Z pohledu práva
Připomeňme si, jaká je právní situace. Pokud jde o konopí léčebné, to nelze předepsat osobě mladší osmnácti let (viz § 3 vyhlášky č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití). Tolik pokud jde o tu marihuanu, která je v České republice legální.
Jde-li o konopí užívané nelegálně, je situace o něco složitější. Zatímco samotná konzumace není ani u dětí a mladistvých trestná, držení marihuany se považuje za protiprávní bez ohledu na věk. Sankce i postup orgánů moci veřejné jsou pak samozřejmě přiměřené věku a „rozumové a mravní vyspělosti“ takového držitele. Důsledkem toho je, že v případě dětí bude soud (a stejně tak i policie a státní zastupitelství) postupovat nikoli podle trestního řádu, ale podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“).
Podle tohoto zákona lze navíc postupovat i tehdy, jde-li o pachatele mladistvého, který si s ohledem na svou rozumovou a mravní vyspělost nemůže protiprávnost svého činu uvědomit, popřípadě své jednání ovládnout (ačkoli zrovna tenhle aspekt se v širším slova smyslu týká i mnoha uživatelů starších osmnácti let). Škála možných trestů, resp. slovy zákona o soudnictví ve věcech mládeže „opatření“, je velmi široká a kromě „ochranné výchovy“ (lidově známé pod termínem „pasťák“, mimochodem odvozené ze jména první pražské vychovatelny U Dobrého Pastýře v Lublaňské ulici) může zahrnovat i nařízení účasti na terapeutickém programu, napomenutí a podobně. Vše podle konkrétních okolností daného případu, momentální nálady a samozřejmě i rodinného zázemí soudce.
Na rozdíl od uživatelů starších osmnácti let však u dětí a mladistvých platí, že odhalení užívání bude mít podstatný vliv i na jejich okolí. Primárně samozřejmě na rodiče či další osoby, které nesou za takového uživatele zodpovědnost (např. pěstouny). V krajním případě až v podobě obvinění z trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 201 trestního zákoníku (tj. pravidelným čtenářům našeho seriálu již známého zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů). To může v krajním případě, například u dlouhodobého užívání, znamenat pro rodiče trest odnětí svobody až na 5 let. V každém případě je ale nutné počítat s tím, že se na takovou rodinu zaměří orgán sociálně-právní ochrany dětí, pro který je takové dítě či mladistvý podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, „dítětem vyžadujícím zvýšenou pozornost“ (poznámka: podle tohoto zákona se za dítě považují všechny osoby mladší osmnácti let).
Právo na léčbu
Vraťme se ale k poznámce na začátku tohoto článku. Podle české legislativy nemají děti a mladiství právo na léčbu za použití konopí. Tento přístup vychází z nadále převládajícího názoru, že látky obsažené v konopí mají či mohou mít negativní vliv na vývoj dětí (v širším smyslu), a to zejména při dlouhodobém užívání. To samozřejmě platí o celé řadě běžně užívaných léčiv, včetně léků volně prodejných, například široce užívaných analgetik (pro konkrétní informace, prosím, nahlédněte do příbalových letáků léků z vaší příruční lékárničky). Nejvýraznější a nejpodstatnější vlastností konopí pro majoritu soudobé evropské civilizace ovšem nejsou jeho přínosy v oblasti léčby chorob, ale společenská stigmatizace jeho užívání.
Samozřejmě, diskuse na téma léčení dětí a mladistvých za pomocí konopí se vede i jinde na světě a její výsledky by mohly být pro další vývoj v naší vlasti určující. Přinejmenším v dlouhodobé perspektivě. V průběhu minulého roku jsme měli možnost zaznamenat například zprávy o nové odrůdě konopí nazvané Charlotte’s Web (Charlottina pavučinka), která lákala do Colorada rodiny dětí nemocných epilepsií. Hlavní vlastností této odrůdy je totiž vysoký obsah nepsychoaktivního CBD a velmi nízký obsah THC, díky čemuž má tato odrůda konopí šanci na vynikající výsledky v léčbě například právě epilepsie.
Na téma léčby konkrétně epilepsie u dětí s pomocí CBD samozřejmě existují i oficiální studie (Treatment with CBD in oily solution of drug-resistant paediatric epilepsies, Pelliccia A, Grassi G, Romano A, Crocchialo P , 2005 Congress on Cannabis and the Cannabinoids, Leiden, The Netherlands: International Association for Cannabis as Medicine, p. 14). To bohužel neznamená, že by se tato léčba prozatím dostala o mnoho dále než do stadia, kdy se farmaceutické společnosti snaží svými léky alespoň přiblížit výsledkům léčby dosahovaným za pomoci přírodního konopí.
Je pravdou, že dobře prozkoumány jsou prozatím skutečně spíše jen krátkodobé efekty marihuany (viz např. Sharon Levy, MD, MPH, ředitel programu pro léčbu závislostí v Bostonské dětské nemocnici a odborný asistent pediatrie na Harvardské lékařské škole, dopis zmocněnci Odboru veřejného zdraví v Massachusetts, publikovaný na stránkách pobočky Americké akademie pediatrů v Massachusetts). Stejně tak není dosud detailně prozkoumána kauzalita mezi marihuanou, respektive jejím užíváním, a onemocněními schizofrenního spektra a pochybnosti nadále zůstávají i v oblasti vlivu marihuany na vývoj mozku. Přinejmenším se nejedná o tak zevrubně probádané téma, aby se dosavadní závěry daly označit za obecně přijímané. Na druhou stranu, téměř totéž se v dnešní podivné době dá říct i o očkování.
