Hannah se nesmírně bála ztratit nad věcmi kontrolu. Jako obvykle jsem měla 30 až 45 minut, abych si poradila s jejím strachem a předala jí spoustu nových informací bez toho, že bych ji nebo Heima zahltila.
Dvě věci byly přitom od počátku zřejmé – Hannah potřebovala zlepšit spánek a najít okamžitou a dlouhotrvající úlevu od bolesti. Velice trpěla a nevěřila, že by jí v této situaci konopí mohlo jakkoli pomoci.
Hlavní je klid
Po celou dobu instruktáže se navíc hádala s Heimem a křičela na něj, aby byl ticho a poslouchal. Heim nechtěl dělat potíže, byl jen zmatený, protože mu na ní záleželo a byl strachy bez sebe. Také byl, na rozdíl od ní, praktikující žid, a proto Hannah nemohla o šábesu počítat s jeho pomocí, kdyby chtěla kouřit či používat vaporizér.
Proto jsme u ní začali s konopnými koláčky a silnou indikovou odrůdou zvanou Free Leonard, která je podle mě obzvláště vhodná pro pacienty trpící bolestí. Každý koláček obsahuje půl gramu oleje s výluhem z konopí a čtvrtina koláčku je běžná dávka pro pacienty, kteří chtějí šest až osm hodin nerušeně spát; současně jim toto množství sníží bolest na mnou používané škále o zhruba tři stupně.
Navrhla jsem Hannah zhruba takovýto denní režim: Když se ráno budí s bolestmi a nevolností, začne nejdříve vaporizovat. Ujistila jsem ji, že pokud výpary zadrží v plicích na tři až čtyři vteřiny, pocit nevolnosti během pár minut poleví.
Jako každému pacientovi jsem jí také poradila, aby poté následujících 10 až 15 minut neinhalovala a snažila se posoudit míru účinku. Jakmile asi za hodinu dostane hlad, může si po jídle vzít čtvrtinu koláčku, čímž na celý den sníží bolest o polovinu.
Samozřejmě se jedná jen o přibližná čísla. Nežiji v jejím těle, a proto zároveň dohlížím na to, aby zaznamenávala výsledky léčby. K tomu dostala tabulku, do níž každý pacient píše, proč si konopí vzal, kdy to bylo, jakou odrůdu použil a jaký stupeň bolesti pociťoval předtím a potom.
Díky tomuto souboru dat (čím pečlivěji pacient zaznamenává, tím lépe) pak můžeme společně zajistit co nejúčinnější léčbu, případně zažádat o navýšení měsíčního přídělu. Tabulka slouží také lékařům jako pomůcka při snižování dávek ostatních léků.
Zbavit se strachu
Se strachem se u pacientů setkávám velice často. Zejména těm, kteří s konopím teprve začínají, hrozí jedno nebezpečí – pokud si v prvních dnech užívání vezmou příliš velkou dávku, jsou pak silně „omámení“ psychoaktivními účinky THC a vyděšení, přičemž nemají nikoho, kdo by jim poradil. A po takovém zážitku často konopí raději už znovu nezkusí.
V těchto případech se snažím pomáhat, jak se dá. Pokud pacient žije sám, navrhnu, aby si k několika prvním pokusům přizval přítele. Těm, kdo nemají vůbec nikoho, často dávám číslo na svůj soukromý mobil.
Téměř nikdy nevolají – ale pokud ano, mám radost, že jsem získala jejich důvěru. Nejsem lékařka, pouze lidem radím, jak užívat konopí, často si však říkám, že nejvíce pomáhá, pokud má pacient někoho, s kým si může pět minut popovídat.
Měsíc po první instruktáži přišli Hannah s Heimem znovu, a jak už to často bývá, sotva jsem je poznala. Předně jsem si všimla, že se vzájemně dotýkají – například jí pomáhal, když šla se svým chodítkem. Na rozdíl od našeho předchozího setkání mezi nimi byla nepopiratelná blízkost – zcela jasně spolu komunikovali. Hannah však nebyla šťastná, byla naštvaná a měla k tomu dobrý důvod.
Po úlevě frustrace
Hannah totiž chtěla vědět, kdo může za to, že konopí nedostala už před lety, ačkoli se o jeho účincích dávno vědělo. Kdo by se jí také mohl divit? Zmizely její bolesti, měla zase chuť k jídlu, komunikovala se svými blízkými – konopí zkrátka a dobře zabralo…
Izrael je velmi malá země. Žije tu jen osm milionů obyvatel a zvěsti se šíří rychle. Díky příběhům, jako je tento, se systém dostal pod tlak a mnohé se podařilo změnit.
Myslím, že bych se měla zmínit také o pacientech, s nimiž jsem úspěšná nebyla, nebo alespoň ne hned. Setkala jsem se s mnoha pacienty, kteří odmítají vaporizovat, ale stejně za námi přicházejí, protože chtějí, aby se jim vrátila chuť k jídlu, zlepšila nálada a přes den měli více energie. Tuto kombinaci potřeb je bez orální inhalace mnohem těžší uspokojit.
Setkávám se i s tím, že někteří pacienti si zvyknou na určitou odrůdu, která se ovšem přestane pěstovat a najednou není k sehnání. To je obecný problém centralizovaného pěstování – neuspokojí menšiny. Může trvat dlouho, než najdeme jinou odrůdu se stejnými účinky, a pacienti mezitím ztrácejí trpělivost.
Zdroj: Kolektiv autorů: Konopí: znovuobjevený potenciál. Sborník přednášek z konference veletrhu Cannafest 2010–2013, Praha 2014.