Věk: 43
Profese: novinář, fotograf a aktivista.
Aktivity: pěstování konopí, četba, horké koupele.
Jak vypadá současná situace kolem konopí v Nizozemsku? Zůstáváte nadále liberální zemí, nebo sleduješ podobné tendence k návratu kriminalizace a represe, jaké pozorujeme v České republice?
Situace u nás je v poslední době dost kritická. Senát nedávno schválil nový zákon namířený proti growshopům a jejich zaměstnancům, kteří nebudou moci podávat jakékoli informace o pěstování a zpracování konopí. Zákon má vstoupit v platnost 1. března 2015, a i když bude pravděpodobně v konkrétních případech pro žalobce těžké prokázat vinu, stále se jedná o krok špatným směrem.
Dalším nesmyslným návrhem je limit 15 procent na obsah THC v rostlině, při jehož překročení bude daný produkt automaticky považován za tvrdou drogu (a přesune se do první skupiny takzvaného Opiového zákona, kde bude spolu s heroinem a crackem) s příslušnými hrozbami postihu. Tento návrh, vejde-li v platnost, bude katastrofou jak pro coffeeshopy, tak pro uživatele. Zároveň dojde k fundamentálnímu obratu od naší racionální drogové politiky založené na odlišování mezi tvrdými a měkkými drogami. Projednávání tohoto návrhu bylo zatím několikrát odloženo a my doufáme, že současná vláda padne dříve, než návrh doputuje do Senátu.
Za všemi těmito prohibičními snahami stojí v podstatě jediný člověk – současný ministr spravedlnosti Ivo Opstelten, který zároveň oponuje jakýmkoli liberálním či dekriminalizačním návrhům. Zdá se, že tento člověk je konopím a coffeeshopy doslova posedlý, nedávno se nechal dokonce slyšet, že nechce vejít do dějin jako politik, který dopustil regulaci a legalizaci konopí. Trochu mi tak připomíná slavného japonského důstojníka Hiró Onoda, který až do roku 1974 vedl partyzánský boj proti Američanům ve filipínské džungli, protože jaksi nepostřehl, že už je dávno po válce.
U nás se přitom často objevuje mylný názor, že konopí je v Nizozemsku zcela legální. Můžeš našim čtenářům vysvětlit holandský „backdoor problem“ a související historii coffeeshopů?
V roce 1976 došlo ke změně výše zmiňovaného Opiového zákona a vyčlenění konopí ze skupiny tvrdých drog. Bohužel tehdy neexistovala dostatečná politická vůle dotáhnout proces do konce a konopí zcela legalizovat. V rámci této nové legislativy začaly přesto vznikat první coffeeshopy a policejní direktivy, jak k těmto obchodům přistupovat a tolerovat prodej menšího množství rostliny. Problémem ale bylo a je to, že nevznikly žádné směrnice regulující pěstování a velkoobchodní prodej provozovatelům coffeeshopů. Později se celé problematice začalo přezdívat „problém zadních dveří“: coffeeshopy mohou veřejně prodávat menší množství konopí – tedy zepředu vše funguje legálně, oproti tomu ale toto konopí nemohou nakupovat a produkovat, a proto si je musí obstarávat zadními dveřmi, tedy nelegálně. Výsledkem této pseudolegalizace je posílení černého trhu, na který jsou coffeeshopy v mnoha případech zcela odkázány, v důsledku čehož nemohou garantovat kvalitu a nezávadnost prodávaného produktu.
A co ty osobně – jakou jsi měl první zkušenost a kdy se z tebe stal pravidelný uživatel?
Úplně poprvé jsem kouřil někdy v roce 1987, když mi bylo šestnáct. Na ulici nazvané – a to si nevymýšlím – Paradise Lane („Rajská“ ulice) se odehrávala jakási pouliční party a všichni tam kouřili hašiš. V té době totiž nebyl k dispozici skoro žádný „nederwiet“ (holandské indoorově pěstované konopí). Zhruba od roku 1994 kouřím pravidelně a někdy v té době jsem také začal pracovat pro Highlife Magazine jako reportér na volné noze. Jednou z mých prvních zakázek bylo testování nabídky coffeeshopů – do každého vydání magazínu jsem měl za úkol obejít deset obchodů a v každém vyzkoušet alespoň dva modely. To byly časy… Dohromady jsem zvládl „otestovat“ asi 220 coffeeshopů, než mě to přestalo bavit.
