Co vás přivedlo k zájmu o výzkum konopí?
Jsem chemik a zajímám se o chemii, farmakologii a klinický výzkum přírodních produktů. Počátkem šedesátých let mi přišlo překvapivé, že konopí, jehož užívání již tehdy bylo značně rozšířené, bylo po chemické stránce velmi málo prozkoumáno. Zatímco například morfin byl z opia izolován o více než století dříve, látky obsažené v konopí byly prakticky neznámé. A tak se zrodil můj zájem.
Bylo obtížné získat povolení a vhodný materiál pro výzkum?
Vůbec ne. Izrael je malá země a všechno se vyřešilo celkem snadno. Se žádostí jsem se obrátil na administrativního šéfa institutu, kde jsem pracoval. Ten se spojil s policií, setkali se v kanceláři a já jsem z druhého konce místnosti slyšel, jak se ho ptají, jestli jsem důvěryhodná osoba a dá se na mě spolehnout. Můj šéf je ujistil, že ano, a tak mě pozvali na policii a tam mi předali pět kilo libanonského hašiše. Tenkrát jsem byl mladý a neměl jsem auto, tak jsem jel autobusem s taškou s pěti kilama a po celém autobuse se linul ten zajímavý, charakteristický odér…
Tak jsme započali zkoumat složení hašiše a ukázalo se, že obsahuje obrovské množství kanabinoidů. Jednotlivé složky jsme testovali na opicích, na lidech jsme to samozřejmě zkoušet nemohli, a zjistili jsme, že pouze jedna na ně má psychoaktivní účinek. A tak bylo objeveno THC. Kromě toho jsme izolovali a objasnili strukturu celé řady dalších látek, jako například CBD (kanabidiol) nebo CBG (kanabigerol), následně jsme se ale nejvíce věnovali výzkumu účinků a metabolismu THC a CBD.
Mohl byste zjednodušeně popsat, jak kanabinoidy v těle působí?
Lidská fyziologie funguje do určité míry prostřednictvím receptorů, což jsou oblasti v mozku a v těle, na něž se vážou různé látky. Máme například dopaminové receptory, kam se váže dopamin, což je velmi důležitá látka pro centrální nervový systém. Bez dopaminu nemůžeme žít. Ale musí to být ve správném množství. Pokud je dopaminu v určité oblasti příliš, vzniká schizofrenie, pokud je ho málo, vzniká Parkinson. Kanabinoidy působí na dva typy receptorů, CB1 a CB2. Stimulace receptorů CB1 prostřednictvím THC vyvolává onen známý psychoaktivní účinek, zatímco stimulace receptorů CB2 ovlivňuje a reguluje náš ochranný imunní systém. Tyto receptory jsou součástí takzvaného endokanabinoidního systému, který ovlivňuje téměř všechny procesy v lidském těle.
Jak se díváte na možnost samopěstování konopí pacienty?
Určitě by měl existovat způsob, jak se dostat k léku, který nám pomáhá. Ale nemá smysl jednoduše říkat lidem, aby užívali konopí. Vždy by mělo jít o lék, který je analyzován, u kterého přesně vědí, co berou, zejména co se týče obsahu THC a CBD. Například THC je vynikající při potlačování vedlejších účinků léčby rakoviny, jako je zvracení, nevolnost a nechuť k jídlu. To jsme prokázali již před skoro dvaceti lety, kdy jsme olej s THC dávali dětem s rakovinou, a ve všech případech (bylo jich kolem 400) jim to pomohlo. Bohužel si toho ale dlouho nikdo moc nevšímal. Stejně tak je THC velmi účinné u posttraumatických poruch nebo u Parkinsonovy choroby. Na druhé straně CBD je ve vysokých dávkách skvělé na schizofrenii. Takže je potřeba vědět, na jakou chorobu je to určeno a jaké složení na ni pomáhá. Někdy je to THC, jindy CBD, jindy je to padesát na padesát. Je to zkrátka třeba dělat inteligentně, nejsme v 18. století.
Je pravda, že v Izraeli si indikovaní pacienti v minulosti mohli konopí pro sebe sami pěstovat?
Ne, pokud vím, domácí pěstování nikdy legální nebylo. Možná by bylo dobré povolit samopěstování v nějaké omezené míře. Ale v současnosti potřebují pacienti na základě doporučení lékaře získat povolení od ministerstva zdravotnictví a konopí musí nakupovat od autorizovaných pěstitelů. Dnes máme v Izraeli okolo dvaceti tisíc pacientů, kteří se konopím legálně léčí.
