Kdy jsi měl první pohlavní styk?
Před třemi dny. Můžu to popsat konkrétněji?
Ne.
Škoda.
Kolik jsi vystřídal partnerek?
Tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných a jenom jednu zlatou.
Zamilováváš se snadno?
Do jiných, než jsem já, je to pro mě velmi těžké.
Jaké ženy se ti líbí?
Tmavé, hnědooké, které dokážou jako kočka vystrčit drápky. Ale na kočky jsem alergickej.
Co sex ve spojení s drogama?
Super! Ale nejlepší droga ve spojení se sexem je stejně láska. Nicméně mám kamaráda, kterej je po jointu tak nadrženej, až mu to závidím.
Máš rád porno?
Jasně. Nejradši mám porno s trpaslíkama a fantasy s animovanejma pravěkejma příšerama. Co mají takový japonský voči jako pikaču. To je v podstatě nejlepší. Po tom se můžu utlouct.
Co si myslíš o nevěře?
Když jsem při ní byl, nevadila mi.
Nejkurióznější místo, kde jsi dělal cokoli?
Něžně jsem osahával tučňáka na Mysu dobré naděje. Za to mě štípnul do zadku.
Tráva, nebo alkohol?
Léčím se z alkoholismu a tráva mě přestala bavit asi tak před rokem.
Jakou drogu bys chtěl zkusit?
Morfium a taky moc. To první možná, to druhý určitě. Schválně jestli bych se choval jako ti idioti ve vládě, v parlamentu anebo jako Putin.
Tvá oblíbená droga?
Alkohol a žrádlo. A pak malování a psaní.
Nejhorší droga?
Žrádlo a alkohol.
Nejhorší film tvého života?
Každej, jehož režisér si masíruje čím dál víc svý zbytnělý ego. A podbízí se divákům, až z něj sliz kape.
A nejlepší film tvého života?
Interview od Felliniho, vše od bratří Coenových, severské a pak mé.
Co nejraději jíš?
Vlastnoruční bramboráky a pak všechno, co je z moře. Kromě skořápek mořských ježků, medúz, písku a kamení.
Jaké jídlo nesnášíš?
Rejžovej nákyp, zemlbábu a slazenej čaj z várnic ve školní jídelně.
Co bys dělal, kdyby tvý dítě kouřilo trávu?
Dal bych si zemlbábu, rejžovej nákyp a hodně sladkej čaj.
Jsi pro legalizaci marihuany?
No aby ne? No aby ne!
Jsi pro legalizaci všech drog?
Jsem, ale prakticky si to vzhledem k lidskému faktoru nedovedu moc představit.
Jakou muziku máš rád?
Většinou homosexuální, jako třeba Halla & Oatese, anebo předsmrtný koncerty. Nejvíc asi Elvisovy. To je učiněný peklo. A až po smrti Michaela Jacksona jsem jako každej druhej blbec zjistil, že to byl génius. Jo a abych nezapomněl, co neznám, to neposlouchám!
Proč režíruješ filmy?
Chci, aby mě konečně všichni poslouchali.
Proč maluješ?
Aby na mě všichni koukali!
Jaký jsi měl nejhorší vysvědčení?
Na zeměměřický průmyslovce, kterou jsem dělal rok, jsem měl z osmi předmětů sedm pětek a čtyřku z tělocviku. Z chování trojku. Pak jsem udělal přijímačky na konzervatoř. Ale ještě donedávna v tý zeměměřický visela moje fotka mezi slavnými studenty školy. Zřejmě je tam doteďka.
Tvůj největší trapas?
Každý den alespoň jeden. To se pak těžko vybírá.
Co tě sere?
Já.
Máš se rád?
Chtěl bych, ale někdy se děsně seru.
Máš rád někoho víc než sebe?
Jasně, ty cvoku! Ty snad nemáš děti?
Jsi zamilovaný?
Ano. A nejen do života.
Co tě baví?
Občas se zastavit za kámošema v hospodě Na prašivce, když tam zrovna není sto ožralejch sparťanskejch hooligans. Malovat obrazy na zahradě, dívat se na dobrý filmy a pak si nechat zdát hezký sny.
Co by sis přál?
Abych tady to peklo zvládnul se ctí a nemusel se za sebe stydět.
Co jsi v životě provedl nejhoršího?
Zradil jsem mnohé milované.
Kdy sis naposledy řekl, že jsi vůl?
V každý kocovině.
Co tě naposledy rozesmálo?
Představa, že jsem guru Jára a odháčkovávám tři tisíce žen najednou.
Umí Miloš Zeman pádlovat?
No tak samozřejmě. Viděl jsem několik fotografií a myslím, že bude-li trénovat, může se pak živit třeba jako Charón. To je super kšeft.
Trest smrti – ano, nebo ne?
Ne.
Kdybys měl stroj času, kam by ses chtěl podívat?
Do Vídně léta 1989, kdy Jarek Nohavica slídil a pak reportoval estébákům o „luxusním“ životě Pavla Kohouta, depresích Karla Kryla a o dalších emigrantech, kteří ho tam v dobré víře pozvali a pohostili. To musela bejt hodně velká nechuťárna!
Dokážeš zabít zvíře?
Ano. Blechu naší kočky Fančy a určitě i komára. Ale nemodlím se za ně jako dalajláma.
Bojíš se smrti?
Bojím se toho, že nevím, co mě čeká po ní. Nějaký strašný čáry máry? Peklo? Že se budu ve sprše bát sehnout pro mejdlo?
Co děláš pro duševní zdraví?
Občas se modlím. Ale bohužel víc dělám pro duševní nemoci.
Kde bys chtěl žít, kdyby to nebylo v Čechách, a proč?
Určitě někde u moře, aby tam občas proplula loď, někde, kde jsou milí a srdeční lidi, kde potřebuješ jenom pár peněz a kraťasy a žabky. A taky šnorchl, potápěčský brejle a ploutve. Malej bungalov s připojením na net. A teplo, slanej vítr, slunce a permanentní zvuk příboje.
Filip Menzel
(*22. 11. 1970 v Praze) je český herec, režisér, malíř a žurnalista. Počátkem osmdesátých let ho slavná režisérka Věra Plívová-Šimková obsadila do titulní role dětského filmu Mrkáček Čiko. Během studia herectví na konzervatoři se sblížil s tehdy již polozapomenutým králem českého rokenrolu Miki Volkem a začal o něm natáčet dokumentární film, díky němuž po Volkově tragické smrti v roce 1996 mohl vzniknout ojedinělý dokument Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále, na jehož režii se podílel i Igor Chaun. Filip Menzel hrál v několika pražských divadlech a nespočtu filmů. Natočil dokumenty o Janu Werichovi, Waldemaru Matuškovi, Idě Kelarové (ve spolupráci s I. Chaunem) a funkové legendě, americkém trombonistovi Fredu Wesleym (Funk v Čechách) a hraný film Veselé vánoční hody. Je autorem mnoha hudebních videoklipů (Monkey Business, Tereza Černochová atd.) a reklam. V současné době se zabývá především výtvarným uměním, hlavně olejomalbou a drobnou grafikou. Je rozvedený, má jednu dceru a kočku Fanču.
