Začátkem roku 2011 proběhla médii zpráva, že policisté v americkém Wisconsinu odhalili při běžné silniční kontrole 186 liber konopí ve vozidle, řízeném Lancem Ramerem. Spolujezdcem byl známý konopný aktivista Irvin Dana Beal. Tři dny před svými čtyřiašedesátými narozeninami tak tento muž spolu s Ramerem již poněkolikáté v životě usedl za katr a kauce za každého z nich byla stanovena na nedosažitelných 50 tisíc dolarů v hotovosti.
Díky ochotné spolupráci Danových kolegů z newyorské základny jeho organizace Cures Not Wars a jeho obhájce Bryona Walkera se magazínu Legalizace přes mnohá úskalí a na poslední možnou chvíli podařilo získat exkluzivní a netradiční rozhovor přímo z věznice v Iowa County – odpovědi psané propiskou na papír ve vězeňské cele se nevidí zrovna každý den.
Legalize ganja & free Dana Beal!!!
Konopný děda po americku
Kdy jsi začal bojovat za posvátnou rostlinu a co bylo hlavním důvodem tohoto rozhodnutí?
Pravidelně jsem začal hulit po rozchodu se svou první přítelkyní v září 1966. Na vánoce jsem si poprvé vzal LSD. Ve skutečnosti jsme vlastně chtěli legalizovat acid (LSD), ale ten tehdy akorát zakázali, takže jsme rozumovou úvahou došli k přesvědčení, že nejlepší bude zaměřit se na trávu, neboť ta je nejrozšířenější, nejznámější, nejměkčí a nejméně návykovou alternativou. Na Memorial Day, 30. května 1967, zaútočila policie na piknik Ligy odpůrců války v newyorském Tompkins Square Parku kvůli tomu, že seděli na trávě. V dalších třech dnech probíhaly zmatené potyčky, kterých se účastnili hippies a Portorikánci z oblasti Ave. B. Naším řešením bylo podniknout první „smoke-in“. Když jsme na koncertě Grateful Dead rozdali jointy, přes celý park se přelila vlna míru. Jelikož jsem vyrůstal v prostředí boje za občanská práva (v šestnácti jsem stopoval z Lansingu, Michigan do Washingtonu D.C. na projev Martina Luthera Kinga „I Have a Dream“) a z války ve Vietnamu se právě stávalo téma, smoke-in akce pro mne byly přirozeností.
Co je podle tvého názoru hlavním motivem prohibice marihuany jak v USA, tak po celém světě?
Hodně udělaly nenávistné kampaně magnáta Hearsta proti Mexičanům, které se objevily v tisku ve třicátých letech, a DuPontovy zájmy na potlačení konopí kvůli ochraně jeho investic do nylonu. Úplně nejlepší vysvětlení podle mého zahrnuje spolupráci mezi Harry Anslingerem (šéfem Federálního úřadu pro narkotika, předchůdce DEA) a Josephem Goebbelsem při úsilí o uvolnění napětí mezi USA a Třetí říší. Nacisté převzali mnoho myšlenek z Ameriky, například eugeniku. Anslinger i Goebbels se domnívali, že marihuana představuje židovskou konspiraci s cílem přimět bílé ženy mísit geny s černými jazzovými muzikanty. Nacisté schválili po vzoru USA identický prohibiční zákon o měsíc později.
Když socialisté poukázali na skutečnost, že absence konopí by mohla poškodit válečné úsilí Třetí říše, byli posláni rovnou do koncentračních táborů. Goebbelsův „drogový car“, Řek jménem Stringaris, zmizel v roce 1945, aby se znovu objevil po řecké občanské válce počátkem padesátých let. Stal se poradcem egyptského protikonopného „experta“ Gabriela Nahase, který poté, co se Anslinger přesunul do OSN a prosadil Jednotnou úmluvu OSN v roce 1961, získal peníze od OSN na publikování řady podvodných studií, jež vyšly v letech 1974 až 1976, právě včas aby zastavily legalizační tendence v USA. Korunou jejich triumfu bylo, když se Lieselotte Waldheim-Naturalová stala hlavou Úřadu pro narkotika OSN v době, kdy generálním tajemníkem OSN byl její otec Kurt Waldheim. Tím završili proces nacistického ovládnutí OSN, založené k poražení Hitlera, prostřednictvím konopné prohibice.
