Když se v zahraničí řekne Česká republika, lidem se nejčastěji vybaví osobnosti jako Nedvěd nebo Jágr, Havel nebo Kundera. Anebo také Stan Grof, enfant terrible moderní psychologie a jedna z největších světových legend psychedelického výzkumu. Od dětství jsme tušili, že tajemná říše za zrcadlem musí někde existovat a nemůže to být daleko. Na prahu dospělosti jsme k ní konečně našli klíče, ten v LSD při západu slunce nad jezerem, ta v lysohlávkách na louce u řeky.
V okolí však nebyl nikdo, kdo by nás tam zodpovědně provedl. Prý je tam zákaz vstupu, říkali ti, kteří tam nikdy nevkročili. Naštěstí jsme nalezli velmi užitečné a podrobné mapy v podobě knih Stanislava Grofa. Po letech se nám u příležitosti jeho návštěvy Prahy otevírá vzácná možnost osobního setkání. Propadáme drobné psychospirituální krizi, průběh přípravy provázejí podivuhodné náhody a marně přemýšlíme, jak do hodinového rozhovoru vměstnat otázky, z nichž o každé by se dalo hovořit celé dny. A najednou se s papírem v kapse ocitáme tváří v tvář vitálnímu, energickému pánovi s pronikavýma, ale laskavýma a moudrýma očima.
Dáte si s námi LSD, pane profesore?
Já už nejsem tak odvážný, jako jsem býval. Už mi bude čtyřiaosmdesát a mám kvůli srdečním arytmiím kardiostimulátor. Dříve bych neváhal, ale teď jsem trochu opatrnější. Své zážitky s LSD, které se odehrály v různých situacích a zemích, jsem popsal v knize When the Impossible Happens (Když se nemožné stane), možná jste ji viděli. Nicméně kvůli zdravotním potížím jsme se s manželkou stali členy klubu pro medicínskou marihuanu.
V Kalifornii pro to člověk potřebuje lékařské doporučení, na rozdíl třeba od Colorada, kde je to již úplně legalizované. Navštívit konopnou lékárnu je velice zajímavé. Kromě THC jsou dnes už známy různé další obsažené alkaloidy a některé z nich jsou určeny specificky na bolest. Nezmění vědomí a mají obrovské analgetické účinky, daleko lepší než některé narkotické deriváty. Člověk si potom může vybrat, a například v době, kdy ví, že bude řídit auto, užije jenom ten přípravek, který speciálně ovlivňuje bolest. A když se jedná o řekněme večerní nebo víkendovou dávku, mají tam i takové preparáty, jejichž užití je v podstatě psychedelickým sezením.
Když už jste začal o konopí, zajímalo by mě, zda jste ho dříve užíval i k rekreačním účelům.
Jistě, od té doby, kdy jsem přišel do Ameriky, do Baltimoru. Byl jsem k tomu americkou kulturou přiveden, v Československu jsme marihuanu neměli. Sice jsme pracovali s LSD, psilocybinem a tryptaminovými deriváty, ale konopí tu skutečně tehdy nebylo běžné. V Americe jsemednášel na univerzitách a po přednáškách jsme se studenty marihuanu užívali celkem často. Ohledně konopí tam vládne velké pokrytectví. Na jedné straně se kvůli němu dostane mnoho lidí do vězení a na straně druhé spousta veřejných činitelů a politiků – jako například Clinton, Gore i Obama – přiznává, že v některých částech svého života marihuanu užívali.
Potkal jsem lidi, kteří měli LSD stokrát a nikdy neobjevili, že to je o nich.
Je možné používat marihuanu i ke spirituálním účelům?
Ke spirituálním účelům ji používala a používá řada kultur, například staří Skythové, některé súfijské řády, brahmáni v Indii nebo rastafariáni na Jamajce, takže schopnost vyvolat spirituální zážitky konopí docela jistě má. Znáte tu historii, proč vůbec bylo dané mimo zákon?