Kdy a za jakých okolností se ze zábavy stala vážně míněná práce – kdy se z tebe stal opravdový aktivista bojující za legalizaci konopí?
Tato transformace u mě proběhla díky události nazvané Cannabis Tribunal, která se uskutečnila v roce 2008 v Haagu. Šlo o dvoudenní oslavu deseti let existence amsterdamské Konopné akademie (Cannabis College), kde se sešla řada osobností zabývajících se legalizační problematikou. Zde jsem spolu s Joepem Oomenem (hlavní koordinátor Evropské koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku – ENCOD) a zakladatelem Konopné akademie Henkem Poncinem dospěl k závěru, že bychom se měli spojit do jedné organizace a bojovat za legalizaci v Nizozemsku společně. A tak vzniklo VOC, tedy Sdružení za ukončení konopné prohibice. Po patnácti letech psaní o konopné problematice mi došlo, že jestli máme úspěšně ukončit válku proti konopí, je na čase začít být víc aktivní.
Jsi také jedním z nejviditelnějších a nejdéle působících členů mezinárodní organizace ENCOD. Můžeš nám stručně popsat, jaké jsou hlavní cíle a strategie pro následující léta?
Na následující dva roky máme tři priority. První představuje lobbování v Evropském parlamentu, což znamená zejména rozvíjet spolupráci s osmnácti signatáři Manifestu za bezpečnou drogovou politiku. Druhá je lobbovat na úrovni OSN s cílem prosadit změny v drogové politice na veledůležitém speciálním zasedání k dané problematice UNGASS, které se uskuteční napřesrok v New Yorku. Třetí prioritou je propagace modelu konopných společenských klubů (Cannabis Social Clubs) a podpora takovýchto nových i existujících projektů po celé Evropě. Všechny aktivity mají společný cíl – zastavit kriminalizaci uživatelů a pěstitelů drog, zároveň ale odmítáme vznik komerčního trhu ovládaného pouze státem. Zásadním bodem je pro nás „svoboda pěstovat“: lidé by měli mít právo pěstovat rostliny za účelem vlastní spotřeby. V případě konopí se jako ideální model jeví právě konopný společenský klub, který členům zaručí přístup k nezávadnému produktu, aniž by museli být závislí na černém trhu, vládách anebo velkých korporacích.
Ještě by mě zajímalo, jestli se dokážeš jako legalizační aktivista a novinář uživit, nebo musíš dělat něco navíc?
Dokážu, ale nemám vysoké životní náklady a pracuju hodně. „Pracuju pro rostlinu“, jak tomu říká americký kolega a spisovatel Doug Fine. V mém případě to znamená psaní a focení pro magazíny Soft Secrets a Highlife a spolupráci na mnoha různých projektech od pořádání akcí jako Cannabis Culture Awards až po výrobu informačních brožur pro odborový svaz provozovatelů coffeeshopů. Když se k tomu připočítají drobné odměny za práci pro VOC a příjem mé ženy, akorát si vystačíme.
Na závěr stejná otázka jako pro všechny předchozí osobnosti legalizace – chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům?
Budu moc rád, když se podíváte na internetové stránky ENCOD a pomůžete nám ukončit válku proti drogám. Najdete tam i českou sekci se spoustou užitečných informací například o správě konopných společenských klubů a reformě protidrogové politiky v Evropě. V ideálním případě se staňte členem, stačí zaplatit 50 euro, čímž podpoříte dobrou věc, získáte právo volit na výročním valném shromáždění a budete možnost spolupracovat s aktivisty ze všech koutů Evropy.
A pokud se chystáte v roce 2015 do Amsterdamu, rozhodně si nenechte ujít již sedmý ročník akce s názvem Cannabis Liberation Day, která je největší konopnou událostí v Nizozemsku – letos se bude konat 14. června. Vstupné je samozřejmě zdarma a letošní ročník bude větší a lepší než všechny předchozí, takže doufám, že se tam všichni uvidíme!
