Dokument, který představil priority strany pro příští parlamentní volby, naznačuje, že by se drogová politika měla přesunout z jurisdikce ministerstva spravedlnosti a vnitra do pravomoci ministerstva zdravotnictví. Zároveň se zasazuje o vznik komise, jež by posoudila úspěchy a neúspěchy současné drogové politiky a předložila alternativní návrhy. Samotné slovo dekriminalizace se ve zprávě neobjevuje, strana ale dala najevo úmysl přistupovat k návykovým látkám takzvanou „portugalskou cestou“.
Příklad hodný následování
Portugalsko v roce 2000 legalizovalo držení všech drog pro osobní potřebu. Nick Clegg uvedl při představení volební strategie strany, že Spojené království by se mělo vymanit z hloupých stereotypů a postupovat stejně: „Přestaňme zavírat lidi za to, že mají v držení drogy pro vlastní potřebu. Pokud se nedopouštějí žádných jiných trestných činů, je to naprosto kontraproduktivní. Jediné, co z toho dlouhodobě máme, je armáda vězením negativně ovlivněných narkomanů a společensky problémových jedinců. Mnoho států už s různými způsoby legalizace pracuje a my tedy navrhujeme, abychom jejich postupy analyzovali a vzali si z nich to nejlepší a nejúčinnější,“ vysvětluje Clegg.
Před dekriminalizací každoročně přibývalo úmrtí spojených s užíváním drog a stoupal i počet drogových zločinů a přestupků, stejně jako počet nakažených chorobami souvisejícími s nitrožilní aplikací – po dekriminalizaci došlo k výraznému zlepšení u všech těchto zdravotních dopadů užívání drog.
Volební program představuje návrh na přijetí portugalského modelu, který by rozlišoval mezi držením drog pro osobní a komerční účely. Bylo by potom na příslušném orgánu státní správy, aby určil, zda zadržený je „dealer“, nebo pouze uživatel – a podle toho ho následně buď soudně stíhal, nebo mu jenom nabídl konzultace se zdravotníkem a sociálním pracovníkem.
Ještě o krok blíže legalizaci
Návrh britských liberálů přitom oproti portugalskému zachází ještě dále v tom, že nemá za cíl pouze dekriminalizaci, ale celkovou reformu přístupu k obchodu s drogami jako takovému. Clegg proto vyslal dva čelní představitele strany, bývalého ministra vnitra Jeremyho Browna a současného ministra vnitra Normana Bakera, na mezinárodní průzkumnou misi.
Vicepremiér navíc požaduje, aby byla ustavena speciální komise pro posouzení zákonů regulujících držení omamných látek jinde ve světě a vyhodnocení jejich kladů a záporů. Zdůrazňuje přitom, že Evropská unie by v této otázce neměla čekat na závěry zvláštního summitu OSN, který bude v roce 2016 věnován právě drogové problematice a reformám nefunkčních prohibičních zákonů.
Portugalský systém stanovuje, že člověk může legálně disponovat množstvím drogy odpovídajícím průměrné dávce na deset dní, přičemž při malém překročení této hranice následují spíše administrativní pokuty než trestní postihy. Nepotvrdily se přitom obavy odpůrců, že taková benevolence povede ke zvýšení spotřeby návykových látek především v nejrizikovější skupině osob mezi patnácti a čtyřiadvaceti lety.
„Přestaňme zavírat lidi za to, že mají v držení drogy pro vlastní potřebu. Pokud se nedopouštějí žádných jiných trestných činů, je to naprosto kontraproduktivní.“ – britský vicepremiér Nick Clegg
Před dekriminalizací zde každoročně přibývalo úmrtí spojených s užíváním drog a stoupal i počet drogových zločinů a přestupků, stejně jako počet nakažených chorobami souvisejícími s nitrožilní aplikací – především AIDS, žloutenkou typu B a C a tuberkulózou. Po dekriminalizaci ovšem počet nově nakažených virem HIV každoročně rapidně klesal: z jednoho tisíce v roce 2001 až na pouhých 56 v roce 2012. Podobný trend byl zaznamenán i u žloutenky typu B a C. (V České republice naopak počet nakažených virem HIV v posledních letech rychle stoupá – v roce 2013 to bylo rekordních 235 osob – pozn. red.)
Portugalská zkušenost poskytuje dostatečné množství podložených údajů, které dosvědčují, že represivní politika není klíčem k úspěchu. Portugalská strategie byla přejata britskými Liberálními demokraty a stane se součástí jejich oficiální kampaně pro parlamentní volby, jež se budou konat v příštím roce. Otázkou samozřejmě zůstává, zda se podaří takový program prosadit během vyjednávání s potenciálními koaličními partnery po volbách. Ani konzervativci ani labouristé nejsou totiž reformě drogové politiky nijak zvláště nakloněni. Postoj premiéra Davida Camerona se ale v posledních měsících mění k lepšímu, takže nezbývá než doufat, že tento trend se po volbách neotočí.