Je známo, že konopí kromě THC a CBD obsahuje více než sto dalších kanabinoidů. Věříte, že synergický účinek všech těchto látek je při léčbě efektivnější než účinek jednotlivých izolovaných složek?
Ano, ale ve skutečnosti je to složitější, celá řada dalších látek může například napomáhat účinku THC. Nemluvíme ale o synergickém efektu, nazýváme to entourage efekt. Ty další látky pravděpodobně posilují účinky THC a CBD. Kromě kanabinoidů obsahuje konopí ještě několik stovek terpenů. Bohužel přesné působení zatím není dostatečně vědecky prozkoumané, ale zdá se, že léčba pomocí rostlinného konopí je skutečně účinnější než pomocí izolovaných kanabinoidů. Každopádně účinek konopí je úplně jiný než účinek samotného THC. Proto asi taky nikdo nekrade v lékárnách syntetické THC, protože to nikoho nezajímá, což se o konopí říci nedá.
Samotné THC však na různé lidi působí také rozdílně. Jednou jsme se ženou udělali koláče a do pěti z nich jsme dali deset miligramů čistého THC. Následně jsme pak pozorovali, jak přesně stejná dávka působila na každého jinak. Jeden jen tak zasněně seděl, druhý pořád vzrušeně mluvil a mluvil (asi na to byl zvyklý, byl to poslanec parlamentu), další říkal, že nic necítí, ale každou chvíli se zdánlivě bezdůvodně rozchechtal, a nakonec u jedné ženy to vyvolalo dokonce psychotickou, úzkostnou epizodu. To ale platí i o konopí, zejména u lidí, kteří ho užijí poprvé. Proto také novým pacientům vždy doporučujeme začít s velmi malými dávkami, které pak mohou případně zvyšovat.
V jednom příspěvku na konferenci zaznělo, že se v Izraeli chystá zredukování dosud nedefinovaného počtu legálních odrůd konopí na dvanáct. Je to podle vás dobře?
Kromě základního rozlišení na sativu a indiku mají pěstitelé různě pojmenované křížence, ale vždy je obtížné přesně určit, co v těch odrůdách přesně je. Sativa má více povzbuzující účinek, takže se často užívá sativa ráno a indika večer. Ale neplatí to obecně. Každopádně z medicínského hlediska si myslím, že je lepší mít méně odrůd, které budou lépe prozkoumány, co se týče obsahů aktivních látek. Pacienti nejsou myši nebo morčata, abychom na nich testovali pokaždé jinou odrůdu, měli by mít možnost získat stále stejný, stabilní produkt.
Na čem aktuálně pracujete?
V lidském mozku působí více než 200 různých látek, které jsou chemicky velmi podobné anandamidu. Anandamid je jeden z endokanabinoidů, které si naše tělo vytváří samo. Objevili jsme ho spolu s profesorem Hanušem před mnoha lety. Tyto látky se nevážou na kanabinoidní receptory, ale mají v těle široké spektrum účinků, o nichž toho příliš nevíme. Takže se zaměřujeme na tyto látky. Jedna z nich je výborná proti osteoporóze, další působí proti poškození mozku… S konopím kromě výzkumu účinků CBD už tolik nepracujeme, jsme poměrně malá laboratoř.
Co je podle vás hlavním problémem léčby konopím?
Největším problémem je absence klinických studií. Víme, že konopí pomáhá u celé řady nemocí, ale aby byla jakákoli látka akceptována jako léčivo, je zapotřebí klinických studií. Dám příklad: CBD pomáhá snižovat epileptické záchvaty. Toto zjištění jsme publikovali již před 35 lety, kdy jsme provedli dosud jedinou klinickou studii s CBD a pacienty s epilepsií. Bohužel si toho dlouho nikdo nevšímal, až v poslední době se to začalo zkoušet i u dětských pacientů. A nedávno jsem mluvil s matkou malé holčičky s epilepsií, které CBD pomohlo zcela se zbavit záchvatů. Když mi došla jedna lahvička extraktu, dal jsem jí stejnou lahvičku od stejného výrobce a najednou se holčičce epileptické záchvaty znovu objevily. Tak jsme obě údajně stejné lahvičky analyzovali a zjistili jsme, že ta druhá, na rozdíl od té první, téměř žádné CBD neobsahuje, pouze THC. Tak tohle určitě není způsob, jak dělat medicínu. Není možné jednoduše říci, užívejte konopí. Je nutné znát přesné složení a obsah jednotlivých látek. To je také hlavní důvod, proč ještě léčebné užívání není tolik rozšířené, i když se to v poslední době hodně zlepšilo. Dělají se třeba pokusy na myších, ale lidé nejsou myši.