Dosud existující nedostatek jednoznačných tvrdých dat, nebo spíše nedůvěra k těm, která máme prozatím k dispozici, je hlavním argumentem, proč se využití marihuany při léčbě dětí a mladistvých raději vyhnout. Na rozdíl od vážně nemocných dospělých pacientů, kde je (často bohužel) aplikováno léčebné konopí jako poslední forma pomoci, u dětí je potřeba myslet na budoucnost, a tudíž forma léčby, u níž hrozí dlouhodobé následky, nemusí být automaticky obhajitelná.
Je ovšem třeba si uvědomit, že tímto postupem je mimo jiné dětským a nezletilým pacientům přinejmenším částečně odpíráno právo na efektivní léčbu jejich onemocnění. Je jistě těžké být soudcem v konkrétní situaci, kdy je poměřován potenciální pozitivní vliv léčby a možné budoucí komplikace zdravotního stavu malého pacienta, ale v každém případě lze konstatovat, že neposkytuje-li relevantní legislativa prostor pro odborné uvážení takovéto konkrétní situace a je-li volba vhodného postupu léčby tvrdě omezena právními předpisy, lze to jen těžko označit za stav vyhovující.
A jaká je realita?
Odpověď na tuto otázku je: „nepříliš překvapivá“. Alespoň pro někoho, kdo situaci sleduje kontinuálně. Generace, pro kterou byla marihuana nijak překvapivou součástí středoškolského života, se přehoupla přes třicítku, vychovává vlastní děti. A dnešní mladiství? Ti si sice nemohou nevšimnout, že je marihuana zakázaná, ale nutno přiznat, že není-li vám dosud osmnáct, nemůžete si zcela legálně koupit ani cigarety nebo alkohol. Jelikož je navíc současná mládež dobře informačně vybavena a rizika spojená s marihuanou vnímá relativně realisticky (místo rešeršování proběhlých průzkumů si to raději ověřte hovorem s vaším „lokálním mladistvým“; a pozor na skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie), rozdíly mezi jednotlivými měkkými drogami (kam pro tento účel zahrňme i alkohol) se v jejich očích poněkud stírají bez ohledu na jejich formální legalitu, a v podstatě tak pro většinu mladistvých není rozdíl mezi tím, mají-li zaujmout postoj k cigaretám, alkoholu nebo marihuaně.
Podle loňského průzkumu obecně prospěšné společnosti Prostor mělo z 2 821 mladých lidí, převážně žáků a učňů, zkušenosti s marihuanou 511. To jest něco málo přes 18 %, což v zásadě odpovídá evropskému průměru (publikován mj. MF Dnes 25. 8. 2014, autor: Karolína Kolárová). Podle studie ESPAD (The European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs) citované v internetovém vydání téhož deníku téhož dne má pak zkušenosti s marihuanou a hašišem až 42,3 % šestnáctiletých Čechů. I tato studie však jedním dechem dodává, že tento údaj poprvé od roku 1995 klesá a podíl na tomto poklesu má mít i zvyšující se dostupnost marihuany.
Z průzkumu, který proběhl v americkém státu Coloradu roku 2013, na který v minulém roce odkazoval časopis Legalizace je rovněž zřejmé přinejmenším to, že situace není až tak jednoduchá a zkušenost s marihuanou mezi mladistvými se zdaleka nevyvíjí lineárně. Významný podíl na tom může mít i fakt, že v generaci rodičů i odborných pracovníků přicházejících do denního kontaktu s dětmi a mladistvými se začíná vyskytovat stále vyšší procento osob s vlastními zkušenostmi s marihuanou. Situace je tak podstatně odlišná od devadesátých let, kdy většina těch, kteří měli dětem být k dispozici s radou a „první pomocí“, byla zoufale informativně nevybavená.
V této souvislosti je těžké vyhnout se otázkám. Například nakolik je problém vztahu marihuany, dětí a mladistvých v dnešní době skutečně problémem. Anebo jak se tento posun v informovanosti a přístupu k užívání marihuany projeví na fungování výše zmiňovaných organizací zaměřených na boj s drogovou závislostí. Zejména zda budou schopny na všechny výše naznačené změny flexibilně reagovat a zda se nestanou pouhým nástrojem utvrzování restriktivní politiky státu, který je do velké míry živí prostřednictvím nejrůznějších příspěvků z veřejných rozpočtů. A zda by nebylo vhodnější zapomenout na všechny rozšířené poučky a pokusit se znovu, na novém základu, pracovat s konopím a marihuanou nejen jako s léčivem a drogou, ale i jako sociokulturním fenoménem bez snahy vycházet z dosavadního poznání, které tváří v tvář měnící společenské realitě dostává povážlivé trhliny.
Proč
Možná vás napadne, proč se právník zabývá „sociokulturními fenomény“, „efektivitou léčby“ a jejími vedlejšími účinky. Jenže pro postavení konopí v právním systému de lege ferenda (tedy „jak by právo mělo vypadat“) jsou tyto otázky mnohem podstatnější, než názory právních zástupkyň a velitelů specializovaných policejních útvarů. A to i tehdy, když se situace týká dětí.
Lidová moudrost praví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Platí to i tomto případě a bez pochopení všech zákonitostí a proměnných můžeme místo ochrany našim dětem jen ublížit. Každý, kdo zkratkovitě prohlašuje, že před marihuanou děti ochrání, ať si ostatní říkají cokoli, je demagogem a ztrácí právo na to, aby byl jeho názor brán vážně. Stejně jako ten, kdo s odkazem na jednu statistiku tvrdí, že problém neexistuje.
