Tato „vzpoura“ vůči OSN nevyvolala zatím v podstatě žádnou odezvu, nedávná zpráva organizace Brookings Institution však poukazuje na fakt, že by příslovečný pohár trpělivosti mohl přetéct ve chvíli, kdy se ve prospěch legalizace vyslovili také obyvatelé Aljašky, Oregonu a hlavního města Washingtonu D. C. Referenda se v těchto státech konala v listopadu loňského roku a jejich výsledek byl jednoznačný – ano.
Zahulíme a uvidíme
Wells Bennett, jenž se v Brookings Institute zabývá národní bezpečnostní legislativou, poukazuje na paradoxní situaci, kdy Spojené státy na jedné straně podporují mezinárodní dohody (mezi jinými i Jednotnou úmluvu OSN o návykových látkách z roku 1961, která měla za následek masovou kriminalizaci rekreačních uživatelů měkkých drog), na druhou stranu ale stejné dohody porušují.
Vláda prezidenta Obamy se přesto domnívá, že současné zákony jsou v souladu s dřívějšími dohodami, protože „zákony ve státech Washington a Colorado ponechávají prostor pro flexibilitu a individuální právní názor“.
Bude-li legalizace postupovat stejným tempem jako dosud, mezinárodní společenství bude dříve nebo později muset zvážit odstranění konopí ze seznamu nebezpečných látek.
Stručně řečeno, Ministerstvo spravedlnosti sice deklarovalo, že se nebude vměšovat do konopného trhu povoleného místními zákony, to se ale může kdykoli změnit.
Současná politika „zahulíme a uvidíme“ je podle Bennetta dlouhodobě neudržitelná. Podle něj je třeba předejít konfliktům s mezinárodním právem, jichž bude nutně přibývat v případě, že legalizace bude i nadále postupovat stejným tempem.
Zpátečnická OSN
„Pokud by se celá myšlenka legalizace zvrhla, mohla by se vyčkávací strategie ukázat jako výhodná. V opačném případě, tedy proběhne-li vše podle plánu a bezproblémově a konopí bude zákonem rozumně regulováno v deseti, patnácti nebo dvaceti státech, se ale zákonodárci dostanou do střetu zájmů – s federálním Zákonem o kontrolovaných látkách na jedné straně barikády a zákony jednotlivých států na straně druhé. Spojené státy by se také mohly dostat do konfliktu se svými závazky vůči OSN a dalším institucím. V takové chvíli bude těžké přesvědčit mezinárodní organizace a partnery o tom, že Spojené státy jsou schopné dostát svým slibům,“ konstatuje Bennet.
Jak je tedy možné, že se Spojeným státům až doposud daří vyhnout se sankcím? Děkovat za to z části mohou i špatné vymahatelnosti protidrogových smluv.
Po kladných výsledcích referend ve státech Colorado a Washington vydal Raymond Yans, šéf Mezinárodní rady pro dohled nad narkotiky při OSN (International Narcotics Control Board – INCB), prohlášení, ve kterém uvedl, že je znechucen odklonem od globálních dohod: „Legalizace konopí v těchto státech vysílá špatné signály především směrem k mládeži. Napříč společností tak podporujeme dojem, že užívání drog je nejen normální, ale dokonce bezpečné. To považuji za alarmující.“
Legalizační realita
Ve zprávě organizace Brookings Instutite se naproti tomu uvádí, že bude-li legalizace postupovat stejným tempem jako dosud, bude mezinárodní společenství dříve nebo později muset zvážit odstranění konopí ze seznamu nebezpečných látek. Učinit takový krok bude velmi složité, protože každá změna tohoto dokumentu vyžaduje podporu většiny z více než stovky států, které ho ratifikovaly.
Spojené státy na jedné straně podporují mezinárodní dohody, na druhou stranu ale stejné dohody porušují.
Problematikou přítomnosti konopí na seznamu zakázaných látek by se ale mohlo zabývat už Zvláštní shromáždění OSN k problematice návykových látek (UN’s General Assembly Special Session on Drugs), jež se bude konat v roce 2016. Spekuluje se dokonce o tom, že by mohla být zahájena odborná debata o úplné dekriminalizaci všech zakázaných látek.
Zdroj: http://www.hightimes.com/