Říká se, že za tím stála industriální a farmaceutická lobby a zároveň tam hrálo roli rasistické pozadí…
Můj velmi dobrý přítel Sol Snyder, profesor psychofarmakologie, o tom napsal knihu Uses of Marijuana. Konopí bylo dříve v Americe velmi populární součástí oficiálního seznamu léčiv a používalo se při epilepsii, menstruačních bolestech a zejména u pacientů s rakovinou. Má čtyři účinky, které žádná jiná látka nemá: je to analgetikum, sedativum, hypnotikum a také stimuluje chuť k jídlu, což je dobré hlavně pro pacienty s rakovinou. V roce 1938 pak došlo v New Orleans ke zvýšení zločinnosti a tamní policejní šéf to musel vysvětlit. Zrovna tam zachytili nějaký náklad marihuany a on to všechno svedl na tuto „ďábelskou látku“.
Tu zprávu poslal do Washingtonu, kde byl Harry Anslinger, hlavní figura v prohibici alkoholu, který měl celý prohibiční network. Ten se toho chytil jako příležitosti, jak se znovu s celým svým aparátem dostat do akce. Vytvořili štvavou kampaň, jejíž součástí byly plakáty a filmy jako Reefer Madness a podobně. Následoval soudní proces, kde vystoupil zástupce americké lékařské společnosti se svědectvím, že není naprosto žádný důvod ke kriminalizování marihuany a že její užívání je daleko méně škodlivé než kouření tabáku nebo pití alkoholu.
Oni s ním však nediskutovali, pouze na něj našli, že někdy v minulosti vzal peníze od nějaké farmakologické společnosti, a udělali něco, čemu se říká character assassination, prostě ho jako svědka zkompromitovali a jeho svědectví se nevzalo vůbec v úvahu. Nakonec tuto propagandistickou kampaň vyhráli a opravdu vyvolali hysterii, která trvala mnoho let, než se to uklidnilo.
Načal jste téma prohibice, ale ta se netýká jen konopí. Jaký byl podle vás skutečný důvod, že mimo zákon byly postaveny i psychedelické látky jako LSD, psilocybin a další?
Já si myslím, že politicky s tím mělo hodně společného hnutí hippies. Ti se vyznačovali tím, že měli jiné oblečení, provokovali oficiální kulturu dlouhými vlasy a vousy, malovali si vozy a politicky se stavěli proti válce. Přišli s heslem make love not war, demonstrovali u Bílého domu, byli hlavní silou protestu proti válce, byli snadno identifikovatelní a spojovaní právě s psychedeliky.
Takže to byl vlastně nástroj, jak perzekuovat nějakou nepohodlnou skupinu?
Hippies byli nešikovní. Také neměli to, čemu se říká skillful means, čili dovednost zacházet s prostředky. Upozorňovali na sebe, a tak každý policajt hned věděl, že u nich najde nějaké drogy, a mohl jim dělat problémy. Kdyby to dělali v soukromí, nenápadně, kultura by se byla přeměnila a nikdo by nepoznal, odkud vítr vane.
Schopnost vyvolat spirituální zážitky konopí zcela jistě má.
Vy sám jste s hnutím hippies sympatizoval nebo jste se v něm angažoval?
Když jsem přijel do Ameriky, strávil jsem nějakou dobu ve čtvrti Haight-Ashbury v San Francisku, to bylo takové centrum hippies a dělala se tam psychedelická sezení v parcích. A mě tam velice zajímalo, jestli ti lidé budou mít podobné zážitky, které jsme pozorovali u pacientů, zda budou také prožívat stavy smrti a znovuzrození nebo zážitky z minulých životů. V té době jsem poznal mnoho skvělých přátel, jako byl Timothy Leary nebo Ralph Metzner a Ram Dass, to jsou dodnes velmi blízcí kamarádi.
Setkal jste se také s Carlosem Castanedou? Zajímalo by nás, zda jsou jeho knihy podle vás vymyšlené, nebo jde o popis skutečných událostí? Byl don Juan skutečnou postavou?
Ano, s Castanedou jsem se setkal. Nevím, jestli je to všechno doslova pravdivé, ale on měl dostatek zážitků, spousta těch popisů je určitě autentických. To není jako Karel May, který se nikdy nevzdálil z Německa a pak psal o tom, co se děje na Divokém západě. Castaneda měl dostatečné znalosti a don Juan je skutečná osoba. Mám jiného přítele, slavného antropologa Michaela Harnera, který také prožil šamanské zasvěcení a s Castanedou se dobře znal. Od něho vím, že don Juan existoval. Ale jestli se skutečně staly všechny ty popisované věci, jako například skákání do propasti, to je pro mě těžké posoudit.
