Ze současného farmakologického výzkumu většiny léčebných prostředků víme, že hranice mezi léčebným a toxickým účinkem látky závisí především na dávce. Již anglický souhrnný termín „drugs“ naznačuje, že v minulosti nebyla žádná pevná hranice mezi lékem a drogou. Nacházíme se v době, kdy existují jednoznačné důkazy, že restrikce některých zakázaných látek přináší společnosti více škody než užitku. Pohled na „takzvané drogy“, které současná legislativa a velká část společnosti chápe stále s tupou setrvačností jako jednoznačně negativní fenomén, je potřeba radikálně přehodnotit. Prvním krokem ke změně společenského postoje by mělo být zhodnocení rizik užívání vědeckými metodami a experimentální výzkum drog na animálních modelech. Logickým dalším krokem by mělo být podání látek dobrovolníkům a následně pak i pacientům. Právě zde však narážíme na neflexibilní protidrogovou legislativu. Na tuto problematiku upozornil článek, který vyšel v srpnu 2013 v Neuroscience Reviews,a i když popisuje problémy vědců s legislativou hlavně ve Spojených státech a Velké Británii, případné „prolomení ledů“ by mělo vliv i na situaci v ostatních zemích včetně České republiky.
Komentář k článku:
„Effects of Schedule I drug laws on neuroscience research and treatment innovation“
David J. Nutt, Leslie A. King, David E. Nichols
Nature Reviews, 8/2013
Text je ohlédnutím za zkušenostmi posledních padesáti let, tak i pohledem na současný stav využívání drog z takzvané „1. skupiny“ (Schedule I drugs) ve výzkumu. Do této skupiny by měly být zařazeny nejnebezpečnější látky vůbec, vedle heroinu jsou zde ale uvedeny i konopí, psychedelika a MDMA. I když je obsah článku dosti pesimistický, existuje naděje, že právě uzrála doba (a snad i společnost) k přehodnocení starých a neflexibilních drogových zákonů. Autoři tohoto textu, uznávaní neurovědci David Nutt, Leslie King a David Nichols, podávají jasné argumenty, proč je taková změna žádoucí.
Zařazení psychedelik a MDMA do skupiny nejnebezpečnějších látek se vůbec nezakládá na posouzení relativních rizik a je spíše historickou náhodou (nebo spíše nehodou). V době „války proti drogám“ v sedmdesátých letech unikly nejpřísnějším omezením pouze látky mající jasné lékařské využití. Rozhodnutí, které látky budou na seznam Schedule I zařazeny, bylo učiněno spíše z politických než z lékařských důvodů. Dnes je však již zřejmé, že psychedelika a MDMA lékařský potenciál mají. Minulá éra jejich zkoumání však byla příliš krátká na zhodnocení všech předností a rizik, navíc ještě nebyly k dispozici moderní farmakologické a toxikologické metody. V současné době tak legislativa brzdí pokrok v neurovědním výzkumu i v objevování nových léčebných postupů nejen v psychiatrii. Omezení výzkumu s těmito látkami navíc znemožňuje odhalování potenciálních rizik související s jejich užíváním. Vypadá to, že pro některé zákonodárce je obtížné pochopit, že psychoaktivní látky můžou mít jak prospěšné vlastnosti, tak nepříznivé vedlejší účinky.
V současné době ve většině zemí platí úmluva z roku 1971 (Convention on Psychotropic Substances), dle které je sice výzkum s látkami na seznamu Schedule I možný, ale je k němu nutný souhlas vládních agentur. V důsledku toho se významně zvyšuje časová i finanční náročnost takového výzkumu, což ho činí neatraktivním. K tomu, aby byla droga v USA umístěna na seznam Schedule I, musí být splněna tři kritéria: nemožnost látku medicínsky použít, nebezpečnost užití pod lékařským dohledem a vysoký potenciál zneužití. Co ale tato kritéria znamenají? Látky, které momentálně nemají medicínské použití, ho mohou v budoucnosti získat, ale zařazením na takový seznam se v podstatě zamezí jejich potenciál objevit. Marihuanu i psilocybin lze bezpečně užít pod lékařským dohledem, přesto jsou na Schedule I zařazeny. Co je to potenciál zneužití, není nikde jasně definováno. Neexistuje důkaz, že by psychedelika způsobovala závislost, ba naopak, LSD bylo využíváno v léčbě závislostí. Potenciál závislosti u MDMA je velmi nízký, u konopí se závislost vyskytuje pouze v případě jeho chronického užívání. Zařazení konopí, psychedelik a MDMA do skupiny Schedule I se tak příčí zdravému rozumu, zvláště když uvážíme, že jsou zařazeny po bok heroinu, zatímco stimulanty (amfetamin, metamfetamin, kokain) jsou zařazeny do mírněji regulované skupiny Schedule II. Ve Velké Británii je dokonce snazší zkoumat heroin, protože je zde zařazen do druhé skupiny.
Potenciál medicínského využití výše zmíněných látek je přitom široký. Kanabinoidy lze v současné době využít ke snížení svalové ztuhlosti, tlumení bolesti a stimulaci chuti k jídlu. Potenciálně by bylo možné je využít v léčbě hyperaktivity (ADHD), posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a nespavosti. V poslední době se objevují důkazy pro možné využití kanabidiolu v léčbě schizofrenie (pozn. autora). Psychedelika lze použít při léčbě takzvaných cluster headaches (farmakologicky obtížně zvládnutelné záchvatovité bolesti hlavy) a obsesivně-kompulzivní poruchy (OCD), dále pak jako podpůrného prostředku v psychoterapii umírajících pacientů. LSD má potenciál využití v léčbě alkoholismu a bolestivých syndromů, psilocybin by mohl najít využití v léčbě deprese. MDMA je velmi účinné v psychoterapii PTSD, teoreticky by se dalo využít i v párové psychoterapii a u Parkinsonovy nemoci. V neposlední řadě jsou zmíněné látky nadějným nástrojem v odhalování podstaty lidského vnímání a vědomí. Je možné je použít ke studiu mechanismů vnímání, empatie a k modelování psychóz.
Je překvapující, že vědecká obec v minulosti neprotestovala proti zákazu výzkumu látek, které nabízí tolik možností vhledu do funkce lidského mozku a rozvoje léčby různých nemocí. Dobrou zprávou je, že vědcům v některých zemích (mezi něž odnedávna patří i Česká republika) se již podařilo překonat byrokracii a získat tak povolení k výzkumu některých psychedelických látek. Nicméně pro další vývoj poznání a zejména pro klinické využití drog (tedy pro jejich podávání pacientům) je důležitá legislativní změna. Také autoři zmíněného textu v závěru navrhují přesun konopí, psychedelik a MDMA do méně restriktivní skupiny Schedule II. Čeští neurovědci by se měli k těmto návrhům aktivně připojit a prosadit tak obdobnou změnu v české legislativě.
