Dlouho jste studoval léčebné vlastnosti konopí, máte přímou zkušenost s mnoha pacienty a publikoval jste desítky odborných prací – jak konkrétně se to projevuje ve vaší současné praxi?
Jako lékař pracuji v New Yorku již čtvrtým rokem a po celou dobu se mi opakovaně potvrzuje, jak důležitou a zásadní roli může hrát konopí při léčbě mnoha indikací. Kromě pacientů se snažím předávat informace i svým kolegům, a to především těm, kteří se věnují léčbě bolesti, rehabilitační a paliativní medicíně. Velmi se těším na to, až za měsíc začnu roční stáž v Národních ústavech zdraví (National Institutes of Health – NIH).
Jedná se totiž o největší výzkumné zařízení v oblasti lékařství na světě, které je ovšem financované federální vládou, a proto je tam velmi obtížné zkoumat konopí teoreticky, nedej bože prakticky. Toto se snažím dlouhodobě změnit, protože si myslím, že je velmi smutné, když se v oblasti lékařské péče staví politické zájmy a účelové nepravdy nad vědu a blaho pacientů.
Jaké konkrétní využití nacházíte pro konopí při podpůrné či rehabilitační léčbě?
Paliativní léčba konopím je v současnosti nejlépe vědecky prozkoumanou a ověřenou oblastí užití konopí nemocnými – ať už se bavíme o kouření, nebo o orální aplikaci. Jasné důkazy o účinnosti konopné léčby máme například u svalových křečí při roztroušené skleróze, u bolestí a nevolností onkologických pacientů a u přílišného úbytku na váze a ztrátě chuti k jídlu pacientů s HIV/AIDS.
Vysokou účinnost konopí při zvládání těchto velmi vážných a často život ohrožujících symptomů již není možné nijak zpochybnit. A to rozhodně není vše, existuje množství přesvědčivých důkazů o účinnosti konopí při dalších zdravotních obtížích, ačkoli na komplexní vědecké ověření si ještě budeme muset nějakou dobu počkat.
Velmi zajímavou otázkou v této oblasti je podávání konopí umírajícím. Když ležíte v hospici a zbývá vám pár měsíců života, proč byste nemohl užívat konopí na ztišení bolestí, zlepšení spánku a zvýšení chuti k jídlu? Na druhou stranu může být někdy obtížné kombinovat konvenčně užívané opiáty a další sedativa s konopím, aniž by umírající začal ztrácet kontakt s okolím, proto bychom tuto oblast medicíny měli zkoumat podrobněji. Sám jsem toto téma rozebíral v několika odborných pracích a jsem zkrátka přesvědčen, že konopí umírajícím dělá dobře, a nepotřebuji k tomu desítky klinických výzkumů – je to naprosto logická a jasná věc pro každého, kdo má lékařské vzdělání a je informován o působení konopí na lidský organismus.
Dokáže podle vašich zkušeností a znalostí konopí některé nemoci i zcela vyléčit?
Ano, je zcela nepopiratelným faktem, že konopí má kurativní schopnosti. V posledních letech to potvrzují velmi zajímavé výsledky několika výzkumů, přičemž mnoho dalších v současnosti probíhá. Zdá se velmi reálné, že například u roztroušené sklerózy může konopí nejen pomoci od křečí a bolestí, ale dokáže progresi nemoci výrazně zpomalit či dokonce zastavit. Velmi nadějné výsledky se rýsují v léčbě nádorových onemocnění, neurodegenerativních onemocnění jako Alzheimerova choroba, mozkových příhod, zánětlivých onemocnění střev a dalších autoimunitních poruch a tak dále.
To je široké spektrum diagnóz. Jak si konopí vede ve srovnání s běžně užívanými léky při zmírňování bolesti?
To se může různit. Při určitých typech pooperační bolesti se například THC nezdá být tak účinné jako tradičně nasazované opiáty, na druhou stranu jsem viděl i studie zabývající se akutní bolestí, kde bylo prokázáno, že THC má stejně dobré účinky jako třeba často předepisovaný opiát kodein. Úžasné výsledky mají kanabinoidy při léčbě chronické bolesti.