Byl jsem trochu zklamaný, když jsme s Castanedou strávili celý den seminářem pro transpersonální psychologii, kde hovořil o smrti. Podle jeho představy se po smrti musíme utkat s nepřátelskými kosmickými silami, takže se musíme dostat do stavu, kdy tomu budeme schopni čelit. Měl tedy docela odlišný náhled na to, co se po smrti bude dít, než mám já.
Doufám, že smrt bude fantastický zážitek.
Přiblížíte nám váš náhled? Je podle vás smrt konec, nebo věříte na nějakou formu života po životě? Je možné si po smrti uchovat určitou integritu vědomí?
Jistý si nejsem, ale přikláním se k tomu, že pravděpodobně něco následovat bude, a že to bude podobné stavu, který jsem několikrát sám zažil při užívání psychedelik. Měl jsem pocit, že už se nevrátím, a návratem zpět do této roviny jsem byl velmi překvapen.
Setkal jsem se se spoustou lidí, kteří prodělali zážitky blízké smrti za různých okolností. Pracovali jsme s pacienty nemocnými rakovinou, bylo jich přes 200, kterým jsme podali LSD, MDA nebo dipropyltryptamin. Při sezeních zažili zkušenost blízké smrti a později, jak rakovina postupovala, se s tím v různých situacích setkávali znovu. Vzpomínám na jednoho z nich. Kvůli metastázím se mu městnala v ledvinách moč, musel na operaci a při té měl zástavu srdce. Úspěšně ho resuscitovali a on nám potom přišel říct, že byl rád za ty zážitky s námi, protože umírání pak pro něho nebylo novým terénem. Čili já věřím, že něco jako posmrtné zážitky existuje.
Lidé, kteří si vezmou ketamin, často popisují dojem návštěvy místa, kterému se v tibetském buddhismu říká bardo, což je oblast nacházející se za smrtí, jakýsi mezistupeň před novým zrozením.
Vleklé nemoci se při umírání bojím víc než nějakých fantastických zážitků.
Vy osobně se na smrt těšíte? Jak vás tak poslouchám, asi se nebojíte.
Já si myslím, respektive doufám, že to bude fantastický zážitek. Samozřejmě bych nerad, kdyby se jednalo o nějakou vleklou nemoc, která obnáší spoustu bolesti. To je třeba příklad Rama Dasse, který je nějakých sedmnáct nebo osmnáct let paralyzovaný na polovině těla. Toho bych se bál víc než nějakých fantastických zážitků. Myslím, že ani všechna ta sezení mě nepřipravila na to, abych k tomu byl lhostejný, kdyby se mi něco takového stalo.
Dnes se můžeme setkat s novou vlnou užívání LSD, třeba na parties, za zvuků elektronické repetitivní hudby a blikání stroboskopů. Co soudíte o braní psychedelik podobným způsobem?
Raději bych viděl situaci, kde je to bráno zodpovědně. Nemůžu souhlasit s takovými okolnostmi, kdy jsou si lidé vědomi, že dělají něco nelegálního a kdykoli se může objevit policie. To určitě není nejlepší způsob, jak používat psychedelika. Věřím, že aby z toho člověk měl nějaký prospěch, je zapotřebí vytvořit si vhodnou privátní situaci, aby mohl vydávat jakékoli zvuky, dělat jakékoli pohyby, průběh nebyl narušený ničím z vnějšku a jeho pozornost šla opravdu do hloubky, dovnitř sebe sama.
Vždycky je důležité, aby tam byl přítomen také někdo, kdo je v normálním stavu vědomí, my tomu říkáme holding the kite string (držet šňůru draka, pozn. red), někdo, kdo ví, co je nebo není nebezpečné. Čili ideální je vytvořit ochranné prostředí a skutečně se věnovat introspekci. Protože když člověk vezme větší dávku a nechá otevřené oči, vnímá směsici toho, co se děje venku a co se děje uvnitř. Potkal jsem lidi, kteří měli LSD stokrát a nikdy neobjevili, že to je o nich. Mysleli si, že jdou do biografu, kde se dějí nějaké podivné věci a netušili, že to je projekce z jejich vlastní psyché.
