Kata jedlá či kata nejedlá

Profilový obrázek
  • Kata jedlá patří mezi rostliny v naší zemi zapovězené, ale málokdo ji zná, skoro nikdo ji neokusil a ani na černém trhu není k mání. Ve své domovině se přitom těší masovější oblibě než u nás káva.

Kata jedlá (catha edulis) je odolný, pomalu rostoucí stromek, který dobře snáší suché prostředí a doma je v Etiopii, v Jemenu či v Džibuti. Tato oblast nepatří zrovna mezi populární turistické cíle, ale přesto je nízké povědomí o katě mimo její domovinu zarážející. Ze stejné oblasti totiž pochází i jiná rostlinná droga, jejíž účinky katu v lecčems připomínají a která si podmanila značnou část světa. Na rozdíl od katy jsme ji nezakázali, ale naopak přijali za svou – jde o kávu, bez které by mnozí z nás ani nedokázali dorazit ráno do práce. Čím to, že jedna rostlinka skončila na výsluní a druhá v ilegalitě? Důvodů je víc a ještě se k nim vrátíme. Zajímavé však je, že ve své domovině jsou spolu obě drogy schopny koexistovat a společnými silami naopak zabraňují šíření rizikovějších stimulantů jako kokain či metamfetamin (pervitin).

Posezení se žvancem listů

Katě se říká také kát či čat a i když se nazývá jedlou, její psychoaktivní listy se nepojídají, ale žvýkají. V domovině je spolu s kávou tradiční součástí kultury. Alkohol je muslimům zapovězen a kata do velké míry plní podobnou funkci. Její konzumace je důležitým a hluboce zakořeněným sociálním rituálem, a když se ho kdysi Britové rozhodli vymýtit, nepovedlo se jim to „ani střelbou“. Dnes je v zemích afrického rohu kata legální a leckde ji žvýká většina obyvatel. Farmáři ji užívají ráno – podobně jako jejich jihoameričtí kolegové odvar z koky nebo naši šálek kávy – a povzbuzující i euforické účinky jim pomáhají lépe snášet tvrdou práci. A když se sejdou přátelé k hovoru, kata u toho nemůže chybět. Mnozí pak chtějí hovořit až příliš často…


Balíčky listů o hmotnosti 50 až 100 gramů se tradičně balí do banánových listů, aby vydržely déle čerstvé. Žvanec se žvýká asi čtvrt hodiny (ale někdy i mnohem déle) a po vyžvýkání šťávy se zbytky vyplivují. Nejde o žádnou pochoutku – chutná trpce a nahořkle. Žvýkají se jen čerstvé mladé listy a výhonky, protože obsahují nejvíc kathinonu, hlavní účinné látky. Ta není příliš stabilní a rychle degraduje – po užití starších nebo dokonce usušených listů se účinek nedostaví. I to je jedním z důvodů, proč se užívání katy nikdy nerozšířilo daleko – zatímco zrnka kávy přečkají dlouhé měsíce i roky takřka bez úhony a jejich přeprava na velké vzdálenosti je snadná, export čerstvých listů do vzdálenějších končin umožnil až nástup letecké přepravy. A i když lze katu vcelku bez problémů pěstovat všude, kde nebývá příliš chladno, poptávka po takřka neznámé droze nebyla nikdy tak vysoká, aby se to vyplatilo.

Alkaloidy a účinky
Deset gramů mladých listů obsahuje okolo 4 miligramů kathinonu a 12 miligramů slabšího kathinu, ale jejich obsah kolísá v závislosti na odrůdě, rostlině i období sběru. Kromě nich obsahují listy ještě další příbuzné alkaloidy a také zástupce skupiny kathedulinů, které však k celkovému účinku přispívají jen málo.
Kathinon má strukturu velmi blízkou amfetaminům (mezi které se řadí i metamfetamin – pervitin) a podobného druhu jsou i účinky – i kathinon podporuje uvolňování neurotransmiteru dopaminu. Kathin je v tom o něco slabší a má více vedlejších účinků, protože obě látky zhruba ve stejné míře stimulují také uvolňování norepinefrinu (noradrenalinu).

Na rozdíl od amfetaminů jsou však účinky kathinonu kratší (asi dvě až tři hodiny), neboť tělo ho o poznání rychleji metabolizuje. A protože žvýkání katy je docela zdlouhavá činnost, velikost dávky, kterou je možné užít, je dost omezená. Což je vlastně výhoda – účinky při tradičním způsobu užívání odpovídají asi 5 miligramům pervitinu, což opravdu není mnoho. A skutečně, mezi uživateli se jen vzácně vyskytuje obdoba amfetaminové psychózy a ani psychická závislost se při nízkých dávkách nemůže plně rozvinout. Kata zahání únavu a bystří mysl a ve srovnání s amfetaminy jsou účinky euforičtější, ale nejde o žádnou „jízdu“ ani „vysmátost“. Pro posezení a klábosení s přáteli (či pro čtení koránu a noční modlitby) je tato rostlinná droga skutečně jako stvořená.

Mezi vedlejší příznaky patří potlačení chuti k jídlu, rozšířené zorničky a zvýšená srdeční činnost i tlak. Po odeznění účinků se může dostavit skleslost až otupělost, podrážděnost a nespavost. Pravidelné uživatele čeká při vysazení drogy lehčí deprese, letargie, rozrušenost či noční můry.