Za legalizaci konopí bojuješ již více než 40 let. Změnila se podle tebe za tu dobu nějak situace kolem marihuany? Je dnes lepší, stejná nebo horší, než když jste začínali?
Když jsme začínali, napříč politickým spektrem panoval široký konsenzus, že lidé jako já a Marc Emery nejsou nic jiného než kriminálníci. V současnosti je většina společnosti rovnoměrně rozdělena na ty, kteří považují marihuanu za zločin a na ty, kdo chápou její prohibici jako fašistický útlak.
Co považuješ za největší úspěchy legalizačních hnutí za všechna ta léta a co pro tebe bylo naopak největším zklamáním?
Největším úspěchem bylo vytvoření několika zón – evropské země, kde došlo k dekriminalizaci jako Holandsko, Česká republika a Pyrenejský poloostrov, dále státy USA povolující marihuanu k léčebným účelům plus Argentina a další země, kde je povoleno držení všech drog pro osobní potřebu. To nám dává jakousi představu, jak vypadá legalizace.
Největším zklamáním bylo, když se NORML (Národní organizace pro reformu marihuanových zákonů) v sedmdesátých letech rozhodla požadovat legalizaci kokainu předtím, než došlo k plné dekriminalizaci konopí, a nakonec nedosáhla ani jednoho. Zvolení Reagana mohlo zpečetit dohodu, ale Carter se již obrátil proti nám. A bylo samozřejmě zklamáním, že když jsme přišli s ibogainem, NORML nás nepodpořila. Poté, co se spálili s kokainem, rozhodli se obhajovat pouze trávu. Přál bych si, abych býval řekl o ibogainu Peteru Bourneovi, drogovému carovi Jimmy Cartera, když jsem se s ním setkal na party NORML, kde se vyšňupala hromada koksu. Zajímal se daleko více o léčbu heroinové závislosti než o legalizaci trávy. Byl jsem ale hodný hoch a držel se konsenzu legalizovat nejprve trávu, zatímco ostatním šlo jen o legalizaci jejich oblíbené drogy – kokainu. Carter mohl vyhrát volby v roce 1980, kdyby býval podpořil průlom v léčbě závislostí. Tak těsné to byly volby. Ale v roce 1977 byl ibogain legendou. Museli jsme ho studovat po celá osmdesátá léta, abychom skutečně pochopili, co v něm máme.
Kolikrát a za co přesně jsi byl během svého života stíhán? Kolik času jsi zatím za svůj aktivismus strávil ve vězení?
V roce 1967 jsem poskytl svou osobní zásobu – devět dávek LSD – federálnímu informátorovi, který mi za to slíbil obstarat pravidelné dodávky. Lhal. Následně během čekání na proces si protidrogovka prostě vymyslela obvinění, že jsem prodával trávu, v měsíci, kdy jsem ani žádnou neměl. Usoudil jsem, že po mně opravdu jdou a zmizel v undergroundu.
Většina mých zatčení byla vykonstruována politicky s cílem vyřadit mě z akce, jako prodej trošky trávy v Madisonu, za který jsem si odseděl devět měsíců v letech 1971 až 1972. Za starý případ s LSD jsem seděl pouze 45 dní navíc. Když jsem vylezl ven, jel jsem rovnou na sjezd Demokratické strany v Miami, kde jsme se rozešli s těmi, kteří chtěli protestovat jen proti válce. Chtěli jsme oponovat i válce proti drogám a oni tvrdili, že nám jde jen o hulení. Avšak během následujících třiceti let ztratilo dostatek černých volební práva kvůli obviněním za drogy na to, aby „Dubya“ (G. W. Bush – pozn. red.) dokázal ukrást volební vítězství v roce 2000 a dovést nás do Iráku!
