Název je prý odvozen od jména jedné z dcer řeckého boha lékařství Asklépia, Panakeie (jen pro zajímavost, slovo hygiena pochází ze jména její sestry Hygeie).
Tuto látku hledali babylónští, chaldejští i egyptští léčitelé. Byla jedním z hlavních cílů snažení alchymistů všech dob, jejich knihy obsahují podrobná a barvitá líčení její přípravy jako součást návodů tzv. Velkého díla, tedy výroby kamene mudrců. Bohužel každý z těchto návodů bez jediné výjimky je psán jazykem, ze kterého sice rozumíme slovům a větám, smysl textu nám však zcela uniká. Asi jako bychom četli sborník poslední vědecké konference kvantových fyziků s humanitním vzděláním. Také pochybuji, že by nám tento sborník dával smysl, který mu autoři dali do vínku.
Nicméně právě alchymisté byli autory mnoha lékových receptur a postupů dodnes užívaných a objevili zákony a pravidla účinku látek na lidský organismus. Asi nejznámější lékař a alchymista v jedné osobě byl Paracelsus, Švýcar, který určitou dobu léčil i v českém a moravském prostředí. Bohužel ani on nám recept na všelék nezanechal.
Proč je všelék tak atraktivní, že jeho hledání zasvětili někteří celý svůj život? Proč se v poslední době (možná by bylo lepší říci v kterékoliv době) objevuje tolik senzačních všeléků?
Je málo opravdu zdravých lidí a zdraví je jedna z nejdůležitějších podmínek šťastného a spokojeného života. Nemoc zkracuje lidský život a způsobuje bolest či nepohodlí. Nebylo by to nádherné mít možnost se jednoduchou formou všech nemocí zbavit? Zvlášť těch, na které je oficiální medicína dané doby krátká?
Příběh konopí
A teď tu máme konopí. Jedná se o léčivou rostlinu, užívanou od dávné minulosti. V historických dobách však rozhodně nebylo považováno za všelék. Jeho užití bylo poměrně úzce omezeno např. na nervové choroby, poruchy menstruace, léčení ran, používalo se proti bodnutí štírem, později též jako anestetikum. Středověká arabská medicína přidala protizánětlivé působení a použití při tlumení nejrůznějších bolestí. Psychoaktivní působení je popisováno, ale chápáno spíše jako negativní vedlejší účinek.
Nicméně ještě začátkem dvacátého století, až do objevu aspirinu, byla konopná tinktura, stejně jako extrakt, používána jako primární prostředek proti bolesti, ale i proti melancholii, migréně a nespavosti.
Britský lékopis z roku 1911 popisuje přípravu, užití a dávkování konopného extraktu následovně:
Extractum Cannabis Indicae, B.P. — Extrakt z indického konopí
Extrahuj indické konopí ve formě hrubého prášku, alkoholem, pomocí perkolace, a odpař perkolát za vzniku měkkého extraktu. Prodávané extrakty z indického konopí se od sebe značně liší, obsahují kromě zelené, v etéru rozpustné substance, také nedefinované množství hnědého extraktu nerozpustného v etéru. Některé vzorky obsahují výrazné množství zbytkových látek nerozpustných v alkoholu; ty by neměly přesáhnout dvě procenta. Extrakt se při skladování kazí kvůli pomalé oxidaci; měl by být skladován v malých, hermeticky uzavřených nádobách, nebo lépe ve stlačitelných tubách, ze kterých je snadné vytlačit a odvážit malé množství látky.
Dávkování —15 až 60 miligramů (1/4 až 1 grán).
Podobnost se soudobým extraktem (Fénixovy slzy) je až zarážející. Grán je stará lékárnická jednotka, jedno zrno, myšleno původně jedno zrno granátového jablka nebo pepře. I dávkování tedy zhruba odpovídá úvodnímu dávkování Fénixových slz. Nicméně v roce 1911 nebyl extrakt považován za všelék. Změnilo se od té doby výrazně složení konopného extraktu? Určitě ano. Ale dovolím si ještě před nějakým hodnocením malý výlet do světa moderního farmakologického výzkumu.
Jak vidí léčivé účinky konopí moderní věda? Pěkný souhrn je například v článku italských autorů pod vedením Angela A. Izza, publikovaném v časopisu Cell Press v roce 2009. Celý název článku je Non-psychotropic plant cannabinoids: new therapeutic opportunities from an ancient herb, tedy Nepsychotropní cannabinoidy: nové léčivé příležitosti staré byliny. Dovolím si uvést krátký výtah:
„Konopí seté obsahuje komplex látek podobné povahy, zvaných souhrnně cannabinoidy, počet známých látek z tohoto komplexu přesahuje číslo 421. Většina z nich se vyskytuje jen ve velmi malých koncentracích. Prozkoumané jsou účinky jen hlavních z nich.
