Aktuální článek
Barma se vrací k tomu, co jde na odbyt: k heroinu

Barma se vrací k tomu, co jde na odbyt: k heroinu

  • Před deseti lety se zdálo, že Barma neboli oficiálně Svazová republika Myanmar již brzy zničí opiová pole a heroinové laboratoře ukryté v džunglích kolem východní hranice – v takzvaném Zlatém trojúhelníku. Dnes však všechna údolí pod zamlženými horami znovu pokrývají zářivé květy máku setého.

Farmáři se o svá pole pečlivě starají, dennodenně šplhají po strmých svazích a sklízejí lepkavou omamnou šťávu. Objem pěstování máku v Barmě se od roku 2006 téměř ztrojnásobil a podle průzkumů OSN se tato plodina dnes pěstuje na více než 60 tisících hektarů. Ale ani tento prudký nárůst v plné síle nezachycuje obrodu Barmy jako předního světového hráče na trhu s heroinem. Odborníci prohlašují, že během několika posledních let čím dál více farmářů dokáže sklízet opium dvakrát ročně, a tuto druhou sklizeň do svých průzkumů OSN nezahrnula.

Není na výběr

Pěstování máku setého není v Barmě legální, ovšem farmáři v této odlehlé a zoufale chudé oblasti tvrdí, že nemají na výběr.

„My nechceme celý život pěstovat jenom mák,“ říká farmář Sang Fae, jenž strávil téměř deset let v Thajsku, kde získal znalosti o moderních metodách pěstování. „Dobře víme, že to pro společnost není dobré a ostatním zemím se to nelíbí. Ale v současnosti to jinak nejde.“

V celosvětové produkci opia, hlavní složky heroinu, zůstává Barma stále na druhém místě daleko za Afghánistánem.

OSN odhaduje, že v Afghánistánu se v loňském roce mák pěstoval na více než 220 tisících hektarů, což je téměř čtyřnásobek plochy oseté v Barmě. Jenže heroin ze Zlatého trojúhelníku si získal věhlas svou prvotřídní kvalitou a platí se za něj daleko více, zejména pak v Číně, kam směřuje jeho největší objem.

Pro mnoho lidí v této zemi opium nepředstavuje problém, ale řešení.

Barma až do osmdesátých let minulého století největším světovým dodavatelem heroinu. Na přelomu století však afghánská produkce prudce vzrostla, zatímco dodávky ze Zlatého trojúhelníku zažily hluboký pád, jelikož Čína začala tlačit na barmské etnické skupiny kolem svých hranic, aby skončily s pěstováním máku.

Produkce opia však nezmizela – přesunula se na jih, daleko od čínských hranic, do oblastí ovládaných různými etnickými skupinami. Část z nich je spřízněná s vládou, jiné jsou jí nepřátelsky nakloněné. Vláda sice ovládá velká města, ale horské oblasti jsou doménou milic a etnických armád a staly se novým centrem pěstování opia.

Korupce a neschopnost vlády

Návrat Barmy k obchodu s narkotiky, zahrnující kromě heroinu také metamfetamin, přichází v období, kdy se tato asijská země po padesáti letech izolace a diktatury pomalu otevírá světu. Její vláda řeší problémy spojené s návratem demokracie, zatímco peníze z opia plní kapsy úředníků, kteří mají učinit přítrž nelegálnímu obchodu.

„Vláda nad tím vším mhouří oči,“ tvrdí John M. Whalen, ředitel barmské pobočky amerického Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami (DEA). Dokonce místní vládní úředníci a vojenští důstojníci, kteří nejsou přímo zapleteni do tohoto obchodu, jsou placení, „aby se dívali jinam,“ dodává.

Myanmarská armáda bojuje s množstvím etnických vojenských skupin, ačkoli vláda hlásá mír, ale nepodniká žádná rázná opatření proti drogám, jelikož se obává, že by tak mohla ohrozit jemná spojenectví, která si s těmito milicemi vytvořila, poznamenal.

„Je tam spousta různých ozbrojených skupin, které vláda toleruje, protože je potřebuje,“ říká Whalen.

Zde v Bang Laemu se mák pěstuje v odlehlé hornaté oblasti ovládané dlouholetými protivníky ústřední vlády – jižní frakcí armády Šanského státu, jež stejně jako mnoho jiných etnických skupin bojuje za správní samostatnost.