V roce 1975 jsem byl zatčen v Atlantě kvůli informátorovi, který se snažil šťourat v naší protiválečné agendě, ale se zlou se potázal. Poté znovu v roce 1977 za používání blue boxu (zařízení umožňující telefonování zdarma). Při procesu byla všechna obvinění zamítnuta, jelikož jsme prokázali, že jsem byl obětí vládní vendety. Vytáhli na mě dokonce falešné obvinění za trávu z podzimu 1967! A věřte nebo ne, jelikož nikde nebyl záznam o zamítnutí tohoto podvodného obvinění, přišli s tím během následujících patnácti let znovu pokaždé, když jsem byl zatčen.
V roce 1979 jsem byl v Nebrasce obviněn z federálního spiknutí, protože jsem byl natočen na ilegální pásce z roku 1977, kde se snažím získat příspěvky na podporu protestů původních Indiánů. Jelikož dle federálních pravidel bylo všech dvacet členů vinných ze všeho, co udělal kterýkoliv další „konspirátor“, obvinili mne z dodávky tuny marihuany, kterou jsem nikdy neviděl a nevydělal na ní ani cent. Celý případ však zkolaboval, když soudce zamítl ilegální pásky jako důkaz.
Následujícího roku, 1980, mě zatkli za jeden můj známý politický protest – proti módnímu trendu „heroin chic“. Jako obhájci holandského modelu oddělení marihuany od tvrdých drog jsme byli pochopitelně rozhořčeni nestoudným pokusem dostat heroin do konopné komunity jako „další velkou věc“ po kokainu. Tak jsem to vyhrotil, odpálil dělbuch a byl obviněn z „bombového útoku“ na Soho Weekly News. Pak se opravdu naštvali, když jsme z halloweenského smoke-inu přivedli k jejich sídlu na 600 lidí protestujících proti prodeji heroinu jako ekvivalentu trávy. Dalším logickým krokem bylo přejít na biologické zbraně, takže jsem v prosinci 1980 dal Howardu Lotsofovi prvních 1500 USD na vývoj ibogainu jako léku na závislost. Následně dosáhl obhájce William Kunstler mého osvobození z trestu za těžký zločin tím, že našel precedens z Queens County, podle kterého zábavná pyrotechnika nemůže být považována za bombu. Odseděl jsem si 35 dní ve věznici Rikers Island, kde jsem pracoval na velké knize Yippies – Blacklisted News: Secret Histories from Chicago to 1984.
 |
V roce 1987 jsem byl v důsledku promyšlené zrady znepřátelené frakce Zelených chycen s 2,5 kg kifu (trávy). Dostal jsem podmínku. Poté v roce 1991 jsem přistoupil na žádost dovézt léčebnou marihuanu pro pacienty v období velkého nedostatku a byl jsem zatčen hned první den irácké operace Pouštní bouře na letišti LaGuardia (NY) při cestě do Bostonu. Opět mě z toho vysekal Bill Kunstler s pouhými 40 dny ve vězení s nejmírnější ostrahou, kde jsem napsal první půlku knihy The Ibogaine Story. Byl jsem veřejně odhalen, takže nebyl důvod, proč se nepustit naplno do léčebné marihuany a prakticky ihned jsem měl více než 300 pacientů, převážně lidí s AIDS.
