Podle směrnic vydaných katalánským Ministerstvem zdravotnictví a schválených vládou na konci ledna letošního roku musejí kluby, které chtějí získat oficiální registraci u městského úřadu, splnit sedmnáct základních požadavků. Mezi nejdůležitější patří tyto:
- Všichni členové musejí být starší osmnácti let.
- Každá osoba může být členem pouze jednoho klubu.
- Členové musí být rekreačními uživateli konopí.
- Každý nový člen musí být doporučen alespoň jedním členem stávajícím.
- Otevírací doba klubů je omezena na osm hodin denně.
- Od neděle do čtvrtka musejí kluby zavírat nejpozději v deset hodin večer, v pátek a v sobotu pak o půlnoci.
- V klubech se nesmí prodávat alkohol ani jiné návykové látky
Kluby se podle nových pravidel mohou registrovat na každém městském úřadě, což doposud učinily asi dvě stovky subjektů, dalších sto padesát pak o zapsání do rejstříku požádalo.
Sdružení katalánských konopných klubů (CatFAC) uvedlo ve svém prohlášení, že rozhodně vítá snahu regionální vlády vymezit fungování konopných klubů přímo v zákoně a cení si její ochoty naslouchat voličům a reagovat na aktuální společenské dění.
V loňském roce úřady v Barceloně zavřely více než třetinu klubů a zakázaly i zakládání dalších.
Přesto je podle představitelů sdružení před všemi účastníky zákonodárného procesu ještě dlouhá cesta. Stále je potřeba přijmout opatření regulující pěstování a prodej konopí a lépe tak ochránit jak samotnou existenci konopných klubů, tak zdraví uživatelů.
Krok za krokem
Vládu za její vstřícnost a odvahu pochválil také Oriol Casals z Organizace pro dohled nad narkotiky (Observatorio Civil de Drogas), jedním dechem ale dodává, že bylo v moci zákonodárců udělat mnohem více: „Rozhodnutím parlamentu dostala regionální vláda do ruky nástroj, který jí umožnil kontrolovat a regulovat fungování stovek klubů a zároveň jim stanovit jednoznačné mantinely, v jejichž rámci mohou bezpečně a legálně fungovat. O to větší je naše zklamání nad přístupem zodpovědných úřadů, které jako horký brambor přehodily zodpovědnost za udělování licencí klubům na městské úřady a k dispozici jim daly pouze rady a doporučení.“
Jak Calals dále vysvětluje, „mnoho z těchto doporučení nemá moc společného s tolik propagovanou ochranou veřejného zdraví a některé přímo odporují úmluvě o základních občanských právech a svobodách. Například požadavky, aby byla každá osoba členem pouze jednoho klubu nebo aby se členy mohli stát pouze lidé s trvalým pobytem ve Španělsku, jsou v přímém rozporu s ústavou zaručeným právem na shromažďování.“
Právní vakuum
V celém Španělsku je v současné době na čtyři sta konopných klubů, ovšem valná většina z nich se nachází v severním Baskicku a právě v Katalánsku. Úplně první z nich byl otevřen již v roce 2001.
Stále je potřeba přijmout opatření regulující pěstování a prodej konopí a lépe tak ochránit jak samotnou existenci konopných klubů, tak zdraví uživatelů.
Až doposud se podobné organizace potýkaly se všemi riziky spojenými s existencí v právním vakuu a veškerá regulace probíhala víceméně experimentálně a byla iniciována pouze ze strany provozovatelů a členů jednotlivých spolků. V loňském roce úřady v Barceloně dokonce zavřely více než třetinu klubů a zakázaly i zakládání dalších. To vše kvůli obavám, že se město stává výspou konopné drogové turistiky a údajně také proto, že kluby nebyly schopny dostatečně zamezit prodeji konopí mladistvým.
Nový zákon by měl pomoci oběma stranám a uvolnit napětí panující mezi úřady a konopnými kluby. Doufejme, že katalánská vláda bude v tomto trendu pokračovat i v budoucnu.
Zdroj: http://www.talkingdrugs.org/
