Pokud čtete tento časopis a holdujete filmovým dokumentům, určitě jste už viděli celou řadu snímků věnovaných marihuaně. A pokud jste jich stejně jako autor tohoto článku shlédli větší než malé množství, určitě jste si všimli jedné věci: kromě toho, že dokumenty s konopnou tematikou mají dost podobné názvy (a ať máte sebevětšího pamatováka, po čase se vám začnou plést), kromě toho, že nám v těchto dokumentech neustále někdo vyhrožuje, že legalizace se už opravdu blíží, a kromě toho, že v nich často korzují ti samí lidé a trousí ta samá moudra, je hlavním průsečíkem cílová skupina. Tu zpravidla tvoří lidé, světe div se, tak či onak fandící marihuaně.
Konopné dokumenty tak až na výjimky přesvědčují již přesvědčené, důsledkem čehož často sklouzávají ke schematickému vykreslení aktivistů jako bezchybných a neomylných hrdinů, kteří svádějí heroickou bitvu s politiky a policisty, jejichž inteligenční kvocient dosahuje záporných hodnot.
Matthew Cooke, autor snímku How to Make Money Selling Drugs, se nebál z popsané šablony vystoupit a podívat se hlouběji pod povrch. Přestože jeho metodou je opět pouhý rozhovor s několika pečlivě vybranými lidmi, dosahuje zcela odlišného výsledku než ostatní dokumentaristé zabývající se drogami a vytváří tak film, který je zásadním příspěvkem do nekonečné debaty o válce proti drogám.
Všeuměl Cooke měl o filmu jasno už před natáčením. Jako scenárista, režisér, kameraman, střihač, vypravěč a autor vizuálních efektů (nezbývá než doufat, že alespoň postavy ve filmu nejsou Matthew Cooke) se rozhodl postavit film na pevné struktuře a poutavém vizuálu.
Snímek je tak koncipován jako hra o několika úrovních, ve které postupujete stále výš a výš, přičemž každou další úroveň vám oznámí bombastické titulky. V první kapitole s názvem „Začínáme“ vám dealeři Bobby Carlton a Pepe s pomocí jednoduché matematiky ve zkratce vysvětlí, že pokud chcete skutečně žít a ne se jen tak protloukat, je pro vás prodej drog prostě nevyhnutelný. Můžete dřít jako kůň a nervovat se s hypotékou, nebo si užívat pohádkové šestimístné částky. Sice s rizikem vězení, ale stejně… No odmítli byste to?
Neodmítli, a proto postupujete do dalšího levelu a stáváte se tak pouličním pěšákem v drogové bitvě! Jako to udělal Curtis Jackson, známý též jako rapper 50 Cent, který byl již od dvanácti let zcela soběstačnou jednotkou. Ulice je tvrdá a určitě se nevyhnete tomu, že vám někdo bude chtít prodávané zboží sebrat. Když to přežijete, určitě vám dojde, že ulice není nic pro vás a že patříte někam výš!
Jestli už máte nějaké ty kontakty a dostatečně nabušený sívíčko, uzrál asi čas na to, stát se osobním distributorem. Konec s pouličními nesváry, potřebujete už jen telefon a nějaké to doupátko (kam si ale zákazníky nevodíte, nejste blbý!). Všechno by mělo jít jako po másle, pokud teda nemáte tu smůlu, že jste černoch a žijete třeba někde v Detroitu. Jo? Tak to je smůla, to vás asi zavřou, i kdybyste nic neudělali. Lepší je žít v nějaké bílé čtvrti, studujete-li na univerzitě, tak ideální, můžete zboží střílet svým bohatým a hloupým spolužačkám. Kdyby to prasklo, maximálně vás vyhodí ze školy, hlavně klid!
Film se řítí dopředu a minuty se ztrácejí rychleji než dealerovo bodnutí nožem. A přestože historky zejména ze závěrečných kapitol „Mezinárodní pašerák“, „Boss“ a „Šéf kartelu“ jsou napínavé a kulervoucí, už je ani tak moc nevnímáte, protože vám v hlavě šrotuje zásadní poznání: tenhle film opravdu není o tom, jak si vydělat prodáváním drog. Ten kulišák Matthew Cooke se jen celou dobu snaží udržet vaši pozornost, abys vás zahnal do závěrečné třetiny filmu a naservíroval vám mnohem hlubší podněty k přemýšlení.
Ve filmu se objeví dealeři, bossové, právníci, agenti, bývalí policisté, bývalí policisté, z kterých se po vykouření jointu stali konopní aktivisté, rappeři, i běžní civilisté, kteří jen byli ve špatný čas na špatném místě.
Všechny postavy mluví otevřeně, upřímně, až by se chtělo říct intimně. A pokud nemáte srdce z kamene, dojde vám, že je vlastně úplně jedno, kdo z nich je na které straně barikády (tomu jen nahrává fakt, že boss Freeway Rick je dost podobný Neilovi Franklinovi, jednomu z agentů vystupujících ve filmu).
Cooke neukazuje aktuální drogovou situaci v Americe jako jednoduchý konflikt dvou stran. Dává nám nahlédnout do světa dealerů, kteří prodávají drogy, aby uživili své blízké, ale i do světa policie, pro kterou je neustálé vykazování statistik zadržených podezřelých ve spojení s drogami jedinou cestou, jak získat příspěvky a přežít. Vykresluje absurdní válku proti drogám, kvůli které rostou věznice jako houby po dešti, aby se v nich z nevinných občanů stali skuteční pěšáci v drogovém byznyse.
Patrně nejlépe vystihuje válku proti drogám autor populárního seriálu Wire, David Simon, který dříve pracoval jako policejní fotograf a je jednou z klíčových postav filmu: „Lidem se říkalo, ať řeknou drogám ne, ale čemu mají tito lidé říct ano? Říkat ne je jako říkat nepracuj v jediné továrně, která ještě ve čtvrti nabírá.“
Otázkou tak není, jak vydělat peníze prodejem drog. To je ostatně otázka, za kterou číhá odpověď, kterou každý předem zná. Skutečnou otázkou je, jak to udělat, abychom tuto otázku vůbec nemuseli pokládat…
