Santos pracoval jako zvukový technik a dosud neměl zápis v trestním rejstříku. Byl obviněn z přechovávání přibližně tří kilogramů konopí, jež měly být určeny k prodeji.
Policie vs. nemocní
Razie proběhla 28. února 2013. K prolomení předních dveří použila policie beranidlo, protože se z domu, kde Santos žil společně se svoji rodinou v pronájmu, chvíli nikdo neozýval.
V průběhu procesu se ukázalo, že čtyřicetiletý Santos pěstoval konopí za účelem vlastní léčby a že ho také rozdával dalším lidem, kteří se jím také léčili.
Soudkyně oblastního soudu Joanne Challengerová nejprve namítla, že Santos v inkriminované době nevlastnil zákonné povolení pěstovat si konopí legálně k vlastní léčbě; v jeho konkrétním případě za účelem prevence dědičné nemoci.
Zákonodárci by měli zvážit „novelizaci nebo zrušení“ současných kanadských zákonů týkajících se konopí.
Pacient požádal soudkyni, aby diagnózu, ke které měl mít dispozice, nezveřejňovala. Dokumenty, v nichž Santos uvádí, že vzhledem k minulosti jeho rodiny má obavy z rozvinutí život ohrožující dědičné choroby, soudkyně proto zapečetila a vrátila se k nim až při vynesení rozsudku.
Soud obrací
Když soudkyně Challengerová zhodnotila všechna pro a proti, oznámila v písemném rozsudku následující: „Vzhledem k tomu, co pan Santos ví o nemoci, k níž má genetické predispozice, uznávám, že tento typ léčby může považovat za nejvhodnější. I kdyby mu konopí v současnosti dávalo pouze naději, mohou být tyto emoční a v jejich důsledku i fyzické přínosy léčby důležité pro zlepšení zdravotního stavu obžalovaného.“
Santos u soudu prohlásil, že dosud o povolení pěstovat konopí k léčbě nežádal, protože proces vyřizování žádostí ministerstvem zdravotnictví je zdlouhavý. Také měl starosti o možné důsledky toho, že federální vládě přizná své užívání konopí, a to proto, že budoucnost celého tohoto programu je značně nejistá.
Poté co u něho proběhla razie, vyřídil si všechny potřebné dokumenty a kvůli svému zdravotnímu stavu získal v srpnu 2013 výjimku ze zákona, která mu umožňuje legálně přechovávat a pěstovat konopí. Soudkyně potvrdila, že tato výjimka zůstává nadále v platnosti.
Společenská nebezpečnost nula
Státní zástupce John Whyte navrhoval, aby Santosovi byl uložen roční podmíněný trest a několik hodin veřejně prospěšných prácí.
Soudkyně Challengerová ale Santose nakonec zcela zprostila viny. Svoje rozhodnutí odůvodnila tak, že Santos vždy dodržoval zákony, byl respektovaným občanem a dobrým otcem, přičemž jeho zločin nebyl velkým morálním proviněním a jeho společenské nebezpečnosti by odpovídala pokuta za přestupek.
„Jeho čin nebyl nebezpečný ani společensky škodlivý. Podle současných průzkumů veřejného mínění si většina Kanaďanů myslí, že takové jednání by nemělo být předmětem trestního stíhání,“ uvedla v závěrečné řeči soudkyně, načež dodala, že zákonodárci by měli zvážit „novelizaci nebo zrušení“ současných kanadských zákonů týkajících se konopí, aby lépe odpovídaly dnešním společenským normám.
Čtyřicetiletý Santos pěstoval konopí za účelem vlastní léčby a též ho rozdával dalším lidem, kteří se jím také léčili.
„Pokud se běžně stává, že bezúhonní lidé dobrovolně a vědomě jednají v nesouladu se zákonem, který je většinou občanů považován za neopodstatněný a nespravedlivý, měli bychom zajistit, aby se ti, kdo schvalují naše zákony, a ti, kdo prosazují jejich dodržování, zamysleli nad příslušnou úpravou daného zákona, aby byl v souladu se současnými hodnotami,“ zkritizovala na závěr soudkyně Challengerová prohibiční zákony.