Užívání psychedelik tímto způsobem zvětšuje riziko a zmenšuje možnost, že povede k léčení nebo transformaci a spirituálnímu otevření. Je to nástroj a záleží na tom, jak se používá. To, co se stane, není jenom výsledkem toho, že si člověk vzal psychedelickou látku, ale také toho, kdo ji vzal, s kým, za jakých okolností a jaký je cíl. Jestli je jím spirituální zážitek, umělecký, terapeutický… Dá se to používat různým způsobem až třeba potud, kdy CIA a armáda zkoumali možnost uplatnění psychedelik jako bojového prostředku chemické války. Stejně jako nůž, který slouží ke krájení salámu, na vyřezávání věcí nebo k operacím, a vrah ho může použít k zabíjení lidí. Je to velice silný nástroj a záleží na kontextu, v jakém se bere.
Zastáváte také názor, že o tom, jaký bude trip, může rozhodovat i postavení planet na obloze, čili aktuální horoskop…
Já nevím, opravdu o tom chcete psát?
Proč ne?
Vzhledem ke svému akademickému vzdělání jsem se přijetí astrologie dlouhá léta bránil, nakonec jsem však byl nucen podlehnout přílivu přesvědčivých důkazů a pozorování. Mnoho let pracuji s Richardem Tarnasem, výborným psychologem a profesionálním astrologem. Třicet let dával dohromady knihu, která se jmenuje Psyche and Cosmos. Sledoval dějiny lidstva v souvislosti s tím, k jakým docházelo v klíčových historických momentech astronomickým přechodům planet. A ukázalo se, že třeba za války hrálo vždy roli postavení planet Pluto, Saturn a Mars.
A například 11. září 2001 se mezi těmito planetami vyskytovala takzvaná T-kvadratura. Pokud jde o zásadní objevy, tam je zase vždy přítomen tranzit Jupiteru a Uranu. V určitém oboru, řekněme historii létání, sestrojili za této konstelace bratři Montgolfierové horkovzdušný balón a pak následovala všechna zlepšení, která přispěla ke vzniku a rozvoji letectví až k prvnímu letadlu, a tato série Uranu a Jupiteru skončila v šedesátých letech, kdy se člověk dostal na Měsíc. V sedmdesátých letech vyvolával Uran revoluční energii a Pluto mu dávalo obrovskou sílu. Tomu odpovídal boj za občanská práva, feministická hnutí, sexuální revoluce, vzpoury studentů, kteří se utkávali s policií a podobně.
V osmdesátých a devadesátých letech měl vliv Uran s Neptunem, což také značí revoluci, ale tentokrát nenásilnou, rozplývají se hranice. Gorbačov nechal padnout Berlínskou zeď, rozpadl se Sovětský svaz, ale nedocházelo k násilí, nikdo nebyl zabit.
Pokud tedy předpokládáme, že horoskopy fungují, je možné podle toho naplánovat LSD sezení? Nějaké tipy, zda si dát či nedat tripa podle postavení planet?
Na Kalifornském institutu integrálních studií pořádáme s panem Tarnasem kurzy, kde kombinujeme mimořádné stavy vědomí za použití psychedelik a archetypální astrologii. Dynamiku mezi nimi chápeme tak, že když člověk užije LSD, naladí se do archetypálních polí tranzitujících planet. Může to evokovat určité zážitky z dětství či takové fáze znovuprožívání porodu, které mají archetypální zabarvení jako ony tranzity.
Já to rozděluji na takzvané perinatální matrice. První matrice je nitroděložní život a odpovídá Neptunu. Druhá matrice je spojena s počátkem porodu, když se děloha stahuje a není odtud cesta ven, to je Saturn. Třetí matrice je Pluto, probíjení se porodním kanálem, a nakonec čtvrtá, vynoření, Uran. V hlubokém LSD sezení se objeví třeba zážitek, který se jeví jako zkušenost z minulého života a má zase archetypálně podobný charakter, jako aktuální postavení planet.
Řekněme, že člověk užije psychedelika v době, kdy probíhá nějaká těžká kvadratura nebo opozice, například Saturn – Pluto. Může potom mít například zážitky z první či druhé světové války, z nacistického Německa, protože v tomto období planety Saturn a Pluto tranzitovaly. Nebo podobné pocity, které ve svých knihách popsal Franz Kafka, zfilmoval Ingmar Bergman, můžete zažívat existenční krizi Jean-Paula Sartrea, protože když se podíváme na horoskop Kafky, Bergmana a Sartrea, najdeme tam opět Saturn a Pluto.
