policejní a administrativní kontroly a případného zdanění produkce. Asociace Pannagh provedla v rámci přípravy na veřejné slyšení v Evropském parlamentu v prosinci 2010 kalkulaci potenciálního přínosu pro státní rozpočet: v případě, že by se tímto způsobem řešila spotřeba jednoho milionu Španělů (tj. 60 procent každodenních a 30 procent častých uživatelů), vytvořilo by se 7500 přímých pracovních míst a zaplatilo cca 367 milionů euro ročně na odvodech a daních do státního rozpočtu. Aplikováno na celou EU, tvořil by tento výnos kolem 8,4 miliard euro.
Úplná legalizace versus konopné kluby
Původně vznikla idea konopných sociálních klubů jako tranzitní model, jakýsi most k ideálu úplné legalizace, která by postavila konopí na úroveň alkoholu nebo tabáku. Nicméně v průběhu času vykrystalizovala v srdci konopných asociací debata, zda by volný trh byl skutečně lepší alternativou, než tento již fungující systém uživatelských klubů. V současnosti převládl názor, že model klubů tvoří lepší alternativu, jelikož úplná legalizace a volný trh by vedl k nadvládě velkých společností a komerčních řetězců a boji o zisky, tak jak je tomu u legálních drog. Uživatel by byl redukován do pasivní role bez jakékoli jiné možnosti ovlivnit výsledný produkt, s jedinou možností volby: koupit či nekoupit. Proč tedy bojovat za vytvoření dalšího kapitalistického trhu, když již dnes je zde živoucí, funkční model pěstování a distribuce v malých, uzavřených komunitách uživatelů, paradoxně vytvořený právě díky mezinárodní prohibici?
V současné době mají kromě Španělska za sebou první úrody (a vyhrané soudy) konopné kluby také v Belgii či v Německu. Takže přátelé, zkusíme to také? Návod na založení konopného klubu, vytvořený organizací ENCOD (Evropská koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku) naleznete na stránkách www.legalizace.cz/projekty/spolecenske-kluby-konopi, další informace na www.encod.org.
S použitím textu „Cannabis Social Clubs in Spain“ Martína Barriusa Alonsa, prezidenta Federace konopných asociací (FAC).