Článek se nezabývá působením psychoaktivního THC. Více než dlouhý popis účinků na celkem třinácti stranách textu řekne následující graf, pro některé z čtenářů jistě už známý, a výborně demonstrující šíři spektra účinku hlavních látek z konopí.
Z tohoto grafu jasně vyplývá, že nejsilnější účinky proti největšímu spektru příznaků má cannabidiol (CBD). Tato látka není pro lidský organismus nebezpečná a byla předběžně klinicky odzkoušena pro léčbu pocitů úzkosti, psychóz a poruch pohybového ústrojí. Předklinické testy naznačují možnost užití pro léčbu cukrovky, ischemie a rakoviny. Přípravek kombinující přibližně stejná množství THC a CBD se pod obchodním názvem Sativex používá v EU oficiálně při léčbě roztroušené sklerózy. Z dalších obsahových látek je zajímavá např. THCV pro její potenciál při léčbě obezity, diabetes 2. typu a chronických nemocí jater, CBC a CBG jsou zase pravděpodobně spoluzodpovědné za bolest mírnící účinek.“
Zde bych extrakci tohoto článku ukončil a čtenáře se zájmem o detaily odkázal na původní text.
A zde se vracíme k rozdílu mezi extraktem dnešním a tím z roku 1911. Počátkem minulého století byly extrahovány rostliny z různých částí světa a s různým obsahem aktivních látek, ale byly to staré původní odrůdy s vyváženým obsahem látek. Dnes jsou k extrakci doporučovány odrůdy vysoce „potentní“, tedy takové, kde je šlechtěním silně zvýšen obsah THC na úkor ostatních účinných látek, a u tzv. Fénixových slz je kromě toho ještě prováděna dekarboxylace, tedy metoda sloužící hlavně pro zvýšení potence psychotropního THC, nicméně zvyšující i poněkud obsah CBD. Dnešní extrakt je tedy výrazně více psychotropní a obsahuje minimální množství ostatních účinných látek.
To je jen malý zlomek znalostí, které o účinných látkách z konopí shromáždila současná věda, ale tento článek nemá ambice stát se vědeckou encyklopedií. Důležitá je informace, že léčivé účinky konopí se nedají redukovat na jedinou substanci, ale působí zde celý komplex látek ve vzájemné součinnosti.
Rozdílné je i dnešní spektrum nemocí. To souvisí s explozí civilizačních chorob, vzpomeňme hlavně obezitu, různé formy rakoviny, diabetes, alergie a všechny choroby způsobené nadměrným stresem dnešního způsobu života.
Mechanismus působení dnešního extraktu je tedy nejspíš dost odlišný od působení jeho předchůdce před sto lety. Je otázkou, jak dalece je hlavním faktorem jeho vysoká psychoaktivita. Jeho starší předchůdce měl výhodu širšího spektra účinných látek, ale méně působil na lidskou psychiku. Ta je ale primárně odpovědná za reakci organismu na stres. Tato reakce se nicméně projevuje fyziologickými příznaky.
Placebo a nocebo
Dovolte mi ještě jednu odbočku, tentokrát do oblasti z různých důvodů málo populární. Je to doména tzv. „placebo“ a „nocebo“ efektu. Prosím nekamenujte autora předčasně, opravdu si nemyslím, že léčivé účinky konopí jsou jen placebo. Tyto dva efekty jsou ale velmi důležité pro pochopení mechanizmu působení léků jako takových.
Pod pojmem placebo dnes rozumíme většinou tablety nebo jinou lékovou formu, která ve skutečnosti neobsahuje žádnou účinnou látku, jen např. neškodný cukr. Nemělo by tedy mít žádný léčebný účinek. To ale není pravda, placebo za předpokladu, že pacient je pevně přesvědčen, že je léčen, vykazuje významné léčebné úspěchy u přibližně 20 až 70 procent pacientů, v závislosti na diagnóze, nejvíce samozřejmě u psychických nemocí, jako jsou deprese. Více se o tomto efektu dozvíte např. V článku Na spánek knoflík a na rakovinu důvěra na webu Hospodářských novin. Na testech srovnání klinického účinku s placebem dnes končí slibná kariéra stále většího množství nových léků; prostě nevykazují větší účinnost než placebo. Že se nejedná o jev pouze iluzorní, dokázaly moderní metody zobrazování mozkové činnosti. Ukázalo se, že při placebo-efektu se aktivují dokonce evolučně nejstarší oblasti centrálního nervového systému, včetně míchy.
Opakem placeba je tzv. nocebo efekt, kdy přesvědčení pacienta o škodlivosti léku nebo čehokoliv jiného příznaky nemoci vyvolává. Je logické, že efekt může fungovat na obě strany, mechanizmus je stejný. Dobří lékaři placebo efekty pravidelně využívají, vyvolávají v pacientech důvěru v léky, léčebný proces i lékaře samotného a dosahují tím úspěchu i u zdánlivě beznadějných případů. Špatný lékař může pacienta přesvědčit o vážnosti jeho stavu a nocebo začne fungovat v neprospěch léčeného. Snižování účinnosti léků pozorované v dnešní době farmaceutickým průmyslem je kupodivu zcela oficiálně připisované mimo jiné povinným informacím o nežádoucích vedlejších účincích léku v příbalovém letáku. Klasický případ noceba.
