Ač se jedná o velmi kontroverzní výzkum a souvislost mezi příčinou a následkem se vědcům nepodařilo podložit žádnými objektivními argumenty, média po celém světě neváhala s otištěním dílčích závěrů s palcovými, leč zcela nepravdivými titulky jako např. „Počet sebevražd kvůli marihuaně stoupl o šedesát procent“.
Nový výzkum, který ve skutečnosti není ani nový, ani výzkum
Abychom si udělali lepší představu o kvalitě tohoto výzkumu, je třeba hned na začátek uvést, že se vůbec nejedná o původní studii, ale o kompilaci tří dříve zveřejněných prací. Všechny v ní uváděné negativní dopady spojované s užíváním konopí lze přitom považovat spíše za následky selhání drogové politiky než rozšíření této rostliny ve zkoumaném vzorku populace. Pojďme se tedy na tyto výzkumy podívat zblízka.
Vědci z Austrálie a Nového Zélandu provedli srovnání tří dřívějších studií, které dohromady pokrývaly skupinu 4 000 teenagerů denně kouřících konopí, a dospěli k závěru, že u těchto osob existuje zvýšená pravděpodobnost nedokončení středoškolského nebo vysokoškolského studia a že se také spíše než jejich vrstevníci-nekuřáci pokusí o sebevraždu.
V abstraktu autoři uvádějí: „Užívání konopí dospívající mládeží může mít celou řadu negativních důsledků, které přetrvávají až do dospělosti. Prevence užívání konopí v období dospívání má pozitivní vliv jak na zdravotní, tak na sociální rozvoj mládeže. Je třeba prosadit politické a společenské kroky směřující ke snížení počtu mladistvých uživatelů konopí a předejít tak možnému nebezpečí.“ Přeloženo: není dobré, když teenageři kouří denně konopí. Může to negativně ovlivnit jejích budoucnost. Bylo by dobré jim v tom zabránit. Změna zákona by měla vést k omezení užívání konopí.
Heuréka! Amerika byla objevena!
Po rovnici „tráva rovná se sebevražda“ a „legalizace rovná se víc trávy“ nikde ani stopy. Přesto média interpretovala studii po svém a uvedla ji titulky jako „Užívání konopí vede u teenagerů k depresím a sebevraždám“ nebo „Kuřáci marihuany častěji páchají sebevraždu“.
Média touží po senzaci, nikoli objektivním informování
Oba nadpisy ukazují typický nešvar tisku – poukazují na neexistující příčinné souvislosti, kterým se sami vědci snaží vyhnout. Jejich závěr byl, že osoby užívající denně konopí před dosažením plnoletosti mají menší šanci absolvovat úspěšně střední školu a dostat se na univerzitu. Zároveň je u nich větší pravděpodobnost, že budou v dospělosti drogově závislí a pokusí se o sebevraždu. Všechny tyto problémy jsou ale spíš důsledkem selhávajícího konceptu války proti drogám než užívání drogy jako takové. Nedává vám to smysl? Tak schválně:
Najdou u vás konopí – vyloučí vás ze střední školy, takže ji nedokončíte.
Nedokončíte střední školu nebo ji dokončíte, ale dostanete pokutu za držení konopí – vysoká škola vám odebere stipendium a vyloučí vás z kolejí.
Nemáte vzdělání – neseženete práci, jste chudí a nemáte budoucnost. Není tedy překvapením, že někteří propadnou depresi a pokusí se o sebevraždu.
A konečně, všichni se shodnou na tom, že konopí nepatří do rukou nezletilým. Je to ale právě prohibice, která má za následek raketový růst počtu uživatelů mezi mladistvými. Oproti tomu počet kuřáků tabáku pomalu, ale jistě klesá díky osvětě a státní regulaci jeho prodeje.
Promluvme si!
