Zaujímají snad drogy v našem světě nějaké zvláštní místo? Jsou snad přesvědčivější, lákavější, hůře ovladatelné nebo více návykové než všechny ostatní skutečnosti a zkušenosti z našeho každodenního života?
Vědecký a odborný přístup místo mystifikací
Nejsem sám, kdo k tomuto závěru došel – stejného názoru jsou, samozřejmě na základě sledovaných experimentů, i další odborníci na drogy a závislosti Dr. Bruce Alexander a Dr. Carl Hart.
Dr. Alexander prostřednictvím pokusů na krysách prokázal, že tito hlodavci dávají přednost jiným (především sexuálním) stimulům před užíváním morfinu, dostanou-li možnost výběru.
Dr. Hartovi se pak podařilo pomocí pokusů ověřit, že údajně nevyhnutelné negativní důsledky užívání amfetaminu (pervitinu) jsou silně nadhodnocovány – jedním z důkazů je například skutečnost, že tato látka má takřka identické chemické složení jako léčivo Adderall, které je běžně užíváno k léčbě ADHD a narkolepsie.
Drogové zážitky jsou pouze dalším druhem zkušenosti – proto je možné postavit rovnítko mezi fyzickou závislost na drogách a behaviorální závislost například na sázení nebo na jídle.
Pokud jde o kokain a především jeho cenově dostupnější verzi, takzvaný crack, má Carl Hart zkušenosti z první ruky: vyrůstal v ghettu v Miami ještě před rozšířením této levnější verze kokainu, přičemž po crackovém boomu v sedmdesátých letech nevypozoroval žádné výrazné zhoršení sociální patologie (označení pro jevy a chování, které nejsou v souladu s morálními, sociálními a právními normami – pozn. překladatele) v oblasti.
Láska a závislosti
Můj vlastní argument (který jsem prezentoval v knize Love and Addiction) se zakládal na faktu, že lidé si v průběhu života vytvářejí více či méně patologické vztahy k mnoha emočně silným zážitkům a zkušenostem – na prvním místě bych jmenoval lásku a sex, může se ale jednat i o jídlo, sázení na sportovní výsledky nebo hraní na automatech.
Se spoluautorem Archiem Brodskym jsme chtěli poukázat na skutečnost, že závislost může vzniknout na celé řadě věcí a drogy v tomto ohledu nejsou nijak výjimečné. Místo aby si společnost tyto souvislosti připustila a přiznala, že užívání návykových látek je prostě jen další z mnoha lidských slabostí, démonizovala šmahem všechny tyto substance a všechny uživatele obvinila z nemorálního jednání.
Většina lidí naše argumenty nebere a nelíbí se jim ani názor, že drogové zážitky jsou prostě jen dalším druhem zkušenosti a že je tedy možné postavit rovnítko mezi fyzickou závislost na drogách a behaviorální závislost například na sázení nebo na jídle.
Američané jsou příliš obtěžkáni kulturními stereotypy a přes klapky na očích nevidí to, co je zřejmé. Jsou přesvědčeni o tom, že „opravdu návykové“ jsou pouze látky jako heroin, crack, amfetamin nebo kokain, přičemž je ironií, že například posledně jmenovaná látka byla jako návyková klasifikována až v osmdesátých letech 20. století – více než sto let poté, co ji lidé začali užívat jako lék.
Tráva škodí mozku – nebo také ne
Vraťme se ale do současnosti. Významné americké periodikum otisklo zprávu o tom, že kouření konopí vede u pravidelných uživatelů k odchylkám od normální činnosti mozku – což bylo prokázáno pomocí magnetické rezonance.
Ani ty nejnebezpečnější a nejvíc návykové nejsou až tak nebezpečně návykové, jak je nám podsouváno.
Podle autorů se jedná o důkaz toho, že na konopí může vznikat závislost. Je tomu ale opravdu tak? Co vlastně snímky mozkové aktivity ukázaly? Ke kolísání hladiny dopaminu a k abnormalitám v mozkové činnosti dochází v reakci na celou řadu podnětů a spustit je může i obyčejný dětský úsměv. Takže znovu – cože jsme vlastně dokázali?
Ve statistikách Národního průzkumu užívání návykových látek a zdraví (National Survey of Drug Use and Health) z roku 2012 se uvádí, že 48 procent Američanů užilo nebo užívá konopí, ale pouze jedno procento mělo s touto látkou vážnější problém. To není statistický údaj hodný látky označované za vstupní bránu do světa nebezpečných drog, na níž podle prohibiční rétoriky vzniká velmi rychle a snadno trvalá závislost, a proto je velmi nebezpečná.
A co ostatní drogy?
Nejde ale jen o konopí. Ze stejné zprávy vyplývá mimo jiné to, že v průběhu života vyzkoušelo 2,6 procenta respondentů heroin, 18 procent kokain, 5 procent crack a 6 procent amfetamin. Pokud jde o závislost na těchto látkách, ta se podle průzkumu rozvinula u 0,1 procenta respondentů u heroinu, u 0,4 procenta respondentů u kokainu a odhadem u 0,2 procenta uživatelů amfetaminu (pro crack tato statistika neexistuje). Z toho vyplývá, že na heroinu skončí závislí zhruba 4 procenta lidí, kteří ho někdy vyzkoušeli, na kokainu pak přibližně 2 procenta. U amfetaminu a cracku nelze provést přesný výpočet, odhadem se ovšem dostaneme maximálně k 10 procentům problémových uživatelů.
Co z toho vyplývá? Že ani ty nejnebezpečnější a nejvíce návykové látky nejsou až tak nebezpečně návykové, jak je nám podsouváno.
Závislost může vznikat na celé řadě věcí a drogy v tomto ohledu nejsou nijak výjimečné.
Už teď slyším skeptické námitky, že „lidé přece v průzkumech lžou“. Ocitoval bych zde průzkum prováděný na amerických veteránech z válek v jihovýchodní Asii, kteří si závislost na heroinu přivezli jako nechtěný suvenýr. Podle doktorky Lee Robinsové a jejích kolegů nebylo prokázáno, že by veteráni s předchozí zkušeností s touto látkou vykazovali větší pravděpodobnost jejího užití než uživatelé drog bez této zkušenosti. Jak jsem napsal ve své knize: „Nezdá se, že by se závislost na heroinu výrazně odlišovala od jiných druhů závislostí, přičemž ani chorobní uživatelé nevykazují jiné rysy chování než uživatelé dalších, údajně méně škodlivých, návykových a nebezpečných substancí.“
Je proto důležité, abychom dokázali přijmout existenci závislostí jako prostý fakt a pokoušeli se je pochopit v celé jejich komplexnosti. Teprve pak si budeme moci udělat smysluplný obraz o mechanismu závislostí, jejich příčinách, následcích i o tom, jak k uživatelům drog přistupovat.
Dr. Stanton Peele je uznávaným americkým psychologem, který dlouhodobě zásadně ovlivňuje směřování praktické i teoretické adiktologie ve prospěch takzvaného „harm reduction“(redukce rizik) přístupu k uživatelům návykových substancí. Publikoval desítky odborných článků a knih, z nichž mezi nejznámější patří v textu zmiňovaná Love and Addiction z roku 1975 nebo nejnovější Recover! Stop Thinking Like an Addict with the PERFECT Program.
Zdroj: www.psychologytoday.com