Vraťme se ale krátce na začátek článku k Asklépiovi. Tento lékař (později zařazený mezi řecké bohy), jeho škola a žáci používali dle dochovaných zpráv zajímavou léčebnou metodu: léčení pacienta probíhalo v léčebném spánku, který trval několik dnů a spíš než o spánek se tedy jednalo o určitý druh hluboké relaxace. Utlumení běžného vědomí a aktivace starých částí mozku a CNS – centrálního nervového systému? Přesun energie běžně užívané k vědomému myšlení do imunitního systému? Odbourání napětí a stresu z bolesti a nemoci? Znal Asklépios vnitřní mechanismus fungování toho, co dnes nazýváme placebem?
Šamani přírodních národů používali k léčení (a nejen k němu) určité psychoaktivní látky. Není stejný psychotropní a relaxační efekt, odstranění stresu, prohloubeného vážnou chorobou, doprovázený prokázanými léčivými vlastnostmi látek z přírodního konopí, podstatou působení konopného extraktu? Zajímavé je i čtení prací prof. Stanislava Grofa, českého lékaře pracujícího v USA, který zkoumal léčivé účinky psychotropních látek (např. LSD). Po jejich zákazu vyvinul metodu používající k podobným, k léčení nutným změnám stavu vědomí, změnu dechové frekvence, tzv. holotropní dýchání, mimochodem metodu podobnou praktikám indických jogínů. Touto metodou dosahuje pozoruhodných terapeutických výsledků.
Protože ale existují placebo i nocebo efekt vedle sebe, je pro takové léčení extrémně důležité vnitřní nastavení pacienta, a to nejen jeho vědomí, ale i podvědomí. Ani při rekreačním užití konopí se určitá část lidí necítí šťastně (high), ale upadá do depresí – tento efekt závisí na aktuálním stavu psychiky. Mnohem horší by mohly být následky noceba při léčebném užití velkých dávek extraktu u lidí s narušenou psychikou, za předpokladu tohoto mechanizmu fungování.
V diskuzích nejen na internetu jsou prezentovány úspěchy léčby konopným extraktem a nemyslím si, že by nebyly skutečné. Zajímal by mne také opačný pól, tedy zprávy lidí, u kterých léčba nefungovala. Ti ale často své zkušenosti již zveřejnit nemohou. Pro další vylepšování metody jsou nicméně takové zprávy nejméně stejně důležité jako ty kladné, už pro její důvěryhodnost. Proto prosím, pište do diskuzí, např. na webu www.free-grower.cz. Pomůžete tím sobě i ostatním.
Obchod se zdravím
Skutečný všelék asi nenajdeme. Konopí se mu ale při správném způsobu užití může trochu blížit. Protože neexistují dva stejní pacienti, každý je individuálním případem sám pro sebe, je asi jediná cesta k všeléku maximální aktivace přirozených léčivých schopností lidského organismu, nikoliv léčení příznaků nemocí. Parafráze starého antického rčení může znít „lékař léčí, ale náš vlastní imunitní systém uzdravuje“. Ať už za pomoci léků, placeba, psychiky, konopného extraktu, vůle žít nebo čehokoliv jiného. Jinak řečeno, léčit je třeba pacienta, ne nemoc. Ta konec konců nemocná není.
Dnešní farmaceutické firmy nejvíce vydělávají na lécích, které ve skutečnosti léčí, ale nevyléčí. Správní rady totiž na valných hromadách nepředkládají výkazy počtů vyléčených pacientů dle jednotlivých diagnóz, ale výkazy zisků a ztrát a odhady střednědobého a dlouhodobého vývoje cash flow, ty jediné zajímají vlastníky a investory. Peníze nade vše.
Představte si, že by opravdu někdo objevil všelék. Naplnila by se nejhorší noční můra trápící manažery těchto společností. Apokalyptická vize. Po dobu platnosti patentových práv by možná jedna z nich, za stálého boje s „pirátskými“ kopiemi, pohádkově vydělávala. Okolo by se hroutil byznys jménem zdravotnictví, ze kterého by kromě aplikace všeléku, traumatologie a urgentní medicíny zmizelo vše ostatní. Žádní chroničtí pacienti. Pak by nastalo velké ticho. Zdraví by přestalo být tématem, žádné veřejné ani skryté reklamy na léky a potravinové doplňky, prostě rána i pro reklamní průmysl. Co bychom pak dělali se všemi těmi lidmi, hledajícími si jiné zaměstnání? Takový výzkum nejen že nebudeme financovat, na ten nesmí být ani pomyšlení!
