Aktuální článek
Povijnice, nevlastní sestry LSD

Povijnice, nevlastní sestry LSD

Profilový obrázek
  • Mexičtí indiáni před evropskými conquistadory ukryli nejen psilocybinové houby a šalvěj divotvornou, ale také popínavé rostliny s psychoaktivními semeny. Jejich příbuzné přitom pěstujeme na zahrádkách a kocháme se nádhernými květy.

Když bylo Terenci McKennovi asi patnáct let, přečetl si v novinách, že v místních zahrádkářstvích prodávají semena povijnic, která mají podobné účinky jako LSD a užívají je mexičtí indiáni. Mladý Terence sice neměl zkušenosti ani s konopím, ale neodolal. Semínka skutečně fungovala a následující léto s nimi v Mohavské poušti prožil mnohá dobrodružství. Nastoupil tím životní dráhu, na jejímž konci se z něho stal proslulý psychedelický vypravěč a intelektuální ikona rave kultury.

Semena věštců

Již v 16. století lékař Francisco Hernández přesně popsal a zakreslil popínavou rostlinu ololiuhqui, jejíž semena mexičtí indiáni používali k věštění, k léčení očních chorob i jako afrodiziakum. Španělští dobyvatelé však pro tento zvyk neměli pochopení a tvrdě ho trestali. Vymýtit se ho však nepodařilo – uživatelé jen na pár staletí přešli do ilegality. A časem se stejně jako v případě lysohlávek objevily pochybnosti, zda takové rostliny vůbec kdy existovaly…

Rozptýlil je až ve čtyřicátých letech minulého století etnobotanik Richard Schultes, který užívání semen svlačcovitých rostlin potvrdil. Za krkolomnými názvy tlitliltzinololiuhqui se skrývají povijnice turbina corymbosa (či rivea corymbosa) a zástupci rodu ipomoea.


Nečekaný objev

Koncem padesátých let poslal Schultes vzorky semen Albertu Hofmannovi, objeviteli LSD, který jako účinné látky určil námelové alkaloidy, především ergin (LSA), jehož molekula se od LSD liší jen nepatrně. Už koncem čtyřicátých let ho v laboratoři nejen vyrobil, ale i sám na sobě vyzkoušel.

Zpráva však byla přijata s krajní nedůvěrou. Mnozí věřili, že si Hofmann – proslavený právě výzkumem námelových alkaloidů – jen popletl vzorky. Ale výskyt látek dosud známých jen z říše hub byl brzy potvrzen nejen u povijnic mexických indiánů, ale i u jejich příbuzných. Ty přitom byly (a dosud jsou) běžně pěstovány po celém světě pro okrasné účely, protože vytvářejí velké množství nádherných květů. Pěstují se a hojně kvetou i u nás, ale s prvními mrazy hynou.

Psychotropní účinky mají ipomoea sidaefolia, violacea (povijnice fialková), tricolor (povijnice trojbarevná) a možná i batatas – povijnice batátová, která vytváří hlízy známé jako batáty – sladké brambory. Druh purpurea (povijnice nachová) však tyto účinky nemá. Stejné účinné látky – a v mnohem větším množství – obsahuje povijnicím příbuzná argyreia nervosa, známá jako havajská lesní růže.

Překvapivé rozuzlení

Mnohým však pořád vrtalo hlavou, proč se ony blízce příbuzné látky vytvářejí zrovna ve svlačcovitých rostlinách a houbách příbuzných paličkovici nachové. Někteří to vysvětlovali horizontálním přenosem genetické informace, ale až před několika lety vědci prokázali, že je to jinak.

Samotné svlačcovité rostliny totiž opravdu žádné námelové alkaloidy nevytváří. Vyrábí je do té doby neznámá houba (nebo spíš plíseň) a zdá se, že spíš než o chorobu jde o symbiózu.

Analýzou DNA vědci zjistili, že na různých druzích povijnic žijí různé druhy plísně a že všechny jsou příbuzné paličkovici nachové (námelu). Zařadili je do nově vzniklého rodu periglandula čeledi paličkovicovitých, ale dosud neodhalili všechna jejich tajemství. Houba se předává semeny z generace na generaci, ale zatím není jasné, jestli z ní mají povijnice nějaký užitek. Možných přínosů je však celá řada – od ochrany semen před konkurenčními plísněmi až po ochranu rostliny před predátory…

Účinky

Původ námelových alkaloidů v rostlinách byl tedy objasněn. Není však úplně jisté, jestli je LSA (více než o řád slabší než LSD) opravdu hlavní účinnou složkou, protože dalších příbuzných látek obsahují rostliny vícero. Samotné účinky jsou totiž popisovány všelijak. Zatímco Terence McKenna po užití semen popisoval neuvěřitelně jasné vnímání a záplavu myšlenek, Albert Hofmann byl po LSA unavený, zasněný, neschopný jasného myšlení a bylo mu trochu nevolno. Ostatní popisují většinou něco mezi tím, ale nevolnost může být značná, zvlášť při užití velké dávky připravené nevhodným způsobem (indiání semena rozemleli, vyluhovali ve vodě a pevné součástí odfiltrovali).