V roce 2005 nám začali konfiskovat peníze, abychom nemohli založit ibogainovou kliniku v Mexiku, ale s jedním lékařem jsme se do toho stejně pustili, hned za hranicí u Douglasu v Arizoně. Ukázalo se, že u některých případů velká dávka ibogainu redukuje množství viru žloutenky typu C u závislých, kteří touto nemocí trpěli řadu let. Potřebovali jsme sehnat peníze na vyšetření jater a biopsie, což není levná záležitost. Jelikož jediná známá léčba chemickým interferonem je také velmi nákladná, trvá osmnáct měsíců a je tak zničující, že ji mnozí ani nedokončí, mysleli jsme si, že bychom mohli s touto nemocí, zabíjející v USA víc lidí než AIDS, něco udělat. A pochopitelně když mě kontrolovali v Illinois v červnu 2008, DEA zabavila ty peníze na klinický výzkum a rozdělila si je s místní protidrogovkou na zatýkání dalších lidí s trávou. Nevíme přesně, kolik lidí z těch 40 tisíc každoročně umírajících na žloutenku C jen v USA, by mohlo být vyléčeno od interferon-rezistentních kmenů, ale krev je na jejich rukou. To je už dost na odpálení dělbuchu!
Jak se cítíš ve své současné situaci? Jak vidíš své perspektivy, obáváš se, že bys mohl strávit delší čas za mřížemi?
Nakonec mě v Nebrasce chytili s větším nákladem čerstvě sklizené léčebné marihuany v době vrcholícího nedostatku na přelomu září a října 2009 na cestě do Michiganu, kde jsou čtyři tisíce registrovaných pacientů, platících 20 USD za gram. My chtěli distribuovat za 5 USD/gram lidem na podpoře. Dokázali jsme však pouze zveřejnit novinky o ibogainu v několika médiích, což převzal syndikát Village Voice a publikoval ve třiceti městech po celých Státech.
Právě když jsem měl být informován, že soudkyně z Nebrasky rozhodla proti naší snaze o zpochybnění důkazů na základě chybné prohlídky, byl jsem zatčen ve Wisconsinu. To už jsem měl každopádně namířeno tak na osmnáct měsíců za mříže, protože soudkyně z Nebrasky Mary Gilbridová je zapřísáhlou odpůrkyní léčebné marihuany. Paradoxně se mi tak na tomto místě může dostat férovějšího procesu a konsolidace obou případů a budu sedět kratší dobu, protože Gilbridová se prakticky musí podřídit rozhodnutí wisconsinské poroty. A nebo taky ne. Můžu dostat i tři roky. Eddy Lepp dostal deset let za pěstování marihuany v Kalifornii.
Viděl jsem mnoho případů, kdy lidé vyvázli z případů léčebné marihuany s pokutou, bez vězení. Já osobně mám několik set pacientů s AIDS, roztroušenou sklerózou, epilepsií, atd. Trik je v tom najít soudce, který připustí takové svědectví. U federálních soudů je to zakázané a navíc mnoho pacientů má strach se ukázat a svědčit.
V médiích se objevila zmínka, že při tvém posledním zatčení nešlo jen o oněch 84 kg marihuany, ale bylo v tom i něco jiného. Můžeš k tomu něco říci?
S tím přišli vlastně v Nebrasce, když jsem se snažil získat zpět svůj pas, abych se mohl zúčastnit mezinárodních konferencí, a pak také když jsem se snažil dosáhnout snížení kauce z 50 tisíc USD na nějakou rozumnou částku. Šlo o blíže nespecifikované tvrzení, že někde visí nevyřešená obvinění z „obchodování s narkotiky“.
V roce 2007 jsem byl udán důvěrným informátorem, který seděl za koks a snažil se vyhnout dalšímu pobytu v base za pár liber trávy. S místním šerifem se vytasili s historkou o mém známém, aktivistovi z Colorada (kde je povoleno léčebné konopí), podle níž měl mít doma arzenál zbraní, varnu perníku a (toto byla oblíbená šerifova fantazie, neboť tenhle aktivista rád jezdil do Indie) měl dovážet heroin. Do spisu informátor uvedl, že vlastním výškovou budovu v New Yorku. (Nevlastním.)
Když na onoho aktivistu nakonec vlítli, nenašli nic než půl kila houbiček. Žádný arzenál, žádná varna. Trošku trávy, myslím. Žádný heroin. Ale já měl být součástí rozsáhlého národního zločinného spolčení. To si vážně myslí, že ibogain je zástěrkou pro dealování heroinu? Ale existují i jiná vysvětlení.
