Vysvětloval například, že policii jde především o dobré vztahy s občany a zajištění jejich bezpečí. „Ačkoli konopí je samo o sobě v podstatě neškodné, tak černý trh, na kterém je konopí volně k dostání, může být skutečná hrozba,“ říkal a já nemohl než souhlasit. Prohibice prý neodrazuje lidi od obchodování s konopím, ba naopak posiluje nebezpečný a neregulovaný trh, na kterém se namísto solidního jednání při jakémkoli sporu využívá spíše zastrašování a násilí.
Dále prohlásil, že šel k policii proto, aby mohl řešit a uzavírat kriminální případy, ve kterých figurují skutečné oběti. „Nebaví mě chodit na základě udání sousedů starým nebo nemocným lidem po zahradách, sklízet jim konopí a strašit je soudy nebo vězením. Nebaví mě ani nakládat pytle s hlínou a kanystry s hnojivy u prodejců s pěstební technikou. Musím sice uposlechnout rozkazům, ale nemyslím si už, že jsou ty rozkazy správné. Když jsem před nedávnem zatýkal jednoho středoškoláka za trochu trávy, kterou sušil na půdě jejich rodinného domu, došlo mi, že to, co dělám, není žádná policejní práce, ale jenom buzerace a ztráta mého času při řešení prkotin.“
A taky se mi svěřil, že by policie velmi ráda ochránila děti a mladistvé od zneužívání návykových látek, a to včetně zakázaného konopí. „Nelegálnost marihuany nikoho z mladých neodrazuje od jejího užívání. Legalizace by nastavila věkovou hranici i kontrolu nad prodávaným zbožím. Jediný způsob, jak skutečně efektivně kontrolovat trh s drogami, je ho zákonně regulovat. A když k tomu přičteš účinnou prevenci, vzdělávání a poskytování pomoci závislým, tak získáš nejúčinnější a v podstatě i nejlevnější způsob, jak užívání drog omezit.“
K zamyšlení tak zůstává, že ten, kdo dneska u policie, v politice, mezi odborníky nebo i mezi obyčejnými lidmi podporuje prohibici konopí, podporuje v podstatě velkopěstitele, pašeráky a jiné kriminální skupiny, co se na konopí nelegálně obohacují. Tihle všichni si tak v klidu mohou potřást rukama, protože ani jeden z nich si konec války proti konopí vlastně nepřeje.
