Když se britský mořeplavec James Cook plavil koncem 18. století jihozápadním Pacifikem, setkal se s ostrovany, kteří neznali alkohol. Přesto i oni měli svou společenskou a obřadní drogu, jež v jejich životě plnila podobnou úlohu jako v našem víno. Má mnoho různých názvů, ale většinou jí říkáme kava-kava nebo jenom kava.
Nemá nic společného s kávou a nejde ani o mírně alkoholický nápoj, jak se občas traduje. Vyrábí se z kořenů keře pepřovníku opojného (piper methysticum). Je to příbuzný pepřovníku černého (náš starý známý pepř) i pepřovníku betelového, do jehož listů se balí arekové ořechy při přípravě betelového sousta, oblíbené rostlinné drogy Indie a jihovýchodní Asie – ale o tom až někdy příště.
Kava má v Polynésii i v části Mikronésie dlouhou tradici. Užívá se na Fiji, Vanautu, Somoi i Tonze, ale také na Havaji, Nové Guinei a v částech Austrálie. Na většině ostrovů odolala tlaku křesťanských misionářů, kteří ji – jako většinu neznámých psychoaktivních drog – neměli v lásce. Dodnes zůstává nedílnou součástí kulturní identity obyvatel tichomořských ostrovů a hraje důležitou roli při nejrůznějších společenských událostech. Protože si našla mnohé příznivce i mimo svou domovinu, pro některé ostrovní státy je dnes její export nezanedbatelným zdrojem příjmů.
Příprava a účinky
Kořeny pepřovníku opojného (a v menší míře i kmen, ale nikoli listy) obsahují kavalaktony, skupinu psychoaktivních pryskyřičných látek čítající téměř dvacet zástupců. Jejich celkový obsah v kořeni bývá okolo 15 % hmotnosti. Hlavní účinky kavy má na svědomí šest z nich a různé odrůdy kavy je obsahují v rozličném množství i poměru (což je podobné jako s kanabinoidy u konopí). Odlišné varianty kavy nevznikly přirozenou cestou, ale jde o kultivary – lidé je pěstují už tisíce let. Některé byly určeny ke společenskému popíjení, jiné k léčení, další pro nejrůznější (i státní) ceremonie či slavnosti.
Psychoaktivní nápoj byl původně připravován mladými dívkami, které rozžvýkaly kořeny na kašovitou hmotu. Popíjení nápoje vzniklého smícháním kaše s vodou bývalo však vyhrazeno mužům. Dnes se už kořeny drtí mlýnky, ale zdá se, že původní nehygienický způsob přípravy byl o něco účinnější a díky baktericidním účinkům kavy i vcelku bezpečný.
Šedohnědý nápoj není žádná lahůdka a zlé jazyky tvrdí, že chutná jako bahno. Charakteristický zápach připomíná ženské genitálie a podle jedné z mnoha legend za to mohou dvě ženy, které rostlinu na ostrov propašovali ve svých vaginách.
Kvůli chuti se však kava nepije. Má relaxační, sedativní a euforické účinky, ale neotupuje mysl, povzbuzuje duševní činnost a navozuje pocit pohody. V nízkých dávkách ulevuje únavě, ve větších naopak uspává. Působí jako opak afrodisiaka. Uvolňuje svaly a je i účinným lokálním anestetikem, což turisty často překvapí ještě víc než nepříjemná chuť.
Společenská droga
Dnes ji obyvatelé tichomořských ostrovů užívají podobně jako my alkohol – čím dál tím víc jde už jen o společenskou drogu popíjenou v kavových barech. Není proto překvapením, že přibývá i problémových uživatelů. Silně omámení vypadají na pohled jako opilí, ale nebývají agresivní a jsou vyrovnanější, soudnější i tišší.
I když bývá kava-kava užívána jako lék na mnohé neduhy a potíže (úzkostí, depresí, nespavostí a bolestmi počínaje a kapavkou, potížemi s menstruací a infekcemi močových cest konče), příliš časté popíjení zdraví určitě neprospívá – některé kavalaktony jsou mírně toxické a objevilo se podezření, že v některých případech mohou poškozovat játra. Nebylo to však nikdy potvrzeno a zdá se, že pravým důvodem poškození mohla být spíš kontaminace plísněmi nebo užívání jiných částí rostliny než kořenů.
Hlavní potíží častých pijáků tak bývá amotivační syndrom, jenže podobně jako u konopí není zřejmé, jaká je mezi užíváním kavy a nezájmem o jiné činnosti souvislost. Fyzická závislost na kavě naštěstí nevzniká a abstinenční příznaky bývají jen mírné.
Zákaz nezákaz
V západních státech sice nebývá kava na seznamu nelegálních drog, ale prodej přípravků z ní byl v mnoha zemích kvůli strachu z poškození jater zakázán. Kořenů samotných se to úplně netýká, zvlášť nejsou-li určeny ke konzumaci (což však vždy představuje riziko). Ale pozor na přísné Polsko – tam je kava považována za drogu a její držení je trestné. Tichomořské ostrovní státy sice lobbují za zmírnění regulací, ale jejich vyjednávací pozice není příliš silná vzhledem k jejich malé velikosti a zanedbatelné ekonomické síle.
Hlavní potíž s kavou je patrně v tom, že lákavé účinky přímo svádějí mnoho podnikavců k tomu, aby ji využili jako základ různých léčebných přípravků a potravinových doplňků. Před vlnou zákazů se tak v západní Evropě i v USA objevilo množství různých tablet, ústních sprejů či chuťově upravených nápojů a jejich prodej vydatně podporovala reklama, což u psychoaktivních látek nedělá dobrotu. Zvlášť jde-li o drogu užívanou v domovině podobně jako náš starý známý (a dost přísně regulovaný) alkohol.
Doufejme však, že s lehce omamnou, mírumilovnou a společenskou kavou se dokáže západní společnost nakonec smířit lépe než s psychedelickými lysohlávkami nebo disociativní šalvějí divotvornou a že na seznam zakázaných drog její účinné složky nepřibydou.
