Aktuální článek
Společensky škodliví zahradníci

Společensky škodliví zahradníci

Profilový obrázek
  • Když univerzita s kriminálkou neoprávněně pěstují velké množství marihuany, úřadům to příliš nevadí. Škoda jen, že takto smířlivě nehledí i na rekreační uživatele, kteří si na zahrádce vypěstují a pak usuší několik rostlinek.

Začátkem roku přinesly Lidové noviny zvláštní zprávu – Mendelova univerzita v Brně pěstovala ve skleníku na střeše jedné ze svých budov marihuanu. Šlo prý zhruba o sto rostlin konopí s vysokým obsahem THC, což je množství o hodně větší než malé. Povolením pro pěstování konopí pro omezené vědecko-technické účely však univerzita překvapivě nedisponovala, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Povolení nakládat s nelegálními látkami totiž patrně nestačí.

Opravdu velký nepořádek

Kupodivu však nešlo o právně neošetřený experiment roztržitého vědce ani o originální způsob ukrytí pěstírny rekreačního konopí. Pěstování si u univerzity „objednala“ přímo ostravská kriminálka s vědomím tamního státního zastupitelství. Policie dodala velkou tašku semen zabavených při předloňském zátahu proti growshopům a univerzita měla za úkol zjistit, zda vypěstované konopí opravdu obsahuje nedovolené množství THC…

To se nakonec moc nepovedlo. Univerzitní zahradníci si s konopím nevěděli rady a pěstovali ho v nevhodných podmínkách. Přesto si docela věřili – škola se přihlásila do tendru na dodávání léčebného konopí. Kvalita žádosti byla sice rovněž dost nízká, ale protože autoři rozumí zákonům asi stejně dobře jako pěstování konopí, neopomněli se v ní pochlubit svými pěstitelskými zkušenostmi.

Když si pak univerzitní skleníky přijel prohlédnout inspektor ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), ke svému překvapení objevil zubožené a škůdci napadené rostlinky v malých květináčích. Záměr využít je jako důkaz u soudu označil za absurdní, protože zmatek byl i v podkladech a metodice. Podle jiných zdrojů si dokonce policie vypěstované konopí odvážela bez dokumentace. „Opravdu tam byl velmi velký nepořádek,“ řekl Lidovým novinám dnes už bývalý inspektor, který nelegální pěstírnu obratem nahlásil nadřízeným i policii. Ta však případ posléze odložila a konat se má jenom správní řízení.

Výmluvy a dvojí metr

Na policii samotnou naopak podal trestní oznámení Dušan Dvořák, kterému policisté jeho léčebné konopí každoročně sklízejí a zabavují. Státní zastupitelství ale nad chybějícím povolením přimhouřilo oči a tvrdí, že „policejní“ pěstírna spadá pod § 31 trestního zákona. Ten vylučuje protiprávnost některých činů, „nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak“.

Podle Dušana Dvořáka je to však účelové – státní zastupitelství měří dvojím metrem, protože na něj jako na pěstitele léčebného konopí ten samý paragraf „sedí jako ušitý“. Aspoň do té doby, než bude opravdu možné léčebné konopí získat legálně.

Mendelova univerzita se k případu nechce příliš vyjadřovat, ale komentář si neodpustil šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Potvrdil sice, že univerzitě chybělo příslušné povolení, ale jednání svých kolegů a nešikovných zahradníků rovněž omlouvá. Místo § 31 se odvolává pro změnu na § 12 odst. 2, který říká, že „trestní odpovědnost lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých”.

Tento argument dává smysl, je však dvousečný. Lze totiž oprávněně namítnout, že společenská škodlivost chybí i tehdy, když si na zahrádce vypěstuji pár rostlinek konopí, na půdě je usuším a v kredenci pro osobní potřebu uskladním. Nebo když konopí sdílím s několika obdobně smýšlejícími přáteli. A přestože se policie na tyto aktivity nezaměřuje, dozví-li se o nich, nerozpakuje se zasáhnout. A nejen proto, že jí to ukládá zákon.

Účelový výklad zákona

Plukovních Frydrych řekl, že „ve všech normálních společnostech platí, že zákony se mají dodržovat“. Potíž je v tom, že zrovna jeho policejní útvar odstavil zákony až na druhou kolej – předřadil jim nepsanou verzi jakési své morálky. A zákony? Ty už se nějak zohýbají! Je paradoxní, že to byl rovněž Jakub Frydrych, kdo řekl, že zákony se nemění „testováním jejich elasticity”.
Jak takové ohýbání zákonů vypadá v praxi? Ještě před několika lety Národní protidrogová centrála tvrdila, že proti growshopům zasáhnout nelze, protože žádný zákon neporušují. Jejich podnikání se však pánům z NPC nelíbilo, a tak jejich útvar přišel se zcela novým výkladem. Když ho úspěšně otestovali u Nejvyššího soudu, pustili se do demonstrativního zátahu proti provozovatelům „tak trochu divných“ zahradnictví, kteří se provinili hlavně tím, že preferovali starší výklad toho samého paragrafu o šíření toxikomanie a pokračovali v tom, co zcela veřejně provozovali již mnoho let.

Nyní jsme byli svědky opačného přístupu – potřebuje-li policie obhájit existenci „své“ pěstírny marihuany, neváhají ti samí lidé sáhnout po paragrafech vylučujících protiprávnost či trestní odpovědnost, protože dle jejich verze morálky policie pěstovat konopí prostě může, je-li to potřeba pro jejich tažení za lepší svět bez drog. Že chybí povolení? Nevadí, stačí jen zákony trošku ohnout na druhou stranu.
Když se pak ozve Dušan Dvořák s tím, že nová výmluva sedí i na něho, dotyční ho ignorují a nejspíš potichu doufají, že ho soudy nakonec zbaví svéprávnosti – protože se to zrovna hodí.

Výlet k sousedům

Nejsem právník, a tak se nebudu pouštět do žádných analýz. Místo toho se podíváme k sousedům do Německa, kde policie nedávno řešila jeden související případ. Poslanec a spolupředseda tamní Strany zelených Cem Özdemir se loni v létě zapojil do kampaně Ice Bucket Challenge a nechal si vylít na hlavu kýbl studené vody. Celou akci nechal natočit a zveřejnil ji.

Nebylo by na tom nic zvláštního – ale šéf strany prosazující dekriminalizaci konopí si dal záležet na tom, aby s ním na balkóně byla v záběru i jedna zakázaná rostlinka. Německý zákon hledí na pěstování konopí ještě o něco přísněji než náš a případ začala záhy vyšetřovat policie. V lednu politika Spolkový sněm zbavil imunity, ale brzy poté státní zastupitelství vyšetřování zastavilo – s odůvodněním, že poslancův přečin je zanedbatelný a není společensky nebezpečný.

I když se německé právo od českého přeci jen liší, je nesporné, že Frydrychova výmluva – argumentace absencí společenské škodlivosti – má skutečně něco do sebe. Že by testování elasticity zákonů nakonec nebylo tak úplně od věci.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!