Kát si oblíbila i keňská zlatá mládež, pro kterou se pro změnu stal prostředkem k zahnání kocoviny z přemíry alkoholu…

Katový národ

Přeborníky v pěstování i užívání katy jsou obyvatelé Jemenu. V této zemi jižního cípu Arabského poloostrova zabírají stromky katy celých 40 % zemědělské půdy a mají na svědomí téměř polovinu celkové spotřeby vody. Jinak je péče o rostlinky nenáročná a poptávka vysoká, takže pěstování se zemědělcům vyplatí – za katu utrží při menší námaze až pětkrát víc než za běžnější plodiny. Průměrná domácnost vydá za katu 17 % svých příjmů a jemenský ekonom Mohamed al-Sajdí míní, že právě kata může za chudobu jeho země.

Když tři čtvrtiny Jemenců tráví každý den několik hodin žvýkáním katy a klábosením, už nezbývá moc času na práci a zvyšování HDP. Ale nic naplat – katu žvýkají muži i ženy, politici i malé děti a všechny snahy o omezení tohoto zvyku vyšly naprázdno.

Pravdou je, že časté užívání katy nikomu na zdraví nepřidá. Nedělá dobře játrům ani zubům a zvyšuje riziko infarktu i rakoviny ústní dutiny. Jenže ve srovnání nejen s chemicky blízkým pervitinem, ale i třeba s alkoholem jde pořád o drogu relativně bezpečnou. Pro své vyznavače je kata spíš takovou silnější kávou než středobodem jejich života. Tvoří-li však její milci většinu národa, je to už docela na pováženou.

Zakaž, co neznáš

Proč jsme však katu zakázali my? Na základě střízlivého zhodnocení rizik to určitě nebylo. Na rozdíl od kokainu či heroinu není kata drogou, která by na Západě působila nějaké problémy, a kromě příslušníků nepočetných jemenských a somálských komunit ji vlastně nikdo neužívá.

Letos došlo i na jednu z posledních západních bašt katy, Velkou Británii. Z domoviny ji tam pravidelně dopravovali letecky a nešlo tudíž o nikterak levnou záležitost, ale tradice je tradice. Proti plánovanému zákazu sice vystoupili i experti na drogovou problematiku, ale nic naplat – politici si zase prosadili svou, a tak přibyl další zákaz podložený nikoli vědeckými důkazy, ale pouhou ideologii. Hlavními argumenty pro postavení rostlinky mimo zákon se stal strach z toho, že se Británie stane křižovatkou na cestě katy z Afriky do bytku Evropy, a také nářky manželek uživatelů, které si stěžovaly, že jejích partneři tráví příliš mnoho času klábosením v katových doupatech. To lze sice pochopit, ale zákaz přesto působí jako nepřiměřená reakce. A ruku na srdce – zástupy Evropanů vysedávajících po hospodách a zanedbávajících rodinu nás nechávají chladnými.

Opakování téhož

Navíc sami moc dobře víme, jak nechvalně dopadla slavná americká alkoholová prohibice. Ani poptávka po katě mávnutím kouzelného proutku nezmizí a nelze očekávat, že by její muslimští uživatelé přešli na kávu či dokonce alkohol. A protože čerstvé listy katy se špatně pašují, obavy jsou na místě. Somálci jsou podnikaví a extrahovat z listů účinnou látku ve formě soli asi nebude příliš složité. A protože soli bývají nejen stabilnější než čisté alkaloidy, ale také se snadněji přepravují a častěji zneužívají, o zisk by mohli mít postaráno.

Nabízí se paralela s kokou, tradiční jihoamerickou drogou i potravinou. Její užívání označila komise OSN v mnohokrát kritizované a metodologicky chybné zprávě z roku 1949 za „škodlivé a nežádoucí, vedoucí k rasové degeneraci a dekadenci, kterou se vyznačují mnozí indiáni a dokonce i míšenci“. Dokument dnes není ani tak zprávou o koce, jako spíš svědectvím o rasistických předsudcích autorů. Přesto byla koka roku 1961 celosvětově zakázána a OSN ji plánovala do 25 let vymýtit..

To se naštěstí nepovedlo, ale důsledky byly i tak otřesné. Kokain, jehož užívání bylo i v USA ještě počátkem 60. let okrajovým jevem, se zcela vymkl kontrole. Podobný scénář se může opakovat i v případě katy, i když snad v menším měřítku. Politici ani manželky uživatelů z toho nadšení nebudou.

Nebylo by lepší prodej katy místo zákazu regulovat? Je-li cílem minimalizace rizik, pak jistě ano. Jenže politici se patrně obávali, že tím by katě dodali legitimitu a pak by si našla nové vyznavače i mimo okruh tradičních uživatelů. A i když očividně nejde o žádnou metlu lidstva, je to droga odjinud a konzervativnější část společnosti z ní má nepodložený strach. Je to přitom paradoxní – podle profesora Nutta a jeho kolegů, kteří se snaží k problematice drog přistupovat racionálně, je riziko vzniku závislosti u katy nižší než u alkoholu i konopí a menší je dokonce i riziko zdravotních komplikací. Je-li tomu tak, začít místo popíjení alkoholu či kouření konopí žvýkat katu by vlastně vůbec nebyla špatná volba…

O toleranci

Zákaz katy (i koky) má však ještě jednu rovinu – není poněkud zpátečnické zakazovat příslušníkům jiných kultur jejich tradiční drogy? Dokonce i v přísných muslimských zemích, kde je místním konzumace alkoholu zapovězena a přísně trestána, se zákaz zpravidla nevztahuje na cizince či nemuslimy, kteří mají možnost si (byť s omezeními) sklenku oblíbeného nápoje legálně dopřát. Evropské země naopak muslimům legální užívání katy znemožňují a staví ji na roveň heroinu. Než jim tedy příště začneme vyčítat nedostatek tolerance, zkusme se nejdřív zamyslet a zamést si před vlastním prahem, abychom se nemuseli cítit jako pokrytci.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!