Kdyby ses mohl vrátit v čase zpět do šedesátých let, se všemi zkušenostmi, které máš dnes, stal by ses znovu aktivistou? Co bys udělal jinak?
Po shromáždění za občanská práva v roce 1963 bych sedl na autobus do New Yorku, vyhledal Howarda Lotsofa a vyléčil alkoholismus svého otce ibogainem. Zabránil bych zatčení Howarda za spiknutí kolem LSD, takže ibogain by nebyl zakázán. Pak bych přivedl Howarda a jeho ženu, černošku Normu Alexander, k Newyorské straně černého pantera, aby se pokusili prosadit lék na závislost z afrického deštného pralesa namísto akupunktury jako alternativu k metadonu na klinice Lincoln Detox v Bronxu. A to vše bych samozřejmě použil k diskreditaci argumentu „vstupní drogy“. Tom Forçade (zakladatel magazínu High Times) by bral ibogain a nezastřelil by se v návalu kokainové deprese. Poslechli bychom Captaina Crunche (mistra přes volání zdarma a pionýra hackingu) a Trans-High Corporation (High Times) by měla kontrolní podíl v Apple Computers. Marihuana by byla plně legalizována během Carterova druhého funkčního období. Nikdy by nedošlo k epidemii cracku. Ronald Reagan by nezamítl klíčových 15 milionů USD na výzkum AIDS a inhibitory proteázy by se staly dostupné v roce 1990 namísto 1996. Abbie Hoffman by se léčil ze závislosti na kokainu a alkoholu a mohl by být ještě naživu.
Jak by měl podle tvého názoru vypadat ideální model legalizace? Vidíš s ní spojené nějaké potenciální problémy, například ztrátu prohibicí generovaných zisků pro konopný underground?
Vyděláme kolik potřebujeme, až nebude DEA moci všechno zabavit a přerozdělit svým protidrogovým nohsledům. Daně z marihuany by měly jít přímo do socializované zdravotní péče, systému jediného plátce namísto velkých pojišťovacích společností. Protidrogovka zkrátka není kvalifikovaná k řešení zdravotních otázek. Muži s klepety, zbraněmi a vězením mohou pouze vynutit karanténu; nikdy nepřijdou s lékem na samotnou nemoc, protože pak by skončili v bezdomoveckém tábořišti dole u řeky.
Jsi pro legalizaci všech ostatních drog? Jak by podle tebe vypadal nejlepší obecný model pro drogy?
Udělat efektivní, jednorázový lék na závislost, dostupný pro všechny drogy, legální i ilegální, a narkostát se začne okamžitě hroutit. William Burroughs napsal v předmluvě knihy Nahý oběd v roce 1955, že pokud vyrobíme skutečný lék dostupný smažkám na ulici, kteří potřebují heroin k životu, celá zkorumpovaná pyramida dealerů, protidrogovky, poskytovatelů falešné léčby, politiků a bankéřů založená na utrpení a smrti začne kolabovat.
Minulý měsíc byl můj přítel Dimitrij Mugianis zatčen v Seattlu v historicky prvním případě obvinění za ibogain. Dimitrij není doktor, ale duchovní, Bwiti nganga (kněz náboženského směru Bwiti v africkém Gabonu, kde používají kořen ibogy – pozn. red.). Snaží se použít ayahuaskový precedens z případu J. Bronfmana v Novém Mexiku k prosazení náboženské nutnosti naplnit Ježíšovo léčebné poselství představením a osvobozením ibogainu. Až půjdete protestovat k ambasádám USA po celém světě, nedělejte to pouze za osvobození Dany Beala, ale také Dimitrije a ibogainu.
Hodně hovoříš o ibogainu jako léku, pomáhajícím léčit závislost na tvrdých drogách. Můžeš nám o něm povědět více? Co to přesně je, jaké jsou jeho účinky a výsledky?
