Během těch dlouhých let ve službě jsem poznal, že všechny drogy mají svá negativa. Přesto se mi nelíbí, jak nám většina politiků a médií vypráví pohádky o tom, že ve válce proti drogám vítězíme a že je nutné pokračovat v současném represivním přístupu.
Občas se ozve nějaký policista nebo politik v důchodu a navrhne reformu protidrogových zákonů, ale to jsou čestné výjimky.
Drogy jsou špatné, áno?
Bohužel stále platí, že na siláckou rétoriku slyší velká část veřejnosti – nedávno jsem se například účastnil debaty na půdě Durhamské univerzity, kde jsem argumentoval za tým, který se snažil vysvětlit, proč je nutná dekriminalizace ilegálních látek. Zdálo se mi, že náš tým je vtipnější, přesvědčivější a lépe připravený než tým, který obhajoval současný status quo. O to víc mě překvapilo, že výrazná většina z přítomných studentů vyjádřila podporu zachování prohibice. Myslí si snad dnešní mladí lidé, že ve válce proti drogám opravdu vítězíme?
Pokud za vítězství považujeme skutečnost, že se podařilo zabránit tomu, aby na každém rohu byla opiová doupata a zároveň se podařilo odradit lidi od masové konzumace opia – proti čemuž se bojovalo na konci 19. století –, v tom případě stále vítězíme. Pokud se ovšem snažíme dosáhnout snížení spotřeby dnešních drog a jejich dostupnosti na černém trhu, v tom případě lze válku proti drogám oprávněně považovat za kolosální fiasko.
Chci prosadit kontrolovanou distribuci drog – nebojuji za plné ulice dealerů prodávající komukoli cokoli.
Jeden z mých kolegů se zabývá recidivisty závislými na drogách a během našeho nedávného rozhovoru se zmínil o jistém Johnovi, kterého jsme oba znali jako problémového uživatele drog od čtrnácti let jeho věku. Ani jeden jsme ho nějakou dobu neviděli, nebyl zatčen ani hospitalizován, z čehož kolega usoudil, že „nejspíš bude mrtvý“. A to mě šokovalo – všichni Johnové tohoto světa jsou buď uvěznění, nebo mrtví. Copak nemůžeme najít lepší způsob, jak s těmito lidmi zacházet a účinně jim pomoci?
Prohibice a represe je dobrá, áno?
Ne všechny příjmy mafie a gangů pocházejí z prodeje drog, ale podle mých zkušeností většina ano. Proto je velmi žádoucí hledat alternativní možnosti, jak uživatelům dodávat produkt, který si „musí“ opatřit tak jako tak – a tím připravit zločinecké organizace o část zisků. Kdyby si závislí mohli obstarávat drogy skrze zdravotnické organizace, nemuseli by v temných uličkách vyhledávat dealery. A stát přitom může vyrábět a prodávat například heroin za zlomek cen na černém trhu.
Samozřejmě tím nechci říct, že by drogy měly být volně dostupné – naopak si myslím, že by jejich distribuce měla být kontrolována a regulována státem. Závislost na čemkoli – ať už to jsou jakékoli zakázané drogy, alkohol, či gambling – považuji za nešťastnou, ale současná prohibice nevede k ničemu jinému než obohacování gangů, nárůstu násilí a rozšiřování černého trhu.
Společenská tolerance extenzivního pití zašla až příliš daleko.
V důsledku prohibičních zákonů získaly gangy ve Velké Británii během posledních čtyřiceti let miliardy liber za prodej šizených a zdraví nebezpečných produktů na ulici, aniž by přitom došlo k sebemenšímu snížení poptávky.
Existuje i jiná cesta
Ve chvíli, kdy začneme dávat závislému heroin v rámci terapie, nebudeme muset zápasit s epidemiemi HIV a žloutenky typu C, které se šíří kvůli sdílení injekčních stříkaček uživateli v nehygienických podmínkách. Proto chci prosadit kontrolovanou distribuci drog – nebojuji za plné ulice dealerů prodávající komukoli cokoli. Souhlasím i s tím, že lidé, kteří povzbuzují jiné k užívání drog tím, že jim je nezákonně prodávají, by měli být za své činy perzekvováni. Dlouhodobí uživatelé drog však potřebují odbornou lékařskou péči, aby měli šanci se závislosti zbavit. Jejich kriminalizací nepomáháme ani jim, ani společnosti.
Přístup k ilegálním substancím ostře kontrastuje s naším přístupem k jedné velmi nebezpečné, přesto ale legální droze – alkoholu. V určitých regionech představuje alkoholismus obrovský problém projevující se ve vyšších nákladech na zdravotní péči a nižším průměrným věkem dožití než ve zbytku země.
Kdyby si závislí mohli obstarávat drogy skrze zdravotnické organizace, nemuseli by v temných uličkách vyhledávat dealery.
Osobně jsem pro zavedení minimálních cen a přísnější kontroly složení alkoholových výrobků. Je neuvěřitelné, že například dva litry silného cideru, tedy jablečného alkoholového moštu, stojí pouhé dvě libry (zhruba 60 korun), přičemž s jablkem nemá nic společného a chutí připomíná spíše průmyslový líh.
Přijde vám fér, že násilná kriminalita a vyšetřování nehod jen v souvislosti s konzumací alkoholu stojí moje oddělení v hrabství Durham 66 milionů liber ročně? Společenská tolerance nadměrného pití zašla až příliš daleko. Dříve bylo běžné vypít za večer několik drinků, dnes se mnoho zejména mladých lidí chce hlavně co nejvíc „ztřískat“. V lepších případech to končí těžkou kocovinou a pozvraceným oblečením.
Závislost na drogách stojí společnost obrovské peníze, ale jedná se o drobné ve srovnání s náklady na léčbu alkoholiků, s náklady na zdravotní péči o ty, jimž dlouhodobá konzumace poškodila většinu orgánů, a společenskými dopady v důsledku rodin rozvrácených alkoholismem.
Poučení pro příště
Copak se nedokážeme poučit z historie? Vzestup mafie ve Spojených státech byl úzce spjat s prohibicí alkoholu, následkem čehož zločinecké organizace nesmírně zbohatly. A dnešní prohibice drog v Evropě a Spojených státech má v podstatě stejné důsledky.
Myslí si snad lidé, že ve válce proti drogám opravdu vítězíme?
Britská policie se snaží aktivity organizovaného zločinu monitorovat. V našem kraji sledujeme 43 skupin, přičemž většina z nich má svůj primární zdroj peněz z obchodu s drogami a všechny jsou do něj nějak zapojené.
Dekriminalizace drog by je okamžitě připravila o většinu příjmů a o jejich moc. Legalizace drog je nejlepší cestou, jak přerušit řetězec výroby a distribuce drog v rukou černého trhu. Je mnohem účinnější a levnější než současná represe.
Základní otázka, kterou si neustále kladu, zní: Proč bránit dekriminalizaci drog, když extrémně nebezpečná a škodlivá droga jako alkohol je zcela legální? Tím se snažím říct, že je naprosto nezbytné, aby debata o drogové problematice byla – na rozdíl od minulosti – vedena komplexně, nezaujatě a věcně.
S obdobně uvažujícím policistou z České republiky vás seznámíme v novém čísle magazínu Legalizace, které bude k dostání na stáncích od 3. července 2014.
Zdroj: www.theguardian.com
