Úskalí studia konopné historie
Při pátrání po primárních archeologických pramenech a důkazech využívání konopí při náboženských rituálech a dalších obřadech po celém světě představuje zásadní překážku skutečnost, že rostlinný materiál podléhá poměrně rychlému rozkladu. Lze sice pracovat se zbytky pylů, ovšem zde je potíž v tom, že pyl konopí je velmi těžko rozlišitelný od pylu chmelového.
I přes tyto obtíže se během posledních více než sto let podařilo po celém světě objevit desítky lokalit s pozůstatky konopných vláken, semen a spálených květů. Při kouření konopí dochází ke karbonizaci, podle níž je možná relativně přesná identifikace materiálu i po stovkách a tisících let. Dále byly hojně objevovány nádoby určené ke konzumaci konopných nápojů a lektvarů – typickým příkladem může být indický bhang.
Obsáhlý rozhovor s Chrisem Bennettem nejen o historii, ale i o boji za legalizaci psychoaktivních rostlin naleznete v novém vydání magazínu Legalizace č. 25, které vyšlo 4. září 2014. Magazín si můžete také předplatit zde.
Kromě archeologie existují naštěstí i další způsoby ověřování přítomnosti konopí v průběhu lidských dějin, a to zejména studium primárních literárních pramenů a aplikace etymologických postupů.
Vznik náboženských tradic
Zakladatel moderní etnobotaniky a význačný biolog 20. století, profesor Harvardovy univerzity Richard Evans Shultes, po celoživotním zkoumání prohlásil: „Lidé od počátku dějin experimentovali se všemi rostlinnými materiály, které dokázali požít, a je vyloučeno, že by si nevšimli psychoaktivních účinků konopí. Ve snaze získávat z této rostliny semeno k potravě museli zcela jistě konzumovat i lepkavé vrcholky samičích rostlin. V důsledku následné intoxikace a euforických, extatických a halucinačních stavů tak mohly vzniknout základy náboženských tradic, dost možná i samotný koncept božství.“
Kořen slova cannabis, tedy „canna“, se objevuje ve slovní zásobě prapůvodní indoevropské jazykové rodiny.
Lidé postupně začali rostlinu vnímat jako dar od bohů, posvátné médium umožňující navázat spojení se spirituálním světem, přičemž v některých společenstvích a kulturách je tomu tak dodnes.
Tyto myšlenky později podpořil slavný astronom, astrofyzik a autor stovek vědeckých prací Carl Sagan, který přišel koncem sedmdesátých let minulého století s hypotézou, podle níž první sběrači a lovci přešli k usedlému a zemědělskému způsobu života právě díky konopí. Odvolával se přitom na příklad jednoho kmene jihoafrických Pygmejů, u nějž bylo jako první pěstovaná rostlina po přechodu od lovecko-sběračského období doloženo právě konopí, jež užívali k náboženským účelům.
Konopí kouříme od pravěku
Při zevrubném zkoumání role konopí v dalších starověkých kulturách přitom objevujeme další důkazy podporující výše zmiňované hypotézy. Archeologické nálezy potvrzují, že člověk doby kamenné nejen znal a využíval konopné vlákno a semeno, ale navíc také spaloval části rostliny.
Oxfordský archeolog Andrew Sherrat upozornil na užívání kadidla obsahující konopí v mohylových pohřebištích takzvané kurganové kultury (kočovné kmeny prvních Indoevropanů) na území dnešního Rumunska, které pocházejí z doby před více než 5 000 lety. Nalezená nádoba, jež obsahovala zuhelnatělé zbytky konopí, ukazuje, že člověk rostlinu užíval k náboženským účelům nejméně 3 000 let před příchodem křesťanství.
Lidé od počátku dějin experimentovali se všemi rostlinnými materiály, které dokázali požít, a je vyloučeno, že by si nevšimli psychoaktivních účinků konopí.
Z ohořelých zbytků rostlinného materiálu bylo vidět, že v nádobě se spalovaly především listy a květy – tedy části obsahující psychoaktivní látky –, zatímco přítomná semena byla odsunuta stranou a ve většině zůstala neohořelá.
Je pravděpodobné, že existovaly ještě starší skupiny pravěkých lidí, které konopí užívaly při rituálních pohřebních obřadech, přičemž tyto praktiky se postupně rozšířily z Orientu skrze Blízký východ do Evropy, Indie a Afriky. Profesor Sherrat v této souvislosti upozorňuje, že se podařilo objevit ještě starší keramické nádoby používané při primitivních náboženských obřadech, v nichž sice nebyly nalezeny zbytky konopí, ale byly na nich obtisky konopných provazů. Podle Sherrata je tedy možné, že i tyto nádoby sloužily k inhalaci omamného kouře z konopí.
Astrofyzik a autor stovek vědeckých prací Carl Sagan přišel koncem sedmdesátých let minulého století s hypotézou, podle níž první sběrači a lovci přešli k usedlému a zemědělskému způsobu života právě díky konopí.
Není proto překvapením, že kořen slova cannabis, tedy „canna“, se objevuje ve slovní zásobě prapůvodní indoevropské jazykové rodiny, která je důvodem určitých podobností mezi například sanskrtem, perštinou a germánskými, románskými i slovanskými jazyky.
S tím, jak se po starověkém světě rozmáhalo pěstování konopí – ať už kvůli výrobě různých vlákenných materiálů, nebo jeho léčivým vlastnostem –, se výraz „canna“ postupně rozšířil jako synonymum pro dlouhý stonek. V dnešní angličtině označuje slovo „cane“ jak rákos, tak třtinu, a původně tedy vychází právě z označení pro všestranně využitelný konopný stonek.
Zdroj: Kolektiv autorů: The Pot Book – A Complete Guide to Cannabis: Its Role in Medicine, Politics, Science and Culture, 2010.
