Již loni v červenci proto započala diplomatická vyjednávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy s cílem přichystat smlouvu, která by odstranila překážky ve vzájemném nákupu a prodeji zboží nebo služeb. Se smlouvou se lze setkat nejčastěji pod názvem TTIP, což je zkratka anglického Transatlantic Trade and Investment Partnership, v českém překladu pak Transatlantická obchodní a investiční smlouva. Jedná se o mimořádnou dohodu, která připravuje půdu pro vznik dosud největšího ekonomického bloku.
Evropská kvalita života – zatím nejlepší na světě
Mezinárodní spolupráce je důležitá při řešení závažných problémů, jakými jsou ochrana životního prostředí nebo lidských práv. Výborný nástroj na nadnárodní úrovni je také zjednodušování a usnadňování života obchodníkům a zákazníkům v technických detailech. Nemálo evropských uživatelů mobilních telefonů například kvitovalo s povděkem sjednocování standardů u nabíječek (nehledě na to, že v Evropě klesla míra vyprodukovaného elektroodpadu).
Pokud by byl také příslib TTIP ve všech ohledech podobně pozitivní, mohli bychom se radovat. Jenže při neuváženém a nekontrolovatelném odstraňování různých překážek, limitů, norem nebo standardů (souhrnně takzvaných netarifních bariér obchodu) vzniká také velké riziko ztráty kvality zboží a služeb. Představy o vztahu mezi státem, obchodníky a občany se totiž v USA a EU vzhledem k odlišnostem v dějinném a kulturním vývoji přirozeně liší. V Evropě máme v úrovni práv občanů jakožto spotřebitelů, bezpečnosti potravin a chemikálií, ochraně přírody a podobně před Amerikou mílový náskok. Pokud se tedy mají sjednocovat jakékoli standardy, vždy by to mělo být podle nejvyššího jmenovatele, jinak hrozí, že v EU přijdeme o dlouhodobě budovanou kvalitu a výdobytky, na něž můžeme být ve světě hrdí.
Evropa jako toxická potravinová popelnice?
Jednou z příznačných oblastí, ve které Evropa dosahuje nesrovnatelně vyšší úrovně než USA a které by se smlouva TTIP týkala, je kvalita potravin, ale také péče o krajinu, venkovský život a zacházení se zvířaty. Americký agrobyznys a potravinářství by proto čelily značným komplikacím, pokud by musely dohnat evropský vývoj, aby se v případě sjednocení norem na nejvyšším jmenovateli mohly zapojit do evropského trhu. Pro americkou stranu by však byl daleko výhodnější pravý opak, čili snížení standardů EU na úroveň USA. Z toho důvodu vznikají silné lobbingové tlaky, které mají za cíl uznat zámořskou produkci za rovnocennou, ačkoli k tomu má objektivně velmi daleko.
V americkém zemědělství jsou úplně běžné dokonce takové chovné nebo pěstitelské praktiky, u kterých panují v lepším případě pouze obavy z negativních důsledků pro kvalitu potravin, v horším případě je tento vliv přímo vědecky potvrzen. Jedná se například o chov dobytka podpořený růstovými hormony, které jsou v EU zakázané, dezinfekci kuřat v chloru namísto zajištění náležité hygieny nebo o využívání pesticidů podezřelých z vymírání včelstev. Proto před riziky TTIP varuje i britská kuchařská celebrita Jamie Oliver, podle něhož může smlouva „silně uškodit britskému veřejnému zdraví, firmám i farmářům“.
Soukromá spravedlnost pro velký byznys
Kromě možných dopadů na bezpečnost potravin či práva spotřebitelů visí nad Evropou také hrozba faktické demontáže demokracie, pokud by někdy vstoupil v platnost zřejmě nejkontroverznější bod TTIP, jímž je „mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS)“. Tato část smlouvy by totiž ustavila standardem právo korporací žalovat v arbitrážích státy za zmařené investice o miliardy, a tak ohrozit jejich suverenitu.
Nejedná se přitom o žádné mýty či science fiction, příkladů zneužití arbitráží z podobných smluv stále přibývá. Konkrétním důkazem, jak může být taková arbitráž likvidační pro demokraticky vzniklá rozhodnutí, je napadení australského opatření regulujícího prodej cigaret tabákovým gigantem Philip Morris. Jmenovaná společnost požadovala po Austrálii zákaz regulace a miliardové odškodné. Pokud by se podobné postupy staly normou, korporace by měly větší moc než demokraticky volená vedení jednotlivých států.
Tajnosti, úskoky a demokracie
Pochyby o úmyslech vzbuzují také samotná jednání o smlouvě TTIP, která se často odehrávají za zavřenými dveřmi s vyloučením veřejného dohledu, avšak za hojné přítomnosti zájmových obchodních skupin. Ohledně transparentnosti vyjednávání již zahájila šetření i evropská ombudsmanka. Europoslanci mají přístup k dokumentům z jednání jen za splnění kafkovských pravidel. I proto začala chystaná smlouva TTIP vzbuzovat odpor a obavy u stále větší části evropské veřejnosti.
Vedle protestů ve veřejném prostoru vznikla v zemích EU také petice proti TTIP. Paradoxem je, že Evropská komise odmítla petici oficiálně zaregistrovat jako takzvanou europetici, a tak se vymanila ze závazku alespoň argumentačně reagovat na petiční požadavky – momentálně jí proto hrozí soud. Naneštěstí se jedná o další úhybný manévr oficiálních míst a jejich snahu zabránit tomu, aby se smlouva stala průhlednější. Pokud by totiž byla europetice zaregistrována, evropská veřejnost by získala při dosažení miliontého podpisu přinejmenším právo na argumentačně podloženou reakci.
Současná neoficiální petice magickou hranici milionu podpisů překonala začátkem prosince. Ve sběru dalších podpisů se však pokračuje. Pokud máte zájem petici podpořit nebo interaktivně sledovat nárůst shromážděných podpisů, navštivte stránku www.vttip.cz.
Bereme-li demokracii v Evropě vážně, musí dostat prostor celá paleta názorů ke všem projektům, které mohou zásadně a nevratně ovlivnit naše životy. Právě u „dohody století“ – TTIP – je nutné nechat zaznít také erudované kritické hlasy k čistě jednostranným a těžko prokazatelným slibům o hospodářských a společenských přínosech smlouvy. Proti těmto tvrzením svědčí dřívější zkušenosti – obdobná severoamerická smlouva NAFTA přinesla prospěch jen velkým firmám. Tratili lidé, malé a střední podniky, ale i národní ekonomiky. Před TTIP ostatně varují i světoví ekonomové Jeffrey Sachs a Joseph Stiglitz.
Lákadla jako smlouva TTIP a jí podobné totiž nejsou v důsledku jen šikovnou vábničkou nedůvěryhodných příslibů, ale především trojským koněm plným hrozeb a rizik, kterého si můžeme, nebudeme-li dostatečně ostražití, pustit za brány našich domovů. Vydělal by tak jen nadnárodní byznys, ukrajující z demokracie až na kost.
Pokud máte zájem čerpat informace o TTIP nebo podepsat petici, navštivte www.vttip.cz anebo sledujte facebookovou stránku www.facebook.com/vttip.cz.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů: www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz.