Tedy, pokud máte nějaký obtížný zážitek v LSD sezení, je dobré se podívat, jaký byl v tu dobu tranzit, a zda charakterově odpovídá té predikci. Do budoucna je pak vhodné najít si pro načasování sezení nějakou příhodnější dobu. Také když někdo prochází psychospirituální krizí, je možno nahlédnout do horoskopu, kdy začala, jaký má archetypální charakter, a zjistit, kdy bude daný tranzit končit. Může to sloužit jako určité vodítko místo psychiatrického zaškatulkování do kategorie psychózy. Na psychiatrii totiž stačí jediná epizoda, aby byl člověk brán jako psychotik v remisi a dostal doživotní diagnózu.
Co se týká psychospirituální krize, projevy toho stavu popisujete mimo jiné tak, že se člověku začnou dít zvláštní události, synchronicity, náhody a třeba i paranormální jevy. Jak se s takovými stavy dá pracovat, lze je nějak využívat či kultivovat?
Když jsme s manželkou pracovali s psychedeliky a potom s holotropním dýcháním, viděli jsme, že pokud se zážitky, pro které bývají lidé hospitalizováni a dostanou diagnózu, nepotlačují, ale naopak podporují, stanou se vlastně velice terapeutickými a transformativními.
A já věřím, že když se tyto epizody nechají proběhnout a jsou dobře integrované, dochází k evoluci a vývoji vědomí. Pokud těmto změněným stavům vědomí člověk správně rozumí a podporuje je, jde o velmi léčivý proces, terapeuticky účinnější než cokoli, co může psychiatrie nabídnout.
Pozorovali jsme různé typy těchto stavů, některé z prožitků se podobají iniciační krizi šamanů, jiní lidé prožívají spíše něco, co se podobá aktivaci energie kundaliní, nebo zážitky rozpuštění hranic, pocity jednoty s ostatními lidmi, s přírodou, se světem nebo s Bohem, karmické zážitky, které se zdají přicházet z jiných životů. Měli jsme asi deset takových typů, které jsme identifikovali. Když se s těmi lidmi pracuje, dostanou podporu a jsou povzbuzeni, aby do těch zážitků šli, může to pro ně být transformační a léčivé. Je obrovský omyl psychiatrie, že tyto stavy potlačuje a nechápe, že mohou být použity terapeuticky.
Psychiatrie nemá kategorii mystický zážitek nebo spirituální zážitek, všechno vidí jako chorobné
Dá se pomocí toho třeba čarovat nebo získat jasnovidné schopnosti?
U zážitků, kterým říkáme transpersonální, může člověk získat paranormální přístup k informacím. Je možné se ztotožnit se zvířaty, člověk se prožije, jako by byl orel nebo velryba, a dostane spoustu nových informací, které jdou daleko za intelektuální a biologické znalosti.
Jung popsal, že je možné prožít různé mytologické bytosti nebo mytologické oblasti kultur, které člověk vůbec nezná, nebo dostat informaci o něčem, co se stalo v minulých stoletích. Čili že lze získat přístup do kolektivního nevědomí. Transpersonální zážitky je možno vyvolat rychlejším dýcháním, hudbou a určitým druhem práce s tělem. Neříkáme lidem, jestli jejich zážitky mají být súfijské, šamanské, kundaliní nebo křesťanské.
My jim jenom vytvoříme podpůrné prostředky a dáme jim metodu, kterou je vyvolat. V minulosti to byla psychedelika a teď je to holotropní dýchání. Pracujeme také s lidmi, u kterých ten proces probíhá spontánně, místo abychom jim dali trankvilizátory, tak s nimi zacházíme, jako bychom byli v psychedelickém sezení.
Zmínil jste různé náboženské prožitky. Jaký je váš osobní světonázor, přesvědčení či duchovní vyznání? Inklinujete k nějakému z náboženských směrů?
Cením si respektu pro spirituální cestu. Spiritualita je velice kritická dimenze lidské psyché a je nutné ji respektovat, spíše než ji patologizovat, jak to dělají psychiatři. Psychiatrie nemá kategorii mystický zážitek nebo spirituální zážitek, všechno vidí jako chorobné. Takže pro mne je nejdůležitější obecný respekt pro spirituální a rituální činnost.