Ibogain je betakarbolin z rodiny indol-alkaloidů, obsažený v kůře kořene keře iboga. Je podobný harmalinu (jedna ze dvou aktivních složek ayahuasky), aktivuje v mozku snové okruhy. Má také stimulující postranní řetězec, takže není třeba druhé složky (DMT) jako u ayahuasky, která má slabé protizávislostní účinky. Na ibogainu jsou vize na vnitřku očních víček, jako ve snu. Mrknete, když je to nepříjemné, a okamžitě se ocitáte v jiném snu. Ibogain je prvním detoxikačním lékem se širokým spektrem účinku, od opiátů přes stimulanty až po alkohol a nikotin. Sedmina léčených lidí odchází napoprvé zcela vyléčena, u další sedminy ibogain zcela selhává a tito lidé končí v Anonymních narkomanech nebo na metadonu. U zbytku dojde k relapsu a jsou vyžadována opakovaná sezení, ale budou schopni skoncovat se svou problémovou drogou obvykle během cca dvou let.
Ibogain není udržovací lék; jedním z důvodů, proč nemá žádný potenciál ke zneužívání, je fakt, že pokusy užívat každodenně malé dávky (50 mg) vedly sice k potlačení touhy po stimulantech, ale během 14 až 20 dní lidé cítili nutnost s ibogainem přestat kvůli nespavosti a potížemi s koncentrací. Pokud se snažíte zvyšovat dávky, jak to lidé dělají u kokainu či perníku, dojde k nausee, zvracení a ataxii (paralýze), takže je velkým problémem dojít na WC nebo sejít ze schodů.
35 minut po požití terapeutické dávky (cca 1 g) zmizí heroinový absťák. Za dalších deset minut je váš návyk pryč. Je to popisováno jako zásek v teplém poli se svěrákem drtícím vaši páteř, následovaný dlouhým uvolňováním. Následuje šest hodin vizualizací. Pak přichází dalších dvanáct „jasných“ hodin, kdy hluboce rozjímáte o tom, co jste viděli, a následuje dvanáct hodin nespavosti. Extrémní délka prožitku je dalším důvodem proti náhodnému opakovanému užívání ibogainu.
Stejně jako marihuana má ibogain celou škálu léčebného využití, ale působí rychleji. Má široké spektrum antivirálních účinků. Odstraňuje například genitální herpes. Má také antibiotické a protiplísňové účinky a eliminuje růst okolo 50 procent všech nádorů. Je dobrý na bipolární a obsesivně kompulzivní poruchy a všechny formy „kalícího“ chování (po ibogainu může i nejtěžší alkoholik přijít do baru, dát si jedno pivo a odejít domů). Pomáhá u autoimunitních poruch, jako je roztroušená skleróza. Je možné, že funguje na principu modulace imunitního systému stejným způsobem, jako REM spánek. Dokonce regeneruje i dopaminové buňky zničené zneužívanými drogami.
Million Marihuana March se stal v mnoha městech celého světa standardní událostí. V Praze přitahuje stále rostoucí počet příznivců legalizace, loni kolem 12 tisíc. Kdy a jak vznikla myšlenka uspořádat takovouto globální akci? Kdy a kde se konal první MMM, a jaké jsou jeho přesné cíle?
První Million Marihuana March se konal v New Yorku první májovou sobotu roku 1998 a avizoval celosvětový pochod na příští rok. Zúčastnili se ho mimo jiné Ed Rosenthal, Jack Herer, Gatewood Galbraith a Dennis Peron, šlo o reakci na snahu newyorského starosty Rudolpha Giulianiho zcela zakázat tradiční slavnost trávy, konanou každoročně od roku 1972. Rozhodli jsme se oslovit konopné aktivisty v Londýně, kteří právě uspořádali konopný průvod sponzorovaný listem The Independent, a zdůraznit fakt, že pod naším fašistickým starostou máme méně práv než Britové pod anglickou královnou, ač jsme vybojovali revoluci proti monarchii právě kvůli zabezpečení těchto práv. Požadavky MMM byly a stále jsou: zastavit veškeré zavírání za trávu; zastavit lži; legalizovat medicínu; vyléčit nemocné; konec vězeňského státu; léky místo válek.