Například u pacientů s HIV trpícími silnou neuropatií, tedy bolestí zejména periferních nervů, byla již provedena řada randomizovaných, dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných klinických výzkumů, které prokázaly, že konopí je účinnější a nemocní ho snášejí lépe než všechny dostupné léky.
Zásadní otázku při léčbě bolesti představuje vhodné dávkování. Poslední výzkumy potvrzují, že pacienti mohou při vyšších dávkách pociťovat zhoršení bolesti, při nízkých se jim dostane relativně malé úlevy a při středních dávkách cítí úlevu největší. Takže existují i případy, kdy více je ve skutečnosti méně. Velmi často se také setkávám s tím, že pacientům se takřka okamžitě výrazně uleví (ústup bolesti konkrétně v řádu sedmdesáti až osmdesáti procent) i po pouhém jednom „šluku“. Teď ovšem necituji závěr nějaké analytické studie, ale vycházím z vlastního pozorování pacientů.
Zde opět považuji za důležité zdůraznit, že lékaři – i ve vaší zemi – by měli ke každému nemocnému přistupovat individuálně a vycházet při volbě medikace i z toho, co sami vypozorují. Většina z nich uvidí, že správně indikovaná konopná léčba dokáže mnoha lidem v bolestech pomoci mnohem účinněji než většina léků, které užívali předtím.
Odpůrci konopí ale budou zcela jistě i v České republice argumentovat, že na „vágní“ termín bolest by si ho mohl nechat předepisovat každý druhý „hulič“.
Lidé, kteří to tvrdí, většinou postrádají základní medicínské vzdělání v této oblasti. Stačí, když se podíváme na statistiky států, v nichž je již nějakou dobu možné konopí na chronickou bolest předepisovat, a zjistíme, že naprostá většina pacientů s ní bojuje dlouhodobě a má za sebou často bolestivou historii užívání mnohem toxičtějších léčiv s řadou nebezpečných vedlejších účinků. Netvrdím, že konopí by mělo být jediným lékem na bolest.
Vezmeme-li nicméně v potaz jeho extrémně nízkou toxicitu, kdy se jím není možné smrtelně předávkovat, tak by zcela jistě mělo být možností první volby namísto běžně předepisovaných léků proti bolesti, na jejichž předávkování umírají po celém světě ročně desetitisíce lidí. Když navíc spočteme, kolik lidí každoročně umírá na předávkování všemi dostupnými léky na předpis, zjistíme, že bojujeme s epidemií gigantických rozměrů. Přitom zákonodárci v mnoha amerických státech, kde bylo konopí k léčbě legalizováno, vyřadili chronickou bolest ze seznamu diagnóz. V České republice jsme na tom o něco lépe, protože zákon v současné době povoluje předepisovat konopí na chronickou bolest alespoň onkologickým pacientům, lidem s HIV/AIDS a těm, kteří trpí roztroušenou sklerózou a neuropatickou bolestí.
Myslím, že takové omezení je velkou křivdou na pacientech, ať už k němu dochází kdekoli. Samozřejmě že někteří lidé bolest předstírají, ale to se dělo vždy a u všech léků. Naprostá většina lidí takto neuvažuje a je nesmysl trestat většinu za selhání pár jedinců. Doufám také v to, že vlády a politici po celém světě si brzy uvědomí, že konopí je samo o sobě bezpečnější a méně škodlivé než legální alkohol a tabák a že tedy není důvod, aby si dospělý člověk nemohl v případě potřeby ulevit konopím od bolesti sám v klidu domova, aniž by měl povinnost navštěvovat lékaře.
V současnosti zde ale máme kromě politiků a vlád stále i mnoho lékařů, kteří od konopí raději dávají ruce pryč. A to je stejné jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Co je toho důvodem?