Mám respekt pro všechno, ať jsou ty zážitky křesťanské, mohamedánské, nebo podobné africkému náboženství či víře australských domorodců. Všechny druhy náboženství jsou výrazem kosmické tvořivosti a je zajímavé a nádherné vidět, že je tolik různých spirituálních systémů. Byla by nuda mít jen jedno světové náboženství. Jde vždy o osobní prožitek. Problém je s organizovaným náboženstvím.
Transpersonální zážitky se podobají těm, které mají mystici různých náboženství (křesťanští mystici, súfijci, kabalisti, hesychasti) a nepodporují dogmata organizovaných náboženství a církevní hierarchie. Spiritualita, která z nich vyplývá, je univerzální, nesektářská a všezahrnující. Organizovaná náboženství spojují lidi, kteří jsou ochotni uctívat jejich specifickou formou, ale zároveň rozdělí svět a postaví jejich příslušníky proti skupinám, které uctívají jiným způsobem.
To pak vytváří nebezpečné dichotomie – křesťané a pohani (všichni, kdo nejsou křesťani), muslimové a nevěřící (všichni, kdo nejsou muslimové), křesťané a židi, atd. – nebo dokonce způsobí rozštěpy uvnitř týchž náboženství – katolíci a protestanti, sunnité a šíité, křesťanští fundamentalisté, kteří se těší na příchod Apokalypsy, kdy zažijí „vytržení“ (rapture) a spojí se s Ježíšem, a zbytek křesťanů, kteří na takový historický vývoj nevěří, a až k tomu dojde, „zůstanou pozadu“ (will be left behind). Taková chápání náboženství dnešní krizi ve světě nemohou pomoci; naopak, přilévají hodně oleje do ohně bratrovražedných konfrontací a válek. Mnoho krveprolití ve světě je dnes motivováno nábožensky.
Osobně se tedy nehlásíte k žádnému náboženství, ale věříte v nějakou vyšší kosmickou inteligenci?
Ano. V různých sezeních jsem měl zážitky z různých náboženství. V knize Když se nemožné stane popisuji třeba stav dreamtime (alternativní vesmír či stav vědomí v mytologii australských aboriginců, pozn. red.), který jsem měl u Ayers Rock, což je skála uprostřed Austrálie, kosmická hora. Jindy jsem měl zase zážitek taoistický nebo ze starého Egypta, dokonce i archetypální zážitky jako ukřižování Ježíše s hořícím srdcem. Takže mám takovou obecnou úctu ke všem těm spirituálním zkušenostem. Jestli mám nějakou preferenci, tak je někde mezi buddhismem a hinduismem. Mám rád jednoduchost buddhismu a bohatou mytologii hinduismu. Měl jsem spoustu zážitků se Šivou a Kálí.
Věříte na nějakou formu mimozemského života? Jsme součástí něčeho většího, vesmírné inteligence?
Takové zážitky samozřejmě existují. Ve zmíněné knize popisuji, kterak mě mozek dostal do situace, ve které jsem komunikoval s mimozemskou inteligencí. Je možné mít velice přesvědčivý pocit, že celý vesmír je inteligentní produkt. V kosmologii existuje něco, čemu se říká antropický princip. Když Hubble zjistil, že se galaxie pohybují od sebe, byly vytvořeny počítačové modely, které mapovaly vývoj zpět k bodu takzvaného velkého třesku před 13,8 miliardami let.
Zde se všechno sbíhá do něčeho, čemu říkáme singularita, jakýsi bezrozměrný bod, z něhož se vynořil časoprostor a to všechno formovalo miliardy galaxií. A když to studovali, zjistili, že pokud by se velikost a náboje částic odchýlily jen o zlomek procenta, nevznikl by vesmír, který by byl schopen podporovat život. To znamená, že vše muselo být přesně načasované a vyměřené konkrétním způsobem, že tam byl úmysl vytvořit inteligenci, vytvořit vesmír přesně tak, jak ho máme, aby tu existoval život. Ti z nás, kteří tyhle zážitky měli, vědí, že v tom byl záměr a že vesmír není něco, co hmota vytvořila sama.
Máte různé zkušenosti s hlubokými vhledy do různých archetypálních věcí. Co je podle vás láska, jak byste to popsal?