V roce 1999 se konal největší pochod za celá léta, objevuje se na konci filmu Grass. Nejlepší na tom bylo, že hned tento první rok se zúčastnilo 36 měst. Přes Millenium Marihuana March (2000), Vesmírnou odyseu (2001) a Den Osvobození (2002) jsme se rozšířili na 238 měst. V polovině dekády došlo ke snížení na 165 měst, ale toto číslo opět vzrostlo až na 330 měst v roce 2010. Letos, kdy jsme Marc Emery i já za mřížemi, se pravděpodobně nepřiblížíme ke svému cíli – 420 měst (420 je známé kódové označení pro hulení trávy – pozn. red.).
Víme ale, že až dosáhneme svého cíle – tisíc až10 tisíc lidí v 900 městech, dojde k posunu a marihuanové hnutí bude na celém světě akceptováno jako legitimní hnutí za občanská práva.
 |
Ve kterých městech je podpora legalizace a účast na MMM nejvyšší?
Největší akce probíhají v australském Nimbinu, Torontu, Římě, Buenos Aires a Mexico City, v těsném závěsu jsou Madrid a Praha. V Londýně bývala účast až 100 tisíc lidí, pak došlo ke kolapsu a nyní se začíná znovu. V San Francisku došlo také ke krizi v důsledku znesvářeného vedení. New York má permanentní problémy s policií (v některých letech došlo v průběhu akce až k 300 zatčením). Návštěvnost v dalších městech bývá okolo jednoho až tří tisíc lidí. Pamatujme, kdybychom měli 900 takových měst, znamenalo by to celosvětově milion pochodujících. Jen indický subkontinent představuje úrodnou půdu pro dalších 80 měst, a to vůbec nemluvím o Africe.
Vzpomínáš si na nějaké vážnější problémy, s policií nebo jiné, které vyvstaly v souvislosti s MMM?
Kromě zmíněného New Yorku je nejhorší situace v Rusku, kde bylo přes 15 akcí brutálně potlačeno za použití policejního násilí. To se možná nyní změní s odchodem moskevského starosty Lužkova. Také v Brazílii se objevily snahy kriminalizovat protestující, ale dokonce ani Sarkozy, miláček scientologistů, není schopen potlačit každoroční akci na Bastilském náměstí.
Jak v dnešní době hodnotíš šance konopí na úplnou rehabilitaci a legalizaci? Myslíš, že je něco takového možné? A pokud ano, v jakém časovém horizontu?
Bude toho dosaženo, až budeme mít tisíc až 10 tisíc účastníků v 900 městech na šesti kontinentech, v každé zemi. Jediný bod, ve kterém se rozcházím s americkými aktivisty, je ten, že věřím tomu, že moc prohibicionistů musí být zlomena lustračními zákony, jako jste měli po pádu komunismu u vás v Česku. Jejich právo na angažování se v politice by mělo být na deset let zásadně omezeno. Možná by mohli být nasazeni na nějakou užitečnou práci, sázet stromy a budovat zavlažovací systémy v oblasti Kaspického moře a Aralu odklonem vody jižně od povodí řeky Ob. Nenechal bych je přiblížit se ke konopné rostlině. Mohli by ji sabotovat. Pokud to zní jako přehnané, pamatujme, že více než polovina šerifů v Kalifornii stále odmítá ctít zákony o léčebném využití konopí, odvolávají se na federální prohibici, a to i přesto, že FDA schválila klinické studie pro Sativex. Uvažme také historii Výmarské republiky. Když se nacisté vrátí, jsou ještě horší než předtím.
Doslechl jsem se, že jsi navštívil Českou republiku. Jaký to byl zážitek a co soudíš o zdejší situaci?