Tato oblast, známá též jako „černá zóna“, leží mimo kontrolu centrální vlády a cizincům je sem vstup zakázán. Když se sem nedávno vydala skupina činitelů z OSN a novinářů, protidrogoví policisté, kteří je doprovázeli, zůstali před hranicí. Na začátku prosince, týden před návštěvou, byl totiž při střetu s rebely jeden policista zastřelen.

Američtí činitelé tvrdí, že jižní frakce armády Šanského státu se podílí na obchodu s drogami, avšak mluvčí této frakce Sai Hla nesouhlasí: „Naší prioritou je eliminovat obchod s narkotiky, jak to jen půjde.“

Tradiční plodina a léčivo

Mák setý v této části Barmy odnepaměti slouží jako léčivo. Malé množství surového opia se používá k léčbě horečky a nevolnosti, přidává se do mastí proti uštknutí hadem i léčivých přípravků pro domácí zvířata. Avšak před necelými deseti lety se místní farmáři rozhodli, že si na živobytí budou vydělávat velkopěstováním opia, a ne tradičním tabákem pro doutníky.

Opium je výnosnější a překupníci navíc pomáhají financovat jeho pěstování. Opiový boom sem přitáhl farmáře z jiných částí Barmy a přistěhovalci každý rok vykácejí velké oblasti džungle na svazích hor, aby zde mohli pěstovat mák.

Farmáři jsou na konflikty zvyklí – téměř každý z nich už musel někdy v minulosti z oblasti odejít, když se zde odehrávaly boje mezi místními ozbrojenci – a pěstování máku pro ně představuje dobrý výdělek s malým rizikem. Od zasazení do sklizně uplynou jen čtyři měsíce a výsledek práce se dá snadno přenášet: celoroční sklizeň průměrného farmáře se vejde do nákupní tašky.

„Pro mnoho lidí v této zemi opium nepředstavuje problém, ale řešení – způsob, jakým si farmáři mohou přivydělat, aby si mohli koupit sůl, rýži, léky a jiné základní potřeby,“ upozorňuje Tom Kramer z nizozemské organizace Transnational Institute, která se mimo jiné zabývá sledováním obchodu s narkotiky.

„Mohli bychom si klidně vydělat dvakrát třikrát tolik, ale musíme spoustě lidí platit ‚daně‘,“ tvrdí Ba Sang Jyan (73), babička, která provozuje malý obchod a za domem má opiové pole.

Společně s ostatními obyvateli vesnice uplácejí velkou spoustu lidí: policii, národní armádu, armádu Šanského státu i vojenské zpravodajce.

Ve vesnici není zavedena elektřina, není zde ani žádný zástupce státu či policie a do loňského roku, kdy OSN vybudovala nezpevněnou silnici vedoucí do hor, se sem dalo dostat jen po rozbité pěšině.

 Heroin ze Zlatého trojúhelníku má díky své prvotřídní kvalitě velmi dobré jméno a platí se za něj daleko více než za afghánský.

Zástupci OSN přesvědčili zdejší rodiny, aby na části svých polí začali pěstovat kávu. Jde o pilotní projekt, v jehož čele stojí zmocněnec protidrogového oddělení OSN Jochen Wiese, který strávil tři roky v Peru, kde spustil úspěšný program záměny plodin pro pěstitel koky, suroviny pro výrobu kokainu.

Bezradná OSN

Podobné programy však v Barmě již několikrát selhaly, zejména v případě pohanky a cukrové třtiny, jež se obtížně přepravovaly po zanedbaných silnicích. Pan Wiese si je však jistý, že barmské kávě dokáže udělat ve světě jméno a využije všechny páky k tomu, aby si tato káva našla cestu na trh.

Farmáři tvrdí, že jsou ochotní zkusit pěstovat kávu, jejíž první úrodu mohou očekávat až za tři roky, avšak svá maková pole zatím opouštět nehodlají.

„S pěstováním opia bychom moc rádi co nejdřív přestali,“ přikyvuje Nang Wan (23), která s dítětem v náručí sleduje, jak její manžel sklízí opiovou šťávu. „Jenže když budeme pěstovat jenom kávu, nebudeme mít co jíst.“

V prosinci pan Weise tři dny čelil skeptickým dotazům od pěstitelů opia, jež se týkaly cen kávy, ale také toho, zda zahraniční dárci, kteří pomáhají tento program financovat, věnují na tento program dostatek peněz i úsilí.

„Tady nad drogami jen tak nezvítězíme,“ konstatoval Jochen Wiese v rozhovoru. „Musíme však lidem ukázat, že je možné přestat si vydělávat na živobytí nelegálně. To, o co se tu snažíme, je jenom první krok.“

Zdroj: www.nytimes.com

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!