Lékařská profese je ze své podstaty konzervativní řemeslo. Řekl bych, že většina lékařů pracuje s tím, co je dostupné v lékárně, a nesnaží se hledat žádné alternativy. Prostě zvolí dle svého vědomí lék, který je na danou diagnózu obecně v daný moment považován za nejvhodnější, a dál se nezabývá tím, zda neexistuje něco účinnějšího a pro pacienta bezpečnějšího.
To vše se pomalu, ale jistě mění – zejména s tím, jak začal světově uznávaný neurochirurg Dr. Sanjay Gupta konopí obhajovat na CNN (o práci Dr. Gupty píšeme v posledním vydání magazínu Legalizace a na našem webu – pozn. redakce) a jak se objevují další pravdivé informace, které vyvracejí dlouholeté prohibiční mýty o škodlivosti této rostliny. Například můj otec, který je celý život praktickým lékařem a ke konopí byl vždy skeptický, po shlédnutí Guptových pořadů konečně otočil.
I u nás stále více lékařů otevírá oči, doufejme, že jich bude brzy většina. Chtělo by to zřejmě od základů změnit i to, jak se o konopí vyučuje na školách a zejména na lékařských fakultách. Co si myslíte o dnešním vzdělávání lékařů v oblasti endokanabinoidního systému a účinků konopných látek?
Na lékařskou fakultu jsem nastoupil v roce 2002 a vzpomínám si na pár stručných zmínek o endokanabinoidech v lidském těle. Mluvilo o nich více profesorů, ale nikdo z nich nám téma nepředstavil v celé jeho komplexnosti – že se jedná o nejrozšířenější signální systém v lidském těle, který má klíčový vliv na celou řadu životně důležitých funkcí včetně rozmnožování, přijmu potravy, zánětlivosti, uvolňování svalstva a dalších. To se nyní bude zcela jistě měnit, ale k tomu je také potřeba, aby někdo budoucí i současné lékaře učil, jak správně a zodpovědně indikovat konopí pacientům tak, aby kanabinoidy a další látky v rostlině mohly pomoci vybalancovat endokanabinoidní systém nemocného a přispět k jeho uzdravení anebo alespoň zlepšení symptomů. Kromě toho je také důležité uvědomit si, že endokanabinoidní systém lze stimulovat nejen rostlinnými kanabinoidy, ale i vlastní činností – meditací, cvičením, běháním – a také pomocí alternativních léčebných metod, jako je například osteopatie a akupunktura. Faktem ale zůstává, že na endokanabinoidní receptory v lidském těle se z celé rostlinné říše váží právě a pouze kanabinoidy obsažené v konopí, což samo o sobě dokazuje, o jak speciální rostlinu pro člověka se jedná.
V České republice mělo být konopí k léčbě dostupné již rok, bohužel z procedurálních a jiných důvodů dodnes nebyl českými lékaři předepsán ani jeden jediný gram, což se snad brzy změní, protože nový ministr zdravotnictví se zdá být rozumnější a informovanější než jeho předchůdce. Co byste poradil v tuto důležitou chvíli českým lékařům a nemocným?
Myslím, že lékaři mohou získat mnoho užitečných informací přímo od svých pacientů, kteří se již konopím léčí sami – určitě jich u vás bude minimálně několik tisíc. Změna a osvěta by měla přicházet z obou stran, protože veřejnost může získat spoustu důležitých informací sama, což se také děje ve velkém. Všechno není jen o tom „vytrénovat“ lékaře – konopí by nakonec mělo být dostupné i bez předpisu a lidé by měli mít právo ho užívat, aniž by museli běhat po doktorech. A proto je nesmírně důležité vzdělávat o možnostech léčby konopím srozumitelným způsobem celou společnost.
Doneslo se ke mně, že u vás přijatý zákon má zbytečné restrikce a povoluje pouze velkopěstování licencovaným firmám, což se snad brzy změní k lepšímu. Jisté je nyní především to, že lékaři, pacienti, ale i zákonodárci v České republice, Spojených státech a všude jinde po světě před sebou mají hodně práce.