A co rakovina? Někteří lidé tvrdí, že si konopím vyléčili různá nádorová onemocnění.
Problémem léčby rakoviny konopím je opět nedostatek klinických výzkumů – zde konkrétně nebyl doposud dokončen žádný. Můj přítel profesor Manuel Guzman ve Španělsku provedl studii s úspěšnou léčbou agresivní rakoviny mozku, ovšem jednalo se pouze o malý experiment na hlodavcích. Věrohodná data z dokončených klinických studií, o něž bychom se mohli opřít, nám ale stále chybí. Může být například pravda, že kanabinoidy léčí určité druhy rakoviny v počátečním stádiu, ale již nepomáhají v pozdější – jistě to ovšem nevíme a je zde řada dalších otázek, na které odpoví pouze výzkumy na lidských pacientech.
Určitě jste slyšel o tom, jak se internetu objevují kazuistické případy onkologických pacientů, kteří tvrdí, že si rakovinu konopím sami vyléčili.
I ke mně přicházejí lidé a říkají mi, že užívali vysoké dávky THC a z rakoviny se vyléčili. V některých případech se zdá, že tomu tak opravdu bylo, nicméně to nelze považovat za vědecký důkaz. Rakovina je obrovsky složitá nemoc a my potřebujeme znát přesné mechanismy působení kanabinoidů, jak a kdy dělají to či ono. Záleží také na konkrétním druhu rakoviny, mnoho těchto pacientů přitom ani neví, jakou rakovinu přesně mají, neví, jaké léčivé látky a v jakém poměru obsahovalo konopí, jimž se měli vyléčit, a tak dále.
Co si jako chemik myslíte o spirituálním přístupu k léčbě nemocí, kdy se lidé vydávají třeba do Jižní Ameriky a tam se za pomoci tradiční medicíny a šamanů snaží vyléčit?
Z psychologického hlediska to může pomoci, nicméně třeba právě rakovina je nemoc biochemického původu, kdy se vaše buňky začnou chovat nenormálně, což spirituální cestou nevyléčíte. Takový člověk by měl nejprve podstoupit klasickou léčbu u onkologa, a ne cestovat do Jižní Ameriky za šamany.
Velkou část našich čtenářů tvoří uživatelé konopí. Jaký je váš postoj k rekreačnímu užívání?
Rekreační užívání by mělo být od využití léčebného důsledně odděleno. Léčebné využití se musí řídit pravidly medicíny: jsou zapotřebí klinické studie a přesně definované preparáty. Když jdete k doktorovi, neřekne vám: „Užívejte antibiotika, na shledanou,“ ale doporučí vám určité množství konkrétního léku na určitou dobu. Lékaři jsou naučení a zvyklí na kvantitativní dávkování a účinky, což u konopí není tak jednoduché. Vždycky je důležité znát přesné složení přípravku. Rekreační užívání je ovšem úplně jiná záležitost, není to medicínský problém. Je to společenský problém, nebo ani ne tak problém, jako spíše otázka. Pokud se v demokratické společnosti většina populace domluví, že by něco mělo být legální, tak by to legální být mělo. Alkohol a tabák jsou legální, protože s tím souhlasí většina společnosti. Takže otázka legality rekreačního užívání není otázkou pro medicínu, ale pro společnost jako takovou.
A co si o tom myslíte vy osobně?
Co si myslím já, je bezpředmětné. Jak říkám, mělo by to být legální tam, kde si to přeje většina obyvatel. Každá společnost je jiná, něco jiného je Nizozemsko a něco jiného Sibiř nebo třeba Kongo. Osobně jsem v této otázce neutrální, nemám nic proti legalizaci, ale akceptuji demokratické rozhodnutí společnosti. Na druhé straně věřím, že lidi by měli být schopni nacházet radost ze života a rekreaci spíše v něčem, co vychází z jejich nitra, než tyto věci hledat někde venku. Ale každý je jiný, tohle je jen můj osobní postoj, nejsem proti rekreačnímu užívání, ale také za něj nebudu bojovat, protože má osobní filozofie je taková, že radost by měla přicházet zevnitř.