Pokud jste v pubertě a kouříte denně konopí, máte problém. A ten problém není konopí. Pravděpodobně patříte k chudším společenským vrstvám, vyrůstáte pouze s jedním rodičem a existuje zvýšené riziko, že jste zanedbáváni nebo zneužíváni. Stát, potažmo policie, by se vám měli snažit pomoci – místo toho vás ale penalizují a dále vám ztěžují již tak nesnadný život. Se záznamem v trestním rejstříku se váš život stává ještě složitějším a možností na zlepšení ubývá.
Negativní dopady spojované s užíváním konopí lze považovat spíše za následky selhání drogové politiky než rozšíření této rostliny ve zkoumaném vzorku populace.
Uznávaný psycholog Dr. Stanton Peele napsal pro web Substance.com: „Počty drogově závislých jsou mezi chudými vyšší než ve vyšších patrech společnosti. Ne proto, že by tito lidé byli morálně slabí nebo měli k drogám lepší přístup, ale protože zažívají více traumat, stresu a šikany, což jim stěžuje šanci na získání kvalitního vzdělání a dobrého zaměstnání, a to vše vede k jejich společenské izolaci, nezaměstnanosti a následně deprivaci.“
„Závislost na návykových látkách – ať už legálních či nelegálních – je mezi dospívajícími spíše důsledkem sociálních problémů než jejich příčinou,“ říká v reakci na článek v Lancetu Paul Armentano, viceprezident organizace NORML, která bojuje za zodpovědné užívání konopí a změnu legislativy ve prospěch neproblémových uživatelů. „Kdybychom udělali stejný průzkum mezi mladistvými uživateli alkoholu, výsledky by byly stejné nebo ještě horší.“
Co je špatně a proč
Nejhorší na celém článku je způsob, jakým čtenářům podsouvá, že úplná prohibice chrání naše děti (což je nesmysl) a legalizace je naopak ohrožuje (což je ještě větší nesmysl). Lancet se nás o tom ale snaží zuby nehty přesvědčit: „Přesvědčivé závěry prezentované v tomto výzkumu mají velkou hodnotu především dnes, v době, kdy několik amerických států a mnohé země Jižní Ameriky a Evropy dekriminalizovaly nebo dokonce legalizovaly konopí a daly tak zelenou neomezenému prodeji této drogy ve všech jejích podobách. To bude mít za následek snížení ceny a zvýšení dostupnosti konopných substancí a následný nárůst počtu mladistvých, kteří se budou potýkat s problémy spojenými s jejich užíváním, jako je nedokončené vzdělání a zvýšené riziko psychických onemocnění.“
Palcové titulky typu „kouření konopí rovná se sebevražda“ přitahují v médiích více pozornosti než pouhá „možná souvislost“.
Těžko hledat v posledních letech odstavec z odborného žurnálu, kde by bylo tolik nepravd a předsudků shrnuto do tak málo vět.
Paul Armentano k tomu namítá: „To, že bychom se měli snažit bránit mladistvým v užívání konopí, je přijímáno jako neoddiskutovatelný fakt. Stejně je tomu i u jiných návykových látek – alkoholu, tabáku nebo léků. Nelze ale stavět rovnítko mezi tuto premisu a předpoklad, že toho lze dosáhnout bezpodmínečnou prohibicí. Takový přístup je chybný a naznačuje naprosté nepochopení problematiky. Amerika má s úplným zákazem prodeje, držení a užívání konopí více než stoletou zkušenost a nezdá se, že by to mělo jakkoli pozitivní vliv na počet mladistvých uživatelů. Spíše naopak.“
Legalizace prospívá mládeži
Podle průzkumu provedeného v Austrálii, kde je konopí nelegální, považuje 91 procent sedmnáctiletých indoorově pěstované rostliny za snadno nebo velmi snadno dostupné, u rostlin pěstovaných v přirozeném prostředí je to 84 procent. Tato čísla přibližně odpovídají zkušenostem ze Spojených států. Naopak v Coloradu, kde bylo konopí legalizováno a je v prodeji ve specializovaných obchodech, je pro nezletilé prakticky nedostupné.
