(*27. března 1963, USA; režisér, scénárista, producent, herec)
Kultovní autor a režisér Quentin Tarantino je typickým příkladem toho, že i z naprostého outsidera může vyrůst superstar první velikosti. Jeho rodiče se rozešli ještě před jeho narozením a vyrůstal tak pouze s matkou, která ho do mužských záležitostí zasvěcovala například pomocí časopisu Playboy…
V patnácti letech se vykašlal na střední školu a chvíli zkoušel školu hereckou, ani zde však dlouho nevydržel a záhy začal pracovat jako špatně placený zaměstnanec videopůjčovny na předměstí Los Angeles. Tato práce a nezřízená konzumace tisíců filmů položila hlavní základ pro jeho budoucí zářnou kariéru. První úspěchy se dostavily v podobě spoluautorství scénáře k filmu True Romance (Pravdivá romance) a zejména jeho prvního dokončeného režisérského počinu Reservoir Dogs (Gauneři). Poprvé v životě má Quentin trochu prachy a odjíždí do Amsterdamu, kde vzniká scénář k legendárnímu Pulp Fiction, filmu, kterým se Tarantino definitivně zařazuje mezi hollywoodskou smetánku.
Následují další kultovní počiny jako dvojdílný Kill Bill, Hanebný pancharti či zatím poslední Nespoutaný Django a Tarantinova sbírka ocenění (mj. dva Oscary či dva Zlaté glóby) se utěšeně rozrůstá. Kromě scénářů a režie si Quentin nejen ve svých filmech také rád zahraje, úspěšná je též jeho spolupráce s kolegou a přítelem Robertem Rodriguezem (Od soumraku do úsvitu, Desperado). Každému, kdo shlédl Pulp Fiction, je asi zcela jasné, že jeho autor neholduje pouze „konvenčním“ drogám.
Ostatně sám režisér se tím nijak zvlášť netají. V rozhovoru pro Playboy popisuje například natáčení snímku Kill Bill v Číně: „Točili jsme šest dní v týdnu a pak chodili kalit. Má první návštěva Velké čínské zdi byla celonoční pařba s kapelama a ohňostrojem. Hulili jsme trávu a dávali si extázi. Bylo to úžasný.“ Další známou historkou je Tarantinova návštěva Brada Pitta na jeho vinici ve Francii, kde probírali možnost obsazení Pitta v Hanebných panchartech. Povedená dvojice vyžahla šest lahví vína, z plechovky od coly vyhulila hroudu hašiše a do rána bylo vyřešeno… „Při natáčení ale drogy neberu,“ tvrdí Quentin. „Moc nehulím ani při psaní, ale dejme tomu, že třeba přemýšlím nad hudbou. Dám si jointa, pustím nějakou muziku a často mě něco napadne. Nebo si zahulím večer po práci a najednou objevuju nové souvislosti ve věcech, které jsem právě udělal. Zapíšu si to a ráno na to kouknu znova.Občas takto vzniknou kurva dobrý věci.“ Jasno má Tarantino také o slavné americké válce proti drogám: „Tento boj a masové věznění za posledních čtyřicet let značně zdecimovalo černou mužskou populaci. Je to otroctví, pořád dokola.“ Quentin se nechce stát stárnoucím režisérem za zenitem a nezávazně by rád odešel po deseti velkých samostatných projektech. Za sebou jich má sedm, a tak se snad ještě máme na co těšit.
Tip: My Best Friend’s Birthday (Narozeniny mého nejlepšího kámoše, 1987) – vůbec první Tarantinův amatérský filmový počin, z něhož se po požáru ve filmové laboratoři bohužel dochovalo pouze šestatřicetiminutové torzo.