V každém případě jsou účinky ve srovnání s LSD méně stimulující, ba spíš naopak sedativní, zvlášť při vyšších dávkách. Mezi další často pozorované vedlejší účinky patří křeče v nohou. A co se psychedelických účinků týče – jsou sice nepopiratelné a zvlášť při zavřených očích i vizuální, ale málokdo by je popsal jako příjemné.

Dávkování je – jako u mnoha psychoaktivních rostlinných drog – dosti zrádné. Už několik semen havajské lesní růže může být docela hodně a některá bývají až několikrát silnější než jiná (zdá se, že dost záleží na oblasti původu). U povijnic stačí někdy pár desítek semen, jindy pár stovek. A přehnaná dávka je zaručeným receptem na špatný trip. Takže kdyby to snad chtěl některý nezodpovědný čtenář zkoušet, udělá nejlépe, když pro jistotu začne s malým množstvím.

LSD z babiččiny zahrádky?

Účinné látky povijnic jsou strukturou tak blízké LSD, že každého hned napadne, zda by se z nich nedal jejich slavnější a účinnější bratříček vyrobit. Bohužel – či bohudík – je to mnohem větší oříšek, než se na pohled zdá. Domácí LSD z babiččiny zahrádky proto zůstává utopií. Ale možná je to dobře – jinak by povijnice byly dávno na seznamu zakázaných rostlin a nemohli bychom se každý rok od pozdního jara až do podzimu těšit z nádherných velkých květů.

Přes snadnou dostupnost se užívání povijnic nikdy nestalo masovou záležitostí. Navzdory občasným poplašným zprávám v médiích unikly zákazům, které postihly kaktusy, lysohlávky i šalvěj divotvornou. Vděčí za to patrně problematickému dávkování a nepříjemným vedlejším účinkům, které odradí nejen většinu mladých experimentátorů, ale i „narkomanů“, kteří si rádi změní vědomí čímkoli. A hrstka rostlinných nadšenců, které tyto překážky neodradí, si dává dobrý pozor, aby se s protidrogovými bojovníky nedostala do křížku.

Vláda ignorantů

Přesto se před pěti lety naše úřady pokusily pěstování povijnic – asi jen tak pro jistotu – zakázat. Koncem roku 2009, za premiérování Jana Fischera, se do návrhu vládní vyhlášky definující „větší než malá množství“ rostlin pro účely nového paragrafu (zakazujícího pěstování rostlin obsahujících omamné a psychotropní látky) dostala položka „rostliny obsahující námelové alkaloidy“. Následovalo připomínkové řízení, které připomínalo spíš soutěž o to, kdo vymyslí větší hloupost.

Ministerstvo zemědělství si povšimlo, že název ipomoea violacea byl uveden s několika překlepy a požadovalo opravu, aby nedocházelo k záměně se zahradnicky významnými druhy purpureatricolor. Přitom dočista přehlédlo, že tricolor ony děsivé alkaloidy obsahuje také. Ministerstvo zdravotnictví podotklo, že látky obsažené v povijnicích (i několika dalších uvedených rostlinách) nejsou zakázané, a navrhlo tyto druhy uvést v samostatném paragrafu, do kterého navrhlo na popud Národní protidrogové centrály přidat ještě šalvěj divotvornou.

Až ministerstvo průmyslu a obchodu mile překvapilo námitkou, že námelové alkaloidy neprodukují povijnice, ale nedávno objevená symbiotická houba. Z toho však chybně vyvodilo, že obsah alkaloidů v rostlině je „velmi nízký nebo nulový“ (což není pravda), že alkaloidy jsou hlavně v semenech (jako by na tom snad záleželo) a že ve „zdravých rostlinách ošetřených fungicidy“ (což je postavené na hlavu) po nich nejsou ani stopy.

Je pěkné, že úředníci si na rozdíl od kolegů z ostatních ministerstev přečetli nejnovější studie, ale bohužel plně neporozuměli slovu symbiotický a uniklo jim, že výzkumníci použili fungicidy nikoli proto, aby zkoumané rostliny vyléčili, ale aby potvrdili teorii, podle které je za produkci alkaloidů zodpovědná symbiotická houba. Závěr, že zákazem povijnic by byly zcela zbytečně kriminalizování zahrádkáři, byl přesto správný. I s tvrzením, že pro narkomany jsou povijnice prakticky nevyužitelné, lze souhlasit. Ale důvodem není ani tak nízký obsah alkaloidů jako spíš fakt, že „příjemnější“ drogy jsou lehce dostupné.

Ani jedno z ministerstev si však nevšimlo toho nejdůležitějšího – že vláda vůbec nemá zákonné zmocnění zakazovat rostliny, které žádnou zakázanou látku neobsahují! Na tuto drobnost upozornil až Úřad vlády. A tak pěstitelé povijnic honu na čarodějnice unikli. Aspoň pro tentokrát. Protože dokud budou o zakázaných látkách a rostlinách místo odborníků rozhodovat úředníci, policisté a politici, žádná květina nebude moci klidně růst. 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!