„Vezměme si příklad z alkoholu a cigaret,“ vysvětluje Armentano. „Přísná regulace prodeje se u těchto dvou látek, ze zdravotního a celospolečenského hlediska nesrovnatelně nebezpečnějších než konopí, ukázala být co do snižování jejich dostupnosti pro mladistvé daleko účinnější než prostá prohibice. Podle čísel uváděných americkou vládou se podíl nezletilých, kteří v posledních třiceti dnech požívali alkohol, snížil z 85 procent v v roce 1970 na 40 procent v roce 1990 a pouhých 16 procent v roce letošním. Podobně je tomu u tabáku, kde mluvíme o poklesu z 28 procent v roce 1990 na dnešních 16 procent.
Těchto výsledků jsme nedosáhli pomocí restrikce a zákazů, ale naopak legalizováním těchto látek a následnou regulací jejich prodeje a v neposlední řadě také osvětou a vzděláváním. Podobně bychom měli dohlížet na prodej konopí dospělým uživatelů a omezit jeho dostupnost pro mladistvé pomocí prodeje v licencovaných obchodech po předložení dokladu totožnosti. Kriminalizace konopí a postihování dospělých, v naprosté většině bezproblémových a zodpovědných uživatelů, je kontraproduktivní a naprosto zbytečná. Kouření není u těchto osob problémem kriminálním, ale spíše zdravotním, a není tedy důvod je za něj trestat.“
Počty drogově závislých jsou mezi chudými vyšší než ve vyšších patrech společnosti. Ne proto, že by tito lidé byli morálně slabí nebo měli k drogám lepší přístup, ale protože zažívají více traumat, stresu a šikany.
Nesmyslnost současného systému je do očí bijící. Pokud chceme, aby naše děti dokončily střední, potažmo vysokou školu a žily šťastné a spokojené životy, je jejich společenské „vyloučení“ za delikty spojené s konopím cestou do pekel.
Naše generace je svědkem bezprecedentních útoků na ty nejchudší ve jménu drogové prevence a ochrany obyvatel. Propast mezi vyššími a nižšími vrstvami společnosti se tak rozšiřuje a prohlubuje a současně klesá objem finančních prostředků investovaných do vzdělání. Střední školy posílají nemalou část žáků, především těch nejchudších, z lavic rovnou do nápravných zařízení, a vysoké školy jsou tak drahé, že se pro mnoho studentů staly v podstatě nedostupnými. Jsme pokusnými králíky, na kterých naše vlády testují metodu „tvrdé ruky“ – metodu, která nijak nepomohla ke snížení počtu uživatelů drog a naopak se velkou měrou podílí na zpřetrhání vazeb mezi mladými uživateli konopí a jejich rodinami, přáteli, spolužáky, potenciálními zaměstnavateli a společností jako takovou.
Od roku 1980 bylo v americké Kalifornii postaveno 22 věznic, ale jen jediná univerzita. A vláda na toto téma odmítá jakoukoli diskusi.
Palcové titulky typu „kouření konopí rovná se sebevražda“ přitahují více pozornosti než pouhá „možná souvislost“ a média jsou proto na straně prohibice. Je celospolečensky přijatelnější obviňovat oběti než podívat se do zrcadla a přiznat si, že chyba není na jejich straně.
Po rovnici „tráva rovná se sebevražda“ a „legalizace rovná se víc trávy“ nikde ani stopy.
Nikdo nespekuluje o tom, že závěry Lancetu jsou platné. Každodenní užívání konopí vede u teenagerů k zanedbávání školní docházky a zvyšuje riziko deprese a sebevraždy. Poučení, které z této skutečnosti časopis i politici vyvozují, je ale špatné.
Namísto vyhazovu, odsouzení a uvěznění bychom těmto dětem měli nabídnout více aktivit, dohlédnout na jejich rozvoj a hlavně – udržet je na střední škole a podpořit je finančně i morálně při studiu na univerzitě. Nabídnout jim bezplatné psychologické poradenství a pomoci jim řešit jejich problémy jinak než drogami. Jen tak jim dáme šanci na lepší vzdělání, lepší práci a lepší život. O to se ale nesnažíme. To je moc složité. Raději všechno svedeme na rostlinu.
