Historický kontext odmítaného konopí
Některé z těchto kanabinoidů byly předmětem testování a experimentů na olomoucké Univerzitě Palackého (vedených Dr. Lumírem Hanušem) v bývalé ČSSR. Naštěstí zůstaly izolované od negativní západní propagandy a zdánlivě vrhající tento výzkum do tváře západu, který zůstal pozadu ve zkoumání benefitů rostliny Cannabis Sativa. Tento výzkum začal jednoduše jako pokus využít konopný krém na lokální ošetření proleženin koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let. To nakonec vedlo k objevení látky zvané anandamid (objevena Dr. Hanušem), a také překvapivé podobnosti v působení rostlinného fyto-kanabinoidu THC a tělu vlastního endokanabinoidu anandamidu na CB1 a CB2 kanabinoidní receptory. Mnoho z těchto kanabinoidů má různé fyziologické účinky, včetně působení antivirového, relaxačního, antispasmatického a stimulujícího apetit. Jde často o důležité efekty pro léčbu široké škály nemocí jako problémů při chemoterapii či nechutenství při AIDS, se stejnou toxicitou (LD50), jako u léčby zeleninou.
Na konopí založená léčba se dnes používá pro úlevu při mnoha chorobách v mnoha zemích na světě, přičemž každá země upravuje svůj legální aparát tak, aby zůstala zachována linie s regulemi OSN. Je-li aplikována správně, bývá často velmi úspěšná a léta negativní PR se zdají být smazávány ve světle kulturně pozitivních účinků léčby na mnohé členy společnosti. To je také podpořeno mnoha vědeckými a univerzitními studiemi, které ukazují její prospěšnost.
OSN na návštěvě
Česká republika nemá pro marihuanu historický kontext a její užívání bylo v novodobé historii vždy pokoutné a odmítané většinou občanů. Společnost nemá žádné historické spojení a mnoho z toho, co tzv. „marihuanová kultura“ přináší, včetně hospodářského využití konopných produktů, je novinkou.
Užívání marihuany jako léku bylo komunikováno velmi útržkovitě, veřejné mínění je široce pozitivní a přínosy produktů pro zdraví vedou doufám k tomu, že většina lidí bude schopna vidět, že další výzkum a vývoj v oblasti konopí stojí za to. Česká republika udržuje maximální legální podíl THC v konopí na 0,3%, což je v očích mnoha lidí daleko přísnější, než požadavky uvedené v regulích OSN. Melvyn Lewinski, člen komise INCB (International Narcotics Control Board, Mezinárodní rada pro kontrolu drog) mi při své nedávné návštěvě ČR řekl, že „Rada se žádným způsobem nezabývá lékařskými nebo výzkumnými aplikacemi delta-9-THC, primárně se zabýváme bojem proti pašování a používání jako platidla na mezinárodním kriminálním černém trhu,“ a dodal, že „INCB také lobbuje v mnoha zemích za uvolnění přemrštěného legálního rámce a v mnoha zemích musíme obhajovat nemocné, aby mohli dostávat opiátové léky na úlevu od bolesti, až takhle přehnané to bývá.“
Specifickým problémem České republiky je z velké části chybějící legální rámec pro medicínské užívání kanabinoidů, neboť v českém právu není klauzule s výčtem výjimek pro léčebné a výzkumné využití těchto látek.
V duchu toho, co řekl člen komise OSN (svědky bylo kromě mě i několik důležitých českých zákonodárců), neexistují žádné mezinárodní právní překážky pro takovou klauzuli v českém trestním zákoníku.
Liberalizace legalizace
Ponecháme-li věcem vlastní setrvačnost, bude se zdejší situace vyvíjet tak, jako doposud, nemocní se budou bát perzekuce ze strany úřadů při zvažování užívání léčebné marihuany, lékaři se budou bát diskutovat o tomto problému s pacienty a tito lidé zůstanou u nákladné a nepříjemné léčby bez prospěchu z paliativních účinků léčebné marihuany. Uvážíme-li dlouhou tradici užívání bylinných přípravků a podvědomé vnímání jejich užitečnosti a související bezpečnosti, liberalizace není v ostrém rozporu s místní tradicí.
Diskuze o tomto tématu je z velké části ponechána zastáncům extrémních protipólů, těm, kteří bojují za úplnou legalizaci veškerého užívání konopí a marihuany a zastáncům úplné represe. Je zde ale velká tichá většina někde uprostřed, která si je vědoma potřeby plné regulace obchodování s marihuanou (tak jako u alkoholu a tabáku) a vyloučení této „měny“ z černého trhu prostřednictvím dekriminalizace. Tyto hlasy zde jsou a já bych k nim rád připojil ten svůj.
Máme nakročeno
Česká republika učinila několik kroků na cestě k liberalizaci konopí setého jako léku. Spojené národy se výslovně zabývají obchodem s kontrolovanými látkami jakožto zdrojem zisků pro organizovaný zločin a mají malý zájem na restrikcích léčebného konopí a jeho derivátů jako látek pro výzkum a léčbu. Tato informace je jasně podpořena prohlášením jejich komisaře při nedávné návštěvě Prahy. Není tedy žádný reálný důvod obávat se mezinárodního tlaku. Evropské společenství je otevřené formování nových spolků jakožto „zájmových skupin“ nebo tzv. konopných společenských klubů (www.druglawreform.info/images/stories/documents/dlr9.pdf). Nedávné zpřesnění zákona omezující pěstování na 5 rostlin může být lidmi bráno jako výzva, vládou jako pokus omezit množství pro domácí pěstování, a čtyři rostliny lze považovat za dostatečné množství pro většinu terapeutických aplikací, které pacientovi často stačí na jeden rok léčby a zachovává přitom čerstvost a kvalitu nutnou pro bezpečí pacienta. K umožnění rozsáhlejších projektů zahrnujících akademické instituce a další akreditovaný výzkum bude nutná určitá legislativní úprava, ale jak je vidět z diskuzí s INCB, český právní řád může toto umožnit v souladu s požadavky plynoucími z mezinárodních dohod.
Pevně věřím, že jakmile jednou budou mít občané této země více zkušeností s konopím jako lékem, jakmile budou mít ve svém okolí nebo rodině stále více lidí léčících se konopím, dostane se jim plného uvědomění pravdy ohledně tohoto nyní kontroverzního tématu. V tomto duchu bych rád viděl eventuální liberalizaci a doufejme i odklon od tabáku a alkoholu jako zvolených kulturních drog, jelikož ty jsou dle mého názoru daleko nebezpečnější.
Autorem článku je pacient s diagnózou roztroušená skleróza, využívající konopí pro léčivé účely na zmírnění příznaků této nemoci.