Účastnil jsem se pražské mezinárodní konference o metamfetaminu. Ve výboru, kde jsem byl, jsem nedostal dostatek času pro vysvětlení, jak ibogain regeneruje dopaminové neurony po závislosti na metamfetaminu. Na plenárním zasedání vystoupil australský doktor Alex Wodak, který řekl, že jedinou terapií, kterou podporuje, je dex-amfetamin. Trvá na tom, že ibogain je podvod a dokonce je i proti jeho výzkumu. Krátce před svým zatčením v Nebrasce jsem uspořádal fórum u Wodakových sousedů na Novém Zélandě a dosáhl schválení ibogainu jako předepisovaného léku. Nemyslím si, že by Wodak nebo DEA chtěli, abych jezdil po světě a zopakoval to jinde. Ibogain je legální všude kromě USA a pár druhořadých evropských zemí, ale není schválen jako předepisovaný lék. Ve Francii je zakázáno užívání kůry z kořene ibogy coby obřad náboženství Bwiti, ne však vědecký výzkum čistého ibogainu.
Mohl bys popsat svůj názor na rozdíl mezi rekreačním a léčebným užíváním konopí? Většina uživatelů je rekreačních. Domníváš se, že zde jde spíše o otázku zdraví, nebo lidských práv a svobody?
Můj postoj je stejný jako postoj Dennise Perona: veškeré užívání marihuany je léčebné. Rozdíl je v tom, že velmi nemocní lidé by ji měli užívat na základě lékařského doporučení. Lidé, kteří jsou zdraví a užívají ji na stres nebo jako náhradu za alkohol nebo tvrdé drogy, by si měli udělat test DNA na přítomnost schizofrenního genu (který se objevuje u méně než jednoho procenta populace) a pokud projdou, měli by získat licenci na užívání na základě lékařské autorizace (při dostatečném obsahu CBD by zahulení si nemělo nikomu uškodit).
Chtěl bys na závěr něco vzkázat čtenářům Legalizace?
Má zpráva pro vaše čtenáře zní: založte pro mě na svých webech PayPal účet. Jestliže každý z účastníků protestů přihodí pár dolarů, eur nebo liber, brzy budu mít na kauci. Můžete též zaslat šeky nebo peněžní poukázky mému obhájci:
Bryon Walker
P.O.Box 10
La Farge, WI. 54639 USA
Protestujte u amerických ambasád a požadujte svobodu pro Danu Beala, Marca Emeryho, Eddyho Leppa a všechny pot-litické vězně! Na YouTube vyhledejte Root of Hope a podívejte se, jak Marc Emery léčí ibogainem. Svobodu pro Dimitrije Mugianise! Celé hnutí za léčebnou marihuanu by mělo podpořit přístup pacientů k ibogainu.
Děkujeme a držíme palce.
 |
Irvin Dana Deal (*9.1. 1947 Ravenna, Ohio) je americký sociální a politický aktivista, známý mimo jiné svým úsilím o legalizaci marihuany. Od konce šedesátých let je významným představitelem Youth International Party, Mezinárodní strany mládeže, známé jako Yippies. Proslul organizováním protestních akcí zvaných „smoke-in“, při nichž aktivisté kouřením jointů na veřejných místech projevovali svou nespokojenost občanskou neposlušností. Od konce sedmdesátých let se zabývá studiem ibogainu, látky obsažené v kořeni afrického keře iboga, který propaguje jako skvělý lék na různé druhy drogových závislostí. Je zakladatelem a hlavním organizátorem celosvětového pochodu za legalizaci marihuany Million Marihuana March (též Global Marihuana March), probíhajícího od roku 1999 každou první květnovou sobotu na mnoha místech celého světa, včetně ČR. Přes časté problémy se zákonem a pobyty ve vězení zůstává Dana dál věrný svým ideálům – stejně jako americký Úřad pro potírání narkotik (DEA). Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, sedí Beal ve věznici v Iowa County a čelí několika obviněním z nakládání s léčebnou marihuanou.