Spousta lidí zaměňuje sexuální přitažlivost a lásku. Mezilidská láska musí mít nějaké jiné než sexuální kvality, je tu zapotřebí emoční harmonie, vzájemné porozumění a také spirituální kvalita. A pak je něco, čemu se říká agapé, což je kosmická láska. V mystických stavech, kterými se zabýváme, cítí člověk lásku ke stvoření, k tomu, že existuje něco jako vědomí a participace v dobrodružství inkarnace, lásku ke všem možnostem a výsledkům kosmické tvořivosti. Těmi mohou být třeba krásy krajin, polynéské ostrovy nebo západ slunce nad Pacifikem, polární záře, nebo Beethovenova či Bachova hudba, krásné umění, architektura. Jde o jakýsi obdiv ke stvoření jako takovému, ne to, že si člověk vybere něco specifického.
Není nic důležitějšího než čistá voda, čistý vzduch a čistá půda.
Jak vidíte současnou společnost a vývoj lidské civilizace? Máte obavy o budoucnost, že by to tady nemuselo dopadnout dobře?
Já a řada mých kolegů i lidí, s kterými děláme sezení, velice často poukazujeme na to, že co se děje teď, je paralela k tomu, co člověk prožívá, když prochází procesem smrti a znovuzrození. Že jsme na takové velice důležité křižovatce, kdy buď energie obrátíme dovnitř a stane se z toho vnitřní proměna nebo přerod lidstva, radikální změna vědomí, nebo že dojde k sebezničení.
V teorii chaosu se o tom hovoří jako o bifurkaci. To znamená, že dojde k situaci, která může vyústit do dvou různých směrů a může o tom rozhodnout nepatrná věc, jako příslovečný pohyb motýlího křídla, který může najednou vyvolat hrozné meteorologické změny. My jsme podle těchto náhledů v situaci, kdy buďto budeme pokračovat v tom, co děláme, až dojde ke zničení civilizace a živočišných druhů, anebo se dostaneme na jinou úroveň vědomí. U spousty lidí, kteří individuálně dokončí transformační proces, dochází k radikální změně jejich hodnot. Začnou se cítit globálními občany, nerozlišují, zda jsou Američané nebo Češi, takové rozdělení se stává sekundárním.
Když pozoruji lidi, kteří mají nějaké osobní zážitky s psychedeliky nebo si prošli zkušeností rozšířeného vědomí, mám pocit, že jsou mírumilovnější, spirituálnější, méně jdou po penězích a po moci. Mohou být psychedelika tím faktorem, který ovlivní, jakým směrem se lidstvo vydá?
Ta příležitost nebo potenciál tu je, psychedelické látky nebo jiné prostředky k prožití stavů změněného vědomí by skutečně mohly dát naději. Ale to, aby se lidé ve svém vývoji automaticky pohybovali pozitivním směrem, nezáleží jen na samotném požití té látky, ale také na tom, zda je to dělané zodpovědným způsobem, tedy ne jako odreagování se někde na rave party.
Pokud by dostatečné množství lidí prošlo přerodem, měli bychom daleko větší šanci jako civilizace přežít. Viděl jsem spousty lidí, jak se u nich vyvinulo globální vědomí. Pak už je nemusíme učit ekologii nebo světový mír. Jakmile se vyrovnají se svými problémy a traumatickými zážitky, automaticky se kosmické nebo globální vědomí vynoří na povrch spontánně.
Často pak například žádají světovou konstituci, kde by se vyloučilo násilí a prohlásilo se za neakceptovatelnou formu řešení konfliktů. Zejména je nutné upřednostnit ochranu životního, biologického prostředí. My lidé jsme biologické entity, a tak není nic důležitějšího než čistá voda, čistý vzduch a čistá půda. Veškeré ideologické, politické nebo náboženské cíle by měly být druhotné.
Prof. MUDr. Stanislav Grof, M.D., Ph.D. (*1931)
Původem český psychiatr, psycholog a spisovatel, od roku 1967 žije a pracuje ve Spojených státech. Svou již téměř šedesát let dlouhou kariéru zasvětil zkoumání a terapeutickému využití stavů rozšířeného vědomí, které nazývá holotropními. Tyto stavy navozuje zejména pomocí psychedelických látek (LSD, psilocybin, ketamin) nebo holotropního dýchání, speciální dýchací techniky, již vyvinul se svou ženou Christinou. Je zakladatelem transpersonální psychologie a profesorem na Kalifornském institutu integrálních studií. Usiluje o přehodnocení a změnu vědeckého paradigmatu, za což bývá často kritizován konzervativními akademiky, kteří jeho metody považují za nevědecké.