Mezi průvodci těmito zkušenostmi (nebo také provádějícími „veleknězi“) najdeme uznávané spisovatele a legendy tehdy vznikajícího psychedelického hnutí, jako například Aldouse Huxleyho, Roberta Gordona Wassona, Ralpha Metznera, Williama S. Burroughse a Allena Ginsberga, který sepsal i poutavou a poučnou předmluvu.
Objevování ztraceného ráje
Všechny popisované výpravy za změněným vědomím se odehrály v rozmezí let 1959 až 1962 a většina autorů byla součástí projektu Harvardovy univerzity pro výzkum psychedelik, v jehož rámci „proběhlo více než dvě stě sezení s vizionářskými drogami“, jak vysvětluje Leary v úvodu.
Každý jednotlivý příspěvek představuje osobitou zpověď popisující zkušenosti s látkami měnícími vědomí, přičemž výjimečnost celého díla nespočívá pouze ve výjimečnosti samotných autorů, ale v celkové koncepci: Texty mají neuspořádané písmo, kolem poletují fantaskní obrazce a ilustrace, všechny tripy provázejí náboženské a literární odkazy a ke každému jednotlivému vyprávění je přiřazen „odpovídající“ hexagram a citace z I-ťingu neboli Knihy proměn.
Dalším netradičním rysem jsou poznámky či komentáře na okrajích jednotlivých textů, která jsou podle Learyho „neustále rozvíjeným dialogem mezi pohledem autora a komentáři z jiných zdrojů“.
O Timothy Learym se traduje, že z jeho celoživotní práce čerpalo mnoho význačných vědců, psychiatrů, matematiků, etnobotaniků, spisovatelů a spousty dalších badatelů i nadšenců. Kdo byl ale inspirací pro něj?
Právě díky Veleknězovi máme možnost poznat, z jakých osobností a společných zážitků čerpal tento první guru psychedelického hnutí v době, kdy formoval své často nonkonformní – a mnoho lidí dodnes pobuřující – postoje a myšlenky.