Snaha naplnit nerealistické cíle, které si ASEAN stanovilo už v roce 1998, má za následek represe zaměřené především na bezvýznamné komunity narkomanů, malopěstitelů opia a „malé ryby“ drogového průmyslu. Ve stejném roce se konalo i zvláštní zasedání OSN k tématu globální drogové politiky. Zatímco OSN se od té doby vzdala myšlenky na úplné vymýcení užívání návykových látek, ASEAN v roce 2013 znovu potvrdilo, že má v plánu „proměnit vizi jihovýchodní Asie bez drog v realitu v roce 2015“.
Předurčeno k neúspěchu
Právě jihovýchodní Asie je přesto po Afghánistánu druhým největším producentem opia a dodává na trh více než třicet procent celosvětové produkce této suroviny. Snaha o snížení tohoto čísla s pomocí zákazů a likvidace opiových polí vedla pouze k jejich přemístění do méně exponovaných lokalit – severovýchodní Indie a jižní Barmy.
Represe vedla pouze ke snížení dostupnosti zdravotní péče a k perzekuci uživatelů a drobných překupníků drog.
Pro mnoho místních komunit přitom opium bylo a je jediným možným zdrojem příjmu, ke kterému jim vlády nejsou schopny nabídnout žádnou alternativu.
Totální válka proti drogám nemá v regionu šanci na úspěch. Opium je většinou jedinou plodinou, jež se dá v horských regionech pěstovat s rozumným ziskem, a je tak pro opomíjené komunity jediným zdrojem přijmu. Tyto oblasti byly a v některých případech stále jsou sužovány válečnými konflikty a pěstování a prodej opia je pro místní farmáře jediným způsobem, jak pro své rodiny zajistit potravu, léky a další základní potřeby.
Mezi uživateli drog pak měla represe za následek zvýšení počtu těch, kteří si látky aplikují nitrožilně a oscilují mezi heroinem, metamfetaminy, opiáty a dalšími psychoaktivními substancemi, přičemž rozhodujícími kritérii výběru jsou nízká cena a dobrá dostupnost. V některých oblastech Barmy vypukla mezi mladými lidmi doslova heroinová epidemie, která má za následek nejen strmý nárůst počtu HIV pozitivních a nemocných žloutenkou typu C, ale také společenskou krizi.
Všechno je špatně
Spotřeba heroinu stoupá i v Číně. Přesná čísla sice nejsou k dispozici, zvýšený zájem o drogu v této miliardové zemi ale způsobil v posledních pěti letech nárůst ceny heroinu v Barmě na dvoj- až trojnásobek. Podle úřadu OSN pro drogy a kriminalitu jsou v oblasti tři až čtyři miliony narkomanů, kteří užívají drogy nitrožilně a drogově závislí se významně podílejí na nárůstu počtu nakažených HIV. V Thajsku a Barmě trpí touto chorobou podle OSN až osmnáct procent narkomanů.
Jiné země ustupují na rozdíl od států jihovýchodní Asie od stávajících neefektivních opatření a zaměřují se spíše na rozumnější a humánnější prevenci, ochranu zdraví a lidských práv.
Represe vedla ke snížení dostupnosti zdravotní péče a k perzekuci uživatelů a drobných překupníků drog. V jihovýchodní Asii jsou každý rok za drogové delikty zadrženy stovky tisíc lidí, jen v samotném Thajsku přes dva tisíce. V zemi bylo podle statistik z dubna 2014 290 000 vězňů, přičemž dvě třetiny z nich si odpykávají trest za marginální drogové delikty.
Jihovýchodní Asie je obecně známá neúměrně vysokými tresty za přechovávání a pašování narkotik. Zdejší věznice jsou chronicky přeplněné a dochází k systematickému porušování lidských práv. OSN se dlouhodobě zasazuje za uzavření takzvaných léčebných středisek, kde jsou vězni podrobováni neúčinné nucené terapii – míra recidivy je mezi chovanci těchto zařízení velká a OSN poukazuje na skutečnost, že prostředky investované do takové léčby by mohly být využity efektivněji. Spojené národy zároveň volají po zrušení trestu smrti za nenásilné drogové delikty.
Tiché oběti
Z debaty o dalším směřování drogové politiky v regionu byli zatím vyloučeni ti, kterých se to nejvíce týká – uživatelé drog a pěstitelé opia. Zatímco prvně jmenovaní se podílejí alespoň na diskuzi o programu na prevenci a léčbu AIDS, zemědělci pěstující mák nebyli k žádné diskuzi přizváni, přestože její výsledek bezprostředně ovlivní jejich životy.
Mezinárodní protidrogové kontroly nedokázaly zabránit nekontrolovanému bujení trhu s narkotiky, naopak vytvořily podhoubí pro vznik pašeráckých skupin, drogových syndikátů a milicí mlčky tolerovaných vládou. Ty dále zhoršují již tak napjatou situaci v regionu stíhaném etnickými konflikty. Vinu na špatné situaci přitom nenesou jen opioví králové a narkobaroni, ale především korupce, která prorůstá do nejvyšších pater politiky a zhoršuje již tak špatné fungování místní samosprávy.
Snaha snížit produkci opia pomocí zákazů a likvidace opiových polí vedla pouze k jejich přemístění do méně exponovaných lokalit.
Jihovýchodní Asie není jedinou oblastí, která se s podobnými problémy potýká. Jiné země ale ustupují od stávajících neefektivních opatření a zaměřují se spíše na rozumnější a humánnější prevenci, ochranu zdraví a lidských práv. Mezinárodní organizace propagují především snižování trestů za drobné drogové delikty, zrušení zákazu pěstování psychoaktivních rostlin (koka, khat, konopí a kratom), přesun finančních prostředků od represe k prevenci, zajištění přístupu ke zdravotní péči a poskytování terapie těm uživatelům drog, kteří ji potřebují a stojí o ni.
I země ASEAN by měly směřovat své úsilí v boji s drogami tímto směrem a omezovat tak dopady trhu s ilegálními substancemi, protože jeho úplné vymýcení je prokazatelně nerealizovatelné. Tím, že trvají na svých současných postojích, nevyhnutelně poškozují životy dalších a dalších obyvatel tohoto chudého regionu. V době, kdy Spojené státy americké a země Latinské Ameriky ukončily totální válku proti drogám a OSN připravuje mimořádné zasedání k této problematice, by své stanovisko mělo přehodnotit i ASEAN.
Zdroj: www.tni.org
